18/03/2017

Dva dny v trapu

2


Přemýšlela jsem o tom, co zveřejním a budu psát dříve, zda mé krásně strávené dny v Liberci a nebo jeden z dalších outfitů, no vybrala jsem si to první. Ač dva dny utečou hrozně rychle, tak jsem ráda, že jsem mohla na chvilku "vypadnout" a užít si menší svobodu nebo spíše spontánnost, kterou si doma málo kdy užiji. Holky mám opravdu ráda a vidím je jednou za půl roku, chybí mi jelikož se s nimi nikdy nenudím, jsme praštěné a jsme skvělá trojka. Domů jsem se těšila hlavně na svojí rodinu, ale přiznám se, že bych v Liberci vydržela i o chvilku déle, skvělý odpočinek. 

Nicméně se vrátím na samotný začátek cesty, kdy jsem si plánovala, že bych natáčela i vlog, ale mikrofon na telefonu u přední kamery stagnuje a nespolupracuje, takže jsem ho nenatáčela a nechtěla jsem s sebou tahat ještě malý kompakt. 
Začnu tedy samotnou cestou, na kterou jsem si myslela, že po těch letech jsem i zvyklá, to jsem se tak trochu spletla. Trochu víc.  Abych to upřesnila, tak cesta autobusem do Prahy byla klidná, tedy až na pána, který skoro spal na mém rameni, ale naštěstí nedolehl :D. Z toho jsem byla mírně ve stresu, když někoho neznám, ba s ním ani neprohodím pár vět, tak mi občas v mé "zóně" vadí, byla bych schopná sedět i v uličce. V těchto chvilkách mi ten kontakt není příjemný byť je jen náhodný. Stejné jako v MDH, myslím že to začalo hlavně u cest do Liberce i tenkrát. 

Zpátky k mému výletu. Mám opravdu ráda cestování, ale jízdu metrem z jednoho konce na druhý je tak trochu i utrpení. Hlavně když v den odjezdu jste vzhůru už od půl 4. Procházet se po metru ze strany na stranu, to bych asi působila jako blázen, ale asi bych neměla pocit, že usnu každou chvilku. Konečně jsem dorazila na Černý most, kde jsem nabrala trochu energie, najedla si, sundala kabát ve kterým jsem jela a měla ho ještě na kožence a už se jen těšila na poslední spoj a to do Liberce. Natěšená, že mě už Terezka očekává a já opět navštívím město které mám ráda. Věřte nebo ne, ale čas s Terezkou a Barčou je pro mě výjimečný a já si ho velmi vážím, snažím si to vždy užít. 
Barunka se k nám připojila někdy kolem 12té hodiny, to víte chtělo to už oběd, navíc jsem měla možnost jí vidět jen jeden den, jelikož druhý šla do práce, ale já jsem ráda i za ten jeden. 
Myslím si, že jsme se celý den pospolu užili. Šli jsme se podívat na praxe, kde jsme se užili, kam jsem hlavně chtěla za svojí mistrovou, která bohužel zrovna měla volno, celkem mě to mrzelo - byla to skvělá učitelka i mistrová. 
Nakonec jsme ještě vyrazili něco málo nakoupit a projít se, to mám asi na Liberci nejradši, všude se dostanu pěšky, ale opravdu všude, všechno je kousek. Takže po nakoupení jsme vyrazili k Terezce, kde jsme vše odložili a vyrazili ještě na jednu "návštěvu". Poslední zastávkou nás tří byl internát, na který jsme si stěžovali, ale když se zpětně koukáme, tak to byli úžasné tři roky. Naše vychovatelky si nás stále pamatovali, povídali si s námi, byli rády, že nás vidí po x letech. Nuž já byla nadšená asi nejvíce. 
Bylo nám řečeno, co se změnilo a mnohem více. Díky povídání ten čas plynul o tolik rychleji a ani jsme se nenadáli a nastal čas večeře. Na intru se toho stalo o dost více, ale o to bych se s vámi ráda podělila ve videu, protože je to opravdu hodně zajímavé. Reálně jsem se mírně vyděsila, byla v šoku a to na jednom jediném místě. Budu se snažit, co možná nejdříve video natočit, jelikož už dlouho jsem ani nic nenatočila.

