31/10/2017

Halloween inspiration #2

0


Už jen samotné čtení o tom, jak vznikl svátek Halloween mi přijde dost zajímavé. Do nedávna mi stačilo vše, co jsem věděla, ale měla jsem zájem opět zkoumat o něco dál. A jelikož právě dnes je den, kdy se v Anglii, Americe apod.. slaví, tak mě při tomto dnu napadl opět článek s tímto tématem + malá inspirace.

Budu upřímná, že jsem skutečně nečetla o tomto svátku a věděla vše akorát tak z povídání, takže bych řekla, že jsem toho vlastně moc nevěděla, ale o to víc mě bavilo zjišťovat všechno. Jako například, že jsem si celou dobu myslela, že je to Americký svátek od počátků a on je nakonec z Irska, takže zde jsem skutečně byla zaražená.
Filmy a všechno okolo nás jednoduše přesvědčí o tom, že to je Americký svátek.

Mě tedy nejvíce zajímal význam vyřezávané dýně, který vlastně vznikl právě v Americe, jelikož dříve se vyřezávalo do různé zeleniny, jako byla například řepa. Vyřezávanou zeleninu, dnes dýně si lidé dávali před dveře, aby odstrašili posmrtné duše jejich zemřelých známých. Pochopila jsem to tak, že vlastně chtějí, aby nemohli být s nimi, ale šli za klidem.
A pak jsem se ještě dočetla, že mají odehnat všechno zlo, které k nim chce přijít, tak kdo ví, která verze je pravdivá. Ale myslím, že obojí je zajímavé.

Další věc je samotný název "Halloween", ten vznikl zkrácením „All Hallows' Eve“, tedy „Předvečer Všech svatých“. Já se přiznám, že jsem si celou dobu myslela, že to bude s dušičkami mít něco společného a nakonec jsem měla i pravdu. 
U nás jsou dušičky důležité, chodíme na hroby, zapálíme svíčku a při vzpomínce nám ukápnou i slzičky. Do dnes prostě bolí, že nemůžeme mít všechny u sebe a obejmout je. 

Nemyslím si, že by byl Halloween špatný svátek, ale je možné, že spoustu lidí jej kvůli velké komerci, kterou přinesla právě Amerika, tak i bere. Koledování, vyřezávání, kostýmy, to všechno je podle mého krásné. Pro děti toto musí být neskutečná zábava a my dospělý se také vyblbneme.

Letos jsem nic speciálního nestihla, ani jsem na to vlastně nemyslela, ale rozhodně se chystám do příštího roku změnit trochu pár věcí. Jelikož už syn bude velký, tak chci spoustu věcí dělat s ním a určitě spolu i natočíme nějaký ten "tutoriál" na nějakou tu dýni, aby jsme měli něco pěkného. Další budou kostýmy pro děti i dospělé a určitě přijdu i s make-up tutoriály, kdy jsem do té doby chci zlepšit a něco si i nastuduji, jelikož jsem celkem nemehlo, co se líčení týče. 

Vlastně se z toho dost těším i když to je dlouhá doba, než se tak stane. Užijte si tedy Halloween po svém a určitě mi dejte vědět, zda by jste do dalšího roku ocenily i tyto změny. ♡


Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


S láskou,
Vaše SAGI ♡

28/10/2017

Naučené věty maminek

6


Taky vám přijde zvláštní, jak moc jsou některé věty maminek stejné, až vám přijdou, jako z knížky? Všímám si toho nejen já, ale právě i slečny, které děti nemají a ještě si nezažili celý ten proces. Budu upřímná, že mi některé věci lezou už i krkem, spíše vnucováním, než aby mi vadilo, že to říkají. Nicméně tento článek berte s humorem, jelikož i já jsem občas něco vyslovila a ráda bych vám sama k těm větám napsala i to své, tedy můj vlastní názor. 

Každý se na toto téma dívá jinak, pro někoho super zážitek, pro někoho ne, jde pouze o pochopení na obou stranách, což už je horší. Tento článek jsem se chystala udělat již dříve, pro mě je to i humorné, tak doufám, že se některých maminek tímto nedotknu. No i když... každý je jiný..
Mimochodem už dlouho nechodím do společnosti maminek právě kvůli tomu stejnému dokola a dokola, pleny a to kolik jich počůralo cizí dítě mě upřímně nezajímají, dokonce ani to kolik toho vycucne z prsa, apod.... 
Myslím, že je čas začít a tím myslím, že to vezmeme opravdu od začátku.

Těhotenství je nejkrásnější období ženy. 
Tak tato věta se mi moc nepotvrdila, většina žen z mého okolí jsou celé těhotenství protivné, nateklé a stěžují si na každé kilo na víc, nebyla jsem jiná. Byla jsem protivná, hladová, nemohla se vyspat a moje přibývající váha noční můra.

Až porodíš, tak ti bude chybět bříško.
Nevím, jak ostatní maminky, ale já jsem například své břicho nehledala, ale věřím, že některé to tak mají. Nicméně první, co jsem po porodu udělala bylo, že jsem se nasoukala do stahovacích kalhotek, abych byla o trochu hubenější, jelikož to panděro bylo fakt hrozný.

Po porodu budeš zase hubená jak proutek.
HÁHÁHÁHÁ! U mě to tak nebylo, moje břicho připomínalo trochu moře, vlna sem, vlna tam. Když jsem se zvedla, hledala bych ho možná i na zemi. Při ležení se to prázdné břicho rozlezlo do všech světových stran. 

Porod nebolí.
Tak u toho se zastavím, jelikož porod samotný, kdy tlačíte náklaďák garáží na jedno malé auto, není až tak hrozný, tam cítíte prostě jen tlak, tak to prostě je a bude.
Nicméně, když se řekne porod, tak se myslí i to, co je předtím. No kdyby mi někdo řekl, že to bude taková extrémní bolest, tak bych si nechala radši zlomit všechny kosti v těle, než abych si to znovu zopakovala. 

