03.02.21

Snažím se smát

0

To že téměř všichni zažíváme těžké časy o tom se asi zmiňovat nemusím. Někteří čekají každý den na otevření práce, aby už svůj čas nemuseli mrhat doma. No kdybych neměla svoje šití, tak by mi nejspíš už doma hráblo. I když, není to daleko od skutečnosti, jelikož už vlastně nemám nic jiného.

 
Jak se odreagovat, co dělat, aby den byl plný dobré nálady? Začala jsem přemýšlet o změnách, o tom jak se zlepšit, o tom co musím vše udělat pro to, abych se někam posunula. Rozhodla jsem se vrátit se ke studiu, mám pouze výuční list z oboru Krejčí a proto jsem se rozhodla, že je na čase tu maturitu si dodělat. Rozhodně to vidím i tak, že bych mohla být pak s kariérou někde jinde než jsem teď. 

Chci růst, chci se vzdělávat, občas lituji toho, že jsem přerušila studium po škole, kdy jsem už touto dobou mohla maturitu mít, nicméně nikdy není pozdě. Uvědomila jsem si, že svůj čas občas dost mrhám, že do všeho občas nejdu na 100%, je smutné, že tento fakt jsem si uvědomila až když mi na Vánoce 2020 umřela moje babička. Člověk, který mě vždy chválil, podporoval, miloval. Tak moc mi chybí, že to nejde ani vyjádřit.
 
Na začátku roku jsem se rozhodla, že ukážu všem, co ve mně je. Ušila jsem společenské šaty z viskózy a tylu s motýli, abych neukazovala pouze a jen oblečení na běžné nošení, ale abych si rozšířila portfolio, aby si moje klientky nemysleli, že umím maximálně jednoduché věci i když mi rukami prošlo několik svatebních šat. Ohlasy na tyto šaty mě dojali až k pláči a říkala jsem si, zda by stejně takhle na mě byla pyšná moje babička. Byla, že ano? Já v to doufám a i když mi to nemůže říct do očí, tak bych si přála, abych se jí mohla takhle ukázat. 
Říkám si "Babičko vidíš mě? Moc se snažím, abych si opravdu splnila svůj sen." věřila jsi mi, že to dokážu a já musím, už nejen kvůli sobě, ale i kvůli tobě. 

Začít s šitím čehokoliv pro mě nebylo vůbec snadné, jelikož jsem se rozhodla babičce k Vánocům ušít halenku, dokonce jsem se rozčilovala nad tím, že mi látku doručí na poslední chvilku. Přesně 22.12. jsem se rozhodla začít dělat střih, abych mohla další den, kdy mi bude látka doručena začít šít, ale všechno se to otočilo. Nejdřív vše začalo nevinně. Šla jsem do práce a po práci jsem měla jet k rodičům, odvézt jim věci a vzít si bramborový salát a čočku na Štědrý den. Manžel mi pak řekl, že nemusím jezdit, že rodiče přijedou k nám, že mají prostě cestu do Plzně. Tak jsem se těšila z toho, že budu šít než rodiče přijedou, že na to mám prostor a najednou mi manžel řekl, že se babička rapidně zhoršila. V tu chvilku jsem nedokázala ani stát, ani nic říct, jen jsem plakala. Za chvilku mi volala maminka, aby mi řekla, že na sebe mám dávat pozor, že má tatínek jen mě, že nechtějí abych řídila, protože ač to někteří nepochopí, tak mám prostě tendence dělat rychlé závěry. Kdybych řekla, že jsem si v tu chvilku nechtěla něco udělat, tak bych lhala. Ale vzpomněla jsem si, že jsem pár dní zpátky slíbila babičce do telefonu, že na sebe budu dávat pozor. Když mi plakala do telefonu, že se bojí a že mám na sebe dávat pozor, tato slova se mi vryla tak moc do srdce, že to není ani možné. 

Naposledy jsem s babičkou mluvila v pondělí 21.12. kdy jsem si ještě myslela, že jí v úterý pustí domů, plánovala jsem jí zavolat v úterý, ale bylo mi řečeno, že jí není rozumět v telefonu , že jí volal můj brácha a sotva jí bylo rozumět. Ve středu se to už všechno zlomilo. My jsme dobře věděli, že babička už žít nechce, že má velké bolesti, že to vzdává, víme že hodně trpěla aniž by nám to řekla, usmívala se na nás i když jí bolel každý pohyb. Tatínek za ní byl s dědou se podívat, aby se rozloučili, říkal mi, že ani neotevřela oči, že už jen ležela. 

24.12.2020 jsem se ráno probudila ve 4 ráno, měla jsem zvláštní pocit, ale prostě jsem už nemohla usnout, když v tu chvilku slyším manželův telefon. Vidím, že volá táta a hned mi bylo jasné, co mi řekne. Babička umřela, odešla, upřímně se mi v tu chvilku zhroutil celý svět. Vyčítala jsem si, že jsem nedokázala vůbec nic, že jsem jí neukázala, co ve mně je, že nemohla obléknout něco ode mě. Nemohla jsem jí už ani obejmout, nic. Prostě už jí nemohu vidět. Najednou jakoby nebyla. 
Musela jsem to oznámit synovi a snažit se být silná, musela jsem být v klidu. Snažila jsem se nedávat moc emocí najevo. Vlastně jsem chtěla furt jen mlčet, byli jsme koupit svíčku a na velkým nákupu a sama sebe jsem překvapila, jak jsem dokázala zachovat chladnou mysl i když mi to v hlavě šrotovalo. 

