31/08/2017

Cute floral dress

4


Máme tu poslední srpnový den a všichni dobře víme, že také končí letní prázdniny. Blíží se škola a to znamená spoustu prvňáčků, kteří se těší na nové kamarády a dokonce i na učení, starší děti, kteří už se tolik do té školy netěší, ale zároveň se těší na své přátele a také ty kteří jdou ve své škole stále výš.
Osobně jsem se těšila do školy až někdy na střední, tedy cesty do Liberce pro mě byli lepší než trčet v Plzni. Vlastně do teď používám frázi "trčet v Plzni", je to tu pro mě okoukané a já bych radši byla stále jinde.

O tom dnešní článek nebude, neboť jsem se chtěla podělit o pár věcí, které se týkají právě léta. Letošní léto pro mě totiž bylo opravdu skvělé a jsem z něho nadšená.
Dnes je tomu 7 let, co jsem poznala své holky z Liberce o kterých jsem vám už víc než párkrát psala. Nikdy bych nečekala, že si s děvčaty utvoříme tak silné pouto, které máme do dnes. Přeci jen, spousta lidí na druhé zapomíná a tak jsem si nedělala velké naděje, ale vím, že bych byla smutná, kdyby to jen tak skončilo.

Tři roky bydlení s děvčaty bylo skutečně plné zábavy, průšvihů a občas i nějakých hádek, jsme ženský a jsme uštěkaný, ale vždy jsme se brzy usmířili. Do dnes jsme s děvčaty skutečně nejlepší kamarádky a všechno to přišlo naprosto samo. Přátelství totiž není jen o tom vidět se každý den, ale o tom, že po tak dlouhé době se sejdete a povídáte si o všem, co jste zažili = nikdy nemlčíme.
Proč, že to vlastně píšu? Protože mě holky víkend před odjezdem do BA navštívili. Když jsem je viděla, tak jsem měla pocit, že se k nám rovnou i stěhují, dokonce i manžel.
Měla jsem velkou radost, že holky zase vidím, že je mám u sebe a že si užijeme kopec zábavy. V pátek bylo hnusné počasí a tak jsme vyrazili do mé oblíbené Olympie, kde jsem holky vzala na Royal Waffle, které chtěla hlavně vyzkoušet Terezka, jsou výborné a kalorické, co si budeme povídat a navíc mi po nich večer nebylo vůbec dobře, což je naprosto normální :D. Ale byli tu holky, tak se přeci nebudu nějak extrémně omezovat a vytrpím si tu bolest. Šli jsme na návštěvu k moji mamince, která holky chtěla vidět a holky chtěli vidět jí. Povídali jsme si opravdu dlouho a také jsme se domluvili, že půjde s námi do koktejl baru. Ano tento měsíc jsem vypila víc alkoholu, než za celý rok :D.
Vlastně jsme na pátek ani neměli extrémně velké plány, ale na sobotu už byli naše plány větší. Byli jsme se spolu nechat vyfotit, ještě s mrňousem, jelikož manžel spal po noční. Odpoledne jsme mu ho přišli vrátit a jelikož se i oteplilo, tak jsme se převlékli.
Navštívili jsme Plazu, kterou už tak extrémně ráda nemám, svým způsobem, čím dostupnější obchod tím horší. No šla jsem se rychle najíst, tentokrát jsem si dala patatas v Bageterii, které díky tomu, že jsou pečené mi aspoň nedělají špatně.
Maminka byla tou dobou na fotbale a my jsme tam na ní zároveň i čekali, aby jsme mohli vyrazit do baru, kde jsme měli právě rezervaci. Řeknu (napíšu) to takhle, nechci taky psát o čem jsme se bavili, protože je to částečně soukromé a i vlastně dost nevhodné, ale právě díky této situaci jsme se dokázali smát až do jejich odjezdu a to skutečně upřímně :D. No tenisový míček dělá prostě divy.
V baru to byla prostě babská jízda, kde jsme se bavili o vztazích a pili koktejly, které si holky opět vychválili a proto pokud pojedete do Plzně a nebo jste z Plzně, tak určitě Forest bar - zaručeně skvělé koktejly.
Holky zkoušeli různé, moje maminka začala dvojitým a já klasicky Pina Coladou - jak jinak, že?! Maminka nás opustila o dost dříve, aby se vyspala a my jsme ještě stále seděli a pili, spíše jsme si povídali. Nicméně musím uznat, že i když jsem vypila nějakých 5-6 koktejlů, tak mi vůbec nic nebylo ani děvčatům. Rozhodli jsme se, že už vyrazíme domů i když jsem se chtěla po večerní Plzni ještě projít, tak děvčata byli unavené a tak jsme šli pěšky domů - procházka zaručená. Bylo skvělé se opět s nimi procházet a povídat si, vyčistit si hlavu a odpočinout si.

