03/02/2018

Ženy #metoo

5


Ve světě se každý den dějí věci, které by se dít neměli. Věci, které nás nutí se bát každý den o náš vlastní život. Celkově naše bezpečí se odvíjí od nás samotných a jak moc čemu věříme, nebo já si to aspoň myslím. Nedávno jsem se v "5ti faktech, které o mě nikdo neví" k věci, kterou věděli blízcí přátelé a nebo lidé, kterým jsem opravdu věřila. Není to nic k chlubení, ale rozhodně je to k zamyšlení. Pokud nevíte, co znamená #metoo, tak se jedná o sexuální obtěžování nejen žen, ale i mužů, pod tímto najdete na twitteru spousty přiznání a myslím si, že to vůbec není příjemné.

I já sama se k #metoo zapojuji, tedy kdysi jsem tam napsala a pak jsem to rychle smazala, asi to bylo všechno moc brzy. A já vám tímto dnes povím můj příběh, který mám v hlavě každý den, který je důvodem mého strachu z okolí a hlavně vzpomínka na něj je stále taková, jako by se udála teprve včera. 
Dopředu chci napsat, že nechci žádnou lítost, ani nic podobného, ale to vše si povíme až poté, co vám ten příběh povím.

Bylo mi 10 let, když jsem si hrála s přáteli za barákem bytovek našeho sídliště. Vždy tak, aby na nás rodiče viděli. Jako každý jiný den, bylo léto a všechny děvčata jsme nosili kraťasy, nebylo na tom nic divného a skákání přes gumu či házení míčem, hraní na babu apod.. To bylo naše dětství. Vše se zlomilo asi ve chvilce, kdy k nám dorazil jeden nejmenovaný ukrajinský chlapec, měl 17 let a chtěl si s námi hrát. V té době nebylo divné hrát si se staršími dětmi i já do dnes mám o 7 let mladší kamarádky, navíc by nás nenapadlo, že nám chce ublížit. Byl úplně normální. Vychloubal se nám nožem, ale já jsem mu řekla, že nosit nůž je nebezpečné a tak jej zakopal do nejbližšího trávníku. Hráli jsme si s ním dost dlouho a pak jsem se chtěla jít domů napít a... on chtěl jít se mnou. Co je na tom divného, že se chce napít. Napila jsem se jen já a chtěla jít po schodech dolů, tady se teprve stala ta největší chyba. Přivolal výtah a já jsem tam šla s ním. Já se necítila v nebezpečí a prostě jsem do toho výtahu nastoupila. Zmáčkla jsem -1 a jeli jsme, když v tu chvilku začal zastavovat výtah a smát se, to bylo na poprvé celkem nevinné, když to zastavil podruhé, tak mě přitiskl k sobě.... stále nemohu uvěřit, že jsem v 10ti letech byla obětí sexuálního obtěžování.. začal mě osahávat všude na těle a řekl mi ať se svléknu, já se stále snažila vymanit, až jsem si všimla, že jsme na nule a kousek od toho, abych otevřela dveře. Vůbec do dnes nevím, jak jsem to dokázala, ale utekla jsem. Když to píšu, tak mi přijde, že je to asi příliš živé. 
Běžela jsem za bratrem a v té chvilce zároveň zakřičela na nejmenovaného chlapce ať táhne, že ho tady nechceme ani vidět. Plakala jsem, klepala jsem se a můj bratr mě vzal domů. Tam jsem rodičům vše řekla, nemohla jsem pořádně mluvit, ale vím, že můj tatínek odešel z bytu a hledal ho po celém sídlišti. Vrátil se po několika hodinách a vzal mě na policejní stanici. Mysleli jsme, že ho zabil, ale naštěstí ho nenašel, nechtěla bych mít tátu ve vězení. 
Na stanici jsme podali TO na chlapce, který nám předtím řekl téměř všechno i kde bydlí. Popsala jsem všechno, co se stalo i když jsem se klepala a plakala opravdu hodně moc, byl u mě můj táta. Táta se mnou chodil všude! Musela jsem u policejního psychologa na panence ukazovat, co všechno mi dělal, co všechno mi říkal, to jsem zvládla až na třetí pokus. Stále mi dělali IQ testy, zhoršila se mi mluva a dost jsem se do sebe na dlouhou dobu uzavřela. 
U soudu jsem nebyla a byl tam můj tatínek a jelikož byl ten kluk nezletilý, tak dostal jen podmínku, nesměl se ke mě přiblížit, ale on stále chodil k nám za barák. Bála jsem se chodit ven. Nic víc se nestalo. Člověk, který něco takového udělá by si zasloužil víc :(. 
Stále toho člověka potkávám, je to troska, ale i když je to troska do které bych dokázala praštit a padl by k zemi, tak je tam ten strach. 