Porod je to nekrásnější na světě.
Nejkrásnější je podle mého to, že se narodí miminko, můžete ho vzít do náruče a zjistit, že ho milujete. Ale sakra, co je krásného na porodu? Bolí to a není to vůbec krásná vzpomínka (dobře pro mě to fakt není krásná vzpomínka), myslím, že toto je hodně individuální. 
Brní mě celá noha, když na to pomyslím - pro vysvětlení, jsem při porodu skoro necítila jednu nohu a nemohla jsem na ní skoro stát. 

Klystýr je nejvíc nepříjemný a nejde to vydržet.
Tato věta je celkem vtipná, protože já jsem necítila vůbec nic. Byla jsem tak extrémně mimo a unavená, že kdyby mi sestřička něco neřekla, tak snad u toho i spím. K té výdrži, já jsem to nějak nepociťovala, asi to bylo i únavou apod.. Jelikož mě hodně bolela ta noha, tak jsem si chtěla sednout a to je tak vše. (Mimochodem, maminky jsou zvyklé před porodem trochu strašit.)

Na porod zapomeneš ani se nenaděješ.
Omyl. Já si myslím, že na něco takového se nedá zapomenout. Opět říkám, že je to individuální, ale sakra jak bych si neměla něco takového pamatovat?! Stále je to pro mě, jako by to bylo včera. Takže za mě repete nikdy!

Musíš kojit! Čím déle, tím lépe.
Jojo.. to už tady bylo, přeci jen ta imunita a peníze do toho vložené se vyplatí. Hlavně ty správné věci na to, kojit a kojit, pro dítě to nejlepší. Hlavně žádné kloboučky, popraskané bradavky jsou sexy a kloboučky prostě narušují kojení. A dudlík? To prostě nesmí být, však ti to naruší kojení. A tohle a tamto ti naruší kojení. Od kojících maminek je těch vět hned milion, jsou občas lepší jak encyklopedie a dokonce vám poví i spoustu o jiné kultuře, jak to tam chodí a tak. Jsou velice informované a umělé mléko je prostě jedovaté a škodí zdraví navíc ho v některých kulturách ani prostě nemáte, tak proč nebýt jako domorodci.
Mimochodem kojit by jste měli třebas do 20ti let, není to vůbec divné, ukazujete svojí lásku k dítěti, když nekojíte, tak prostě nemilujete.

A kdy budeš mít druhé?
Tato věta není pouze od maminek, ale většinou vlastně je. Dnešní doba a dnešní generace bych řekla, že dokáže prostě si udělat vše po svém. Jedno dítě se už dá považovat za dost velké bohatství a mě to takto i vyhovuje. Pokud chci, tak si dokážu vychovat dítě přesně podle sebe, mám na něj spoustu času a chci mu dát spoustu zážitků. Takže za mě ať si rodí všichni ostatní, ale mě do toho nenuťte. 

Nejde mi zhubnout. 
Tato věta je celkem častá, ale když se pokusíte o otázku, zda něco pro to dělají, tak vám buď odpoví, že ano a druhý den se ládují hambáčem a nebo že na to nemají čas. Věřte tomu nebo ne, ale spoustu maminek se hodně vymlouvá na čas, ale ono to není jen o tom, je to i o stravě a cvičit se dá opravdu i s dítětem. 
Nikdo neřekl, že musí chodit do fitka, já jsem jako závaží používala a používám stále malého. Děti to berou jako formu zábavy a vy se u toho pěkně zapotíte. Já sice nejsem moc společenský typ, který by šel s kočárky cvičit, ale je spoustu měst, kde právě chodí maminky si zacvičit, aby shodili poporodní kila. 
Kdo říká, že to nejde, tak to ani nezkusil! Je nespočet lidí, kteří byli mnohem větší než my a to třebas od puberty, či dokonce byli nemocní a dokázali zhubnout a vymakat se. Takže na to by se nemělo zapomínat. 
Já jsem taky měla své začátky, makala jsem na sobě jak čert ve fitku a měla obrovskou výhodu v manželovi, který mě podpořil, protože chtěl, abych byla spokojená. Takže určitě je důležitá i podpora, nicméně jak jsem již napsala, není důležité chodit do fitness. 

Je mi to jedno, důležité, že je dítě zdravé. + Nikdo mi dítě nepohlídá.
Tyto dvě věty se pojí s bodem nahoře, ale je pravda, že je důležité zdraví, ale nesmíme zapomínat i na to svoje, pokud tu pro naše děti chceme být opravdu dlouho.


Myslím, že těch vět se najde mnohem více, než jsem napsala, ale už mě momentálně žádná jiná nenapadá. Na všechny tyto věty se dívám ze svého pohledu a píšu upřímně, co si myslím. 
Už dlouho nejen mě, ale právě mým blízkým přišlo, že jsou maminky všechny jako z knížek, všechny věty stejné. To by mě až tak neštvalo, kdyby ty věty říkali, ale nejsou vůbec tolerantní vůči ostatním o to mi jde. 
Každý máme jiný pohled na svět i na mateřství a o tom to je, nejsme všichni stejní. 

Některé z nás si bez dítěte neutřou ani zadek, já mám ráda svůj klid. Jsem dost pracovitá, takže chodím na brigádu, šiju a chodím do fitness, jelikož bych se zbláznila, kdybych měla dělat dokola to samé. Všechny by se měli věnovat svým koníčkům a nepoužívat výmluvy, prostě když to řeknete na plnou hubu, tak to je nejlepší, co uděláte. 

