28/09/2017

Pop Art skirt & Pink jacket

6


Jak dokáží slova ranit už všichni víme. To jak se dokážu rychle rozčílit, to pro změnu ví celá moje rodina a hlavně můj manžel. Je fakt, že rychle reaguji na nepříjemný tón a nebo zvednutý hlas, nicméně jsem to bohužel já. Někdy je mi fakt mého muže líto, že má takovou ženu, jako jsem já a syn, že mě má jako mámu. No ani jednoho bych nevyměnila i když bych občas zmizela, ale vždy při zamyšlení nad situací, kdy nejsem se synem nebo s manželem, mě dohání úzkost. Něco jiného je zmizet na víkend, týden, měsíc, ale celý život bez nich? To by byla moje smrt!

Nevěřím na věčnou lásku, ale rozhodně bych chtěla se svým manželem být "dokud nás smrt nerozdělí", bohužel ani jeden z nás neovlivní budoucnost, ale já stále věřím, že spolu budeme stárnout a sledovat našeho syna, užívat si vnoučata, všechno! Bojím se stáří víc než se zdá, při pomyšlení na věk mi vše utíká strašně rychle. No rozhodla jsem se, že až mi bude třicet, tak mi bude 20 (možná 25). Stále mladá :D.

No život prostě není pohádka, ale občas mám pocit, že v pohádce žiji. Jsem šťastný člověk i přes banality, které provázejí běžný život, kdybych se tím příliš zabývala, asi bych si život moc neužila. A když už jsme u toho užívání, tak se konečně dostanu k VÍKENDU S MANŽELEM. 

V pátek jsem byla na odpolední a těšila jsem se na klidnou sobotu. A proč? Naši si brali na víkend Michálka a to znamenalo svobodu pro rodiče! Měla jsem tedy ještě nějakou práci v sobotu, ale poté už jsme měli čas pouze pro sebe. 
Někdy kolem jedné hodiny jsme vyrazili do lesa, no nikdy nechtějte vidět mě v lese, ta která se štítí všelijaké havěti a ještě se našlo tolik brouků, kteří si mě vybrali na procházku -_-. Jooo fakt super! Abych objasnila důvod, proč jsme tam byli. NE nebyli jsme na houbách, jelikož bych nasbírala tolik otrávených, že by jsme to opravdu nestrávili (resp já houby nejím, takže jen manžel). Vyrazili jsme s manželovo novou hračkou, jelikož si způsobil zranění na fotbale, tak se bohužel jeho koníček ze sportu přesunul na..... detektor kovu. 
Ano mám doma lovce pokladů :D, když si to takto povím, je to vždy zábavné, ale já jsem skutečně šťastná, že ho to baví. Mě samotnou to mávání detektorem baví, no kopat rozhodně už nebudu :D. 
Je to zdlouhavé a náročné, najdete spoustu odpadků. My jsme stále nacházeli náboje, ostré i použité, to by jste nevěřili kolik jich bylo na jednom místě. Já byla neskutečně překvapená. 
Při takovémto prozkoumávání si uvědomuji, že se tam kdysi muselo střílet a ne málo. Říkám si, že je možné narazit i na minu, nebo jinou bombu, která může být stále aktivní. Trochu se o manžela v tomto směru bojím a navíc by se volali pyrotechnici apod.. 
Zpátky k naší prozkoumávačce. Detektor kovu je sakra nepohodlná věcička, tím jak s ní člověk musí mávat, tak se celkem i pronese a pro mojí chudou ručičku to po chvilce bylo dost náročné. Navíc mě můj muž sekýroval, že to dělám špatně. Ale pak mlčel a byl rád, že se to učím. Stále dokola jsme nacházeli buď kus železa nebo náboje až jsme zašli mnohem dál do lesa. Tento nález nás skutečně potěšil nejvíce.
Manžel toužil najít minci, jakoukoliv, ale hlavně něco jiného než náboje. Já stále v hlavě měla, aby už ji našel a povzbudilo ho to. A ono opravdu, našli jsme minci z roku 1943,  tedy protektorátní korunu Čechy a Morava ♡. Sama jsem neočekávala, že budu mít radost větší, než můj manžel. Přijde mi to krásné a zároveň zvláštní. 
Pokud půjdu někdy znovu s manželem, tak bych si nejvíce přála najít pamětní schránku. Vím, že je to extrémně malá pravděpodobnost, ale byla bych šťastná za takový nález z minulosti. 

V lese jsme strávili 3hodiny, to by mi nikdo nevěřil, že jsem vydržela tak dlouho v lese :D. Taková "fifinka". No já se těšila domů na sprchu.