Právě díky jejich příjezdu jsem měla první možnost si trochu odpočinout od malého i když jsem si další víkend odpočinula ještě více. Bohužel na konci se malému rozběhla horečka, takže jsem šla honem nakoupit léky a vyrazili jsme k nám, kde už jsme byli do odjezdu děvčat.

A aby to mělo, co dělat se školou, tak právě díky těmto holkám jsem s těšila do školy. Tedy spíše na intr, kde jsme spolu bydleli, ale samozřejmě já se do své školy opravdu těšila. Svůj obor jsem milovala a miluji do dnes, jsem ráda za to, čím jsem se vyučila a mohu říct, že jsem měla aspoň z poloviny dobrý kolektiv a hlavně skvělé učitele a mistrovou na praxi.
Svého snu jsem se nevzdala ani po tolika letech, stále jsem toužila něco ušít, dřív jsem na internetu nebyla tolik jako teď, dokonce tou dobou jsem nevěděla, co jsou blogerky a když byli, tak to byli jen deníčky a nebo grafika. Líbí se mi, že jdu stále svou vlastní cestou.

A vy, kteří uvažujete teprve nad školou, tak přemýšlejte hlavně nad tím, co by jste chtěli v budoucnu dělat a čeho chcete dosáhnout. Dávejte si velké cíle a neřešte, zda se na 100% splní, snažte se, aby se postupně plnil až do samého konce. Je totiž tolik lidí, kteří se vyučili tím, co ani dělat nechtějí, kteří si udělali maturitu a stejně jí nevyužijí. Pokud chcete řemeslo, tak do toho jděte! Chcete být lékař/ka, právník, inženýr, učitel, businessman, tak do toho! Ať už chcete být čímkoliv, tak se nenechte ovlivnit druhými, dělejte co vás bude v životě opravdu bavit.

Přeji hodně štěstí do života každému ♡.
PS: Pokud budete mít tak super kolektiv jako já v práci, tak radši za včas odejděte a nenechte se zastrašovat. Pokud a vámi v práci budou jednat jako s idiotem, tak pryč! Nenechte se buzerovat a buďte se svojí prací spokojení, dělejte jí s úsměvem a ne jako prodavačky v Lidlu s nechutí se vůbec na člověka podívat.

Květované šaty s úpravou navíc

Konečně se dostávám k tomu nejpodstatnějšímu a tím jsou nádherné letní šaty ze Zaful. Pokud sledujete můj instagram, tak jste mohli na začátku měsíce vidět tyto šaty vyfocené, neupravené, ale s krásným materiálem, tedy viskózou (50% bavlna 50% polyester). Původně jsem chtěla celou úpravu natáčet, dokonce jsem měla i první část hotovou, ale jak jsem potřebovala šaty došít rychle, tak jsem na to úplně zapomněla.
Šaty jsou přešívané jelikož mi byli přes prsa gigantické a v pase též, bohužel právě přes boky mi byli pro změnu těsnější. Takže nejen, že jsem šaty zúžila, ale také jsem je v pase zkracovala o cca 10cm. Jejich délka mi nevyhovovala a také díky střižení v pase mi sedí na bocích teď už úplně skvěle.
Takže, co je na šatech opravdu skvělé je materiál a střih sukně. Celkově tedy střih šatů je skvělý, jen jsem prostě plochá a prdelatá a to je u konfekce problém. 
Pokud nosíte konfekční velikosti, které vám skutečně sedí, tak směle do toho, šaty jsou totiž opravdu nádherné. Další věc je ta, že jsou označené jako mini - takže nejsou mini, ale midi. Takže pokud nechcete mini, tak u těchto šatů je to opravdu špatně napsané. 