Já doufám, že se vám tento článek líbil a ještě jednou - nikoho jsem nechtěla urazit, vyjádřila jsem se tak, jak jsem chtěla a potřebovala. Nicméně pokud máte ještě nějakou "Naučenou větu maminek" tak mi ji napište do komentáře, protože pokud znáte i jiné a nebo mi nějaké připomenete, tak budu moc ráda.

S láskou,
Vaše SAGI ♡

26/10/2017

Embroidered handbag & make-up by Tatiana

0


Ač by to někteří neřekli, tak právě make-up není má silná stránka. Moji blízcí ví, že neřeším jakou značku si koupím, důležité je, že byla levná. Na některé věci si potrpím a některé věci prostě neřeším. Od puberty si líčím linky, které na sobě mám opravdu ráda a jen v nich se cítím jako člověk. Skutečně, dokonce jsem vyzkoušela milion způsobů líčení linek, no a když píšu milion, tak to samozřejmě není doslova, ale bylo jich skutečně hodně. 
Při mém pobláznění do Japonska jsem se líčila i podle anime postaviček, podle oblíbených členů kapely apod.. Takže pokud mě někdo viděl s jedním okem jako hvězda a druhým s normální linkou, tak ano i to jsem byla já. Na tyto maličkosti se dívám s úsměvem na tváří a říkám si, že jsem byla o dost odvážnější, jelikož tylové sukně jsem nosila každý den a nebylo to nic zvláštního, v kombinaci s ujetými vršky a ještě mini kloboučky. Když dnes někoho takto potkám, tak mi občas to moje blbnutí chybí, ale co není, může být.... ale trochu jinak.

Abych to vzala hezky pěkně od počátků, tak jsem skutečně líčení moc pozornost nevěnovala. No a moje černá stránka v pubertě? Odličování. Absolutní nezájem, protože jediné, co můj obličej viděl byli opravdu husté černé stíny přes celé oko - ať žijí "emo" :D. 
Co je make-up? To jsem nevěděla tak do svých 17ti let, občas jsem to zkusila a pak jsem byla nadále dost líná. Používat ho mě naučili kamarádky a můj první byl nějaký pěnový od essence a jaksi ten světlý byl na zombie jako já, stále dost tmavý. 
Ale posuneme se dál. Neboť začíná éra linek. Moje první linky byli snad od Rimmel a byli celkem drahé (na to, že mi vydrželi měsíc, jelikož jsem je používala na celé pohyblivé víčko). Dobře tentokrát opravdu. Když u mě skončila tato "éra", tak jsem začala různě zkoušet linky. Jak jsem již napsala, tak jsem vyzkoušela spoustu druhů a nejen to, dokonce i spoustu barev. Zelené linky, modré linky, dokonce jsem měla myslím i růžové a srdce mi to netrhalo. 
Pak jsem zůstala u linek od essence a na linky poslouchala pouze a jen chválu.

Právě v té době, když mě ostatní chválili jsem zjistila, že je to ono. Konečně jsem si našla něco, co mi sluší. Každý po mě chtěl, abych mu linky nalíčila - já byla fakt šťastná, tou dobou linky nebyli tak provařené. A i když to i dnes patří k mému stylu k mé "imidž", tak mi ty pohledy druhých ani nepřijdou zvláštní. Když mám den "všímání si druhých" tak zjišťuji, že opravdu moc lidí linky nenosí. Ale já je miluji.
Mimochodem, jsem se nezmínila ani o svém neviditelném obočí :D. To je totiž super story, když jsem u toho líčení. Při mé posedlosti anime a cosplay jsem si téměř kompletně vytrhala obočí, občas jsem ho oholila a ne, nedokreslovala jsem ho. Když najdu staré fotky, kde to je vidět, tak se celkem bavím :D. Naštěstí mi to má zrzavá ofina překrývala. Chce se mi plakat od smíchu xD. 
Obočí u mě též přišlo na střední škole, kdy to opět nebyl vůbec trend, spíše to bylo hodně out si líčit obočí, ale mě to od té doby dost chytlo a pocit, že mám v obličeji výraz, byl k nezaplacení. Nechala jsem si obočí postupně dorůst, pak jsem si ho jednou trochu upálila, ale dnes mám obočí v rámci možností dobré. Někde mi chybí kvůli nechtěnému podpálení a je hodně světlé, nicméně nechci si ho nechat barvit nebo tak, jelikož ho mám i dost řídké, ráda si ho líčím i když je to občas otravné :D. 

K tomu jak vypadám dnes jsem se dopracovala opravdu až loni. Když mluvím tedy o obočí, rtech a celkovému vzhledu make-upu. Už si na tom dám více záležet, ale stále si nehledám drahé značky nebo tak, pokud mi sedne levné, tak jdu prostě s tím, dokud to existuje.

Tak a konečně k make-upu, který mám k tomuto outfitu. 

