09/02/2019

I to špatné je k něčemu dobré

2


Po dlouhé době se vám hlásím s článkem. Jelikož se toho momentálně dělo možná až příliš. Bohužel se dělo víc špatného než dobrého, no nebudu vám všechno rozepisovat do podrobností, ale trochu vám to shrnu. 

Každá láska časem vyprchá, neboť já už dlouhou dobu na lásku ani nijak nevěřím. Jediná věčná láska je dle mého k vlastní rodině a hlavně k vlastnímu dítěti. Díky tomu všemu se cítím i dost obrněná a nakonec vlastně i dost ledová vůči lidem, kteří si to nejspíše ani nezaslouží. 
Odjela jsem na Moravu se svojí skvělou kamarádkou a měla čas o tom všem přemýšlet. Jak ten můj život probíhá a zda chci takto i nadále žít. Zda mě to baví.

Upřímně, můj život mě už nějakou dobu úplně nenaplňuje, ale stále se snažím myslet pozitivně. Někdy je to fakt těžký. Kam zmizela vášeň, touha a láska, baví mě to?! Ne! 

Zhoršila se mi psychika a já už nevěděla, co dřív. Přemýšlela jsem, že sednu do auta a obejmu s ním první sloup, který potkám... bohužel i takto špatné mohou myšlenky být. Dva týdny zpět jsem svému manželovi oznámila, že ho nemiluji, vlastně je to pravda, nebudu nikomu nic nalhávat a ani ne sobě. Já jsem věčně se svojí prací v jiné místnosti a přítomnost druhého mi prostě ani nechybí. Možná je to krize, možná ne. 
Nedokázali  jsme spolu komunikovat a já věděla, že jsem mu neskutečně ublížila, ale s mojí minimální empatií jsem se necítila nijak provinile. První den jsem plakala jak malá holka, protože jsem si řekla a co bude dál, rodina mě bude nenávidět, prostě tohle na mě padlo neskutečným způsobem. 
Snažili jsme se komunikovat, nějak věci řešit, řekla jsem si, že bych neměla rozvracet rodinu. Vlastně takhle je mi to vsouváno do hlavy, takže co já vím, co je už správně nebo ne. Nemyslím si, že se vrátí do života city které vyprchaly. Ale mohu se snažit ten život žít o něco víc a plněji, než to bylo doposud. A bude to hodně těžké, já to vím!

Manžel je člověk, který pro mě udělá první poslední, je to milující otec a milující manžel, rodina na prvním místě... a já... ani se nechci nazvat manželkou, matkou vlastně ničím, ani v jednom nejsem totiž nijak dobrá. Chybí mi snad úplně všechno, svého syna miluji nejvíc na světě, ale upřímně mi všechno taky leze na nervy. Nevyměnila bych ho, ale občas bych potřebovala odejít pryč a být sama. 

Spoustu lidí prahne po ideální polovičce, fajn já mám skvělou polovičku, ale zasloužil by si mnohem víc, než má. 

Rozhodla jsem se teď nad vším přemýšlet, nasadila jsem ultimáta, řekla jsem, že nechci být stále na stejném místě, chci aby mě život bavil. Být týden v kuse jen doma a pak hned v práci mi můj psychický stav nezjednodušil. Jelikož bohužel potřebuji hodně často být spíš venku než doma, vytrácí se mi energie i inspirace.

Hledám si další brigádu, abych si šetřila na různé zahraniční výlety, tak uvidíme, jak to půjde. 

No začala jsem brát léky, které mi měli pomáhat trochu se "uvolnit", tak jsem se po nich první den uvolnila tak moc, že jsem byla jak na drogách, chodila jak opilá, no bylo to zajímavé. Pak už to bylo lepší, no snažila jsem se vydržet bez nich, abych opravdu neměla časem potřebu je mít stále v sobě. Takže ač skoro nespím, tak to zatím držím...
V pondělí mám sezení a doufám, že mi to nějak pomůže víc.

Článek o výletu na Moravu vám pak taky nějak dám dohromady ♥.

Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Kabát: Primark / Svetr: Textile House / Šaty: Mohito / Kabelka: Mango / Boty: Časnaboty

S láskou,
Vaše SAGI ♥
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...