Asi nejhorší bylo, když jsem šla spát. Musela jsem s vzít léky na uklidnění, které bohužel nezabrali, takže jsem celou noc vůbec nespala. Takhle to bylo do nedávna, kdy jsem se rozhodla, že budu chodit spát úplně vyčerpaná a možná se mi povede usnout a spát celou noc. Trpím přerušovaným spánkem, nedokážu spát celou noc a kolikrát jsem vzhůru už od brzkých 4 hodin. Léky jsem brala týden a když mi nepomáhali, tak jsem se na to vykašlala. Musela jsem se sama srovnat, nějak.

Babička mi chybí stále, pořád bolí, když vím, že mě nepohladí po vlasech, neobejme nebo nepochválí. Její slova mě vždy dokázali zahřát u srdce. Proč musela odejít zrovna ona. Přála bych si mít možnost jí ještě jednou obejmout, říct jí, jak moc jí mám ráda a držet jí za ruku. Je mi smutno.

S celou touto situací která vládne světu jsem se se vším smiřovala o dost hůř, věděla jsem totiž, že to babičce zničilo celou psychiku, jelikož jsme nemohli ani za ní na návštěvu. Bylo to pro ní smutné a pro nás velmi složité. Kdybychom mohli, tak si myslím, že by tady ještě byla. Kdyby nás mohla každý den vidět. 

Omlouvám se, že vás takto zatěžuji, ale když mě něco trápí, musím se z toho vypsat a ač to hodně bolí, tak mi to pomáhá. Chtěla bych se rozepsat, jak moc silná osobnost to byla, ale člověk by ji musel znát. Musel by vědět jak moc je vzácná, skromná a ochotná se rozdat. Své srdce dala všem, které si zamilovala, ukázala vám, že si váží každého z nás. Milovala nás z celého srdce. 

Na závěr bych ráda přiložila dopis pro babičku. A tímto to uzavřela. Vím, že jí musím nechat jít, vím, že jí nemůžu držet stále, když touží obejmout svého manžela, syna a maminku s tatínkem. My se tam spolu jednou také setkáme a bude nám krásně ♥.

» Milá babičko, myslím si, že mluvím za všechny, když upřímně od srdce dokáži říct, jak moc jsi pro nás znamenala a jak moc jsme tě všichni milovali a milujeme i nadále. Je jedno kde zrovna jsi, navždy budeš mít místo v našich srdcích.

Pro mě si byla velmi vyjímečná, ty bys mi možná řekla, že jsem brebta, ale v tomto jsem velmi upřímná. Vždy mi záleželo na tvém názoru, vždy jsem si přála abys se mnou slavila každý můj úspěch. Byla si vždy mojí podporou a mým hnacím motorem. Vždy jsem tě měla a stále budu mít za velmi silnou ženu, byla a jsi mi vzorem, protože máš velké srdce a každému z nás si vždy chtěla dát nejvíc. Vždy jsme si toho všichni vážili.

Každý máme sny, můj velký byl, abych s tebou oslavila právě nějaký můj velký sen, chtěla jsem abys viděla, jak moc jsem dobrá, abys byla ještě více hrdá na to, že máš takovou vnučku.

Vždy když si mi řekla, že je hrozné kolik věcí mám stejných jako ty, jak já jsem se velmi radovala, protože jsem byla aspoň v něčem víc podobná právě tobě.


Bojovala jsi do poslední chvilky a já jsem si stále sobecky přála, abys tu se mnou byla, abys sledovala jak bojuji za své sny, jak Michálek vyrůstá, jak se Tomáš ožení a bude mít své děti. Chtěla jsem, abys tu byla napořád. Občas si říkám, že je život opravdu nefér, když mi tě bere, ale já vím, že jsi se trápila. Vím, že tě to bolelo, i přesto jsem doufala, že to přejde i přesto jsem si říkala, že mě přeci neopustíš, ale zároveň jsem v hloubi duše věděla, že pro tebe to bude vysvobození. Věděla a i tak jsem nedokázala unést tu bolest, že tě už neuvidím. Vážili jsme si každé chvilky, každé, kdy jsme tě viděli.


Ale babičko já vím, že nás všechny budeš pečlivě sledovat s prababičkou a že si se konečně shledala s těmi, které si za svůj život ztratila. Věřím, že zrovna teď tam za nás všechny objímáš a čekáš na nás a i když to nebude hned, tak se spolu opět shledáme. Všichni.

 

Milujeme tě, odpočívej v pokoji.

 

Tvoje vnučka Radka ♥ «


Děkuji za váš čas a brzy bych ráda věnovala koncept blogu hlavně šití.
Vaše SAGI ♥

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za Vaše komentáře.