27/05/2017

Dny japonské kultury - Zoo Plzeň

0


Kdyby se za jeden den neudálo pár zajímavých věcí, nejspíše bych ani psala tento článek. Každoročně naše Plzeňská zoo pořádá "Dny japonské kultury", tato akce vznikla především díky japonské zahradě, kterou udělali v botanické části. Musím uznat, že tato část (jak jinak) patří mezi mé oblíbené.
Každopádně se na takové akce nedostanu každý rok, ale vlastně mi to až tolik nevadí. Většinou se totiž nedozvím nic moc nového. Letos to bylo jiné, byl zde čajový obřad - který se vykonává pouze venku, tedy na pikniku. Upřímně si nevzpomenu na název tohoto obřadu, ale rozhodně jsem ho musela vidět. Abych to upřesnila, klasický čajový obřad trvá například i 4 hodiny, tento netrval ani hodinu. Bohužel, když jsme dorazili do zoo na místo, kde se konala akce, zrovna tento obřad začínal a můj manžel řekl, že chce projít zoo. Udělala jsem si pár fotografií a vyrazili jsme. 

Samozřejmě jsme s kočárkem neprošli úplně celou zoo, ale rozhodně jsme toho viděli více než dost. Moje poslední návštěva zoo byla trochu nepříjemná a to hlavně proto, že byli v jednom jezírku mrtvé ryby, opravdu příjemné. Letos už to bylo v pořádku. 
Nejvíc mě překvapili tučňáci, kteří naprosto milují lidi a fotoaparát. Celá skupinka tučňáků se seběhla a začalo pózování. Byli tak zlatí, nicméně mi neuteklo ani jejich krmení. Na jedné z mnoha fotografiích se mi podařil jeden moment zachytit. 
Samozřejmě nebudu rozepisovat všechna zvířata, která jsme viděli, což by bylo na dlouho a psát o tom, jak hroch spal a malý koukal a ukazoval, to je moc typické. 
Překvapil mě v jednu chvilku neuvěřitelný jekot a hledala jsem, kde co řve a nebo zda to není můj syn :D. Najednou vidím na na stromě něco skáče a tam dvě opice. Upřímně jsem viděla poprvé na živo, jak opice přeskakují z větve na větev a u toho neskutečně křičí. To byl pro mě příjemný zážitek, dokonce i pro manžela a syna. 

Přeskočíme žirafy a synův překvapený výraz - ano ten výraz byl opravdu k nezaplacení. Rovnou skočíme na pumy, ale to jsme nevěděli, co se vlastně děje. Víte, člověk viděl (pokud kouká na dokumenty) už tolikrát pářící se zvířata, ale na živo se to jen tak neděje. 
Nicméně to vypadalo jako žena, která má silnou bolest hlavy a muž se silnou touhou se uspokojit. Neskutečně mě tyto pumy bavili a ano dokonce jsem si to natočila. Když jsme dorazili, tak na něj křičela a když jsme tam byli déle, dávala mu prostě najevo, jak moc ta hlava bolí a že jí má dát pokoj. Spoustu žen i mužů k tomu měla stejné poznámky "ta je jako ty". 
No kdyby jste viděli jak moc se snažil chudáček, ona vrčela a popolezla, on popošel pohladil ji po zádech a takto to pokračovalo pár minut. Její znuděný výraz na tom všem byl nejlepší :D. Jakoby prostě chtěla spát. Opět mu vynadala a odešla na jiné místo. Co myslíte? Jasně, že šel přímo za ní a celý dav lidí se přesunul (i my). Naprosto precizně se zapasovala do takové mezery, opravdu precizně, protože on si na ní v tu chvilku stoupl a naléhal, opět jí hladil záda - naznačoval, že se má šoupnout :D. No upřímně jsme už odcházeli, trocha soukromý musí být, hihi, ale najednou se ozval takový řev, jak kdyby jí týral. Kdo ví, co v tu chvilku už prováděl, ale byla zábava pohledět. 
Vezměte si ponaučení, když ženu bolí hlava a je unavená, tak na vás bude řvát i když ji budete hladit záda. :D

