30/03/2017

Brownie. & tulle skirt

2


Když se nám konečně jaro dívá do očí, tak je to paráda. Konečně mohu "zahodit" zimní kabáty, zmínila bych i boty, ale žádné mé boty nejsou vysloveně zateplené, abych je mohla nazvat zimními. Na jaře nám všechno postupně kvete a dodává to lidem mnohem více energie, ale pak si u sebe uvědomím, že mám syna, který jde večer spát až v půl 11 a všechnu energii mi bere :D. 

Ach ano, spánek je taková věc, která existuje a je skvělá, další věc která spánek dělá skvělým je postel. Moment! Zase si ve stoje sním. Normálně tou dobou cvičím, píšu, uklízím a nebo kreslím, ale jelikož můj syn všechno smete ze stolu rychleji, než chlapi ve filmu chtějící "to jedno", zjišťuji že v jeho přítomnosti to prostě nejde. Čekám až usne a sama chodím spát až někdy kolem půlnoci až jedné hodiny ranní. 
Někdy to stojí fakt za to, například když jsem chodila ráno na brigádu. Ano chodila, už nechodím, nechci to rozebírat, ale když někdo bez dítěte nechápe, že druhý dítě mají, tak to nepotřebuje ani komentář. Brigádu mám na jiném místě se stejným nadřízeným, který vše chápe a jsem ráda.Nicméně nestojí to za komentování. 
Díky tomu všemu se mi vlastně i ulevilo a celkově ze mě opadli jakékoliv nervy, které mi za to nestáli a já se opět mohu radovat ze života. Dobře já se raduji ze života i pod velkým stresem, jelikož se tak perfektně tím zahání, ale to je věc jiná. Se synem trávím tyto krásné sny venku, on nadšený a já ještě více.

Nedávno jsme se synem byli na velké procházce, kde jsme potkali lidi z divadla a věřte, to byl neskutečný náboj energie. Takových dnů bych si přála o tolik více, mít kolem sebe jen lidi, kteří si váží času se mnou nebo ho "přetrpí" :D. Nakonec nás šla taková malá skupinka, kde jsme si jen mezi sebou povídali a to bylo opravdu perfektní. 
Když jsem se se všemi loučila, vyrazila jsem s konečně spícím synem ještě za mými rodiči se kterými jsem se až poté vypravila domů. To by jste nevěřili, jak je to mé dítě skutečně vzteklé. AAAAAAAAAAAAA! Na konci naší dlouhé procházky si syn usmyslel protestovat, vlastně to dělal i předtím, když jsem za ním lítala v obchodním centru, ale na našem sídlišti, to bylo něco. Za ruku nechtěl chodit, málem ho přejeli děvčata na takovém divném prkně s dvěma kolečky (ne skutečně neznám všechny nový pojízdný věci), jakmile jsem ho chytla za ruku, tak se neskutečně vztekal, pak jsem ho nemohla ani dostat do kočáru, no to byl boj. A to když jsme šli přímo do vchodu :D. Prostě moje dítě by bylo venku dokud by znovu neusnulo :D. 

Outfit:
Jaro přišlo ve správný čas a to ve chvílích, kdy jsem chtěla vytáhnout tylovou sukni ♡, kecám, už jsem ji na sobě párkrát měla. Musím uznat, že ač to není přímo nadýchaná tylová sukně, tak je skvělá a dobře kombinovatelná. 
Tentokrát jsem zvolila něco svěžího, mladistvého a veselého, vytáhla jsem kšiltovku s nápisem "BROWNIE.", což ten outfit též podtrhlo. Tmavě modrý top hodící se právě ke kšiltovce, dodával sukni skvělý kontrast. Nezapomínejte, že tmavě modrá se kombinuje perfektně stejně jako černá. 
Jelikož ještě nebylo takové teplo, abych vyrazila bez bundičky, tak jsem zvolila světlý křivák, na nohy nazula bílé "slip on" a jako poslední neméně výrazný kousek byla stříbrná crossbody kabelka.

