09/09/2017

Trip: Bratislava, den třetí

2



Ráno nám nezačalo zrovna příjemně, hlavně díky mému nastavenému budíku, který signalizoval můj čas jít běhat. Bohužel probudil i maminku. Při pohledu ven jsme si řekli, že to na Děvín bohužel nevypadá, ale zatím jsme ještě nebyli na 100% rozhodnuté. Dokonce i já sama jsem ráno přemýšlela zda vyrazím běhat, nakonec mi to skutečně nedalo a začala jsem se oblékat, když jsem zjistila, že místo tílka nemám žádnou mikinu, tak to byl trochu problém :D. Naštěstí moje maminka měla více topů, než já a tak mi jeden na běhání vypůjčila. Nejspíše bych v tom tílku umrzla. 

Takto bych si uměla představit svůj každodenní běh. Díky tomu, že Bratislavu moc dobře stále neznám, rozhodla jsem běžet podél hradu a zároveň zjistit kudy se s maminkou vydáme, až tam půjdeme. Pršelo, klouzalo mi to a trochu jsem se bála, že sebou někde švihnu, no díky tomu mi ten běh dal zabrat ještě více. Jelikož už jsem nevěděla kam běžet mimo hrad, tak jsem zamířila zpátky k hotelu, kde jsem zjistila, že jsem běžela pouhé 4km. No myslím, že to bylo i dost velkou neznalostí BA, jinak si umím představit proběhnout to celé.
Na hotel jsem přiběhla červená jako rajče, zmoklá a do toho zpocená, nechtěla bych sebe vidět :D.... stačilo mi to v zrcadle.  

Mamince jsem sdělila, že venku je chladněji, prší a doufám, že přestane. Opravdu jsem chtěla vyrazit na plavbu lodí a podívat se na Děvín. Nicméně nám štěstí nepřálo. Měli jsme naštěstí plán číslo dvě a tak jsme tedy po neustálém dešti realizovali právě ten. Samozřejmě Bratislavský hrad, jak jinak, měli jsme ho přímo "za zadkem".

Po ranním běhu mi to nejspíše nestačilo, po běhání házím sprchu a letíme se nasnídat. Říkala jsem si, že se potřebuji pořádně najíst a tak jsem si nandala celkem velkou snídani, no vlastně jsem z toho snědla tak polovinu a už jsem mručela, že nemohu ani sousto :D. 
Po snídani šla maminka ještě odpočívat a já nahazovala "velmi známou" omítku, aby se mě už v hotelu tolik nebáli. Oblékla jsem se a vrhla se na líčení mírně spící maminky, to byla opravdu sranda :D. Nuž ženy vyparáděné a mohli jsme vyrazit. 

Díky tomu, že jsem ráno běžela jsem věděla i kudy máme k hradu jít, no nikdo by mi asi normálně za ty schody a kopec nepoděkoval, tak ještě abych se divila, že se usmívám skoro sama :D. Vlastně díky počasí se nedivím, že člověku není do smíchu. S deštníky v ruce jsme tedy kráčeli až k hradu.
Sakra musím uznat, že i když pršelo tak Bratislavský hrad stojí za návštěvu i kdyby vlastně jen procházku. Je to tam příjemné a atmosféra tam je úplně jiná, než jsem kdekoliv jinde zažila. Od dětství miluji návštěvy hradů a zámků, zřícenin. Cítila jsem se chvilku jak malá holka. 
Uvnitř hradu jsme nebyli, protože jsem hrozný škrt a chtěla jsem mít na oblečení :D.. Ostatně jsem chtěla ušetřit i za jídlo, ale to se mi nepodařilo :D... 

Na hradě jsme strávili celkem dlouhou dobu, jelikož jsem si fotila úplně všechno na telefon i foťák, dokonce jsem něco málo dávala na instagram do stories a samozřejmě jsem to tam hrozně obdivovala. Tam bych se mohla fotit a být pořád, no hned bych se tam i stěhovala. Mimochodem i když nemám ráda živé květy do ruky (resp.: hned mi chcípnou), tak zahrada je moje, samozřejmě radši by se o to měl starat někdo jiný, jelikož v mých rukách jí hrozí nebezpečí.
Dostat se z hradu bylo vtipnější, než se dostat k němu. Nebylo to tím, že bylo všude hafo turistů, ale jak pršelo, tak nám to mírně klouzalo. K hradu se jde po takovém strmějším kopečku, pro ty kdo tam ještě nebyli, nebo měli lepší cestu zpět. Takhle pomalu jsem ještě z kopečka nešla.