Konečně jsme se vraceli k místu konání akce, nuž mezitím jsme něco snědli a jak jistě víte, zoo = budeš rychle chudý. Stihli jsme toho více, než jsme si mysleli. 
Mohli jsme si prohlédnou zbraně a výzbroj, kterou měli vystavenou, což byla bomba. Nejvíce mě stejně zajímala lukostřelba, ale k tomu se za chvilku dostanu. Jako první se nám představila škola karate, kde byli děti. Lidé by měli takovou věc brát s rezervou a ne si stěžovat. Při celém představení to u mě vyhrála jedna malá holčička, přišlo na scénu "jak se zachovat při přepadení" úplně jsem v hlavě měla, jak mu to nandá. A víte co? Přišel chlap, řekl naval prachy a holčička statečně začala křičet, no já jsem málem umřela :D. 
A nakonec při cestě na místo konání jsme potkali lemury. Nevím jak vy, ale já mám z lemurů trochu strach, jejich oči nevyjadřují vůbec žádné pocity. Netuším zda se bojí, jsou naštvaní a nebo cokoliv jiného. Tím to nekončí. Před mostem je celkem viditelné upozornění (které jsem kupodivu neviděla). Na ceduli bylo napsáno, nevstupovat s jídlem a víte kdo měl jídlo? Můj milovaný syn si pochutnával na tyčince a koukal na lemury. Najednou se k němu začal přibližovat jeden až vlezl na kočár, já malému rychle vzala tyčinku, aby na něj nesáhl. No tím to taky nekončilo, protože na kočárek se chystal i druhý. Můj muž zachovával klid a já se snažila lemury nalákat na tu tyčinku (kterou bych jim nedala, ale slezli by z kočárku). No jasně, koukali tím svým výrazem na mě, jako bych byla úplný idiot. Můj manžel chtěl, abych to vyfotila, ale já byla trochu nesvá, když byl tak blízko prcka a snažila jsem se ho "vyhnat", dělala jsem kšá a on na mě furt jen zíral. Samozřejmě pak už i manžel chtěl, aby slezli a tak pohnul kočárkem a byli pryč. Vyděšená matka a klidný tatínek a naprosto nebojácné dítě, které na něj upřeně koukalo a nebo ho ignorovalo a spíše jen přemýšlelo, kde má tu zatracenou tyčinku :D. Dobrá kombinace že? Odešli jsme v pořádku.  

Než došlo na lukostřelbu, zastavila jsem se na ochutnávku sushi, kterou připravovali školáci, no budu upřímná jelikož jsem milovník sushi, tak rýže byla neskutečně převařená, že jsem ji měla nalepenou na patře -_-.
Konečně tu je má oblíbená lukostřelba, netuším zda pán byl Japonec s jeho plynulou češtinou, ale předpokládám, že ano. Celý proces ani nedokážu popsat, jelikož je to úplně jiné. Luky jsou velké skoro jako člověk sám, šípy se též drží jinak a postoj musí být naprosto klidný a pevný. Navíc u této lukostřelby nejde vůbec o přesný zásah do terče, po celé té proceduře by to byla pouze jen "třešnička na dortu". Věřím, že to vůbec není jednoduché, ale dívat je na to bylo skvělé. To jak se ten člověk soustředil, jak je ten luk neskutečně velký a to se vůbec trefil do polystyrénu na kterým ten terč byl. Já bych zasáhla nejspíš vedle stojícího samuraje :D. A nebo bych možná zasáhla zem. 
Ano samurajové nebyli Japonci, ale Češi - pivní bříška na prvním místě, ale představení měli prý pěkné, já ho neviděla, protože jsem měla protivného syna a uklidňovala ho. 

A víte čeho jsem se na závěr našeho "výletu" dočkala? Samozřejmě, celý čajový obřad se konal přímo přede mnou. Manžel chtěl, abych šla si sednout na tatami, ale já jsem na takové věci dost stydlivá. Takže jsem si to hezky pěkně natočila a byla jsem spokojená. 

S Japonkou v kimonu jsem si udělala fotografii a musela jsem prostě pochválit to krásné kimono ♡. Myslím, že až přijedu do Japonska, tak to bude jedna z prvních věcí, kterou si buď vyzkouším a nebo koupím - ale to bych si spíše koupila yukatu ♡ (levnější).