Já se omlouvám, ale nemohla jsem si pomoct, když už bylo toto téma, tak jsem chtěla napsat trochu o tom, jaký jsem pako. Ale teď už opravdu k líčení, které udělala opět moje šikovná Tánička (Instagram). 
Toto ví všichni mí blízcí, moje "nenávist" ke stínům, tedy mě se to líbí na druhých, ale ne na mě. Na mé svatbě jsem vypadala kvůli stínům na 30let, chtěla jsem si dolíčit linku, ale tři roky zpátky mě to prostě přišlo zbytečné. Řekla jsem, že to vydržím, ale je fakt, že jsem se necítila moc dobře. 
Táničce jsem se svěřila s tím, jak moc nemám ráda světlé a nevýrazné líčení. Ukázala jsem jí, co budu mít na sobě a tomu se přizpůsobila. A teď vám o tom moc ráda "povím". 
Základ, tedy make-up jsem si dala svůj i jsem si ho nanesla, ale to vlastně není podstatné, protože o zbytek se postarala moje šikulka. Můj největší problém byl obočí. Netvrdím, že ho neumí nalíčit, to naopak, ale když je člověk na něco zvyklý, tak se toho chce i držet. Takže když mi srovnala obočí, aby bylo stejně, tak jsem v jednu chvilku vypadala jako Brežněv :D. Já se tomu opravdu směji a chudák se se mnou v tomto potrápila, takže jsem jí do toho furt kecala, až to musela předělávat. A ne pouze jednou. 
O to větší zábava byla při stínech, ale v tom dobrém, protože jsem zjistila po chvilce, že mi práší pod oko a dělají "monokly", pobavili jsme se, to se musí uznat, ale samozřejmě si s tím raz dva poradila a poté co mi stíny dolíčila, mi celý make-up upravila. 
Málem bych vynechala konturování, které pro mě byla také novinka, já si dělám vše pudrovými produkty. 
Ale už to shrnu, aby to nebylo ještě delší.
Líčení se mi skutečně líbilo, předčilo má očekávání a věřte tomu, že já a oční stíny nebudeme nikdy přátelé, tak zde mi udělala opravdu radost malou změnou. Na mě osobně jsem toho měla až příliš, jelikož ač to tak nevypadá, tak používám celkem málo produktů. 
Takže líčení za mě fakt super, ale pokud se rádi takto líčíte, tak bych to upřednostnila na večer. Já osobně přemýšlím, že bych takto klidně vyrazila na nějak večírek nebo nějakou oslavu. Ale na denní líčení zůstanu u svých milovaných linek.

Jak se vám líčení od Táničky líbí? 

Růžový kožíšek v akci

Práce v Mohito je někdy trochu problém, hlavně když vidíte některé oblečení a vidíte ho tak často, že si ho chcete koupit. Takže první kousek od chvilky, co tam pracuji je právě tento růžový kožíšek, do kterého se mohu zachumlat a je mi v něm opravdu teplo. Navíc pokud bych měla dceru, tak bych měla kožich i pro ní. Naštěstí mám syna, díky kterému zároveň trochu ušetřím. 
Kožíšek jsem si vzala s mojí oblíbenou květinovou halenkou ze sekáče, bílými kalhoty do pasu, které mi absolutně nesedí, ale to mě nijak nepřekvapuje, stejně se občas nosit budu. No jelikož jsou mi kalhoty velké, tak jsem je doplnila o černý pásek. 
Můj problém byly boty, původně jsem si totiž chtěla vzít kozačky na podpatku, ale jelikož jsme vyrazili i se synem, tak pro mě bylo důležité pohodlí, navíc u kočárku bych byla extrémně sehnutá (to už jsem i teď). 
A nakonec moje naprosto nejkrásnější kabelka ze všech kabelek, kterou jsem prostě musela mít a nikdy se jí nevzdám. Jelikož jsem si řekla, že už nechci kabelky z asijských e-shopů (neříkám, že si nějaké do budoucna neobjednám), tak jsem si začala pořizovat lépe dostupné a řekla bych i kvalitnější. No mám z ní radost ♡, no posuďte sami.

Foto, Make-up: Tatiana.Weiss


Kožíšek: Mohito / Halenka: Textile House / Kalhoty: Pimkie / Pásek: F&F / Boty: Botovo / Kabelka: Mango

S láskou,
Vaše SAGI ♡

24/10/2017

Army green bomber

2


My ženy jsme k sobě odjakživa kritické, vlastně na sobě najdeme minimálně jednu věc, kterou chceme změnit. Rozhodně nejsem výjimka, naopak jsem k sobě kritická možná až příliš. Z jedné chyby přejdeme na deset a takto pokračuji dále. 
Nicméně to, že jsme k sobě kritické není pouze špatné, ale také záleží v čem a jak moc. 

Měli by jsme se naučit vnímat a věřit komplimentům od našich poloviček, jelikož už jen to, že si nás vybrali má nějaké důvod. Já se přiznám, že nemám ráda na sobě spoustu věcí a jednou z nich je i tvar obličeje. Je jiný, přijdu si občas jako kobyla :D, ale budiž to už nezměním - resp kvůli takové blbosti nepodstoupím plastiku. 
Jednou jsem se ze zvědavosti zeptala svého muže, čeho si na mě všiml poprvé a co se mu líbilo. Když mi řekl, že se mu líbí můj tvar obličeje, tak jsem se tomu trochu zasmála a upřímně se mi tomu nechtělo moc věřit. Navíc je až vtipné, že všechno, co na sobě kritizuji, tak on miluje. Samozřejmě, že ho sem tam odseknu, protože na svůj zadek jsem alergická do morku kostí -_-, ale zároveň jsem ráda, že se mu líbím taková jaká jsem. A to, že mi poví, že jsem krásná bez make-upu, to mě vždy potěší, ale samozřejmě chápe, že já se tak dobře necítím, tak mi do toho nekecá :D. 

Nicméně moje kritika se samozřejmě netýká pouze a jen vzhledu, přesouvá se do věcí, jako je vaření, rodičovství a sem tam i fitness. Nejsem zrovna člověk, který se raz dva pochválí, spíše čekám, až to řeknou druzí a více se snažím na sobě pracovat, aby to bylo všechno dokonalé. Jo a to se vlastně týká cvičení - tedy fitness. 
Co se týče vaření, tak na to, že jsem ženská, tak mě to absolutně nebaví. Nebaví mě dělat jídla jen pro sebe, když to ostatní nejí. Vařím si hodně bezlepkových a bezmasých jídel a kdo myslíte, že to jí? No jenom já! To mě na tom nebaví. Chci aby se jídlo snědlo do posledního kousku a ještě se po něm prahlo, ale když nemám žádnou motivaci k tomu, aby ty dvě moje děti jedli, tak mě to nikdy bavit nebude. Pokud mě do toho hodlá někdo ještě nutit, tak o to mě to baví ještě méně. A taky jsem fakt hrozná kuchařka a to, že se mi něco povede beru jako zázrak. "Zlato, je to výborný." Párkrát jsem to zaslechla, ale vždy zůstaly zbytky, tak to až tak výborný nebylo.