Od té doby je mi každý muž podezřelí, bojím se každého divného pohledu a bojím se, když na mnou muž jde, nebo dokonce parta. Nevlezu s muži do výtahu, tedy ne sama, pokud se jedná o kamarády, tak je to samozřejmě jiné. Cizí muž je pro mě velká hrozba, volám si s manželem či maminkou, když jdu z práce večer sama domů a chci aby věděli, kde jsem a já mám tím větší pocit bezpečí, když mě někdo aspoň poslouchá.

Občas mám pocit, že to "překáží" mému muži, asi jsem i paranoidní a on nedokáže pochopit můj strach, ale někdy se nad tím pousměje. Přitom já se v nejednu chvilku rozklepu jako malá holka a nebo utíkám, co mi nohy stačí. Ale zároveň si myslím, že je to jen můj pocit a i tak chápu, že neví, jaké to pro mě například je.

Všechno jsem vzala na sebe, že je to moje vina, že jsem si toto způsobila. Proč jsem tam s ním šla? Proč jsem prostě nešla po schodech? Co by se stalo, kdyby ten nůž nezakopal? Tyto otázky mám dodnes. 
Vezměte si, že jsem nebyla znásilněná, ale už tak z toho mám do dnes následky. Mám kamarádku, která takové štěstí neměla, byla zatažená do auta přímo před lidmi a nikdo jí nepomohl, nikdo! A to se jí stalo v 18ti letech. 

Nikdy nepřestávejte dětem vtloukat, že si mají dávat pozor i na lidi do kterých by to neřekli. Ať nikdy s nikým nikam nechodí! Radši ať se bojí druhých, než aby s nimi šli všude! Dávejte pozor i na sebe.

Plácání po zadku cizími muži není normální a nikdy nebude. Nemusíme chodit oblečené jako jeptišky, ale vlastně stačí jít jen v kalhotách, či jen trochu odhalit kůži a pro některé muže jste lákadlem. Nikdy si nevyberete.

Ještě bych ráda podotkla, že nejsou tací pouze cizinci, u nás v ČR je také dost idiotů schopných ženě i muži ublížit a dokonce i dětem! Bojím se o svého syna a ne málo. Chce se mi umřít při pomyšlení, že bych měla žít bez něj jedinou noc. Nechci, aby se lidem dělo všechno toto, co se děje. 

Proč? Kdy? Jak? Ale opravdu, to je takové uspokojení opravdu příjemné? Způsobit druhým trauma do konce života? Přivodit jim strach? 

Jak jsem psala výše, nechci, aby mě někdo litoval. Nejsem už ta malá holka, která plakala za každou blbostí, která koktala a trvalo jí se přizpůsobit okolí. Je to něco, co mě poznamenalo do konce života, něco, co nikdy nevymažu ze své paměti, ale díky tomu jsem někým, kým jsem dnes. Bojácná, ale průbojná! Jdu za svými cíli a nenechám se nikým ovlivnit. Stala jsem se silnější! 

Nikomu nepřeji zažít něco z toho, co zažili lidé na twitteru #metoo, původně to vzniklo v Americe díky Alysse Milano a časem se přidal celý svět. Není pochyb, že si spoustu lidí něco zveličí, vymyslí, aby pošpinili druhé, ale právě k tomuto to není, ale bohužel se tací najdou.

Abych to nezakončila jen tady, tak ještě pár vět navíc. Četla jsem, že se muži kvůli #metoo přestávají dvořit ženám. Promiňte, ale on se nějaký muž dvoří ženě, tak, že jí plácne po zadku, dělá na ní čičiči, pokřikuje na její poprsí, apod? Rlly? Samozřejmě, že pokud za vámi přijde muž, představí se slušně a snaží se s vámi komunikovat, tak je to normální. Ale pardon říct, třebas "Čau máš krásnou prdel, co se seznámit?", tak to bych ho poslala víte kam.