A nakonec mám pár fotografií. Doufám, že se vám článek líbil ♡. 
Máte rádi zoo? Jaká zoo patří mezi vaše oblíbené? A jakou by jste doporučili na návštěvu? 


S láskou,
Vaše SAGI ♡

25/05/2017

Ruffle top & tulle skirt

5


Někdy opravdu nemohu uvěřit tomu, kolik lidí mě podporuje. Samotný blog vznikl sice už dříve, nicméně až teprve loňský leden uvedl blog do provozu. Díky němu jsem poznala více než pár skvělých lidí a doufám, že ještě více jich poznám. Zjistila jsem, že mě to baví den ode dne víc a víc. 
Je to sice zvláštní, ale díky tomu jsem si začala, o něco více věřit, sobě jako člověku. 

Navíc blog netvoří jen jeden člověk, na blogu se podílí kolikrát celý tým různých lidí. U nás módních blogerek je velkou nezbytností fotograf a aby toho nebylo málo, tak nikdy není jen jeden. Čím více, tím lépe - zní to možná divně, ale je to opravdu pravda. 
Když blog začínal, fotil mě pouze manžel a kamarádka. Vlastně i poté, co jsem se k blogu vrátila mě dlouho fotila právě kamarádka, manžel a časem se přidali další. Samozřejmě někteří přestali fotit, některé nemám možnost vidět tak často, ale postupem času mohu říct, že můj blog se skládá z takového menšího týmu skvělých lidí. Jsem jim neskutečně vděčná!

Teď už opět přehoupnu článek do "outfitové zóny", neboť po dlouhé době jsem opět objevila outfit, který řadím mezi mé nejoblíbenější. 
Téměř celý outfit pochází z eshopu Rosegal, ale upřímně jsem nečekala, že to vlastně budu takto kombinovat. Původně jsem totiž měla v plánu udělat tři různé outfity (což samozřejmě není ani poslední a bude jich ještě spoustu), nakonec jsem to jednou zkusila dát k sobě a najednou z toho bylo něco, co bych ani sama jen tak nevymyslela. 
Začnu tedy pěkně z vrchu, černý top s volánkovými rukávy, dobře už asi s těmi volánky trochu přeháním, možná, trochu, ale miluji je ♡. Je moc příjemný na těle, to se musí opravdu nechat, další super výhoda - nemačká se tolik, jako bavlněná trička, což samozřejmě znamená, že je to s příměsí polyesteru.
Dalším kousek je pásek, všimli jste si, že tyto široké výrazné pásky velmi trendy? Do toho ještě nášivky, pro mě opravdu super kombinace. Právě jeden pásek s nášivkou jsem musela mít ♡. Jediný problém je, že nemají natolik kvalitní lepidlo u nášivek a tak jsem ji již pojistila před "nehodou". U saténové šňůrky byli viditelné nezačištěné okraje, které naštěstí stačilo odstřihnout - zbytek je zalepen.
Ach ano, poslední dobou se u mě vyskytuje větší a větší množství tylových sukní a ani teď to není výjimka. Tentokrát se jedná o mojí nejdelší tylovou sukni. Ještě tak rok zpátky bych si tuto délku na sobě neuměla představit a teď.. Miluji takové sukně ♡. Bála jsem se ji objednat, jelikož bývají často dost průhledné a ne málo, sukně prosvítá úplně minimálně. 
Tak a konečně něco, co je také z jiného "soudku" a tím je hlavně kabelka, kterou jste mohli vidět v jiné barvě, tenkrát jsem prostě musela mít dvě. Klasické celo-zlaté hodinky a moje snad nejběžnější brýle, poslední dobou jsem na doplňky celkem minimalistická. 
No a k čemu se chci dostat jsou samozřejmě boty. Moje krásné lodičky, které už mají dvakrát měněný podpatek :D. Opravdu nechodím jako pako, jen moje lodičky a chodníky k kostičkami jsou trochu nepřátelé. Vyšla jsem z bytu a podpatek byl stále na místě, když jsme dorazili na místo focení, párkrát mi zahučel podpatek do mezery a najednou jsem začala klapat. Ach ano přesně vím, co musím udělat (asi tak s polovinou botníku), k ševci jsou jich nachystané. Nejhorší na tom je, že jsou to moje favoritky na jaro/léto. :D