O rodičovství už jsem psala tolikrát, že to snad ani není zdravé. Jenže v tomto směru jsem občas prostě fakt hrozná. Jsem extrémně bojácná, že se zároveň těším až půjde do školky, ale zároveň se tak hrozně moc bojím. Včera jsem mu omylem skřípla prst do dveří, když jsem vycházela z koupelny a v hlavě jsem měla, co všechno se mohlo stát, kdybych ty dveře zavřela silně. Chtělo se mi plakat s ním, bála jsem se, že mu opravdu ublížím a já mu takto ublížit nechci. 
Říkám si, že už jsem fakt zralá na psychologa, každá maličkost je pro mě svým způsobem velká. Cokoliv se mu přihodí v mé přítomnosti, tak mám v hlavě a "co kdyby". Věřte, že ho učím dobrým způsobům a tomu, jak se má chovat venku, na přechodech apod.. Ale už se mi stalo, že nechtěl poslechnout, naštěstí jsem stála hned za ním a vynadala mu, "co kdyby".
Bože praštěte mě někdo pánvičkou po hlavě! Tak moc chci, aby byl zdraví a v pořádku, že jsem se na to až moc upnula. 
Musím se svěřit s tím, že jsem s manželem koukala poprvé na "V siedmom nebi" na Jojke, tak moc jsem dlouho neplakala. Holčička, které nedávali šance na přežití a její věta "Je mi jedno, že nemám nohu, důležité je, že mám srdce" ♡. Já té holčičce od srdce přeji jen to nejlepší a doufám, že se nikdy toto nepřihodí mému synovi. Pevně jsem ho držela v objetí a plakala. Na to, že jsem strašně málo empatický člověk, který skoro nepláče (co se týče televize, filmů, seriálů nebo zrození nového človíčka), tak zde jsem sakra potřebovala spoustu kapesníků.

Důvod, proč je moje kritika taková, to já sama netuším. Nicméně sama na sobě pracuji a to jak uvnitř, tak i zvenčí. Jednou jsem si totiž řekla, že pokud jsem nespokojená, tak musím udělat něco proto, abych spokojená konečně byla. 
Ty démony v sobě máme úplně všichni, nejen ženy, ale i muži se kritizují. Změňme se pro sebe, ne pro druhé. Řekněte si, že DNES už to udělám, nikdy nic neodkládejte! Podporuji veškeré sny svých blízkých a říkám ANO - buďte na sebe přisní, kritizujte svojí práci, protože pokud budete spokojení až moc, tak je to špatně, nikam se neposunete, NIKAM! 
Milujte život, snažme se o realizaci snů, snažme se být hrdí na sebe a milujme se i přes kritiku.

Nevěřím tomu, že nejsem dobrá matka a manželka, ale můj muž i syn mě milují. Věřím v ně a miluji je!

OUTFIT

Do chladnějšího počasí patří kabátky, bundy... nebo vlastně obojí dohromady?! Co taková bomber-ka, která je dlouhá jako kabátek, již jsem psala, že jí nosím dost času a opravdu jsem nelhala. Naprosto univerzální bunda a já jí miluji.
Jelikož bylo opravdu chladno, tak pod bundou je schovaný růžový top se šněrováním a 3/4mi rukávy. Kalhoty do pasu s ještě většími dírami, než jsem je koupila. No upřímně ani se nedivím, že jsou větší a větší, když v nich dělám kraviny a sem tam dám špatně nohu :D. Nicméně, kdyby mi konečně nějaké kalhoty seděli v pase, tak bych se obešla i bez pásku, což zde říct nemohu. 
Jak jsem napsala, bylo chladno a já miluji teplé ponožky, nejlépe nadkolenky. Tentokrát jsem své nadkolenky shrnula hezky pěkně dolů a vzala k nim Crocs Chelsea boty, které bohužel nejsou podle mých představ a měla jsem je pouze jednou na noze. Podle mě jde u takových bot o zvyk a já si na to asi nikdy nezvyknu. Kdyby o ně byl zájem, tak je najdete na mém vinted.
Černá kabelka už byla jen taková tečka na konec - navíc opět dost nošená, především pro její velikost, které je fakt univerzální do práce :D. 

Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Bunda: Zaful / Top: Mohito / Kalhoty, pásek: F&F / Kabelka: Reserved / Boty: Urbanlux

S láskou,
Vaše SAGI ♡

21/10/2017

Halloween inspiration

4


Někým milován, někým nenáviděn a pak jsem tu já, která to až tak neřeší, ale miluje šílené líčení a ještě šílenější focení. Vlastně jsem se k tomuto tématu chtěla dostat o trochu déle, ale když už je ta sobota, která patří článkům, které nejsou jen o outfitech, tak jsem si řekla "proč ne?".

Halloween je jak jistě všichni víme, dalším převzatým svátkem z Ameriky, který si každým rokem získává více a více milovníků. Nabývá inspirace, které dříve bylo opravdu málo a dnes by jsme si ze všeho mohlo opravdu vybírat. Ještě na základní škole jsem věděla, co to je za svátek pouze z filmů a upřímně se mi tento svátek svým způsobem líbí.
Děti jdou vybírat v kostýmech sladkosti, tedy prostě koledovat, nebo si udělají dospělý nějakou party s maskami a různými šílenostmi.
Abych nezapomněla, tak k tomu patří i vyřezávání dýně s různými obličeji, pro více kreativní lidi, či celkově šikovné lidi s nožem z toho může vzniknout cokoliv. Tak třebas u mě je nejlepší dýně taková, že do ní nemusím řezat a jen z ní vyberu vnitřek :D. Neboť já a nože, nevím, kdo by dříve vypadal jako vyřezaná dýně -_-.

