22/03/2018

"Maminko, pojď sem!"

0


"Maminko, pojď sem", "Kdo to byl?" "Maminka", "2,3,5,7..." a tím to rozhodně nekončí. Pamatuji si, když jsem strašně chtěla, aby Míša už mluvil a řekl mi, co ho bolí, což už říká a také, abych si s ním už trochu popovídala. S dětmi je totiž vážně sranda, na to jak moc ukecaná dokážu být já, tak na mého syna nemám a občas chápu, proč druzí chtějí, abych chvilku mlčela. 

Kdo máte děti, tak to asi znáte. "Kdy už začne chodit?" a poté "Kdy už si sakra sedne na zadek?!". Já si stále pamatuji, jak jsem s manželem říkala, že chci aby už lezl, pak začal lézt, ale na druhou stranu, pak vytíral podlahu až nakonec šup a lezl všude. V tom malém bytě, kde jsme předtím bydleli, jsme museli vše přesunout nahoru, aby k tomu nemohl. Před stěhováním se začal stavět, byla jsem s ním sama doma a koukala na seriál, když najednou se začal zvedat o obývací stěnu. Bože můj! Já měla asi Vánoce z toho, houpal se tam na místě a radoval se ♥, problém byl, že mu nešlo moc padání :D. Po pár týdnech udělal asi pět samostatných kroků, kdy už byl doma tatínek a on přeběhl ze strany na stranu ♥. A od té doby se už nezastavil.

S chůzí přišla větší opatrnost, ale nemáme oči všude a v novém bytě nám prcek spadl na hlavu z gauče, byl večer, takže jsem ho měla u sebe v posteli a druhý den kmitala k doktorce. Naštěstí vše bylo v pořádku, ale i tak jsem měla skoro zástavu srdce. No prdlej je i tak, kvůli tomu nemusí padat na hlavu.

Upřímně. Míša padá všude, je hyperaktivní a občas mi pije krev jako nejvíce hladový upír na světě. Naštve se, hází věcmi, hraje uraženého, hází pubertální ksichty, za které (kdyby byl starší) by měl dostat přes čumák, ale je to prostě dítě, které zkouší, co všechno může. Takže skoro nic. :D 
Víte ono je vtipné sledovat, jak přijde k tátovi a prostě ho "jen tak" nakopne a zdrhne, ale mamince to neudělá - správný přístup k ženám. Celkově si děti vždy více dovolí u tatínků, protože my maminky jsme většinou generálové. 

Navíc můj synátor je vysloveně fixovaný na tatínka, kterého hrozně miluje. Takže, když se spakuji na víkend pryč, tak vlastně ani nechce, abych se vrátila :D. To jsem takhle byla v Brně a psala jsem, ať mi Míšu natočí a řekne mu, že maminka jede domů :D, jo asi jsem to vidět neměla, protože brečel a říkal "NEEEEEEEE!". 
A teď?! Teď mě mezi dveřmi při příchodu obejme a nebo mi řekne "Ahoj, koukám" - což znamená, že má tatínek svojí chvilku klidu a Míša má hlavu v tabletu. Tablet jsem odsuzovala a teď ho na tu hodinku denně ocením, prostě mám klid na práci a je mi hej. 

Ale teď už odbočíme od mé chvilky "maminkování" a přejdeme k šatům, které mám na sobě. 
Jsou z asijského e-shopu Zaful a překvapivě jsou mi krátké, což by mi až tak nevadilo, jelikož to zase tak špatně nevypadá. Horší je, že jsou mi velké v horní části těla a tím mě i rozšiřují, čemuž nepomáhá plisovaná sukně, která rozšiřuje vždy. Proto jsem se rozhodla je nafotit, aby jste viděli, jak vypadají před tím, než je předělám. 
Líbí se mi totiž vršek, tedy krajka, je příjemná na těle a umím si jí představit s něčím jiným, možná i s jinou barvou ♥, musí se jen poupravit, aby seděla na těle lépe. Nicméně to chvilku potrvá, protože teď je investice na látky trochu jinde a je důležitější. 

Foto: Michal Čopan


Šaty: Zaful / Pásek: Reserved / Boty: Botovo

S láskou,
Vaše SAGI ♡

0 komentářů:

Post a Comment

Děkuji za Vaše komentáře.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...