Outfit

Co by se mi mohlo líbit k roztomile vypadajícím šatičkám? Upřímně snad naprosto cokoliv v pastelových barvičkách, nicméně tentokrát jsem v pastelové zvolila pouze kabelku a to v růžové barvě a nezapomněla jsem ani na sandálky s vysokým podpatkem, které pohodlně nevypadají, ale jsou. 
A doplňky jsou něco, co stále zapomínám nosit. Rozhodla jsem se spoustu z nich prodat. 

Jak se vám líbí šatičky? A co říkáte na tento letní outfit? 

Foto: Karolína Caltová - IG: @cxltxvx


Šaty: Zaful / Kabelka, brýle: F&F / Boty: Botovo 

S láskou,
Vaše SAGI ♡

29/08/2017

Trip: Bratislava, den druhý

4


Konečně tu máme další den z Bratislavy. Měli jsme velké plány, ostatně jako vždy, nicméně bohužel nám skoro celý den pršelo a bylo chladno. Nicméně rozhodně nemohu říct, že není nic o co by jsme se mohli podělit. Máme za sebou nejen první noc na hotelu, ale dokonce i snídaně a celý průběh dne. Takže pro vás mám další den z našeho výletu na Slovenku.

Ráno jsem si původně myslela, že bych šla běhat, no bohužel celkem dost pršelo a tak jsem se rozhodla to přesunout na neděli. Vzbudila jsem se opravdu brzy, jelikož jsem zaslechla maminku, nicméně já už pak neusnu a tak jsem už od tři-čtvrtě na 6 byla fit.
Snídaně jsou v Ibisu od 7hodin a musím uznat, že v tomto mě zaujali více než u nás v Plzni. Švédské stoly, kde si člověk vybere, co zrovna chce, je pro mě – člověka, který je hrozně vybíraví úplně ideální. Navíc vyhověli mojí mamince, která má celiaki a nemůže jídla obsahující lepek, takže měla ráno speciálně připravené pečivo. No a jelikož já klasické pečivo nejím, tak jsem si dala od maminky. Chutnalo nám a byli jsme spokojené.

Dorazili jsme na pokoj, kde jsem se začala chystat a maminka si šla ještě odpočinout. Já jsem hrozně uťapaná, takže zastavit mě není zrovna jednoduché, no kdo mě zná, tak to ví moc dobře. Dokázala bych chodit několik hodin v kuse, všude možně.
Poté, co jsem nahodila omítku a to samé (jen v menší vrstvě) zvládla u mojí maminky, přestalo nám dokonce i pršet a tak jsme mohli vyrazit na první obhlídku městem.

Nejblíže k nám sice byla Michalská věž, ale my jsme se rozhodli jít k UFU, jakože super pohled na to, super fotky, ale upřímně člověk, který má závratě se na toto nehodí. Navíc se mi nechtělo vyhazovat peníze za vyjížďku výtahem.
Předtím jsme potkali ještě moc příjemnou Českou rodinu, která nám poradila, že by jsme měli vyrazit do Děvína dokonce i lodí, ale jelikož jsme měli plány, tak jsme se rozhodli, že by jsme vyrazili v neděli. Tedy podle počasí.
Šli jsme při Dunaji, což byla další věc, která mi nedělala dobře, ano vidět neklidnou vodu, do který bych ani nestrčila prst a ani si nesmočila vlas. Jako určitě pohled na přístavy jsem vždy milovala, tak tato „maličkost“, která se týká skoro každé řeky, se dá přehlédnout.


