06/06/2017

Blue ruffle top

4


Nikdy v životě bych si ani nepomyslela, že budu mít manžela a natož ještě syna. Jako puberťačka jsem byla neskutečně negativní a měla pocit, že žiji naprosto zbytečně. Což dokazuje i sebe-poškozování a neustále jsem si na něco stěžovala, ale to je ještě málo z mého šíleného života. Určitě se nepovažuji za super-dokonalého člověka bez jediné chybičky, každý máme totiž své pro a proti.

Nejvíce jsem trpěla po ztrátě své první lásky, měla jsem pocit, že moje srdce prasklo a nevím co ještě, tyto věci se prostě dějí. Další vztahy pro mě nebyli natolik "vážné" abych kvůli nim nějak extra ronila slzy (pár jich stejně šlo na povrch) a navíc k tomu mám své důvody. Můj poslední, tedy vztah s mým současným manželem je občas napjatý, ale čím dál více zjišťuji, že bez něj nechci být.
Občas jsem na svého muže opravdu zlá, ano dokonce ze mě ve vzteku vypadlo něco o rozvodu, ale ten kdo by trpěl nakonec, bych byla já - vlastně to říkám v afektu a nikdy bych to nechtěla i kdybych byla sebevíc naštvaná. Dost dlouho mě to pak mrzí, ač nedávám najevo jak se cítím. Stále se cítím na vině a vím, že nejsem ani vhodná manželka ani vhodná žena, ale on mi vždy řekne něco hezkého a myslí si, že jsem skvělá ♡. Občas jsem vážně hloupá!

Moje rodina je pro mě vším, nicméně jsem nikdy nečekala, že rodinu vůbec někdy budu mít. Jak jsem psala, v pubertě jsem byla opravdu magor se sklony k sebevraždě, ano přiznávám se. Života jsem si pořádně nevážila. To všechno se změnilo nejen s mým současným manželem, ale hlavně v době, kdy jsem se dozvěděla, že čekáme miminko.
Ač jsem se v těhotenství stále neměla moc ráda, ale tentokrát pouze vzhledově, milovala jsem to co bylo uvnitř. Přes veškerou zatracenou, neskutečnou a vážně velkou bolest jsem porodila našeho syna, našeho potomka. On mi obrátil naprosto celý život. Změnil mě a to úplně. Nikdy jsem sama sobě tolik nevěřila jako teď, co se týče mých snů. Ač i tak nejsem matka roku, tak pro mě znamená opravdu hodně a i když jsme se dostali do velkých rodinných problémů a já chtěla jít snadnější cestou, tak mi to srdce nedovolilo. Najednou jsem věděla, že tu pro něj musím být a chci s ním být. Ve chvilkách pláče mi otírá slzy a směje se, jelikož stále ještě vidí svět z jiného úhlu než my. Má bezstarostný život, kde se může pouze usmívat. On mi dokázal, že se člověk jako já dokáže také změnit.

Můj syn v současné době občas dokáže naštvat - někdy více než občas, myslím že budu šedivá dříve než bych byla normálně. Rozčiluje se po blbosti a pokud mi pláče takhle přes hodinu kvůli hloupé kostičce, tak jsem fakt na nervy. Nicméně vždy je to on koho pochovám aby už neplakal, je mi moc líto, když na něj občas zařvu, jelikož jsem mu to řekla už 879x a stále nechce poslouchat, stejně pak jdu a chci ho pochovat - ale až déle, aby se poučil z chyb. Jsem možná na výchovu trochu generál, ale nepřeji si, aby z něj vyrostl rozmazlený kluk. 
Poslední dobou mi dělá radost více a více, konečně jsem se dočkala toho, že po nás pomalu opakuje slova. No začali jsme si dávat větší pozor na to, co říkáme, ale z malého občas vypadnou vážně perličky. Jednou jsem byla hrozně naštvaná, že jsem chtěla nadávat, ale ztichla jsem, dobře vypadlo se mě necelé slovo a malý si to nějak vryl do paměti, ale nic neřekl. 
Už několik týdnu nádherně říká papapa - ale to je tak boží, že se rozplývám každý den ♡. Začal říkat ahoj hned na to, ale stále to je spíše "aho", ale snaží se. A abych se tedy vrátila k tomu s čím mlčel, byla jsem se projít s malým a kamarádkou, říkala jsem jí co se mi ten den stalo a řekla jen počátek slov, které i on zaslechl, ale já je ještě spojila a najednou se z kočárku ozvalo "píku". Panebože! Ještě že vůbec netuší, co to vlastně je, ale tím to nekončí, jelikož mi teď často říká "píka" :D. 
Nejčastější slovo je auto, auto vidí všude, auto je pes, babička, děda i tatínek, no dokonce i televize. Překvapivě auto pozná i nakreslené, v televizi a prostě všude. Vyjdeme ven a každou druhou vteřinu slyšíte jen auto :D. Mě to přijde rozkošné a vtipné zároveň, snaží se stále mluvit více a více a já jsem na něj tak strašně moc hrdá. Každý den, když zkusí nové slovo mi dělá radost ♡. 
Je krásné jít s ním jen tak na procházku za ruku a povídat si s ním, možná vypadám jako blázen, ale já věřím v to, že když s ním komunikuji tolik, tak se toho spoustu naučí. 