Kam jsme šli poté? No samozřejmě na vynikající zmrzlinu k Arthur Ice cream, nejlepší zmrzlina, skutečně. Věřím, že ještě doma se mi po ní bude hodně stýskat. Tentokrát jsem si dávala nugát a karamel. No hlavně, že jsem den předtím říkala, jak si dám jen jeden kopeček :D. R.I.P. dieta.

Poté, co jsme domlsali nejlepší zmrzlinu jsme se s maminkou rozdělili. Ta si šla odpočinout na hotel kvůli bolavým zádům a zároveň se mnou nechtěla chodit po krámech (úplně jí chápu ve všem). Zde se naše cesta rozdělila a já jsem šla navštívit Euroveu.
Cesta člověka, který se vůbec v BA nevyzná? Ani jsem se neptala, prostě jsem šla podle toho, jak jsem to den předtím viděla na mapě. Kdy jsem si nebyla jistá, tak jsem se rozhodla, že by bylo dobrý, kdybych si to zkontrolovala. Jo jedna malá chybička tam byla, ale nakonec bych tam stejně došla, jen bych více bloudila. 
Díky tomu, že si pamatuji cesty kterými chodím, tak se nikdy nebojím, že bych se ztratila, jen se musím hodně rozhlížet, abych viděla body, kterých se vždy chytím. Narazila jsem na obchod NOSENE, kam jsem skutečně moc chtěla, ale bohužel jsem netušila nejdříve kde jsou a navíc neměli ani otevřeno v neděli. Tak příště. 
Natočila jsem pár videí do stories, jelikož jsem si sama nudila a nikde nikdo, takže můj stud opadl a já klidně natáčela. Jelikož nám na SVK dobře rozumí, tak jsem stále dost stydlivá před druhými. Nicméně jsem byla dost překvapená, že jsem potkala tak strašně málo lidí. To bych si prosila občas i v Praze. Vlastně i v Plzni, nebudu to přeci jen házet na hlavní města.
Na mapách psali, že cesta z hotelu do Eurovea je cca 25minut, no jelikož jsme se s maminkou rozloučili 2 minuty od hotelu, tak jsem asi hodně rychlá, co se týče chůze. Za 15 minut jsem byla a říkal si první dojem. 

Eurovea je z venku opravdu krásná i její pasáž je, nicméně když jsem tam brouzdala více jak hodinu tam a zpátky, jelikož jsem trochu bloudila mezi patry, tedy pokaždé jsem byla trochu dezorientovaná, měla jsem pocit, že se nacházím ve skleníku. Nicméně jsem si nakoupila vše potřebné a byla spokojená... a zpocená.
Záhadným způsobem se udělalo nádherné počasí. Opravdu bylo teplo, až se mi tomu nechtělo věřit, ač už by jsme to na loď nestihli, tak jsem vyrazila zpátky do hotelu. Tentokrát jsem rychle nešla, jelikož by mi bylo ještě větší horko a snažila jsem se držet pouze ve stínu, abych náhodou neztmavla o 0,0001 odstín. Zavolala jsem mamince, kterou jsem tím samozřejmě probudila, abych jí řekla, že už jdu a že půjdeme na pozdní oběd s večeří spojený. Moc nadšená nebyla. Heh.
Mamince jsem ukázala vše, co jsem si stihla koupit, povyprávěla jak to tam vypadá a že vůbec nevadí, že tam nebyla, jelikož by jsme trpěli obě dvě :D. 

Tentokrát jsme na pozdní oběd vyrazili na Milenium Cafe, kde jsem se s prominutím nažrala jako prase. Chtěli jsme poslední den změnu a já jsem stále nevěděla, co si mám dávat apod.. Moje maminka si vybrala rizoto, který vypadalo fakt dobře, já ho totiž nejím, ale když jsem ho viděla, tak bych si ho i dala. No a teď pozor, já která vím, že mi po tom bude špatně, jsem si objednala pizzu. Pizzu jsem snědla do poloviny a ještě jsem si objednala palačinku s mascarpone a že ta palačinka vůbec nebyla malá, ale byla fakt jako výborná :D. Jo i já sama jsem se divila, že se to do mě vešlo. 
Nakonec jsem snědla ještě jeden kousek pizzy a už jsem byla opravdu úplně plná. No bylo to vynikající. Navíc jsme si opět povídali s příjemným personálem, takže to byla třešnička k poslednímu dni. 
Nejlepší byla situace, kdy jsem svojí mamince řekla "proč se jídlo neukládá do prs, ale do břicha" a moje maminka se na to zeptala šéfa a v tu chvilku se začala opravdu pěkná konverzace. Velice krátká, ale stručná.
Řekla jsem mu, že až vymyslí tento způsob, že už jinam chodit nebudu a on mi na to odpověděl "ale nebojte, já jsem se za celou dobu ani nepodíval", na to jsem reagovala "nedivím se, když ani nemáte na co se podívat"... chvilka pro smích... "máte výhodu, že se vám muži vždy koukají do očí", "no oni by ani neměli kam jinam koukat"... Takto příjemně a s vtipem jsme zakončili oběd v Milenium cafe.

