27/07/2017

Striped skirt & lace top

0



Těším se. Těším se z toho, že mám tak skvělý život. Mám doma milujícího manžela a skvělého syna a říkám si stále dokola, že mám vše, co potřebuji. Vlastně mám i nemám, jelikož mám i své sny, které se snažím uskutečnit a kterým věřím natolik, že z toho možná občas blbnu. 
Hodně dobře vím, že žádné začátky nejsou jednoduché. Těším se, až si našetřím dostatek peněz na nákup pořádných látek, až začnu tvořit svojí první zkušební kolekci a až budu moci ukázat, co ve mě opravdu je. Čím více přemýšlím nad mým snem, tím více jsem z toho nervózní. Bojím se, ale nevzdám se. 

Můj život stále nabírá různé obrátky, někdy je to horší, ale rozhodně mohu říct, že převažuje to dobré. Se synem každé dopoledne blbneme a běháme po bytě, až jsem z toho dostatečně vyřízená. No opravdu poslední dobou je Michálek nějak moc hyperaktivní, ale musím uznat, že se učí už trochu více poslouchat. 
Například jsme zvyklí venku chodit za ruku, nuž občas chce i Michálek svojí volnost, tak se mě pustí. Nicméně nechtějte si ani představit, jak to vypadá, když neposlouchá. Nemám nouzi o to zvednout hlas na veřejnosti, jelikož jinak absolutně neposlouchá. Rozhodně nenechám dítě vběhnout pod auto, na což navazuje další věc a to je rozhlížení se přes cestu, musím uznat, že to už celkem ovládá. Občas je hrozně zbrklí a neváhal by přeběhnout silnici, no naštěstí mám o dost rychlejší krok a tak jsem u něj za zlomek sekundy. 
Výchova je snad to nejnáročnější, co jsem v životě dělala. No dobře, na porodním sále to taky nebyla hračka :D. Nicméně podle toho, jak děti vychováváme, tak podle toho i vyrostou. 
Michálek mě stále připravuje o moje nervy. Dostal nové pastelky od babičky, které jsou úplně úžasné, jelikož se opravdu nelámou. Pokreslil dva papíry, pak udělal výkres vedle zrcadla, nad topením, vedle okna a to jsme zatím jen v obývacím pokoji, jeho tvorba zasáhla dokonce i obývací stěnu, myčku a v pokoji se pokračuje v kreslení na zeď. Zkouším to říct normálně, ale Michálek dost bojuje. Tatínek dovolí více věcí než já a to si představte, že až odjedu na Slovensko, tak budu pryč 4 dny, ani nechci pomyslet na to, co mě doma čeká. Nicméně já se snažím nejdříve najít tu lepší cestu, tedy zkusím mu to povědět a uvidíme, co udělá. Rozhodně nejsem moc trpělivá, ale z pokus to stálo. "Michálku, toto se nedělá, na zeď se nekreslí" pověděla jsem mu, co následovalo, bylo zajímavější. Z toho kousku, který jsme od sebe byli po mě hodil pastelkou a nahodil výraz pláče. To na mě bohužel nefunguje, vážně nefunguje. Nechávám ho vyplakat a on se vrací pro pastelku a jde na zeď kreslit znovu -_-. Myslím, že mi dojde brzy "vnucená" trpělivost. Ne, ne, ne, ne, ne! Konec s domlouváním, na chvilku jsem z něj spustila oči (byla jsem v koupelně), vrátím se a obývací stěna je mokrá od vody, počmáraná a to samé na zemi. Michálek si vesele plácá vodu na televizi a mě ruply nervy. Ano toto na mě bylo už příliš, hlavně když okolo vidím všechen ten bordel (který je u nás normální, když je malý vzhůru), zlomový bod nastal a já jsem si prostě zařvala, zněla jsem jako když mutuji, protože jsem měla ještě tolik práce a ještě mi jí přidělal. 
A co na to Michálek? To moje trdlo sice chvilku dostalo "záchvat" pláče, který netrvá ani minutu, protože ví, co udělal - nicméně to stále opakuje kanec, se nikdy neponaučí. Pokračovalo to tím, že mě napodoboval, ale on to dělá tím způsobem, že se u toho směje a já se snažím vydržet aspoň minutu v klidu, tedy s přísným výrazem ve tváři. Utíkám se schovat za roh a vychladnout, aby mě neviděl, že se směji a mé koutky a výraz se zcela mění. 
Ač jsou na mě některé situace nezvladatelné, tak se vždy snažím dělat vše, co jen mohu. Chci, aby můj syn byl vychovaný a nebyl rozmazlený. Nechci být krkavčí máma, ale pokud taková někdy budu muset být, tak prostě budu. 
Dělám brigádu a chodí nám tam rodiny s dětmi, které se absolutně neumí chovat, rodiče jim vůbec nic neřeknou a toto mě úplně irituje. Je to přesně ten vzor, který před sebou nechci mít. 
Naopak si i všímám rodin, kteří své děti napomenou, dokonce se jim nebojí dát na zadek za neuposlechnutí a stojí ti za tím, co řeknou. Rozhodně naříkám, že násilí všechno vyřeší, ale v krajních mezích se stane, že nám nic jiného nezbude. 