Co říkáte na tento svěží outfit? Také se těšíte z tohoto krásného počasí? A jak trávíte své dny?

Foto: Jiří Bešta Facebook, instagram


Kšiltovka: Forqueen / Top, sukně, boty: New Yorker / Křivák: Pimkie / Kabelka: Reserved / Náramek: Probracelets / Brýle: Ebay

S láskou,
Vaše SAGI ♡

28/03/2017

Yellow handbag

2


Kdybych měla vyjmenovat všechny špatné vlastnosti byl by to opravdu dlouhý seznam. Dokážu být opravdu krutá k lidem, kteří si to dle mého mínění zaslouží, ale většinou je to taková menší vratka za chování druhých. Nejsem andílek a nikdy jsem nebyla, jelikož se chovám tak, jak druzí ke mě. Nevadí mi na rovinu mluvit o mých špatných vlastnostech.
I kdybych měla milion špatných vlastností, tak jsem to prostě já. Proto bychom se měli řídit větou "stůjte si za svými názory, ať se děje cokoliv". Víte proč? Protože nikdo nemá právo volit za vás. Vždy to tak bylo a vždy to tak bude. Ano, lidé kolem vás nebudou souhlasit, jsou zvyklí na stereotyp a když chce někdo vykročit z pohodlné pozice, tak to nelichotí nikomu. Vlastní zkušenosti, jsou naprosto skvělá věc. 

Právě díky zkušenostem ještě ze střední školy, kde jsem si dokázala stát za svým. Problém byl, že jsem sice stála, ale díky nátlaku druhých jsem se mírně psychicky zhroutila. Časem mi došlo, že si nesmím nechat sr*t na hlavu, ano myslím to skutečně vážně, díky tomu jsem se dokázala vzepřít a vlastně to přineslo nakonec jen úsměvné vzpomínky na pubertu. 
Mám pocit, že se to tak trochu opakuje, ale najednou to beru trochu jinak. Asi to bude tím, že mi ani o nic nejde, mluví o mě lidé, kteří mě vůbec neznají. Samozřejmě, pokud se ke mě někdo začne chovat tak, že mi bude rozkazovat a nemá na to právo, tak to nejspíš nebude přátelská konverzace. 
 Vážně se občas považuji za mrchu i přes to, že jsem ve většině případech přátelská ke všem lidem, například v práci se zákazníky jsem schopná komunikovat a oni se chtějí i vracet, což je velmi milé. Jak píši, chovám se tak pouze v krajní nouzi, jsem totiž neskutečně drzá. 

Ano jsem drzá, dokonce u toho blbě čumím a tlak mi dokáže vyskočit tak, že se z toho klepu. Nekecám! Většina lidí s touto mojí povahou nepřijde ani do styku, mimo mého manžela a samozřejmě moje rodiče na které jsem byla drzá v pubertě pořád. Kdo nebyl? :D
Zůstalo mi to, tentokrát se snažím zachovávat klid, ale potřebovala bych pak chodit někam do tělocvičny. Nervák, bože můj. 
Opravdu nejsem stále jen sluníčko, nejsem jen milý člověk s úsměvem na tváři, který ke každému přistupuje jak nejlépe umí. Jsem neskutečně pozitivní, ale jsem také realista a vím, kde má vše své hranice. 


Díky dnešnímu článku jsem mohla také napsat o tom, že nejsem jen dobrák, ale každý máme své klady a zápory. Pro mě je důležité jít si za svým i proti proudu. Věřím totiž ve spravedlnost, která vždy vítězí.