Nakonec jsme ještě s Barčou ještě vyrazili na večeři, jelikož musela odjet kvůli práci, stejně mě mrzelo, že nemohla strávit s námi o trochu více času. Já a Terezka jsme se pak vydali zakončit den drinkem a pořádně si u toho popovídat. Chybělo mi jen tak bezstarostně vyrazit ven, chodit po městě, dělat si co chci a kdy chci. Byla jsem ráda, že jsem mohla opravdu na tu chvilku utéct, odpočinout si a užít si "samu sebe". 

Druhý den jsme vstávali opravdu brzy, měla tam takové teplo, že to jinak nešlo :D. Díky tomu jsme toho mohli stihnout o poznání více, než se spánkem do dvanácti hodin. Terezka mi udělala výbornou snídaní, připravila čaj, koukli jsme spolu na pohádky, začali se líčit a mohli jsme vyrazit. Jak jinak než pěšky ♡. Měla jsem už i zabaleno a díky Terky kamarádce, jsem se s ním nemusela tahat po městě a měla volnější ruce. 
Nákupům jsem se nevyhnula, jelikož toho měli na blízku více než u nás v Plzni, kde je chůze o poznání delší a celkově je Plzeň oproti Liberci obrovská. Jako určitě jsou místa odkud by se člověk z Liberce prošel více, ale stále mám pocit, že jsou na tom lépe. :D
V Liberci jsem navštívila i Textile House, zrovna náhodou měli 50% slevu, velký prostory, ale tedy o dost méně zboží než u nás, nicméně jsem odešla s jedním topem a byla spokojená a vlastně stále jsem. A ostatní věci jsem nakoupila, tak nějak různě. 

K obědu jsem konečně vyzkoušela miso polévku ♡ a musím uznat, že byla zatraceně výborná. Na mě jí bylo sice hodně, ale tak půlku ani ne jsem snědla. Měla jsem miso tofu, jelikož mám tofu moc ráda, taky jsem ho dost rychle vyjedla i s řasami nori, kterých tam bylo myslím až moc, jelikož jsem se chtěla dobrat konce a pak jen vypít, nuž měla jsem ještě sushi s okurkou a tak jsem to nepřeháněla. Mohla bych to jíst každý den! A to myslím VÁŽNĚ!
Koupila jsem si sešit na psaní článků a i tento jsem si do něj psala po cestě domů. Mám spoustu nachystaných článků na papíře, ale chtěla jsem přímo sešit, který svým článkům budu moci věnovat a to se i teď stalo. Stále mám ještě jeden článek někdy z února (možná ještě ledna) na papíře a ještě jsem se nedostala k tomu ho přepsat na blog, ale věřím že se tak brzy stane. 

Cesty metrem mě ničí, ale cestování samotné mám moc ráda. Dny dny v Liberci pro mě byli plné vzpomínek a vlastně i překvapení, jak se to trochu změnilo, občas bych si dokázala i poplakat, mám to tam ráda. Zážitky a lidé, které mám ráda jsou sice daleko, ale o to více si vážím času, který na tom místě strávím a i si vážím všech se kterými ho trávím. 
Příště výlet za Barunkou, tak doufám, že se shodneme tak rychle, jako to bylo teď!

Važte se všech přátel, které máte i když jsou na druhém konci, ve středu, kdekoliv, až je uvidíte budete mít radost jako nikdy a člověk si musí těchto chvilek vážit a to opravdu hodně! 

S láskou,
Vaše SAGI♡

2 comments:

  1. Taky nemám moc ráda, když mi někdo narušuje můj osobní prostor, hned jsem z toho ve stresu a nervozní. A Liberec je krásný, strávila jsem tam toto léto prodloužený víkend, mám toto město snad nejradši z celého Česka ♥

    eLblog

    ReplyDelete
    Replies
    1. Tak jsem ráda, že nejsem jediná, občas jsem se cítila, že jsem divná.. i když vlastně jsem. Tak ještě návštěvu Plzně, ale je pravda, že mám také Liberec asi úplně nejradši z celého ČR.
      Děkuji za tvůj komentář ♡♡♡

      Delete

Děkuji za Vaše komentáře.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...