Vzpomněla jsem si na celkem zvláštní články, kde se například psalo o tom, jak se maminky bojí svých dětí. Umíte si to představit, že se bojíte vlastního dítěte? Věřte, že všechno toto je o výchově, pokud to rodič nechá zajít tak daleko, tak se nemůžeme ničemu divit. 

Stejně jsem šťastná, že to svoje zlobidlo mám, dokáže mi opravdu rychle vyčarovat úsměv na tváři a je toho tolik pozitivního, až to není možné. Píši a říkám to stále dokola, ale dal mi toho tolik do života, že ho chci naučit milovat život a užívat si ho. Chci aby šel za svými sny a rozhodně ho budu vždy podporovat, je to moje krev a chci mu jít příkladem! 

Outfit
Od rodičovství k outfitu. O mateřství se dá psát možná až moc -_-. 

Každý jsme si všiml, jak je poslední dobou "krásně". Musím uznat, že v den focení sice pršelo, ale bylo teplo a tak jsem neváhala vzít si krajkovaný top ze Sammydress a ze stejného eshopu i zajímavou sukni
Jen tak v rychlosti k objednávce, kde mi měli přijít dva topy, což je tento krajkový a ještě jeden růžový. Místo růžového topu mi dorazily plavky - to jsem nečekala.
Krajkovaný top mě zaujal vlastně už dříve, měla jsem ho ve wishlistu, ale stále jsem váhala zda ano nebo ne. Po vyzkoušení jsem zjistila, že je mi dost velký, tak jsem si udělala dva uzlíky na ramínkách a říkala si, že to musím pak zašít. Momentálně je už top zašitý a já jsem ho měla spokojeně i v Německu na nákupech. Takže za mě super.
Dále tu máme zajímavou sukni, která je především zajímavá svých vzorem do kterého jsou zakomponovány i květiny. Skutečně se mi tato sukně líbí, navíc mi i díky gumě vzadu perfektně seděla. Co bych vytkla je samozřejmě materiál, který připomíná satén. 
Sukně nabízí spoustu kombinací, které s ní jsou vytvořit a já bych si mohla pouze vybírat, díky tomu jsem si všimla jak málo mám kabelek, hihi. Tentokrát jsem tedy k sukni zvolila modrou kabelku a bílé lodičky, které nosím opravdu málo. 
Také si můžete všimnout, že mám na krku hned dva chokery a to jeden černý tenký a fialový silnější. Dokonce jsem doplnila outfit o náramek, který mám strašně ráda, ale celkem málo ho nosím, nicméně je neskutečně kvalitní a dokonce si o něm můžete přečíst v jednom ze starých článků.

Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Top: Sammydress / Sukně: Sammydress / Choker: Claire's / Kabelka: Rosegal / Boty: Botovo / Náramek: Probracelets

S láskou,
Vaše SAGI ♡

0 komentářů:

Post a Comment

Děkuji za Vaše komentáře.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...