30/12/2017

Ohlédnutí: rok 2017

3


Do nového diáře zapisuji první focení, schůzky, brigádu a nostalgicky se dívám zpětně. Loni v tento den jsem prohlásila, že nemohu uvěřit, že tu je další rok a ani letos to není jiné. Čas je krutý a dny krátké, nebo mě to tak přijde. Chtěla jsem toho stihnout o tolik více a najednou mám pocit, že jsem nic nestihla, ale to není až taková pravda. 
Proto dnes přináším takové menší "ohlédnutí" za dalším blogovacím rokem.

Změnit se není až tak těžké, jak jsem předpokládala, ale vlastně bylo tolik věcí, které jsem si nechtěla přiznat, až to trochu zamrzí. Tento rok pro mě byl opravdu hodně zajímaví, už je proto, že jsem za tento rok byla ve třech různých prací resp brigád.
Minulý prosinec jsem začala pracovat v Pietro Filipi a nejen kolektiv, ale i komunikace se zákazníky byla skvělá. Bohužel i když jsem si myslela, že v této práci zůstanu, tak prostě nastal zlom, nedorozumění a zlé nepohodnutí, což mě asi mrzelo ze všeho toho nejvíce. Měla jsem to tam fakt ráda a bohužel jsem se nechala prostě zlomit. Psala jsem o tom i docela dlouho na blogu.

Od brigády jsem se odmlčela, jelikož jsem nemohla najít místo, kde by přijali maminku na mateřské dovolené. Bylo hodně těžké najít místo, což na tom pro mě, které chtěla furt něco dělat, bylo nejhorší. 

Od léta jsem začala také pravidelně běhat a začalo mě to bavit natolik, že mi rodiče k narozeninám pořídili běžecké boty. Kolena se odmlčeli a já vesele hned první den uběhla přes 11km. Zjistila jsem, že když o mě druzí pochybují, tak mám větší touhu jim ukázat, co ve mě je.

Po návštěvě kadeřníka a našeho rozhovoru jsem zjistila, že bych mohla pracovat v Meatfly. Joooo tady to bylo trochu zajímavější. Zda jsem se někdy dokázala rozčílit, tak zrovna tady. Nechci na nikoho házet špínu a ani nebudu, protože nebudu dělat to, co oni dělali nám. A víte, co? Skutek utekl. Jak nečekané, hlavně, že stále vyhrožovali. Tady jsem byla fakt šťastná, že jsem tam nezůstala. 

Opět jsem měla krátkou (hodně krátkou) pauzu od brigády a odjela jsem na výlet s mojí maminkou na Slovensko, kde jsem oslavila i své 24té narozeniny. Tento výlet jsem si užila asi tak na 200% a utvrdila jsem se v tom, že cestování je něco, co chci aspoň jednou ročně minimálně zvládnout. Původně jsem měla na Slovensku být sama, ale víte já vůbec nelituji toho výletu. Je pravda, že já jsem trochu blázen a jsem schopná opravdu druhé uchodit, což moje maminka opravdu nezvládla, nicméně, když maminka odpočívala, tak já šla v klidu pěšky a na nákupy. 
Po příjezdu bylo těžké vrátit se do reality.

Je pravda, že i tento rok, pro mě bylo těžké přiznat, že jsem maminkou a některé věci nezvládnu tolik, jak bych chtěla. Nechci být zlá ani moc hodná, chci se snažit a chci si i plnit sny. Když se mi tenkrát zeptal manžel, co chci, zda rodinu a nebo sen, tak jsem se celkem odmlčela. Dnes nechápu. Proč jsem neřekla, že mi záleží na obojím a radši jsem řekla, že nevím? 
Mrzí mě to ještě dnes a o to víc jsem přilnula k synovi. Dnes nejen dělám pokroky, ale i chci šťastnou rodinu a můj sen pro mě nebude tak velký, kdyby u mě nebyla má rodina. Opravdu miluji svojí rodina a já nechci, aby si lidé mysleli, že všechno je perfektní, když není. Hádáme se celkem dost, stres se na mě dokáže navalit během mžiku, ale stále jsme spolu.
Nechci přijít ani o ně a ani o svůj sen, ale dnes bych na 100% řekla, že je to nejvíc rodina a ještě ta, která podporuje ten sen!

Momentálně od září pracuji v Mohito a musím uznat, že podle toho, co každý prohlásil, jsem se bála. Říkala jsem si, že podle slov druhých tam nejspíše nevydržím a já tam stále jsem. Holky a všichni jsou skvělý a pokud někomu nesedím, tak to nevím a je mi fajn :D. Poznala jsem tam i takové, které vídám i mimo práci a nebo chci vídat. Práce může být skvělá jen do doby, dokud nás baví a mě ještě stále baví.

Od září opět chodím i do fitness a věnuji se tomu na 150%, dokonce chodím občas i s trenérem, který je mi i kamarádem a věřím v to, že konečně na sobě pocítím změny.

Také jsem toho stihla spoustu, co se týče šití a to nejen pro mě, ale i pro druhé. Jako první za mnou přišla kamarádka kvůli šatům na soutěž. Měla jsem trochu problém všechno skloubit s prací a synem, ale nakonec se mi to povedlo na poslední chvilku dokončit. Zjistila jsem, že to, co tvořím hodně miluji a k tomu než to dokončím se rozhodně pojí i stres, pot a i slzy. 
Nejvíce na tom zbožňuji předávání. Když někdo na sebe obleče kousek, který prošel od začátku až do konce mými prsty a uvidíte tu radost, kterou má ta dotyčná osoba! Toto pro mě opravdu hodně znamená a já dlouho nepocítila takový hřejivý pocit na srdci. 