Teď už se dostanu k inspiraci, kterou vám bohužel nedám formou tutoriálu, jak se nalíčit, ale možná za rok už to vymyslím o dost lépe. Také je to z důvodu, že tento make-up na mě vytvořila velice schopná a šikovná Tatiana, má dobrá kamarádka a neskutečně šikovná slečna, které přeji aby jí vyšlo vše, po čem touží! Po nalíčení jsem zůstala v úžasu, protože den před tím jsem se já sama pokusila o "lebku", ne že by se mi nepovedla, ale jako amatér jsem se musela trochu pochválit :D. Její práce je o nekonečno procent lepší. Pokud sledujete můj instagram, tak jste mohli vidět rozdíly. 

Nicméně i tak můžete tento make-up brát jako inspiraci, zda půjdete na nějakou párty, ať už je to k přátelům nebo někam do klubu, řekla bych, že každý si s lebkou poradíme po svém. Potřebujete na to barvy na tělo a to hlavně bílou a černou, ve stínování si pomůžete černými stíny a také jsme použily růžový do okolí víček. Na vystínování, tedy zesvětlení částí byla použita bílá linka od NYX, která je opravdu dobře pigmentovaná a na takové věci úplně ideální.
Čelenku s růžovými květy jsem dostala od Táničky jako dárek k narozeninám, ale podobné můžete naleznou v obchodě Claire's. Jelikož by se úplně čistá čelenka nehodila, tak jsem na ní vzala velký štětec a černými stíny jí malinko "ušpinila", aby prostě nebyla dokonalá.
Jako poslední tu mám šaty, které se mi do tohoto konceptu úplně hodily. Vlastně jsem je zprvu chtěla využít na úplně běžné nošení, ale jaksi se mi sem hodně hodily. Tyto šaty mám ze spolupráce se Zaful, které si jistě pamatujete z Wishlistu, který jsem minulý měsíc psala. 
Abych tedy rovnou řekla něco málo k nim. Byla jsem za ně ráda, ale zároveň jsem byla trochu zklamaná. Šaty jsou opravdu dlouhé a vypadám v nich fakt hloupě, tedy prý vypadám jako vdova :D. Nicméně pod ně vypadají krásně i různé jiné barvy šat a tak se určitě můžete těšit na outfity s nimi, ale trochu upravenými, tedy přijdou o celý spodní kanýr. Ale na toto focení se perfektně hodili v původním stavu, takže pokud chcete inspiraci na šaty, tak se můžete podívat po podobných, jelikož bohužel, tyto by asi včas nedorazily. A ty šaty pod tím, které k tomu dorazí se hodí vysloveně jen na noční košilku :D. 

O toto celé focení se mi postarala též Tánička, kterou můžete najít i na instagramu, kde jí určitě sledujte, protože se chystáme na určitě více společných projektů a já se na to moc těším. 

Ráda bych se ještě zmínila o Rosegal HALLOWEEN kde můžete získávat jakési bonbónky a mince, za které pak dostáváte různé slevy. Upřímně jsem se na to úplně moc nepodívala, jelikož jsem strávila půlku dne v práci, ale více najdete na těchto stránkách

Já doufám, že bude tento look sloužit aspoň trochu jako inspirace a pokud ne, tak doufám, že se vám budou aspoň líbit fotografie, které jsme společně spáchali. Věřím, že do budoucna se polepšíme například i s tutoriály na youtube apod.. ♥


Make-up + foto: Tatiana.Weiss
Šaty: Zaful
Čelenka: Claire's
Použité produkty: NYX paletka stínů + bílá oční linka, barvy na bodypaiting

S láskou,
Vaše SAGI ♡

19/10/2017

Black folk dress

2


Můj život je samá práce, ale není to tak, že bych si tím slovem stěžovala, vlastně je to naopak. Mám ráda vše, co jsem se rozhodla dělat, vše totiž vede k tomu nejdůležitějšímu a navíc není nic lepšího, než dát najevo, že něco milujeme. 
Většinou, když někdo napíše slovo "práce" je to spíše s významem "už zase musím na místo, kam nechci", já jsem například vždy ukončila pracovní poměr i když byl dobře placený, tak se nenechám někde nervově zničit. Chápu, že jsou lidé, kteří si nemohou dovolit některé věci, ale určitě by se neměli přestat snažit a nebo by měli hledat na práci pozitivní body a tím si to zpříjemnit, samozřejmě tím teď nemyslím výplatní pásku.

Ať už se mluví o práci v jakémkoliv smyslu, tak se najde několik skupin, některé se slovy "to nejde", nebo "jste neschopní najít si dobře placenou práci", "je mi vás líto, že děláte za tak malý prachy", "nechápu jak můžete pracovat někde za 12tis" apod... Bože našlo by se toho tolik, že to není ani možné. 
Upřímně, nevím proč mají lidé potřebu se do druhých navážet, protože je to každého život a oni se svým rozhodnutím žijí. Každý den je na internetu to samé, dokola se opakují nadávky, urážení, ponižování a kolikrát i šikana. Co se toho týče, tak se vrhnu na podobná témata také, někdy časem. Jelikož si myslím, že to potřebuje samostatný článek a nejen takto v mých běžných "myšlenkách". 