Moje plány byli jasné, tedy před tím, než se mnou měla jet maminka, tak jsem rozhodně měla v plánu projít i BA nákupní centra, jak jinak. Takže po cestě po pohybujícím se mostě ze kterého jsem šílela, jsme se dostali až k Auparku, který je moc krásný. Zde jsme s maminkou byli celkem dlouhou dobu, mamince jsem zde koupila svetřík a ona mi koupila overal v Zaře, za ten jsem byla neskutečně vděčná a těším se, až ho vynosím v Plzni.
Naštěstí krátce po příchodu do Auparku začalo pršet a tak jsme mohli být v klidu a suchu. Ač maminka nadšená z mého nakupování nejspíše nebyla, tak zároveň jsme nakonec byli rády, že jsme suché. Zde jsme strávili opravdu celé dopoledne, dali jsme si zmrzlinu a zjistili jsme i nepříjemnou situaci s bankou, což mě hodně zamrzelo. Tedy spíše vůči mamince, která se kvůli tomu musela zbytečně stresovat.
Rozhodli jsme se vyrazit, vypadalo to, že už neprší a tak jsme rozhodli jít k věži a projít dál město (konečně). Opravdu nepršelo, takže jsme byli v suchu, doslova.

Rozhodli jsme se po cestě, že se vrátíme ještě do hotelu, pro jistotu, tedy spíše pro deštníky a převléknout se. Maminka si vzala na sebe svetřík a já na sebe hodila overal, bylo mi to rozhodně příjemnější než kalhoty. Čapli jsme deštníky a mohlo se opět vyrazit. Věřte, že je příjemnější chodit městem bez tašek apod..
Jen jsme vyšli a už pršelo, takže jsme měli opravdu kliku, že jsme se na hotel vrátili.

První zastávku jsme si udělali u prezidentského paláce, který je fakt nádherný a podle toho, co jsem viděla, musí mít dokonalou zahradu, kterou bych nejradši hned navštívila. Mrzel mě jen ten déšť, šílený počasí ten den, no vážně. Navíc se uvnitř opravovala dlažba, takže byli přes krásný plot ošklivé zelené „plachty“.
Vyfocené, spokojené, jdeme dál.

Že by jsme konečně šli k věži? Ne, ještě ne, zašli jsme si totiž konečně na jídlo. Včera jsem přeci měla lososa, tak co zkusit tradiční halušky.
Takže ano, zašli jsme do stejné restaurace, tedy do Pulitzeru u zlatého jeleňa a já jsem si objednala bryndzové halušky. BOŽE MŮJ! Můj manžel mi říkal, že chutnají úplně jinak, tedy spíše ta bryndza, on totiž dělá i doma halušky a ta bryndza je úplně jiná. Já jsem si táááák moc pochutnala. Dobře, je večer, píšu tento článek v ten den a kdybych po nich nebyla jak balónek, dám si je znovu.
Maminka to bohužel s výběrem v jídlech moc jednoduché nemá a tak si dala stejné jídlo, jako předtím. Nicméně, jsme skutečně a stále spokojené s obsluhou i jídlem.

Po jídle jsme se procházeli konečně u Michalský věže, prošli celou ulici a zašli jsme si na zmrzlinu do Arthur Ice cream, která je opravdu, ale opravdu vynikající a opravdu jí potřebuji v Plzni ♡. Hrozně jsem žrala, to je děs.
Nicméně ta zmrzlina mi bude ještě dlouho ležet v paměti. (Dopsáno později – znovu bych si jí dala)

Na hotel jsme šli celkem brzy, což mě mrzel, maminka si aspoň odpočinula a já si dělala své věci. Stále se najde spoustu věcí, které mohu dělat. Navíc člověk jako já se nedá skoro vůbec vyčerpat, tedy pokud nejsem zavřená doma s dítětem, to pak jsem unavená raz dva. Ne, že bych nechodila ven se synem, spíše jde o mojí vlastní volnost, kde si nemůžu normálně chodit kdy chci, kam chci. 
Málem bych zapomněla zmínit, že ještě před odchodem na hotel jsme se byli projít další pasáží. Upřímně je tu v BA tolik krásných míst, že to není ani možné. Byli jsme někde u Hviezdoslava a opět až na déšť, super! 

