12/09/2017

Handmade skirt

2


Přemýšlíte někdy o tom, jak moc a proč milujete svůj život? Já si pamatuji ještě časy, kdy mi takové věci vůbec nic neříkali. Sebeláska? Ani náhodou. Milovat život, který mi přišel jako trest? Milovat něco, co jsem nenáviděla a svým způsobem jsem týrala sebe samotnou?
Člověk si v životě projde nejspíše vším, když pominu některé věci samozřejmě. 

Jak člověk nemůže mít rád život? Tato otázka se kdysi na střední kladla celkem často. Ač jsem celý život taková praštěná, tak uvnitř sebe jsem byla plná nenávisti. Říct o sobě, že mi to sluší? Nikdy. Na škole se člověk skutečně vyvíjí a zároveň získává i zkušenosti od druhých, někdy chtěné a někdy nechtěné.
Myslím, že existuje věc, která mi toto způsobila, ale to je opravdu soukromá věc o které veřejně mluvit nechci. Možná někdy jindy.

Můj sen o šití se mě drží někdy od deváté třídy, kdy jsem chtěla umět šít hlavně kvůli cosplay-ům a také kvůli tomu, že jsem si hrozně ráda kreslila oblečení a chtěla ho svým způsobem realizovat. A upřímně ne vždy jsem si za svým snem stála, tedy myslím, že jsem ještě v té době neměla pořádně uspořádané myšlenky. Stále jsem tou dobou měla totiž pocit, že je něco špatně. Tam kde mě mistrová chválí, tam mě někteří spolužáci nenávidí. Teď to každý nazve slovem "závist". Myslím, že mě to kdysi trochu odradilo a od svého snu jsem upustila. Byla jsem fakt slabá a ubohá.

A teď dost s tou sebelítostí, čas zpátky nevrátíme, vlastně bych ho ani nevrátila. Každá část našeho života byla důležitá a je jedno, zda jsme byli na hranici mezi životem a smrtí, zda jsme byli tak zničení ze zklamání a nevím, co ještě. 
Vše má své pro a proti. 

Dnes se na svůj život dívám úplně jinak. Tam kde bylo jednoduché mě demotivovat a poukázat na mé slabiny, tak zde jsem se naučila zesílit a to i duševně. Velkou část mohou moji skvělý přátelé a rodina, všichni mi dávají obrovskou podporu a už jen proto mě to nutí se nevzdat. 
Oni jsou moje velká motivace do života. 
Také díky tomu, že jsem se stala maminkou jsem zjistila, jaké to je, když vás lidi podceňují. Byla jsem opravdu silná (to už víte) a spousta lidí mi na rovinu řeklo, že nezhubnu. Bála jsem se, že mě taková slova demotivují a pak jsem zjistila, že právě TO mě nejvíce motivuje. Měla jsem nutkání všem ukázat, že se NIKDY NEŘÍKAT NIKDY platí. 
Najednou mě lidé chválili, najednou jsem byla dobrá, že jsem to zvládla, najednou ze mě nebyl zápasník sumo, ale začalo mi to lichotit. Získávala jsem si sebevědomí, více jsem si věřila a začala tvrdě stát za svými názory. Dokázala jsem si, že pokus o demotivaci se u mě mění v motivaci a to by mělo fungovat u každého.

Nenechte si od druhých kecat do života, nenechte je říct, že něco nejde a pokud se tak stane, tak do toho musíte dát všechno! Reakce lidí, kteří vás podceňovali se změní a vy zjistíte, že je to naprosto úžasný pocit. To dobré být motivován, ale je dobré být také někým odsouzen. Důležité je se nenechat.