Vrátím se k tématu "práce", jelikož se mi stalo spoustu dobrého od té doby, co mám brigádu, že se chci o pár věcí podělit. Potvrdilo se mi spoustu věcí a vím, že to bude zase znít hrozně "sluníčkářsky", ale když je to pozitivní ve skutečnosti, tak proč ne?!
Každý v práci trávíme určitý čas, to jak ho dokážeme využít je pouze na nás. Minulý pátek jsem měla zrovna odpolední směnu, celkem jsem se i těšila, protože jsem doma byla zrovna celkem nervní a potřebovala jsem toho udělat tolik a dítě mi do toho dělalo všechno, co nemělo, až jsem byla rozčílená a následně nadšená z toho, že jdu do práce. 
Většinou překvapím, že chodím se skutečně dobrou náladou, teď už si myslím, že to chápou, jelikož je to pro mě trochu odpočinek i když je to makačka. Nicméně právě pátek byl fakt náročný, co se týče zákazníků, bordelu apod, ale jelikož mi občas trochu hrábne, tak jsem se se zákaznicemi začala bavit. Navíc jsem se dočkala naprosto skvělé odezvy, kdy mi dvě zákaznice na rovinu řekli, že ještě neviděli tak veselou prodavačku, že jsou většinou večer otrávené (no občas se nedivím i já jsem měla v úterý celkem krizi), vrátili se ke mě třikrát a pokaždé si něco odnesli, velice nerozhodné :D, ale byla s nimi zábava a to mě nabilo energií ještě více. Když mi řekli, že k nám budou chodit častěji, tak mě to hrozně moc potěšilo, dostala jsem pár komplimentů a skutečně jsem byla nadšená ze zbytku směny. 
Měla jsem u pokladny spoustu zákaznic a každá se na mě aspoň trochu usmála i přes jízlivé pohledy, které z počátku měli. Mě osobně dělá radost rozdávat druhým energii, ráda si s lidmi povídám a upřímně si hledám tak trochu budoucí klienty, vlastně se to nebojím ani veřejně přiznat :D. Ta holka je fakt potvora! (Říkám si pro sebe.)
Pokud se mi líbil kousek, který dotyčná kupovala, tak jsem jí ho pochválila, když jsem viděla, že je na vážkách, tak jí pochvala kousku udělala radost. Ptají se mě, ráda poradím, vždy. Myslím, že toto mi zůstalo ještě z PF, kde jsem pracovala a kolem zákazníků skoro skákala, nicméně je pro mě opravdu důležité navodit dobrou atmosféru, aby se lidé vždy vraceli a věděli, že jsou vítáni. Musím uznat, že jsem nečekala, že se mě takto někdy někdo bude ptát v takovém obchodě, ale o to víc mi to udělá radost, že to lidé na 100% neočekávají, ale nakonec se jim dostane pomoci. 

A k úternímu dni blbec se radši nebudu ani vyjadřovat, sama jsem ten den byla asi na pěst, vyčerpaná a těšila se na konec. I to se stává, ale za to se těším už v pátek do práce, takže si vynahradím tu náladu na pěst z úterka. ♡

Navíc musím sakra uznat, že mám skvělé kolegyně a nemohu si je vynachválit. Svým způsobem si ten odstup budu držet i tak, ale jsem ráda za ten kolektiv, kterého jsem se z počátku hodně bála. 

Folklorní šatičky ještě neřekli konec

Všichni kdo mě sledují už vědí, že výšivky jsou moje srdeční záležitost a nejspíše jsou první, co momentálně na všem hledám. Dalším kouskem, který přibyl v mém šatníku jsou další šatičky ze ZAFUL. Řekla bych, že výšivky se dost chytli, jelikož v obchodě jich je stále hafo a nepřestávají chodit. Tyto černé šaty s výšivkami mě zaujali hned na první pohled, i když jsem si říkala, že černou moc nosit nechci, tak i přes to jsem si je vybrala. Materiál je opět polo-přírodní a je příjemný na těle, vršek je krepový a tak se mačká o dost méně, než klasické polo-přírodní materiály. 
Kousek, který už mám déle, ale též z podobného eshopu je červený kabátek, který mě v chladné podzimní dny krásně zahrál. A také nesmím zapomenout na zelenou kabelku, kterou jste měli možnost spatřit i v předchozím outfitovém článku (psala jsem, že jí nosím ráda). 
Abych nezapomněla, což bych si samozřejmě nedovolila, tak zde máme další nový kousek v mém, teď už botníku. Mé oblíbené Botovo mě nikdy nezklame, ale to už všichni dobře víte. Myslím, že bych někdy mohla udělat samotný článek jen o botičkách, tedy spíše video, upsala bych se :D. Tyto růžové kozačky jsem totiž nemohla nechat jen tak. Krásná podzimní růžová mě totiž letos zaujala natolik, že se celkově nějak rozšířila a to nejen v botníku.
Líbilo se mi na nich hlavně to vázání, díky kterému můžete boty pokaždé nosit jinak, já si tentokrát botu obvázala celou, jelikož se mi to k šatičkám líbilo více. Také už jsem si vyzkoušela zaměnit barvu stuhy a právě proto směřoval můj výběr právě na tyto kozačky. Ač se to nezdá, tak se růžová dá nosit téměř stejně, jako se nosí béžová. 

Jak se vám líbí tento outfit? A co říkáte na nové botičky? Jak by jste si s nimi vyhrály vy?

Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Kabát: Sammydress / Šaty: Zaful / Pásek: Reserved / Kabelka: Promod / Boty: Botovo 

S láskou,
Vaše SAGI ♡

17/10/2017

Burgundy "over knee" boots

4


Při některých chvilkách bych si přála zastavit čas. Proč čas plyne mnohem rychleji, když nás něco baví, když jsme v dobré společnosti a nebo, když nám postě práce odsýpá jak má? Vlastně v práci to má obrovskou výhodu, to musím uznat. Nicméně čas, který strávím s lidmi, které vidím skutečně málo, tak mi plyne mnohem rychleji než běžně. Všechen čas, který s nimi strávím je pro mě důležitý a chci si pamatovat každou chvilku.