Navíc se konala nějaké akce, takže všude bylo hrozně moc policistů, hrozně moc lidí. proto jsme Michalskou ulici odložili a šli na oběd. 

Večer jsme nakonec ještě vyrazili na pár míst, kde jsem se ptala ohledně fitness až jsme skončili u koktejlu, mimochodem můj oblíbený koktejl, byl problém najít. Pina colada se snad v BA ztratila. Nakonec jsme jí našli hned vedle Pulitzeru v Milenium Cafe, kde je neskutečně příjemný personál se kterým jsme se dokonce vykecávali, ale co víc měli moc dobrý koktejly.
No zbožňuji příjemné a milé lidi, takže mi udělal tento pán a jeho podnik velkou radost a nejen mě, dokonce i mamince. Opravdu lidé, kteří mají vášeň k podnikání, dokáží se takto krásně bavit s lidmi a tím si zajistit i stálé zákazníky, tak by si zasloužili, aby byli více vidět.

Zde v BA jsou samý přátelští lidé ♡. No nekecám!

A teď ještě k hotelu, kdy jsme si přišli odpočinout, tak jsme na hotelu měli krásně nastláno, což my jsme stlaly, ale prostě to vypadalo ještě lépe. Dostali jsme nové ručníky a všeho jsme měli dostatek. Nicméně musím uznat, že bych ocenila nějaký trezor na pokoji nebo ledničku.
Od hotelu jsme dostali ovocnou mísu zdarma a pití k tomu, takže to je velké plus a je to milé. Jinde jsem to ještě nezažila.


Nuž, tyto články píši vždy v den, kdy probíhají tyto události, jinak by se mi to hodně motalo a já bych nerada napsala všechny dny dohromady, tak doufám, že se vám budou líbit i fotografie a že se se mnou budete těšit na další článek z BA.


S láskou,
Vaše SAGI ♡

24/08/2017

High waist pants

4


No opravdu bych nečekala, že budu ve středu dění něčeho, co vlastně vůbec nechápu. Zjistila jsem, jak jednoduše se dají lidé oklamat a jak jednoduché je komolit věty, které jste řekli. Bohužel a nejspíše to tak i zůstane, nebudou lidé schopní říkat na rovinu pravdu do očí. Nicméně, moc dobře vím, co vypustím z pusy a to, co jsem se dozvěděla, že jsem "řekla" mě skutečně zarazilo. 
Nebudu zde rozebírat detaily, jelikož si nebudu dělat zle a nebudu dělat zle ani holkám, které jsou "v tom" se mnou. 

Pokud jste to ještě nepoznali, tak se jedná o práci. O brigádě, kterou jsem měla chvíli a jak rychle jsem přišla, tak rychle jsem odešla. Nedávno jsem psala, jak záleží na prvním dojmu a to je bohužel pravda, nicméně se toho stalo o dost více. Nejen, že jsem byla různě osočená, ale údajně jsem řekla, že mě každý zná :D, což je vtipné, protože si myslím, že takové věci bych prvně říkala rodině apod.. A ne neznají mě lidi, nebo si to aspoň myslím. Pokud jsem něco v tom smyslu prohlásila, tak to bylo spíše v budoucím čase, protože ano, chtěla bych aby mě lidé znali, ale ne jako blogerku, ale aby mě znali skrze mojí značku, to je prostě pravda. Nemám zapotřebí lidem lhát, mám čisté svědomí a tak mě takové věci nedokážou ani naštvat.
Samozřejmě jsem se k tomu vyjádřila (chtěla jsem se obhájit), protože jsem řekla, že přitahuji pozornost a ano v Plzni to tak je. Každá ženská, každý člověk, který je oblečený jinak než druhý, tak na ně lidi prostě zírají. Naprosto normální věc. Když někde fotím ve městě, tak se též lidé dívají, když jsem šla v tylových sukních, tak si mě dokonce lidé fotili, nejspíše aby to dali na stránky "Divnolidi" nebo něco takového. No takové věci vlastně ani neřeším, protože bych se zbláznila, nemám zapotřebí opravdu se rozčilovat nad překroucenými větami.