Poté, co jsme svoje naspaná bříška vytáhli na procházku, jsme si snad užívali tu Bratislavu ještě více. Určitě to bylo i počasím, ale také jsme byli najedené a maminka odpočinutá. Fotili jsme se a dělali hrozně blbosti, nasmáli jsme se opravdu hodně. 
A teď malá vsuvka, kdy maminka měla něco, co jsem jí objednala v rámci spolupráce se Zaful. Dlouhá asymetrická tunika a batůžek udělali mojí mamince velkou radost a mě ještě větší. Díky tomu vám mohu představit i sekci pro PLUS SIZE, kde se dá najít spoustu zajímavých kousků a nemusíte se bát, že by vám to nebylo. Ze slov mojí maminky vyplynulo i to, že být to delší, nosila by to i jako šaty. Spíše se nám stalo, že jsou šaty v oblasti průramků a prsou velké a tak jsem se rozhodla to vzít do svých rukou a mamince to upravit tak, aby to mohla nosit i bez tílka. 
 No je to kočka ♡. Musela jsem jí i nafotit, abych se o to podělila, jak jí to sekne ♡.

Nafoceno, vyblbnuto a honem na hotel. Proč tam? No jelikož jsem za celou dobu výletu v BA jen po večerech pila alkohol, tak se to vlastně ani nezměnilo :D. I poslední den jsme se totiž rozhodli dát si pár drinků a to opět v již zmíněném Milenium Cafe. Na to, aby jsme tam mohli trávit čas jsme se museli také obléknout, jelikož jsme chtěli sedět venku. 
Vlastně jsme se moc dlouho nezdrželi a vyrazili jsme pít. Mezitím jsme si ještě trochu blbli, co to šlo až jsme usedli k našemu rezervovanému stolku. Říkám vám, že to byl krásně strávený poslední večer. Přišli se s námi rozloučit i z restaurace u Zlatého jeleňa, kdy nám přáli krásnou cestu. Zakoupili jsme majiteli a servírce drink, povídali jsme si s cizími staršími muži, kteří tam diskutovali chvilku se servírkou a pak se vrhli na nás. 
Opravdu tolik zábavy jsem nezažila ještě ani jednou v Čechách. Byli jsme tam až do zavíračky a i oni nám popřáli krásnou cestu a také brzký návrat do BA. 

Byla jsem přesvědčená o tom, že v BA jsou opravdu milý lidé a rozhodně se domů budu vracet smutná, jelikož opouštím příjemné město a příjemné lidi. 


Jelikož z posledního dne bych se neměla o co podělit, tak tu mám ještě pár vět na závěr.

Když jsme se ráno nasnídali, sbalili si věci, tak i přes to, že mi kluci chyběli, tak jsme se z BA nechtěla vracet domů. Spíše bych byla radši, kdyby oni přijeli za mnou. 
Nicméně sbalit kufry byla taky velká sranda. Autobus z BA nám jel v půl 10, zavolali jsme si taxi, rozloučili se s personálem a vyrazili. Celá cesta pro mě byla skutečně plná energie, plná skvělých a milých lidí, takto pozitivní bych chtěla být v každém městě které navštívím.
Rozhodně bych Bratislavu zařadila do míst, kam se chci vracet. Chci poznat i lidi, kteří tam žijí, to je vše, co se mi honí hlavou cestou domů.

Po návratu domů jsem byla úplně sama doma, což bylo na jednu stranu super, jelikož jsem měla klid na vybalení, klid na nový článek a dokonce jsem se i vyspala. Nejspíše byla potřeba, abych nabrala energii než se mi vrátí moje lásky. 

Jsem šťastná, že jsem poznala naše sousedy a přímo jejich hlavní město. Odnesla jsem si krásné chvilky s maminkou, nakoupila jsem si, poznala milé lidi a k celému výletu jsem neměla ani jednu výtku. 

Zatím sbohem Bratislavo!


S láskou,
Vaše SAGI ♡

2 comments:

  1. Bratislava mne taky láká a z tvého vyprávění zní fakt zajímavě :) jen škoda toho deště, ale ten hrad taky vůbec není ošklivý :)

    Little Dreamer

    ReplyDelete
    Replies
    1. Určitě stojí za návštěvu, já tam pojedu s manželem a synem příští rok ještě před (možná po) dovolenou u moře. ♡
      Navíc ten hrad vypadá opravdu lépe, než u mě na fotkách :D.

      Děkuji mockrát za komentář ♡♡♡

      Delete

Děkuji za Vaše komentáře.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...