To mi připomíná, že jako děti, puberťáci či i když jsme starší, tak svůj čas občas nedokážeme vůbec zužitkovat. Jako děti jsme trávili čas venku, večer u pohádek (v mém případě u anime - překvapivě). V pubertě jsme se příliš zaobírali tím, jak moc se budeme tomu klukovi líbit, v mém případě jsem doufala, že další den nedám nikomu další facku, nebo zda budou radši chybět, než aby mě naštvali. Bože takový agresor jsem byla -_-, no každý má nějakou minulost, to že jsem byla malinko výbušná se přeci nemůže počítat, to byly prostě hormony. 
A když už jsem v tom čase, tak to vezmu i trochu jinak, jako například minulost. Upřímně jsem ještě tak tři roky zpátky, nechtěla slyšet ani slovo o mé minulosti, nemohla jsem se vyrovnat s tím, kdo jsem sakra byla a proč jsem byla taková mrcha. Navíc mi to někteří předhazovali, jako nejhorší věc na světě. Čím starší jsem byla, tím více jsem to brala s klidem, říkala jsem si, že minulost nevrátím a musím se smířit s tím, kdo jsem byla, to že jsem se rvala, pila, kolabovala to se může stávat komukoliv. 
"Byla jsi taková a taková to byla hrůza." Když jsem tuto větu posledně uslyšela, tak jsem na ní odpověděla, pouze "no a co" a usmála jsem se. Nikdo není dokonalý a já jsem asi nejvíce sebekritický člověk, ale snažím se stále něco zlepšovat, pracovat na sobě a být spokojená. Nějaké ohlížení za minulostí? Bych asi nikam nepokročila v životě, prostě jsem se smířila s tím, že jsem byla taková, jaká už dneska být nikdy nechci a za to jsem vlastně i ráda.

Víc si stojím za svými názory a svůj čas trávím o dost efektivněji. Věnuji se svým koníčkům a dokážu říct, že jdu směrem ke svému snu až se mi občas chce plakat. Vidím vše mnohem pozitivnější a jsem šťastná za přítomnost a i za to, že jsem byla takový idiot, když jsem byla mladší. Vše zlé je k něčemu dobré.

A teď to vezmeme ještě z jiné strany a to se bude týkat módy. Tak se nad tím trochu pousměji, když si vzpomenu na mlaskáčové kapsáče a oblíbené červené tričko :D. Já si do dnes pamatuji, jak jsem nosila bokovky a tvrdila, že jsou bokové kalhoty pro staré (no jasně, jsem stará). Odhalený pupík, naštěstí žádný špek, tou dobou jsem byla spíše jen tak ověšená kůží. 
Nebo když jsem se vrátila z koncertu mojí oblíbené japonské kapely An Cafe a nosila jsem stále jejich mikinu, zda bylo 25 stupňů nebo ne mi bylo jedno, já jsem se v ní radši potila, než abych jí sundala. Navíc jsem chodila některé dny v jedné barvě od hlavy až k patě, bože já se tomu do dnes směji, jak jsem chodila celá fialová. 
Když mi ještě kupovali věci rodiče, tak jsem měla vždy naprosto šílené bundy ze kterých mi lezli záda v zimě, vždy jsem chtěla aspoň jeden kabát, který mám vlastně i do dnes, jen už není tak dobře nositelný, jako na začátku. Nooooo... a myslím, že radši o tomto přestanu psát a posunu se o 10let dopředu (zatraceně já jsem fakt stará), kdy už jsem si našla svoje, ale tentokrát si jednu barvu v outfitech užívám.

Vínová na podzim vede!

Já jsem velký milovník podzimu, vlastně mi ani nevadí, když je sychravo, sluníčko nebo dokonce prší, k podzimu to prostě patří. Nicméně nemohu si vynachválit poslední nádherné dny, kdy paprsky slunce nádherně osvítí barevnou krajinu a z lesů se stává hotová pohádka. 
Podzim mě táhne spíše k tmavším odstínům barev, ale není to mé pravidlo, spíše mám jen tendenci tahat například vínovou barvu. 
Krásné vínové šaty, tedy spíše tunika, kterou bych i nosila jako šaty, jen díky těm rozparkům nemám takovou odvahu, abych šla bez šortek či čehokoliv jiného pod tím. Od loňského roku si je stále nemohu vynachválit a vlastně je to už několikátý outfit, kde se právě tato tunika vyskytuje, dobrý kauf. 
No na co nesmím skutečně zapomenout, jsou momentálně mé nejvíce nošené kozačky, které rozhodně nevidíte naposledy. Pochází z mého nejoblíbenějšího eshopu s botkami, tedy Botovo na které už několik let nedám dopustit. Bohužel jsou již vyprodané, nicméně nezoufejte, jelikož u nich najdete širokou nabídku bot, barev a nejen toho. Já jsem vždy spokojená a věřím, že budete i vy.
Další kousek, který už nemohl mít stejnou barvu, jelikož bych to už nedovolila, je kabelka. Kabelku již také znáte z pár outfitů, pravdou je, že jí nosím o dost více a to dokonce v kombinaci s těmito kozačkami. 
Hádejte proč?.... Dobře, všimli jste si těch třásní? No mě to hned lákalo nosit pospolu a jelikož odstíny zelené a červené jsou pro mě top podzimní kombinace, tak jsem si nemohla pomoci.
A co mi nemohlo chybět za celý den, jelikož jsem vyrážela v chladném počasí? Samozřejmě, že kabátek, který tentokrát hrál nejmenší roli. Bylo na něj později už opravdu horko, takže jsem ho pak nosila pouze v ruce.

Jak se vám dnešní outfit líbí? Jaké jsou vaše nejoblíbenější podzimní kombinace?

Foto: Klárka


Tunika: F&F / Boty: Botovo / Kabát: Primark / Kabelka: Promod

S láskou,
Vaše SAGI ♡
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...