Outfit: 
Ještě z výletu do Liberce jsem si odnesla pár fotografií, na které jsem byla upřímně poslední dobou líná. Malý chodí spát okolo půl 11 večer a pak mi nezbývá energie, ano vyčerpávající. Nicméně bylo tak krásné počasí první den a druhý, kdy jsme fotili - se zatáhlo, to je opravdu fér. Díky bohu, že bylo teplo. 
Vzala jsem své super-pohodlné kalhoty, které jsou v pase na gumičku, mají zažehlené puky a tak na první pohled působí opravdu zajímavým dojmem. Kombinovala jsem je s delší košilí, která má neskutečně zajímavý vzor a jeden čas jsem ji nosila opravdu často. Na co nesmím zapomenout? Samozřejmě na můj oblíbený červený kabát, který ten den byl opravdu dostačující a nemusela jsem se klepat zimou. Také boty, které mi rozedřely paty do krve se konečně prochodili a nebolí mě z nich momentálně ani krok, naopak je nosím častěji - rychlobotky. 
Mým oblíbeným a novým kouskem je právě výrazná žlutá kabelka, která udělala krásný kontrast k červenému kabátu. Jsem ráda, že jsem si tu kabelku koupila, je malá, nenápadná a prostě krásná ♡. 

Máte rádi kontrastní kombinace? A jak se Vám líbí takovýto pohodlný městský outfit?

Foto: Terezka


Kabát: Sammydress / Kabelka: Orsay / Kalhoty, košile: Textile House / Náramek: Probracelet / Hodinky: Zaful / Boty: CCC / Brýle: Primark

S láskou,
Vaše SAGI ♡

25/03/2017

Ráj elegance, ráj pro blogery

2

Jak psáno, tak dáno. Ráda bych vám v dnešním článku představila projekt pro fashion, beauty a lifestyle blogery. Než se dostanu k samotnému projektu, podělila bych se o pár vět na víc k celému Ráji elegance. Takže si všechno vezmeme hezky postupně.

Ráj elegance pro mě v první řadě byla stránka na instagramu s velkou škálou odběratelů/fanoušků. K jejich IG jsem se dostala díky komentáři u jedné z mých fotografií, začala jsem označovat fotografie "hashtagy" a postupně byla u nich uveřejněná jimi vybraná fotografie. Velmi mě potěšilo toto sdílení, mě vlastně stále těší jakákoliv maličkost - i z toho se může klubat něco velkého. Myslím, že díky RE přišlo spoustu blogerů a nejen jich k novým odběratelům. 

Postupně jsem zjistila, že Ráj elegance má i vlastní web, s mým volným časem bylo náročné všechno sledovat, ale po zjištění jsem se na něj podívala. Tou dobou jsem z toho moc nepochopila a navíc jsem byla na telefonu, takže jsem tušila, že se něco chystá, ale v mé málo fungující hlavě se to nějak zastavilo. 
Jednou mě takto na instagramu překvapila zpráva o spuštění projektu pro blogery. Tento projekt je unikátní v tom, že každý den sdílí nový článek se svojí komunitou s 30tis. fanoušky. Právě díky jejich široké škále fanoušků si může bloger najít nové čtenáře, odběratele a možná i přátele. Jsem ráda, že je projekt, který se zaměřil právě na již zmíněné skupiny blogerů, díky nim se nejeden bloger může posunout vpřed o něco dříve. 

PROČ SE ZAPOJIT DO PROJEKTU?
Nejen, že můžete získat více čtenářů, fanoušků, ale také se časem díky tomuto projektu můžeme seznámit s ostatními blogery. Najdeme nové tváře od kterých se můžeme inspirovat a nebo si nechat poradit o teď zkušenějších. 
Ráj elegance tímto nekončí, v budoucnu chystají pro blogery zapojené do projektu i soutěže a vzdělávací eventy o které věřím, že je a bude zájem. Stále je třeba se vzdělávat a zlepšovat se.

Možná si ťukáte na čelo a říkáte si, že je spoustu stránek pro blogery, kde můžou sdílet. No vlastně je to pravda, ale mezi FB skupinami se mi veškeré fashion, beauty či lifestyle blogerky ztratí. Existují i další stránky, ale já hledala dlouho vysloveně něco, pro již zmíněné skupiny blogerek. Dokud nedorazil tento projekt, tak jsem si musela vystačit s vlastním hledáním a nebo to nechala na náhodě. Takto to mám všechno "na hromádce" a nemusím ani tolik hledat. Díky sdílení RE vím o každém novém článku. 

