29/03/2018

Red coat & ripped jeans

4


Šťastná, spokojená a aspoň jednou týdně překvapená. Nadchnu se snad pro každou příležitost a mezitím, co se venku procházím a poslouchám své oblíbené písnicky, se usmívám na celou Plzeň jako pako. V hlavě se mi honí ty nejvíce pozitivní myšlenky a i když není všechno růžové, tak já tomu chci věřit. Jsem realista, takže vím, že abych vše vnímala růžově, nestačí mi obléknout si nejvíce růžový outfit. 

Tento týden byl jen o dobrých chvilkách, od chvilky, kdy mi přišly látky a já začala realizovat po částech svůj velký sen, tak po maličkosti v podobě bot, či nabídek na spolupráci. 

Ve středu, tedy včera, jsem měla možnost se jako host účastnit slavnostního otevření CrossCafe v Centralu. Nádherné místo, které působí uklidňujícím dojmem, působící otevřeným dojmem, díky oknům skrze které vidíte přímo na náměstí, kde například teď probíhají Velikonoční trhy. 
Posezení jak pro studenty, kteří se zde mohou v klidu učit, tak i pro maminky s dětmi, které se zde vejdou bez problémů s kočárkem, to já měla vždy velký problém v menších prostorech (když ještě jezdil v kočárku). 
Oceňuji aspoň jeden bezlepkový dort, který je podle sezóny a dá se říct podle "poptávky a nabídky", vždyť to všichni známe. Také jsem si pochutnala na dortu, který byl na mě celkem dost sladký, ale i tak jsem si ho vychutnala.
Také nesmím zapomenout hlavní důvod, proč jsem tam tedy byla. Tedy já si to myslím a jsem za to vlastně i ráda. Když už, tak proč neudělat něco bláznivého, že?! Poprosili mě, zda bych udělala rozhovor stálého zákazníka s mým pohledem na novou kavárnu, takže když si udělat trapas, tak pořádný. V Liberecké televizi jsem se ztrapnila a to nejen jednou. 
Říkala jsem si, že svůj strach, tedy celkově trému mluvit před lidmi musím nějak překonat. Představte si člověka, který měl panický strach z mluvení před třídou, že musel recitovat na chodbě a nebo v "kamrlíku". S tímto jsem bojovala vždycky, hrozně jsem se začala potit a koktala či říkala naprosté nesmysly. 
Upřímně i včera tomu nebylo jinak, byla jsem zpocená od samotného probuzení, až po chvilku, kdy mi zapojovali mikrofon a já jen doufala, že "sakra, snad nesmrdím". A pamatuji si sice na, co se mě ptal, ale vůbec netuším, co jsem odpověděla. 
Navíc ještě před rozhovorem mě kameraman hledal po kavárně, měl asi tak 3 metry, nebo aspoň jsem měla pocit, že měl 2x170cm :D. Překvapivě mě nenašel. No já se dost často ve společnosti, kde jsem sama, schovávám v koutě, kde je na mě, co nejméně vidět. Takže šel za paní, která mě pozvala na událost a ona mu hned ukázala, kde sedím, v tu chvilku jsem pochopila, že mě opravdu hledal a tak jsem šla na "popravu" :D. Chlapi prohodili pár fórků, že jsem se schovávala (trocha pravdy na tom vlastně byla), ale mám to za sebou a teď doma poslouchám docela dost vtípků a to jsem to ještě neviděla -_-. 

Další věc je ta, že pracuji hezky pěkně na střizích, které brzy poznáte, tedy jeden z toho už můžete přibližně vidět na instastories na druhém účtu. 

Co vám budu povídat. I když není každý den růžový, tak to neznamená, že takový budou všechny. Navíc pokud se bojíte, tak jděte i se strachem a ukažte mu, že k vám patří. Bez strachu není odvaha. Stejně jako bez nenávisti není láska. ♥ 

Outfit
Jeden z velice mrazivých a špatně odhadnutých dní. Mám asi velké štěstí, že to (zatím) nikdy neodstonám.
Červený kabát už jistě znáte a to samé platí u košile, oba tyto kousky pochází ze Sammydress s kterým jsem kdysi spolupracovala a asi byl jeden z těch lepších i když jsem o tom i dost silně pochybovala. Mám tyto kousky už dobrý rok a jak kabát, tak i košili jsem poctivě vynosila. Nicméně na kabátech z asijských stránek se prostě "kvalita" pozná i po čase, takže určitě to není kabát, který mi bude ještě dalších 10let sloužit, možná ještě letos to zvládne :D. Ale nepředbíhejme, když zrovna zima (snad) skončila. 
Nejen, že pod košilí jsem měla ještě dvě trička, ale pro jistotu, když už vypadám dost jako buřt, tak jsem si vzala roztrhané kalhoty. A nevzala si do nich ani silonky (to už bych byla hotová narvaná jitrnice), ale vlastně nemám ani ponožky v botech. Řeknu vám, že to bylo celkem zajímavé.
Nohy se mi potili a zároveň se mi na nich tvořil nejspíše led, takže to bylo ještě ok, ale moje kolena byla červená, jako obličej, když se zpotím ve fitku :D. 

Kam tento outfit doporučit? Do počasí, kdy není ani teplo a ani zima :D. 

Foto: Tecí Němečková | INSTAGRAM | FACEBOOK |


Kabát, košile: Sammydress / Kalhoty: F&F / Kabelka: Reserved / Boty: Časnaboty

S láskou,
Vaše SAGI ♡

4 comments:

  1. Jsem ráda, že se máš tak dobře! :)
    Heh, taky jsem ten typ člověka, co se příšerně bojí cokoliv před lidmi říct, takže tě vlastně dost obdivuju, že si ten rozhovor zvládla! :)
    Ráda bych napsala něco originálního o tvém outfitu, bohužel to ale nejde, protože je zase nádherný ♥

    Little Dreamer

    ReplyDelete
    Replies
    1. Občas se to prostřídá, ale věřím, že vše půjde ♥.
      Tak to jsem ráda, že v tom nejsem sama :D, no zatím jsem ho ještě neviděla, možná je to dobře :D.
      Děkuji strašně moc ♥♥

      Delete
  2. Pristane ti to veľmi, páči sa mi ako si skombinovala ten červený kabát s tým tričkom :)

    ORLLING

    ReplyDelete

Děkuji za Vaše komentáře.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...