20/04/2017

Probuzení & ráno

4


Rána jsou opravdu hrozná a když jsem chodila do školy, tak jsem je reálně proklínala. Na základní škole jsem hrála na rodiče ukrutné bolesti, abych zrovna nemusela do školy a nakonec zůstala doma a ještě spala. Někdy jsem bez přemýšlení opravdu zaspala a utíkala do školy jako divá. No každý byl nějaký na cestě životem. 

Po základní škole se jakási část mě úplně změnila a na střední školu jsem chodila, jako nejpilnější studentka a díky dobrým výsledkům jsem byla i dost pyšná. Stále jsem slyšela, zda nechci jít za školu, prostě jen tak a já jsem stále povídala těch svých tisíc příběhů, proč nemohu. Na své první střední škole jsem se dozvěděla někdy už při konci prvního pololetí, že na té škole nebudu a že budu končit. Vtipné bylo, že má třídní učitelka dokonce říkala, proč do školy chodím tak často a nedělám něco jiného, že se to často nevidí. Upřímně jsem neviděla smysl v tom, že bych měla trávit veškerý svůj čas doma, když by všichni stejně byli ve škole. 
Ale dost, nejsem zas takový andílek. Když jsem věděla, že mi o nic nejde, tak jsem po prvé v životě šla opravdu za školu. Pro mě to bylo skoro jako hraní si na zločince, no hlavně ať mě nikdo nevidí :D. Moje kamarádka z jiné třídy a o rok víš, to samozřejmě táhla se mnou, ale už pár "zátahů" měla za sebou, ale musím uznat, že to tenkrát byla zábava.

Ach když jsme u střední školy, tak opět něco k Liberci, kde jak už víte jsem studovala. Obor který miluji a jsem šťastná za to kolik jsem se toho naučila, opravdu jsem za to ráda. Nicméně v druhém ročníku na této škole se mnou výrazně mávalo všechno. A to opravdu všechno. Ve druhém ročníku skončila má první láska a celkem dlouho jsem se přes to nesla, což se odrazilo i na mé fyzické stránce, kdy jsem zhubla na nějakých 47kg při výšce 170cm a nakonec samozřejmě i psychická stránka. Ráno jsem byla unavená o dost víc a nechtěla z postele vstát, ano opravdu jsem si nešla do školy, ale tak nějak mi to díky tomu procházelo. Časem jsem začala být líná a díky svému stále dobrému prospěchu jsem si raději prospala, než abych do té školy dorazila. 
Když můj druhý ročník skončil, tak jsem se za sebe styděla, byla to ostuda. Mé chování a všechno okolo. Ano je náročné vstávat z postele, hlavně v zimě, ale to chování bylo šílené (nafackovala bych si). 

Na tom všem je ironické právě to, že nejvíc na celém průběhu dne zbožňuji rána. To je změna co? Samozřejmě, že momentálně nemám na výběr a když je vzhůru syn, tak jde i maminka. Ale já Vám "povím" proč ty rána, tak moc miluji. 
Nehledě na čas si můj syn zvykl chodit k nám dospat "poslední" hodiny či minuty, vždy mě to proudí a vždy mi vběhne přímo do náruče, položím vedle sebe a spíme. Jakýsi rituál se z toho stal. Občas mě probudí noha v hlavě, silný kopanec nebo suveréní facka přímo do oka, někdy je to i příjemnější a kopanec cítím jen v břiše a nebo si hraje s mými vlasy a já se doslova v tu chvilku ježím. Můj syn dokáže přichystat toho nejlepšího budíčka, ale někdy dokáže být něžný a i kdyby nebyl, tak ty rána mám opravdu ráda ♡. Hladí mě po tváři ♡, směje se, dává pusinky a je stejně líný vylézt z postele jako my, tedy spíše jako já, manžel je ještě línější :D. Hrajeme si spolu na posteli a on nepatrně budí i tatínka, mě opět přiletí nějaká ta facka, no nedávno jsem dostala opravdu pěkný kopanec do rtu, že se mi udělala modřina a měla jsem tam pěkný otisk zubu :D. Příjemné! 
Stále ležíme a já ho lechtám, on začíná utíkat z postele a to je náznak toho, že lenost končí a jde se makat. 
Je mi jedno, zda je venku krásně nebo ošklivo, tyto rána jsou totiž dokonalá ať už je jakékoliv počasí ♡. Ráno mě nastartuje i kdybych spala jen 4 hodiny (také se stává). Jen po vylezení z postele začíná menší peklo :D aneb ďábel se rozuteče po bytě ♡. 

A jak jste na tom s ránem vy? Nesnášíte vstávání a nebo jak jste na tom nebyli ve škole? 

Outfit
Jak nezvyklé vidět opět žlutou barvu. Musím uznat, že jsem si ji opravdu oblíbila a reálně jí nosím (možná) až moc často. S manželem jsem byla na nákupu a vlastně neplánovaně jsem narazila na tyto kalhoty, které si mě okamžitě získali díky tomu dokonale vysokému pasu ♡. Právě slintám nad kalhotami (bože), jsou nadmíru pohodlné, jen mi mrzí ta mačkavost a že v nich vypadám jako hroch :D, ale i tak je ráda nosím. 
Jelikož jsem na focení vyrazila i se synem, který jedinečně nespal a dokonce se se mnou i vyfotil, obula jsem si polobotky, po dlouhé době a do celkem chladného počasí. Určitě jste si všimli jak příjemné počasí tu posledních pár dní (trochu víc) máme, ty lehce omrzlé holé nožky byli lepší jak normální led :D.  Ach miluji, kdy nevychytám počasí. 
Ke krásným žlutým kalhotám jsem vybrala kombinaci vínové, kterou můžete vidět na halence a také samozřejmě jsem se nevyhnula černé barvě v podobě již zmíněných bot, kabátu a kabelky.

Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Top: Zara / Kalhoty: Promod / Kabát: Textile House / Kabelka: Noire / Choker, hodinky: Zaful / Boty: Primark

S láskou,
Vaše SAGI ♡

4 comments:

  1. Tvá rána zní fakt zajímavě :D mne nevadí, když nemusím vstávat na budík.. To třeba stanu i v sedm, když se probudím sama od sebe. Ale vstávat na budík? To mi dělá problém i v devět :D

    eLblog

    ReplyDelete
    Replies
    1. :D jsou zajímavá, velmi zajímavá :D... V tomto s tebou musím souhlasit, u mě to je tedy spíše tak, že když mě probudí prcek, tak jsem úplně v pořádku, ale když jsem chodila na ranní do práce, tak jsem umírala :D

      Děkuji za komentář ♡♡♡

      Delete
  2. Zrovna včera jsem podobné kalhoty viděla tady na jedné slečny a vypadaly fakt suprově, jako na tobě! :)
    Ejnets in Lisboa

    ReplyDelete
    Replies
    1. Jsou suprové, kdyby měli více než jen dvě barvy, tak bych si určitě ještě vybrala :D. Já ti mockrát děkuji ♡♡♡

      Delete

Děkuji za Vaše komentáře.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...