Opravdu mě tento projekt zaujal a proto píši tento článek, našla jsem další skvělé blogerky a čtení jejich článků je inspirativní. 

Na webu se stačí registrovat a sdílet odkaz na článek, poté už si tým RE poradí a článek zveřejní.

Co si myslíte o tomto projektu?

S láskou,
Vaše SAGI ♡

23/03/2017

"Mom" jeans & Esoria

4


Občas, když se jen tak procházím, jezdím a bloudím Plzní, zjišťuji jak hodně se toho změnilo za dobu, co pamatuji. Dokonce i lidé, kteří tu žijí už dlouhá léta sem tam poznáme, ale jelikož jsem na základní škole do města nejezdila, tak budu soudit podle toho, kde bydlím. Je to místo které se rozrostlo, kde jsme znali skoro každého a teď jak se to postupně zvětšilo, lidé se "vyměnili", poznávám o dost méně tváří. Nicméně mám ráda město ve kterém žiji, stále mám spoustu neodhalených zákoutí Plzně a o to je to zajímavější, jen by tu mohlo být více parků, lesů a celkově mám stále pocit, že se více staví nákupní centra, než místa klidu a pohodlí. 

Zrovna sedím v malé aleji, která stále ještě nezaznamenala jaro a díky bloku, který jsem si s sebou vzala, plně využívám při čekání na fotografku. Zaznamenávám své myšlenky v daný čas a zjišťuji, jak moc je příjemné sedět takto venku, pozorovat vše okolo sebe, oddat se myšlenkám a jen psát. Ač to na jaro ještě 100% nevypadá, tak si člověk říká, že už bude jen lépe. Kabáty hodíme do čistíren a nebo po "domácku" vypereme, aby na další zimu byli čisté. Jak krásné je sedět v klidu, kde mě nikdo neruší. PROSTĚ KLID spoustu energie a nápadů okolo.

Ještě se na chvilku vrátím k naší Plzni, ale trochu jinak, jelikož psát o tom, jak výborné máme pivo i když ho piji jednou za čas, to přeci nemusím, každý to ví. :D
Na cestě tramvají jsem zaslechla rozhovor malých dětí, který mě vlastně celkem potěšil i když.. ano je jiná doba, my řešili něco jiného. Byli to sourozenci ve věku cca 8 až 10 let, s mým odhadováním k věku jsem to možná netrefila, hihi. Holčička mluvila o spolužačkách, vůbec netuším v jakým smyslu, ale "řekla to na ní" učitelce. Bráška sestřičce radil s kým se má kamarádit, s kým ne a komu všemu má říct nějaký ten problém. Bylo hezké vidět starostlivého bratříčka a mě to hrozně potěšilo. I když řešili byť jen maličkosti, tedy věci které pro nás jsou malé, ale pro ně mohou být velké. Bylo to milé. Celkem mě pobavilo, když z chlapce vypadlo, že není sestřička nejmladší a že je ta neznámá mladší, tak si nemá dovolovat - jen tak dál chlapče. 
Co mě opravdu překvapilo, byla slušnost. Ano překvapilo, protože jsem zažila víc nevychovaných dětí, dovolila bych si napsat, že to byli prostě spratci, ale tyto děti ne. Při vystupování se chlapci vytratila rovnováha a šlápl mi na botu, (ne na nohu, ale botu :D ) nahodila jsem svůj výraz alá "vraždící maniak", který naštěstí chlapec nezahlédl, jelikož se moc hezky omluvil a mě to donutilo se hned usmát. "Moc se Vám omlouvám" - tak zazněla jeho omluva. Jen tak dál, jen tak dál. 