Vtipné na tom všem je, že jsem úplně naivní a myslela jsem si, jak je ten člověk strašně fajn a pak se dozvíte takové věci. Najednou má ten člověk pocit, že jste proti němu i když to tak nebylo. 

Nemám zájem pracovat někde, kde lidé neoddělují osobní život od pracovního. Podle mého do práce bude vždy patřit hlavně dobrý kolektiv. Navíc šikana se v kolektivu též nehodí a to je věc o které bych ráda udělala velký článek. Myslím si, že spousta lidí se setkala s šikanou a věřte, že i já jsem se s ní setkala. Nejhorší je, když je to ve stavu, kdy člověk, co si myslí, že je šikanovaný vlastně šikanuje toho, u kterého si myslel, že ho šikanuje. Zamotané? V naší situaci vůbec ne.

Důvod se bát rozhodně nemáme, nic jsme neudělali a aspoň za sebe mohu říct, že můžou zkusit cokoliv a mě to vadit nebude. Ač jsem horká hlava, která je někdy hodně agresivní, tak včera jsem byla, řekněme opravdu klidná. Je mi vše hrozně moc podezřelé, má to v sobě prostě obrovské díry a nevím, co všechno. 
Nemohu o tom všem psát, už jen proto, že blog je veřejný a jak jsem řekla, nebudu psát jména, nemám k tomu důvod. Nicméně všichni, kdo čtete můj blog, tak dobře víte, kde jsem doposud pracovala. Mě ta práce nevadila, ale vadil mi kolektiv. Nemyslím si, že je dobré soudit na první pohled a pokud se něco děje, tak se to má hromadně řešit. 
Pokud jedna strana odmítá ze strachu, tak to není naše chyba, ale chyba protistrany. Doufám, že jste mě aspoň trochu pochopili, co jsem tím chtěla říct.

Nechci aby jste si mysleli, že jsme něco provedli nebo tak, protože tak to vůbec není. Já jsem tento měsíc byla v práci jen hodinu a půl, jelikož jsem odcházela za nemocným synem. Bylo by mi jedno zda mě vyhodí z minuty na minutu, můj syn je přednější. 

Už se nechci nad tímto rozčilovat, protože upřímně vím, že to jde na milion % mimo mě. Proto jsem byla pokaždé dost klidná, proto jsem děvčatům poskytla podporu a vím, že tu podporu poskytnu kdykoliv. Semlelo se to rychleji, než bych očekávala, ale všechny jsme věděli, že budeme vyhozené. 
Jak říkám, pokud někomu nesednete, tak si ani nedělejte pohodlí, protože se to vždy nějak vyhrotí. 


Outfit
Přejdeme k příjemnější části a tím je outfit. Barvičkami spíše podzimní, nicméně bylo opravdu chladno a upřímně si takové kombinace užívám nejvíce. 
Hořčicově žluté nohavice, které jsou stále mými nejoblíbenějšími a zároveň jsou vysoké do pasu, přesně pro mě. No cítím se v nich občas jako Obelix z Asterixe, ale mě se ty nohavice prostě líbí. Říkala jsem si, že kombinovat takovéto nohavice nebude lehké, ale nakonec si vždy uvědomím, jak je ta móda různorodá a to, co by nás normálně nenapadlo k sobě dokáže vypadat tak skvěle. 
Červené tílko s květinami, které nohavice krásně doplnilo, což jsem skutečně nečekala. Právě proto, že bylo ten den chladno, jsem se neobešla bez koženkové bundy, stejně jako bych se neobešla u kalhot bez pásku. 
Nekončíme jen tady, jelikož jsem si tento měsíc pořídila krásnou novou kabelku v army zelené barvě. Ano tato barvička mi dlouho chyběla právě mezi kabelkami a jsem momentálně ráda, že jsem si jí opravdu koupila. 
A jako předposlední kousek bych ráda zmínila krásný náramek od Bugiamasa, který jsem od nich dostala spolu s dalšími dvěma. Mám jejich náramky opravdu ráda a tento je hlavně přesně specifický pro mě, jelikož jsem lev a to stejné je právě na mém náramku ♡. 
Posledním kouskem jsou již už také viděné boty, které se vlastně do takového počasí náramně hodili. Nejen, že mají odhalenou patu a špičku, ale také jsou zároveň částečně "kryté" a tak je v nich úplně akorát, navíc mi na nohy bývá zima opravdu výjimečně. 