A teď hlavní věc, kterou jsme též večer podnikli spolu. Po 100letech jsme s manželem byli na večeři a byla to opravdu dobrá večeře. Docela jsem byla zaražená, že se ceny rovnají restauracím v Bratislavě a to nejsme ani hlavní město. Nicméně jsme si skutečně pochutnali na hlavním jídle. Pro upřesnění jsme byli v Pizzeria Riegrovka, obsluha byla trochu horší. No kdybych měla soudit podle restaurací z BA, tak Plzeň by to projela na plné čáře, protože zákazník je celkem důležitý. Když se zaměstnanci chovají špatně, tak se lidé nebudou vracet.
První objednávka naší večeře byla v pořádku, nicméně po dojedení se manžel zeptal, zda může objednat dezert. No tak ten výraz, který slečna nahodila, měla jsem z toho pocit, jako by jsme jí hrozně moc obtěžovali a přitom jsme byli oba milý. Já si nedovolím v podniku, kde jsem hostem se chovat jako prase.
No a večeře tedy byla sice vydatná, ale dezert nejen špatně vypadal, ale nebyl ani moc chutný. Naservírovat lépe by to uměl totiž i můj syn :D. To vám byl sakra paskvil a to říkám já, která sama neumí moc dobře zdobit jídla, ale zase umím ocenit, když jídlo vypadá dobře. Například na SVK jsem jedla už dopředu rukama :D. 

Zaplatili jsme a vyrazili si ještě dát koktejl. Ach ano já a koktejly, to je kapitola sama o sobě. Ráda si je dám, ale nikdy naštěstí nepřeháním. Byli jsme v mém oblíbeném koktejl baru, dokonce i manžel zkusil jeden drink, až zůstal radši u piva. 

Večer jsme ještě vyrazili k našim vyvenčit pejska, jelikož byl tatínek s Michálkem sám. Manžel tedy vyrazil venčit a já si užila ještě šmudlu, než půjdu domů spát bez něj. Zatím je to těžké hlavně pro mě, zvykat si na to, že občas bude spát jinde a nebo, že se odloučí a už bude ve školce. 
Bože jak já se toho příští rok trochu obávám a zároveň se těším. Jsem extrémně starostlivá, když jde o jeho zdraví, tedy spíše se bojím, že se zraní apod.. :D Máma za všechny prachy no :D. 
Takže večer bez mého štěstí, ale v klidu s manželem. Poklidili jsme si byt, vyspali jsme se a já jsem ráno vyrazila do fitness.
Dopoledne jsme měli vyrazit k mojí babičce, takže jsem hned z fitness letěla k našim a vyrazili jsme. Dozvěděla jsem se super věc, jako například, že spal bez pleny, jel autem bez pleny a celkově je teď tak na 90% bez plen. Jsem na něho tak moc hrdá, že se to slovy nedá popsat ♡.

A zde už to povídání utnu, jelikož jsem se zase rozepsala :D. Píše mi to stejně, jako mi to mele. 

Nová oblíbená sukně a růžová v akci.

Už jste se taky někdy zamilovali do oblečení? Já miluji sukně všeobecně, jelikož zakrývají moje nedostatky. Před tím, než jsem začala v Mohito pracovat, jsem tam šla na pohovor, tedy hlavně si rovnou i domluvit směny.  Hned ten den jsem si musela koupit sukni, ano musela, věděla jsem, že tam je a musela jsem jí mít. A samozřejmě měli i mojí velikost! Se moc často nestává. 
Zamilovala jsem se! Ta sukně mi dává prostor na hravost. Přesně to u oblečení vyhledávám, ale kousky jako takové jsou občas i dost drahé.
(Mimochodem ty nápisy na sukni :D jako BFF a pak "YOU BASTARD" - je toho tam více, ale tyto jsou nejlépe vidět) 
Sukni jsem zkombinovala se svetříkem, který jsem dostala k narozeninám od úžasné ženy, tedy maminky mé nejlepší kamarádky ♡. To jakým stylem jsem ho dostala nikdy nezapomenu a do dnes jí jsem opravdu vděčná a neskutečně mě to potěšilo. 
Dalším kouskem, který tu dlouho nebyl, ale teď ho u mě uvidíte často jsou i oblíbené kozačky nad koleno. Do těch jsem zamilovaná a ještě dlouho budu. Abych také nezapomněla, další novinkou je u mě růžová koženka. Naprosto jí miluji a mimochodem na člověka, který jí kdysi nemohl vystát, tak mám nějak moc kousků už :D. 
Nakonec jsem si ještě pohrála trochu s černou kabelkou, kterou jsem doplnila modrou stuhou a moc se mi to líbilo. Už vím jak si budu hrát se stuhami a šátky. ♡ Miluji to.

Líbí se vám sukně? A co si myslíte o takových kouscích? 
 
Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Bunda: Bershka / Svetr, sukně: Mohito / Boty: CCC / Kabelka: Reserved / Náhrdelník: Zaful / Náušnice: Rosegal / Náramek: SIX 

S láskou,
Vaše SAGI ♡

6 comments:

  1. Krásný outfit :) bundička se mi z celého outfitu líbí nejvíce.

    Nela z blogu Růžová rtěnka

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuji mockrát ♡♡♡ budu si jí ještě pořizovat v jiných barvách :D

      Delete
  2. Takové jemné barvy se mi líbí, hned bych ji brala :)

    LADY LENNA

    ReplyDelete

Děkuji za Vaše komentáře.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...