A teď je řada na vás. Chci, aby jste vyjádřili vlastní názor, pokud se chcete svěřit anonymně můžete mi napsat i mail, já vás nebudu nutit do ničeho. Ale za ty roky jsem si uvědomila, že ze všeho je nejlepší se vypovídat, či vypsat. 
Při tomto článku ze mě padalo tisíce slz, ale zároveň mi spadl velký kámen ze srdce. 

Nebudu zde psát otázky, mě zajímá, co si o tomto všem myslíte. O tom, co se děje každý den a ženy mlčí a nebo se to dále neřeší. 

S láskou,
Vaše SAGI ♡

5 comments:

  1. Abych řekla pravdu, také se mi stalo něco podobného. Tehdy jsem o tom napsala na svůj první blog a řekla jsem všem, že je to jenom povídka, ale byl to můj skutečný příběh. Kdybys byla zvědavá, tak to najdeš zde: http://lenca112.blog.cz/1110/na-konci-cesty

    Tehdy jsem měla učesané dva culíky a od té doby jsem si je už nedokázala udělat znovu. Vlastně jednou jo, ale jen na malou chvilku, protože pokaždé, když si sem sáhla do vlasů a cítila je tam, vše se mi hned vracelo před oči. Možná proto mám panickej strach z cizích lidí...

    Je nás určitě víc, které jsme si něco takového prožily. Nesmíme si tím ale nechat zničit životy! :)

    Little Dreamer

    ReplyDelete
    Replies
    1. Píšu až poté, co jsem si přečetla tvůj příběh a chápu všechno i tak se cítíš. My jsme na podobného muže narazili v Liberci, ale naštěstí jsme ho viděli až déle, ignorovali jsme ho.
      Na některé pitomce funguje začít se jim smát, bývají plachý, ale rozhodně né vždy! Proto je lepší vždy utéct, vždy se snažit utíkat.

      Jsem ráda, že jsi se od něj dostala do bezpečí a chápu tvůj strach. Já cizí muže nemohu vystát vůbec, navíc pokud mají kapuci a ještě divně čumí, tak jsem jak na jehlách.

      Určitě nás není málo, ale je důležité o tom mluvit, psát a přiznat se k tomu. Všechno tohle je těžký, ale i tak je na nás se z toho dostat a poučovat tak druhé, aby je to minulo.

      Děkuji za tvůj komentář i odkaz ♥

      Delete
    2. Mne bylo tehdy 15 a z těhle věcí jsem fakt moudrá nebyla, nikdy předtím jsem se s tím nesetkala, takže než mi došlo, co vlastně dělá, trvalo mi to fakt dlouho. Když mi to tak nějak došlo, okamžitě jsem se dala na útěk.

      Není za co :)

      Delete
  2. O kampani meetoo už jsem něco málo slyšela, ale právě spíš v té negativní rovině, že se muži bojí teď ženy oslovovat nebo tak něco. Přijde mi hrozně smutné, kolik žen má nepříjemné zkušenosti s obtěžováním nebo zneužíváním. Mně se naštěstí nic takového v minulosti nestalo, ale cizích mužů se bojím i tak a zásadně nechodím nikdy sama po tmě. Nemám z toho dobrý pocit a když někde jdu sama a za mnou jde nějaký muž, tak si taky hned představuju hrozné věci, člověk nikdy neví. Jinak obdiv za odvahu se z něčeho takového vypsat, určitě to nebylo lehké.

    LENN

    ReplyDelete
    Replies
    1. Též už jsem toho slyšela hodně špatného a jak moc toho ženy zneužívají. Myslím, že tomu časem věnuji i další článek, protože se mi to nelíbí.
      Jsem ráda, že je v mém okolí více žen, které to nepotkalo a já doufám, že vás ani ty v mém okolí to nikdy nepotká. Zároveň jsme všechny jen ženy a jsme něžné pohlaví a k vyvolání strachu stačí opravdu málo.
      Děkuji mockrát ♥, lehké to určitě nebylo, ale zvládla jsem to a jsem za to ráda ♥

      Delete

Děkuji za Vaše komentáře.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...