Máte také nějaké příhody z práce? A co šikana? 

Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Bunda, boty: Primark / Top: Pimkie / Kabelka, kalhoty: Promod / Náramek: Bugiamasa

S láskou,
Vaše SAGI ♡

22/08/2017

Trip: Bratislava, den první

8


Konečně jsem po letech vyrazila na výlet, původně to byl výlet, kam jsem měla jet sama, ale víte co? Já nelituji, že jsem jela s maminkou. Naopak jsem strašně šťastná, ona si svým způsobem odpočine i když budeme chodit všude možně.
Před odjezdem jsem psala o tom, jak nesnáším balení (ano je to pravda). Nakonec jsem dokázala zabalit a stejně jsem šla spát někdy kolem druhé, jelikož jsem ještě došívala věci pro maminku, které si brala sebou do Bratislavy.

A jelikož chci napsat pár vět k našemu začátku, přiložím i ne moc kvalitní fotografie z telefonu, jelikož jsem první den foťák sebou netahala.

Bývám vždy po ránu vystresovaná, když vím, že mám někam jet a že na 100% nesmím dorazit pozdě, neboť by to bylo zlé. Ráno jsem vstávala v půl 6 a šla dobalit poslední zbytky a hlavně to překontrolovat, nalíčila jsem se a zjistila, že jsem klidně možná mohla spát půl hodiny navíc. Nicméně možná bych pak byla hodně ve stresu a bylo by to horší.
Vyrazila jsem k mamince, kde jsme ještě trochu přebrali kufry, jelikož jsem měla sebou notebook a fakt se mi nechtěl tahat samostatně, tak se nám povedlo ho hodit do jednoho z kufrů.

Všechno jsme měli akorát i s rezervou, no věřte, že to bylo dost zajímavé. Když jsme dorazili do Prahy, tak byl náš úkol najít autobusové nádraží, což pro nás které to moc neznáme nebylo vůbec jednoduché.
No naštěstí jsme měli od přátel pár záchytných bodů, kterých jsme se chytli a věděli cca kde vylézt, (jelikož se mi povedlo kdysi se vrátit z Můstku B na opět stejné místo, ale to sem nepatří) vyjížděli jsme do ulice výtahem, kde jsme střetli slečnu a ta nám ochotně poradila, kam máme vyrazit.
NAŠLI JSME TO! Docela dost šťastné jsme byli a dokonce jsme hned nastupovali. Když už jsme seděli, věděli jsme, že před sebou máme pěkně dlouhou cestu.
První zastávka byla cca po 2.5-3 hodinách s malým zpožděním, dopravu člověk neovlivní, naštěstí jsme měli na zastávce za Brnem jednu zastávku, kde jsme si odpočinuli a bylo nám skvěle, mohli jsme si stoupnout a já konečně povolila už tak dost dřevěný zadek.
No a už nás čekala jen cesta do BA, která utekla celkem rychle, řekla bych.