Na instagramu i zde na blogu jsem psala hodně i o běhání, kde též proběhla ze strany kamarádky demotivace. Tedy jednoduše mi na rovinu řekla, že 10km neuběhnu ani za půl roku a já jsem jí řekla, že do měsíce to na 100% uběhnu. Její reakce "to nedáš". Zpočátku mě trochu zklamalo, že mě kamarádka nepodpořila, cítila jsem se divně, ale zase jsem si řekla, že kdyby mě podpořila, tak bych se tolik nesnažila. 
Běhala jsem nepravidelně, někdy každý den, někdy ob den a každý den jsem běžela rychleji a dál. Najednou jsem stále mohla, stále jsem nebyla unavená a moje nohy mě stále nutili běžet. Můj mobil začal hlásit 9km a já jsem si řekla, že už tohle zvládnu. Den předtím jsem totiž měla 9,25km a tak jsem se musela na 100% překonat. 
Když jsem pokořila hranici 10km, tak právě ten den, kdy jsem to zaběhla jsem chtěla běžet ještě dál. Chtěla jsem svojí hranici posunout o dost výš, ale bohužel mě tlačil také čas. Můj manžel měl zrovna noční směnu a já zaběhla necelých 10 a půl km. Trochu zklamaná, ale zároveň potěšená jsem se pochlubila a byla jsem pochválená. Nesmírně velkou radost jsem z toho měla a svůj život vidím jako jeden velký cíl, ke kterému rozhodně dojdu ať se děje cokoliv.
Dávám si vysoké cíle a motivuji druhé, aby dělali totéž. Chci aby se lidé nenechali druhými demotivovat, chci aby byli šťastní a spokojení. A hlavně se měli rádi. 
Milovat svůj život a milovat to, co děláme. Poté až náš život stojí za to!

Outfit

Hlavní částí outfitu je na 100% sukně. Už jen tím kolik barev se v ní ukrývá, s naprosto jednoduchým střihem, splývavou látkou a hlavně 100% SAGISTYLE. Ach ano, tato sukně je po dlouhé době moje vlastní práce. Sukně kterou nikdo, i přes jednoduchý střih, jen tak mít nebude. 
Abych pravdu řekla, tak je tato sukně rychlo-výrobek a byla dokončená na poslední chvilku. Když jsem tu sukni začínala šít, tak jsem upřímně večer chodila spát celkem brzy, byla jsem extrémně vyčerpaná a potřebovala jsem nabrat sílu. Jeden večer jsem se překonala a udělala střih, sešila šev, vyžehlila a rozhodla se, že to došiji hned druhý den, kdy jsem si jí i chtěla vzít na sebe. 
Takže super, syn vstával skoro v půl 10 a já naštěstí o něco dříve, využila jsem toho k líčení, abych byla na 100% hotová, až bude sukně došitá. 
Můj manžel spal po noční a tak jsem na vše byla sama. Čapla jsem látku, šicí stroj, nakrmila dítě a vrhla jsem se na to. Mezitím, co jsem šila, párala a také se starala o dítě, jsem zjistila, že jestli nepohnu, tak jedu v nedodělané sukni. 100% rozhodnutá si jí prostě vzít!
Došla mi nit asi 3x, syn mě v nejhorší chvilce obtěžoval úplně nejvíce, za hlavou mi vřela žehlička a já byla totálně zpocená. Za půl hodiny musím vyrazit. Došila jsem poslední centimetry, probudila manžela a ještě sukni dovyžehlila, syn mezitím nudou usnul. 
Vystresovaná, že nestihnu dorazit včas, to každou minout bylo horší a horší. Nemohla jsem najít tílko, ani podprsenku :D. Nejlepší situace. 
Našla jsem to! K sukni jsem si tentokrát zvolila tmavě růžové tílko, oranžovou kabelku a černé sandálky se zlatou přezkou. 
Nejlepší na této sukni je, že ať si vezmete cokoliv, tak nikdy neuděláte chybu. Tedy aspoň doufám, že by to nikdo nedokázal :D. 

Jak se vám libí tento outfit? A co říkáte na sukni? Budu ráda za váš názor ♡
Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Top: Pimkie / Pásek, brýle: F&F / Kabelka: Promod / Sukně: SAGI Style / Boty: Botovo

S láskou,
Vaše SAGI ♡

2 comments:

  1. Sukně je pěkná, taková retro :) postavu máš skvělou, ale to už jsem ti někde psala, vůbec bych netipla, že už máš dítě :) okolí někdy dokáže člověku srazit sebevědomí, ale většinou je to opravdu jen závist a nebo nespokojenost toho člověka se sebou samotným. Díky spolužákům jsem se nenáviděla, teď už je nevídám a pořád se učím mít ráda sama sebe a nebát se přijmout mé já takové, jaké je :)

    LADY LENNA

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuji mockrát ♡♡♡ opět jsi mě komentářem neskutečně potěšila ♡.
      No upřímně někdy je dětství v tomto horší než v dospělosti. Já jsem stále na základce slyšela připomínky k mému vzhledu a k mojí postavě. Myslím, že něco mi stále zůstalo, ale vůbec mi to už nevadí, musím na sobě pracovat a sama sebe uznat, přijmout se a na ostatních už mi nezáleží ♡.

      Delete

Děkuji za Vaše komentáře.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...