Foto: Karolína Caltová - IG: @cxltxvx


Top: Rosegal / Pásek: Rosegal / Sukně: Rosegal / Kabelka: Promod / Brýle: Primark / Boty: Časnaboty / Hodinky: Zaful

S láskou,
Vaše SAGI ♡

23/05/2017

Yellow & Pink

4


Konečně se počasí přiblížilo k létu, ale já se stále na léto úplně necítím. Ač jsem ráda na 20 stupňů, tak bych dokázala takto vydržet celé léto. Spoustu lidí jede na dovolené, užívají si u vody a já jsem vůbec ráda, že se opálím aspoň v oblečení které nosím.
Celkem často nad takovými věcmi přemýšlím, už jen proto, že jsem samu sebe trochu oklamala. Říkám si, že jsem sebevědomá a věřím sama sobě, ale asi bude někde háček. Čím víc se snažím s tím vším něco dělat, tím mám víc pocit, že je to horší a horší.

Každý má své nedostatky za které se stydí, no já se těmi nedostatky celkem dost trápím. Žádný člověk není dokonalý, ale já se chci aspoň cítit dobře ve vlastním těle. To samé platí k tomu, že se na dovolenou nedostanu aniž bych šetřila. Jsem občas z takových maličkostí opravdu vyčerpaná, smutná, zahořklá, depresivní. 
Myslím, že jsem se za celý život naučila, jak všechny takové maličkosti skrývat ve svém výrazu před lidmi, nuž někdy to musí všechno ven. Snažím se opravdu hodně, abych pracovala na svém sebevědomí, abych věřila sobě samotné, abych se skutečně nemusela stydět. Nikdo mě nechápe!

Proč mě vlastně nikdo nechápe? Protože nikdo neví, jak se cítím, nikdo mi to vlastně ani nevěří. Proč nechodím k vodě a neobleču si plavky? Ač je spoustu lidí a spoustu postav, které nosí plavky a neřeší to, tak to bych si přála taky. Bohužel se nějak nemohu dostat přes pár "nadávek" od pár lidí. Navíc je vždy neskutečně moc lidí a ač jsem zvyklá na to, že je kolem mě hodně lidí, tak bývám oblečená v něčem v čem to sebevědomí mám.
A další věc, kvůli které nejdu do našich rybníků, tou "věcí" jsou ryby. Ach ano, pamatuji si když jsem vlezla poprvé (s přáteli) do jednoho z našich plzeňských rybníků (bože jen si vzpomenu a mám husí kůži), nejen že se o mě otřela nějaká ryba, ale v tom záchvatu, že mě v rybníce sežere žralok, jsem zahučela i do rákosí, kde bylo neskutečně "nechutné" dno :D. V celém tom šoku jsem vylezla z rybníka a už jsem se tam nikdy neobjevila :D. 

To bylo trochu na odlehčení, jelikož já se tomu musím stále celkem dost smát. Neboť já jsem hrozný posera, když navíc nevidím pod nohy. 
A co vy, máte také svůj zážitek z koupališť? A jste taky tak stydlivý nebo je vám to jedno? 

Outfit: 