Druhé šaty, které jsem letos šila, byli pro mojí dokonalou maminku. Člověk, kterého si vážím a který mě hodně povzbudil. Tyto šaty pocítili hodně mých slz a hodně mého strachu, tak moc jsem chtěla aby byli perfektní, tak jsem sama nedokázala fungovat. Bála jsem se, že to pokazím, že se mi nepovede to, co moc chci, aby se povedlo. 
Zkouška po zkoušce a já měla pocit, že to dopadne špatně, až najednou přišel zlom. "Holka ty to musíš dát! Chceš si jít za svým snem a musíš to zvládnout i kdyby z tebe krev tekla!" Namotivovala jsem se a během 14ti dnů šaty dokončila. 
Během těch 14ti dnů, kdy jsem na šatech pracovala jsem také chodila na focení, jela do Německa na nákupy a stresovala se z nadcházejících Vánoc. A samozřejmě do toho patřilo ještě fitness.
Důležité je, že šaty má již maminka u sebe a už je i vynesla na večírek ♥. Pro mě to bylo asi to nejkrásnější, co jsem mohla pro svojí maminku udělat a ona pro mě, protože měla velkou radost a tak se jí ty šaty líbili, že ještě teď mi to vžene slzy. 

Každý kousek, který ušiji v sobě nese kousek mě, část mé duše do které vkládám vše a hlavně lásku. Dělat něco, tak, aby to bylo ve finále perfektní, to jsem já, je mi jedno kolikrát u toho budu plakat a nebo prohodím milion sprostých slov, protože si milionkrát píchnu jehlu do prstu, prostě dokud to nebude takové, jaké chci, tak to nikdy nepošlu dál!

Bojím se jako každý jiný, chci sama sobě dokázat, že i z mála to půjde. Chci být vzorem pro mého syna, chci aby i on šel za svými sny a je mi jedno jaký sen to bude. Budu jeho podpora ve všem! Člověk se nikdy nesmí vzdávat a i kdyby měl pocit, že je na dně, tak by měli kolem nás být ti, kteří řeknou "Zvedni tu svojí prdel a jdi!" 
Nejen manžel/partner, přátelé a rodina vám pomohou zvednout, ale ten kdo se musí zvednou jste jen a jen vy, nikdo jiný. Zda pomoc přijmete je zcela na vás!

Nový rok se přiblížil a i když jsem toho nestihla tolik, co bych chtěla, tak jsem toho zároveň stihla víc, než jsem si myslela. Navázala jsem nové spolupráce, začala některé odmítat a dokázala jsem se do jedné spolupráce sama "přimluvit" a dokonce to i vyšlo. Dokonce jsem po několika letech změnila svůj účes, což je pro mě opravdu velký krok a nelituji toho!

Změnila jsem se a budu se měnit i dál. Půjdu si tvrdě za svým a stále budu milovat to, co dělám. 

Tento rok mě čeká spoustu změn a ta hlavní bude práce a syn. Syn snad nastoupí do školky, já snad do trvalé práce při které budu moci všechno stíhat a budu moci pokračovat v tom, co mě baví. Dost se stresuji, ale nejvíce bych si přála, abych už mohla dělat jen to, co mě baví, ale na to bohužel nejsou finance.
A co ještě mě čeká? Chci si udělat řidičský průkaz. Jet na dovolenou s kamarádkami. Opět na Slovensko a tentokrát s rodinou a hlavně být šťastná a spokojená ve své práci. 

Možná jsem na něco zapomněla, ale to nejdůležitější, co chci vlastně napsat je, že pokud se vám tento rok nelíbil, tak ho hoďte prostě za hlavu a jděte jen dopředu ♥. Užívejte si každý den, jako by byl poslední. Jděte za tím, co vás baví a nestůjte jen na místě ♥.

Neskutečně si vás všech, kteří navštěvujete mé sociální sítě a blog vážím! Jste opravdu skvělí a nejlepší pro mě a tento blog. Blog díky čtenářům kvete!

PŘEJI VÁM KRÁSNÝ SILVESTR A TEN NEJLEPŠÍ NOVÝ ROK!


S láskou,
Vaše SAGI ♡

3 comments:

  1. Sledovala jsem tě celý rok a věřím, že tvůj rok byl krásný i přes všechny ty nešvary v první práci. Nakonec si si ale našla i můj hodně oblíbený obchod. A začala si šít šaty a jít si za svým snem. Věřím, že tento rok ti hodně dal a přeji ti, aby rok 2018 byl alespoň stejně tak dobrý, jak rok 2017 :) těším se na nové články :)

    Little Dreamer

    ReplyDelete
    Replies
    1. Jsem za to hrozně moc ráda ♥ děkuji ti strašně moc za tvojí přízeň, návštěvy, komentáře apod.. Hrozně moc si toho vážím ♥.
      I tobě přeji, aby rok 2018 byl pro tebe rokem dobrým a i lepším než předchozí ♥.
      Děkuji ještě jednou ♥

      Delete
  2. Love your post dear ♥
    If you want you can check out my blog.I write about fashion,beauty and lifestyle.Maybe we can follow each other and be great blogger friends !

    http://herecomesajla.blogspot.ba/?m=1

    ReplyDelete

Děkuji za Vaše komentáře.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...