Přemýšleli jsme jaké taxi si zavoláme a nebo zda nasedneme rovnou k někomu. Ano nevěděli jsme a bylo to hodně nepříjemné, platili jsme za taxi 25€ - moje smrt. No myslela jsem, že mi klepne. No aspoň jsme už byli na hotelu a první den jsme si to tak nějak letmo prošli. Takže pokud se nechcete nechat ošidit, tak rozhodně nesedejte do radio-taxi, které je „nejlevnější“.

Důležité bylo se najíst. Hledali jsme a stále jsme se nezastavovali, pak nám padl do oka Pulitzer u zlatého jeleňa a tam jsme se tak dobře najedli, až jsme tomu sami nechtěli věřit. Za tu cenu nám to opravdu stálo, bylo to vynikající a vůbec nelituji toho, že jsme tam šli. Byl tam neskutečně skvělý personál, všechny číšnice byli milé a velmi ochotné, což se v ČR málo kdy vidí (tedy já ještě neviděla). Za nás jsme opravdu spokojení.
Zároveň upozorňuji, že jsme si nemohli moc vybírat, jelikož maminka je celiak a tedy nemůže přijímat lepek. Naštěstí to byla restaurace, která nabízela jídlo bez lepku, netuším jak se přesně jmenovalo jídlo a já měla vynikajícího lososa s chřestem a rýží a fakt lahůdka.

Poté jsme si dali rychlou procházku a vyrazili zpátky na hotel. Druhý den nám začal den snídaní a dalším krásným výletem po BA.

Málem bych zapomněla napsat svůj první dojem z hotelu Ibis ve kterém jsme se nacházeli. Mohu jej porovnávat s naším plzeňským, jelikož jsem v něm měla i svatbu.
Recepce příjemná, nic co by mi vysloveně bilo do očí, akorát mě zarazilo, že u nás v Ibisu pracovníci nosí košile a zde nosí klasická firemní trička, ale to je malinký detail. Navíc to na personál nemá vliv, ten je zde velice ochotný a se vším nám dobře poradil.
Po příchodu na pokoj jsem též neměla, co vytknout, všude čisto a uklizeno. Mají zde menší koupelny, takže „hezky po jednom dámy a pánové“, ale to samé je i v plzeňským. Pokoje bych dokonce řekla, že jsou téměř totožné, na ten samý způsob, ale jsou mi příjemné.
Spoustu lidí si v recenzích stěžovalo na Wi-Fi, kterou já mám naštěstí první den v pořádku – uvidíme další dny. A pak další věc, na kterou nejsme ani já ani maminka zvyklé je jedna peřina, to je podle mého opravdu špatné. Pokud by byla zima, tak by jsme si jí kradli a nevyspali se. Nicméně to jsou úplné banality, co člověk to názor. Za nás jsme zatím se vším spokojené. ♡

Málem bych se zapomněla zmínit o překvápku, který na mě nachystala moje maminka. Po příchodu na hotel se maminka ptala zda má vše připravené, což se týkalo i bezlepkových jídel, tedy já si myslela, že to bylo jen ohledně toho jídla.
Došli jsme na pokoj, spokojené, něco jsme vyfotili a najednou maminka odešla. No říkala jsem si, že nejspíše má domluvené nějaké jídlo a tak si pro něj běží. No skutečně by mě nenapadlo, že jí uvidím ve dveřích s dortem a ono se to stalo, opravdu mě to dojalo. Někdo si řekne "ježiš, tak dostala dort", ale já dorty k narozeninám nedostávám. Což nikomu nevyčítám, jsem totiž hodně vybíravá a zároveň mám i špatné trávení.
Dort byl bezlepkový s ovocem a byl výborný. ♡


Doufám, že se vám tyto články z BA budou líbit, rozhodně pokud budu cestovat, tak bych se s vámi vždy ráda podělila o krásné zážitky a případně doporučila i něco, co neznáte. 

Články budou vycházet postupně, abych stíhala všechno se vším skloubit a tak se brzy můžete těšit na druhý den z našeho výletu ♡. Budu ráda za každý váš komentář ♡ abych věděla, jak se vám tento typ článků líbí ♡.

S láskou,
Vaše SAGI ♡
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...