Když už jsem mluvila o botách, tak se rovnou vrhnu k outfitu a vezmu to pěkně od zdola. Dívám se na ty své botičky, mimochodem velmi oblíbené a nemilým zjištěním je, že budou muset být brzy vyměněné. Vychozené, pohodlné a kolikrát už také obuté. Začátky byli náročné, doslova kruté a bolestivé a po tom, co jsem si s nimi vytrpěla mě chtějí opustit. To je tedy zase vztah. :D
Od bot ke kalhotám, které skutečně vypadají jako po mojí mamince. Myslím, že potřebuji ještě jedny a tak se maminky optám, zda mi nedaruje. Hihi. Tento typ kalhot se mi zamlouvá asi úplně nejvíce, zakrývá přesný tvar mé "sedinky" a nevadilo by mi v nich jít, byť jen v krátké kožence a nebo svetříku do pasu. 

Teď se dostanu přímo ke kabelce v krásné tmavě modré barvě se zlatými prvky. Kabelka je od České značky ESORIA, která má v nabídce minimalistické a jednoduché doplňky, jako jsou právě kabelky a hodinky. 
Abych se trochu dostala dál, tak se mi líbí, že kabelky jsou navrhovány českými a slovenskými designery, ale vůbec se netají tím, že jej vyrábí pracovníci v Číně. Pokud samozřejmě si myslíte, že se tam šijí jen nekvalitní věci, tak jste na omylu a měl by to vědět snad už každý. Ano v Číně je levná pracovní síla a proto se toho využívá, ale také dokáží vyrobit od naprostého "šuntu" i naprosto luxusní kus. Žijeme v 21. století a lidé o dost starší jak my stále nevěří, že jsou něco více, než levná pracovní síla pro tržnice. Dokonce i kabelky od Guess jsou vyráběné v Číně a lidé je nakupují jak diví. ;)
Zpátky přímo ke kabelce o které je hlavní řeč. Vybrala jsem si zrovna tmavě modrou, protože jsem po kabelce v již řečené barvě toužila, ale žádná se mi úplně nezamlouvala. Když mi kabelka dorazila domů, čekalo mě překvapení v podobě takového "přáníčka", bylo to milé. Nakonec jsem byla z její barvy nadšená o poznání více, znáte to na fotkách si člověk není nikdy jistý, ale já jsem si ji takto představovala. 
Bez toho abych kabelku řádně ozkoušela bych recenzi nenapsala. Měla jsem ji před focením, po focení, řekněme prostě často. Zatěžkala jsem jí abych vyzkoušela její kvalitu a pevnost. Uspěla a věřte, že mé ruce a ramena testem nadšené nebyli. Kabelka se dá nosit jako crossbody nebo klasicky do ruky, každý si najde své. Uvidíme, jak si povede kabelka i nadále, ale věřím, že kabelky od ESORIA již mohu doporučit a věřím, že je budete mít rády jako já tu svojí. ♡♡

Tmavě modrá se kombinuje dobře, téměř jako černá barva, ale díky nepříznivému počasí jsem si volila spíše barvy tmavé. Dlouhý černý kabát, kterými zahříval skoro celou zimu a tmavě modré tričko, které se též v mém šatníku vyskytuje krátce. 
Celý outfit jsem ještě vyšperkovala zlatými doplňky jako jsou hodinky, náramek a taky chokerem se zlatými komponenty na konci. 

