07/10/2017

Sociální sítě, jak moc ovlivňují náš život

2


Sociální sítě, virtuální život a nebo celkově internet, změnil životy mnoha lidí. Nedokážu určit zda dobrým či špatným směrem, to musí člověk umět posoudit sám. Sama jsem vyrůstala v době, kdy všechno "toto" stále začínalo a rychlost internetu byla taková, kterou si dnes nikdo nedokáže představit. Nicméně internet byl pouze doma v obrovské bedně a povolení nám museli dát rodiče, co si budeme povídat, jakmile to bylo něco nového, tak jsme s bratrem objevovali všechno. 

Ještě dnes si pamatuji náš první počítač a to jak vypadal W98 (teď si nejsem jistá rokem), nicméně to byl takový "hit", že kdo to neměl, jakoby nebyl. No dobře v té době se to řešilo o dost méně. 
Když o tom tak přemýšlím, tak práce s počítačem je teď nutná skoro v každé práci, takže to, že umíme ovládat spoustu funkcí je velké plus.
No když jsem ještě byla v pubertě, tak telefony zůstávaly doma, hráli jsme si se spolužáky a komunikovali mezi sebou. Doma jsme si sedli na chat a nebo na spoluzaky.cz a dopisovali jsme si. No to byli časy. Ještě dnes ta stránka existuje. 

Největším trhákem byl tenkrát samotný seznam, který nám poskytl Lidé a jeho Chat, kde jsme našli úplně všechno. Já jsem tam poznala svojí dlouhodobou kamarádku Maky v chatové skupině pro "otaku" a také Nikču, která bydlela ve stejné části Plzně jako já a za naše přátelství jsem ráda a to proto, že je obnovené. Zároveň jsme mohli být ve spojení s lidmi, které jsme chtěli poznat, poznali a nebo vůbec nechtěli poznat. Nevěděli jsme, kdo se skrývá na druhé straně a nevěděli, co nás může potkat. Naštěstí se mi nic takového nestalo.

Po chatování na Lidé, následovalo známé ICQ (tak schválně, kdo všechno si pamatuje?), je skutečně nostalgické takto vzpomínat. Na ICQ jsem si psala se svojí dětskou láskou, se všemi spolužáky, nacházela opět další lidi a když jsem chtěla vědět, zda máme domácí úkoly, tak stačilo napsat někomu, komu svítila zelená kytička. Mimochodem hry na ICQ byly neskutečná zábava.
A co následovalo? U mě to bylo Skype a Yahoo, zde jsem strávila další roky, kdy jsem si dopisovala s přáteli a také mohla s nimi komunikovat přes web-kameru. Rychlost přenosu byla taková, že jste déle viděli jeden obrázek a za hodinu druhý :D. 

Najednou přišel facebook, registrace a naprostý ignor. Vlastně jsem netušila k čemu to je a prostě jsem tam nechodila. Aktivně jsem začala využívat facebook v roce 2009, kde jsem psala přiblblé statusy a do dnes bych si jí fakt natáhla :D. 

A teď k meritu věci. Jak moc náš život vlastně ovlivnili sociální sítě, tedy internet? 
Jelikož jsem internet v mobilu měla až v osmnácti, tak jsem to do té doby tolik nepoznala. Vlastně byla moje jediná záliba si občas napsat s přáteli, dělat "grafiku" a psát svých 10mil. blogů. Blogy v té době, byla také kapitola sama o sobě, ale nemohu říct, že mě to nebavilo a nebo, že bych na to koukala ve zlém, naopak jsem se naučila pracovat s fotografiemi apod..
O co všechno jsem přišla? No upřímně v mé době jsem nepřicházela o tolik, co děti dnes, jelikož jsem na počítači byla po večerech a nebo když jsem se vrátila z venčí.

Od mých 18ti let, kdy jsem dostala svůj první iPhone4 místo řidičáku (ano měla jsem si vybrat a já si vybrala telefon), jsem poznala jaké to je být stále online. Vlastně jsem v tom telefonu měla snad nejvíce blbostí a postupem času jsem chodila s hlavou sklopenou a zabořenou v telefonu. Cítila jsem se, že je to v pořádku. 
Dnes je na telefonu téměř každý člověk, který se prochází, pospíchá, běhá, cvičí. Stali jsme se otroky, kteří musí vše dávat na sociální sítě a chlubit se. Čekáme až přijdou naše vysněné "lajky" a zvedne se počet "sledovatelů". Děláme vše proto, aby jsme byli vidět. 

Já se přiznám, že moje nejpoužívanější soc. síť je instagram, kde jsem byla vždy hodně aktivní, no teď jsem to dost omezila. Prostě jsem si řekla, že je to zbytečné. Nicméně právě kvůli sociálním sítím jsem měla občas i deprese, pocit úzkosti a to hlavně proto, že se propagují pouze krásné a hubené ženy. Nejsem závistivá a na takové věci nenadávám, ba naopak, já lidem přeji vždy jen to nejlepší. Do doby než mě pořádně namíchnou :D. Což se moc nestává, to není jako DPD :D. 
Nicméně si z vteřiny na vteřinu strhnu všechno sebevědomí, které mi scházelo. Ale abych nezůstala jen u tohoto.