S blížícím se létem se v mém šatníku začínají objevovat šortky a právě nedávno mi v mém šatníku přibyli právě tyto. Sukně do pasu, kalhoty do pasu, všechno musí být do pasu. Tyto šortky jsem si opravdu hned zamilovala, mají je ve více barvách, tak ještě přemýšlím, ale zatím stačí tyto. 
Díky vysokým teplotám jsem vytáhla i moje nejtenčí tílko v pastelově žluté barvičce (a díky tomu jsem si perfektně spálila ramena), právě k žluté mě napadlo kombinovat pastelově růžovou, která se objevuje především u kabelky a také u jednoho ze sady růžových chokerů z Rosegal. Právě tento zvolený choker, je z celé sady úplně nejvýraznější a vlastně i nejzajímavější. No musím přiznat, že na ty silné asi moc nebudu a stále preferuji spíše ty jemnější. Abych se vyjádřila malinko k té sadě, jelikož sada obsahuje 4 typy. 
První je "krajkový", ten upřímně na sobě ani nemohu mít, jelikož jsem bílá jako smrt :D a jelikož je pudrově růžový, tak to vypadá na mě spíše jako "stylová" jizva. 
Druhý je klasický proužek ze sametky. 
Třetí je ten, ke kterému jsem nejkritičtější. Materiál je tedy příjemný, to musím uznat, ale ty kamínky na něm působí lacině.
Poslední můžete vidět i na fotografii, je z nich nejvýraznější s prořezávanými vzory. 
Nakonec ještě pár slůvek k botičkám. Pokud jste už čtenáři trochu déle, tak víte, že nejsem zrovna milovníkem balerýnek, nicméně jsem narazila před měsícem na espadrilky v akci a jsou tak neuvěřitelně pohodlné, že ke kočárku na ně nedám dopustit ♡.

Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Choker: Rosegal / Top: Primark / Kabelka: Dresslily / Hodinky: Zaful / Šortky: H&M (aktuální kolekce) / Boty: Časnaboty

S láskou,
Vaše SAGI ♡

20/05/2017

Dark & light pink

4


Byly časy, kdy by jste na mě růžovou nezahlédli. V pubertě jsem byla více "klučičí" a tak mi to přišlo až přes příliš. Postupem času jsem se začala líčit, byla ujetá do anime a ještě více experimentovala s líčením, což bylo občas vážně šílené :D. No růžové jsem se docela vyhýbala obloukem, hlavním důvodem bylo takové to jmenování "barbie" a to jsem v té době absolutně odmítala poslouchat.

Upřímně to začalo až někdy v době, kdy jsem začala chodit s teď už manželem. Začalo to tričkem a od té doby to neskončilo. Najednou se mi rozrostl šatník, botník a i doplňky o růžové barvy. Tentokrát mi nepřijde, že by slovo "barbie" byť jen člověk vyslovil. Skutečností je, že je růžová jemná a ženská barvička, mohou si jí obléknout ženy téměř jakéhokoliv věku, už jen díky tomu, že existuje tolik odstínů. Takže se nebojte růžové a aspoň jeden kousek, by jste měli v šatníku mít ♡.

Pamatujete ještě na článek o růžových šatech z eshopu Rosegal? Byl to článek, kde jsem psala, že jedny z nich mi dorazí a ty jedny z nich byli právě tyto růžové shoulder off šaty. Materiálem jsou to klasické letní příjemné šaty. Ale teď si budu trochu protiřečit, jelikož jsem si myslela, že právě díky tomu, že jsou vzdušné a dostane se pod ně "nějaký ten vzduch". No co by vzduch se pod ně dostane, ale při 26 stupních ten vítr nefouká tolik, kolik bych si přála.
Takže jako nevýhodu beru hlavně to, že jsou absolutně neprodyšné, ale do nějakých 18°C si je představit umím. Jsou mírně průhledné, ale to vyřeší tělové spodní prádlo a nebo prostě světlé, jak píšu jsou jen lehounce průsvitné. 
Na šatech se mi opravdu líbí příjemná pudrová růžová a i celkový střih, jen bych si přála, aby byli prodyšnější. 
Do kombinace s těmito šaty jsem si vybrala tmavý odstín růžové a to v podobě chokeru, lodiček a nevynechala jsem ani růž. Zvolila jsem výrazné náušnice a opravdu roztomilé hodinky s růžemi, které jsem si skutečně zamilovala ♡, ale bohužel už teď vím, že nebudou na dlouho. Pásek u nich je trochu širší a tak se rychleji opotřebuje při nasazování a sundavání. 
A nakonec jsem zvolila roztomile vypadající a podle mého naprosto super, kabelka s motýlky. 

Jak jste na tom vy s růžovou barvou? Na jakém kousku oblečení jí máte nejradši?

Foto: Jiří Bešta Facebook, instagram


Šaty: Rosegal / Choker: Claire's / Náušnice: SIX / Kabelka: Shein / Brýle: F&F / Hodinky: Rosegal / Boty: Botovo

S láskou,
Vaše SAGI ♡
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...