20/03/2018

Jsem srab, ale věřím.

0



Přiznávám, že čím víc se všechno blíží, tím větší srab jsem. Uklidňuji se tím, že se říkám, když už jsem začala, tak hned nesmím skončit. Co je horší? Zkusit to a neuspět a nebo nezkusit a na úspěch pouze myslet? Opravdu jsem poslední dobou mimo, hlava v papírech a stále mám něco na srdci. 
To, že musím myslet dopředu, nebo přemýšlet o tom, jak udělám dalších 150 věcí a být na to sama, to je dost těžké. 

Nebudu psát kdy, kde a co bude, protože sama ještě nevím kolik času to zabere. Musím si udělat rozvrh takový, abych stíhala zakázky, domácnost, péči o sebe a také blog, práci a mnohem více. A nemám na očích růžové brýle, jak hned budu mít zaměstnance a pak budu už v klidu. Vlastně to ani takto nechci, chci být svůj pán a svůj vlastní zaměstnanec. Chci, aby každý kousek oblečení prošel skrz mé prsty.
Látky jsou na cestě, úřady skoro vyřízené, dokoupit se musí nějaká ta galanterie a papíry na střihy, které si budu schovávat. 
Když už jsem u těch střihů, tak to je asi věc, která je ze všeho nejvíce náročná. Byla jsem zvykla pár let dělat konstrukce střihu na míru člověku, kterého jsem znala osobně a přímo na něm jsem upravovala. Teď bude můj zákazník někdo, jehož míry bude mít figurína a já budu doufat, že mu to i tak bude sedět. Řekněme, že to je risk jako blázen, ale věřím, že časem se zajedu a už to půjde lépe. 

Teď překonat svojí bojácnost, přestat být srab a pustit se do toho o čem sním a jen o tom nepsala. Není totiž nic lepšího, než si začít sny postupně plnit a věřte, že s téměř nulovým základem je to hodně těžké. 

Důvod, proč chci, aby vše vyšlo, je, motivovat druhé ke změnám, k tomu aby šli za svými sny. Strach je přirozený a není vlastně nic lepšího, než mít z počátku strach a pak se přes něj dostat. 

Rozhodně na blogu budu o všem informovat a navíc, dnes o půlnoci končí soutěž, tak pokud chcete, můžete se ještě účastnit. 

A ještě taková maličkost k těm úřadům. Já jsem docela dost nervózní člověk, co rychle panikaří, když něco neví na 100%, takže jsem se málem ztratila. Jenže to není vše, já tam šla totiž na dvakrát, jelikož jsem šla za maminkou a vyzvednout peníze, pak jsem se tam vrátila, všechno se vyřídilo a pak jsem měla jít platit.... Dobře, trochu jsem to nevychytala, jak jsem to chtěla už mít z krku, takže jsem místo k pokladně šla na "recepci", kde byl strašně hodný pán, který mi řekl "rád bych si od vás ty peníze vzal, ale pokladu máte tamhle"- BOŽE MŮJ! Přemýšlela jsem, jak moc blbě jsem právě asi vypadala :D. Nejlepší na tom všem bylo, že jsem si nemusela ani chodit vyzvedávat, protože překvapivě se na úřadech najednou dá platit kartou -_-. 
No a pak už jsem konečně letěla domů, venku bylo asi mínus sto, náledí, ale "tučňáčí" chůze jistila, že nespadnu.

Mimochodem, když bylo náledí, nebo celkově, když zrovna náledí je, máte taky tak velkou slovní zásobu sprostých slov? 

S láskou,
Vaše SAGI ♡

0 komentářů:

Post a Comment

Děkuji za Vaše komentáře.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...