♡ JSEM HRDÁ MAMINKA! ♡

Outfit
Nedávno jsem se zmínila o kouscích, které mám už pár let a prostě delší dobu celkově. Tentokrát je to právě topík, který mám už cca 4 roky a nosila jsem ho opravdu často (dokud jsem v těhotenství nebyla 10x jako tričko). Koupila jsem si ho tenkrát v second-handu za nějakých 25 korun a i když mi bylo větší, tak jsem vždy byla milovník volánků. Navíc modrá barva - jako pro mě šité. Zkombinovala jsem ho se svojí oblíbenou tylovou sukní, kterou nebudu znova zahrnovat láskou, ale určitě mám v plánu pořídit si jí ve více barvách ♡.
Tentokrát v kombinaci se sandálky na podpatku a kabelkou ladící k nim. Sandálky se mi doma také válí už dlouho, ale vždy jsem je měla moc ráda, pohodlné a podle mě stylové. Mají zlatou aplikaci a patří mezi první botičky, které jsem si pořídila. V té době začala mánie bot z eshopu botovo.cz ♡.

Snažte se svůj život milovat i když máte pocit, že stojí za nic, buďte pozitivní a neřešte názory druhých lidí. Nejen, že je to zbytečné, ale také to zatěžuje život a to nikdo nechce. Nikdy se nenechávejte ovlivnit druhými, ať si myslí kdo chce, co chce

Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Top: Second hand / Top(bílý): New Yorker / Sukně: Aliexpress / Kabelka: Zaful / Brýle: Primark / Boty: Botovo

S láskou,
Vaše SAGI ♡

4 comments:

  1. Presne takto som to kedysi cítila aj ja. Nikdy som si nevedela predstaviť seba ako matku. Už mi dávno odbilo tridsať, keď som túto myšlienku stále zavrhovala. Asi to bolo tým, že som si málo verila v tom, že by som sa dokázala postarať o malého človiečika, keď sa neviem postarať sama o seba. A o vlastnom sebavedomí či už pubertálnom alebo aj po tom post sa ani rozkecávať nebudem. Bolo to hrozné. Ale len do času, keď sa narodil môj syn. Kompletne to zmenilo môj pohľad na svet, i na seba. Začala som si seba viac vážiť a hlavne moje sebavedomie narástlo. Uvedomila som si, že mám na to byť matkou a byť šťastnou. A tomu ďakujem aj svojmu mužovi, ktorý to so mnou stále nevzdáva, hoc naozaj niekedy mal čo robiť.
    Apropo, malý je krásny po mamke :-)

    ReplyDelete
    Replies
    1. To se tak krásně čte, když vím, že nejsem jediná, která zažívala něco takového. Děti nám dali něco, co jsme si nejspíše neuměli ani představit.
      Též jsem ráda, že to se mnou můj muž dávno nevzdal, mám totiž pocit, že někdo jiný už by mě dávno poslal do.... No vždyť víš.

      Děkuji mockrát ♡♡♡

      Delete

Děkuji za Vaše komentáře.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...