Jdu do fitness si zacvičit a telefon nechávám ve skříňce, nemám potřebu ho používat a vlastně se na něj ani nechci dívat. Nicméně je spoustu lidí, kteří do fitness chodí jen tak, prostě se vyfotit a zatvářit, jak na sobě hodně pracují. A jen taková vsuvka, ve fitness jsem potkala mladého chlapce, který byl prostě silný a makal na sobě neskutečně, takovým lidem přeji, aby brzy zdolali svůj cíl!

Jdeme do kavárny a všichni fotíme, než začneme jíst (ano dělám to i já, na památku a dělání chutí). Vlastně ani netuším, kde to vzniklo, ale čím lepší servírované jídlo, tím lepší fotka a tím více "lajků". 
Ano svět se točí kolem lajků, sledujících apod..

Skutečně nás to hodně ovlivnilo, náš čas trávíme v mnohém na internetu. Jsme na mobilech, tabletech, notebooku apod.. Technologie stále roste a nám to přijde už naprosto normální i když dokážeme říct větu "toto za nás nebylo", ale tato věta tu byla před námi a bude i po nás. 
Technologii nezastavíme a i tak se přizpůsobíme. 

Hodně se přestalo komunikovat. Jakmile začali všichni tlačítkovat, začali jsme se stydět, bojíme se odmítnutí a víme, že psaná forma bolí méně. Jakmile nás někdo osloví, máme ho za úchyla. Už to není jen o tom se potkat a začít spolu mluvit. Oslovit někoho stojí více úsilí a kolikrát jsou ostatní ranění.
Já jsem hodně komunikativní osobnost a mluvit s lidmi je mi o dost příjemnější, než s nimi psát. Snažím se lidi rozesmát, naladit jim dobrý den a celkově chci, aby se lidé v mé přítomnosti cítili dobře. To je asi moje jediná stránka, které se internet absolutně nedotkl, ba naopak jsem si uvědomila, že radši zavolám než napíšu. Mimochodem nesnáším telefonování a mé nejdelší hovory mají jednu minutu a už umírám, jak je to dlouhé. :D
A občas mě samotnou pobavil pohled na telefonování s manželem, kdy jeden telefonát trval 12s. Moje nejbližší kamarádky mi řekli, že by nestihli ani pípnout. Ale to jen tak bokem.

Spoustu lidí na internetu má svůj byznys a já v tom nevidím nic zlého. Časy se prostě změnily a měnit se budou i po nás. Můj syn bude svým dětem říkat, že to a to nebylo, jako mu to my říkáme dnes. Musím uznat, že svého syna se snažím od technologií držet, co nejdál a co nejdéle, ale sama dobře vím, že brzy budu muset povolit. Škola sama o sobě začala využívat technologie a sociální sítě ke komunikaci s dětmi. Ale myslím si, že je hodně důležité, jak se k tomu budeme stavět my, jako rodiče. 

Děti by měli mít disciplínu, sportovat a vědět, že život není jen o tom trávit ho na mobilech. Chci aby můj syn byl zdraví a v životě šel za tím, čemu bude říkat sen, čeho se to bude týkat je zcela na něm samotném. 

Jak moc ovlivnili sociální sítě váš život? V kolika letech jste měli přístup k internetu? Kolik času strávíte na internetu?

S láskou,
Vaše SAGI ♡

2 comments:

  1. Já měla přístup na internet tuším od osmi let a zažila jsem myslím Windows XP :D ICQ taky pamatuju, ty hry byly super, strávila jsem na nich spoustu času. V devíti letech jsem dostala svůj první telefon - tlačítkový sotva s telefonem a byla jsem nadšená. Nejradši mám Instagram, ale snažím se nenechat se těmi sítěmi tolik ovlivnit, protože bych byla schopná se užírat tím, jak se kdo má lépe a tak :D

    LENN

    ReplyDelete
    Replies
    1. Jelikož jsi určitě mladší, tak to chápu :D, já jsem už "stará" škola :D. Jojo ICQ a jeho hry, zajímalo by mě, zda ICQ ještě existuje :D.
      Zlaté tlačítkové telefony, kterým držela baterka déle jak jeden den a skoro nerozbitné.
      Jsem ráda, že píšeš, že se jimi nechceš nechat ovlivnit. Mě například lidé s lepšími životy motivují k tomu, abych život měla též lepší :D. Ale chápu i tak, jak to myslíš.
      Děkuji za tvůj komentář ♡

      Delete

Děkuji za Vaše komentáře.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...