15/03/2018

Sny, které se zdají

2


Některé věci v životě jsou pro někoho těžší i naopak lehčí. Všechno je o osobnosti člověka a jak se dokáže se vším vypořádat. Upřímně jsou věci, vzpomínky, které se mě nechtějí pustit a nebo je nechci pustit já sama. S blížícími se Velikonocemi je to o to horší. Špatný spánek se dá momentálně vysvětlit zablokovaným krkem - naštěstí bolest už odeznívá.
Míváte občas noční můry? Já od té doby, co mám syna, tak je mám často. Strach je asi moje druhé jméno, role rodiče je fakt náročná a pokud mi dříve neklepne, tak nevím.

Nicméně se dneska s vámi podělím o příběh, sen, který mi občas do dnes nedá spát. Možná není veselý, ale pro mě to bude jistota, že na něj nikdy nezapomenu. Jednou, možná, opravdu zapomenu.

Rok 2013 Velikonoční neděle. Budím se s pláčem. Zdál se mi sen, kde stojím v řadě na hřbitově a postupně přicházíme k hrobu a loučíme se s duchem, který se nad hrobem vznáší. Byla jsem daleko v řadě a čekala, až na mě přijde řada, do té doby jsem ještě neviděla tvář. Nevěděla jsem, kdo to je. 
Přišla jsem na řadu a začala se ptát,"Proč?", proč zrovna ona, proč někdo, kdo mi byl tak blízký! Ten sen si pamatuji, jako by se stal včera a stále jsem z něj "na měkko". 
Nad hrobem se "vznášela" moje prababička z tátovo strany a říkala mi, že se se mnou musí rozloučit, že musí už odejít pryč a přišla mi dát své sbohem. Klekla jsem si k hrobu a prosila, aby neodcházela, můj pláč byl tak intenzivní, že jsem plakala i ve skutečnosti. Najednou se rozplynula a já tam hystericky klečela a jen brečela.
 Za chvilku jsem se probudila. Uřvaná, nechápala jsem, co se stalo, ale říkala jsem si, že to byl jen sen. 

Občas bych si přála na tohle úplně zapomenout. Byla jsem na Velikonoce doma a na internát jsem měla jet až o den/dva déle. Chystali jsme se na návštěvu k babičce z tátovo strany, nechtěli jsme ani volat, prostě jsme je chtěli překvapit. Když zazvonil telefon, tak jsem ztuhla, upřímně ani nevím proč. Hlas mého táty byl jiný, zvláštní a já tušila, že se stalo něco špatného. 
Co, když se se mnou přišla rozloučit? A teď mi oznámí, že opravdu umřela? 

Ano, babička umřela a já měla pocit, že mi puklo srdce. Nedokázala jsem myslet, dodnes na všechno vzpomínám a hlavně na ní! Na člověka, kterého jsem fakt zbožňovala a měla jí v hlavě zafixovanou jako vzor ♥. Chybí mi stále a pořád a už je to 5 let, tedy bude, přesně 31. března.
Jezdila jsem za ní do domova důchodců, když jsem zrovna byla doma a ne ve škole. Prohlásila, že si přeje, aby se dožila mojí svatby, která se konala rok a něco poté. Chyběla mi tam, mrzí mě, že tam se mnou nebyla a nepoznala mého manžela, nepoznala mého syna, ale upřímně věřím, že tam s námi vlastně byla a sledovala nás ♥. Do dnes nás sleduje ♥.

Kdybych mohla mít ještě nějaké přání, tak bych si přála jí naposledy obejmout a říct, že jí děkuji za všechno! Dokonce bych si dala její nejlepší míchaná vajíčka (který nikdo jiný neumí), byla to správná žena se srdcem na správném místě ♥. 

Jezdila jsem za ní hrozně moc ráda a právě proto, že se blíží Velikonoce, tak jsem si na tohle všechno opět vzpomněla. Nechci, aby to někoho rozesmutnilo, ale chci, aby jste si všichni vážili těch, kteří jsou pro vás důležití. Odcházeli od nich s objetím a krásnými slovy. Vzpomínali jen na krásné časy, výchovu, prostory a mnohem více.

Bydlela na vesnici, měla spoustu slepic, králíků, obrovský pozemek, obrovský pískoviště a šílenou kadibudku, do které jsme nikdy nechtěli chodit. Teď se nad vzpomínkami pousměji, jak jsme jí prolezli zahrádku, jak jsme se schovávali pod kovovou postelí. Usínali jsme v poctivých dekách, které byly gigantické a načechrané, tak že v půlce noci jste měli peří jen u nohou a nebo prostě tam, kde jste nechtěli. 
Dům byl sice chladný, ale člověk, který tam bydlel, ten ho dokázal zahřát svojí přítomností. Tyhle vzpomínky miluji! A jsem šťastná, že na tomto světě existovala ♥.

Do dnes se bojím, že se se mnou někdo přijde zase rozloučit. Na jednu stranu přiznám, že jsem zároveň hrozně ráda, že jsem se rozloučila. Sice to byl sen, ale řekli jsme si sbohem i když to hrozně bolelo a to mě zároveň těší ♥. 

Už jste také měli sen, který se vyplnil? Rozloučil se s vámi někdo pomocí snu?

Normálně se u mě takovéto články neobjevují, ale měla jsem potřebu tohle všechno napsat. ♥

Outfit
Jaro stále není v plném proudu, ale když se k nám postupně blížilo, tak jsem vyrazila v mojí staré, stále krásně bílé a moc oblíbené sukni z Oodji. Ten obchod v ČR úplně zrušili a to mě asi mrzelo nejvíce, když vezmu v potaz, že jí mám už 6 let. Zase se musím, ale přiznat, že jí nenosím každý den, ani do sychravého počasí, hlavně proto, že je bílá.
Další kousek jsem si koupila, když jsem byla těhotná, ale věděla jsem, že ho potom budu nosit. Krásná košile s květinovým vzorem, zakoupená v sekáči. To na tom těší člověka ještě více. 
Nesmím také opomenout kozačkami nad koleno, které se někomu nelíbí, ale já je miluji :D. Krásným kabátem, jehož vzor byl a je letos "trendy", toto slovo fakt nemám ráda :D. A aby těch tlumených barviček nebylo málo, tak jsem si zvolila růžovou kabelku. 

Jak se vám tento outfit líbí?

Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Kabát: Zaful / Top: Textile House / Sukně: Oodji / Kabelka: F&F / Boty: Časnaboty

S láskou,
Vaše SAGI ♡

2 comments:

Děkuji za Vaše komentáře.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...