Pamatujete, kde se tento "choker" vyskytoval původně? Pokud si myslíte, že na klobouku, tak se nemýlíte, už dřív jsem ho chtěla jako "šperk" využít. ♡

Jak se vám tento outfit libí a co říkáte na kabelku? Budu se těšit na vaše komentáře. ♡

Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Kabát: Textile House / Top: New Yorker / Kalhoty: Pimkie / Boty: H&M / Kabelka: Esoria / Hodinky, choker: Zaful / Náramek: Claire's

S láskou,
Vaše SAGI ♡

21/03/2017

Stripes and metallic shoes

6


Musím se pousmát, jelikož jsem po strašně dlouhé době nachlazená a ne a ne to odejít, nicméně stále chodím všude a vítám jaro. Říkám si, že se mi to jednou vymstí, ale já žiji v přesvědčení, že dokud si člověk nic nepřizná, jako by neměl a to platí i u nachlazení. Vtipné je, že syn se zrovna uzdravil, tedy spíše se ještě uzdravuje, už nemá rýmu kterou mám pro změnu já, ale trochu ještě kašle a já si s odhaleným krkem vykračuji kde to jde :D. 

Myslím, že je to všechno změnou počasí, kdy se z pěkného počasí stalo to nepěkné, které vůbec není podobné krásnému jaru a stále nemohu odhodit kabáty. A když to vypadá, že bude teplo, tak se ochladí jakmile vyjdu ven - není fér. 

Když už zde mluvím o ošacení, tak se rovnou vrhnu na outfit.
Proužkovaná košile, kterou jsem si tenkrát koupila v sekáči, ještě v době než jsem otěhotněla, neměla jsem možnost ji unosit tolik, jak jsem chtěla, ale momentálně si jí užívám. Miluji košile a stále se šatník s nimi rozrůstá i když jsem momentálně začala doplňovat i jednoduché topy apod.. Tato proužkovaná košile pro mě byla jasným "MUST HAVE" kouskem už na první pohled. Díky tomu, že je černobílá se dá ladit téměř ke všemu a řekla bych, že "rozbije" i obyčejný outfit. 
Právě proužkovaná košile je hlavním prvkem pod výrazně červeným kabátem, který vytahuji čím dal častěji. Už jen tím, že je červený, tak upoutá opravdu rychle pozornost. Jelikož jsem "profesionál" na odhad venkovní teploty, tak mi byla tak trochu zima. A to jsem člověk, který je spíše otužilý a celou zimu se neobléká zrovna nejtepleji a když je ostatním zima, tak já se skoro potím, ale to jen občas :D. 
Abych nemluvila jen o vrchní části, tak se přesuneme o kousek níž a to k bílým boyfriend kalhotám. Letos jsem si celkem oblíbila kalhoty různých typů, což je u mě dost překvapivé, ale aspoň není vše na jedno brdo. Nicméně sukně jsou sukně ♡. Tyto bílé kalhoty si myslím, že v mém případě zakryjí mé nedostatky a to i přes to, že jsou bílé. Je to nejspíše jen můj pocit, ale už jen to, že mi neobtahuji zadek, tak jsem celkem šťastná při jejich nošení, no stejně jsem k nim vytáhla kabát abych ušetřila ostatní od případného šoku, jsem totiž hodná :D. 
Než se dostanu k poslednímu kousku, tak se zastavím u kabelky, přiznám se, že mi dělal největší problém si k tomu kabelku vybrat. Nápadů bylo spoustu, ale jen jeden jsem nechala "vyhrát" a to díky rozhodnutí mého muže, který mě utvrdil v rozhodování. A nebo chtěl mít ode mě klid? Všechno je možné - hihi. Plánuji manžela časem zapojit do takové menší challenge s outfitem, nechci k tomu zatím moc psát, ale možná by to každému stejně došlo. Jedná se o to, že mi vymyslí celý outfit a poté ho také nafotí, upřímně jsem zvědavá co vymyslí a těším se zároveň na to. Bude sranda!
Tak, ale teď k poslednímu kousku a tím jsou boty a překvapivě nové boty - heh. Zaujali mě na první pohled i když v druhém koutku oka jsem měla ještě vyhlídnuté černé, ale černých bot je spoustu a takových jen pár. Když došlo k prvnímu seznámení bot s nohami, byly nohy šťastné a chtěli abych je koupila, měla jsem na ně slevu a tak jsem toho využila. Slečna na kase se mě ptala, zda chci "patěnky" a já jí mile odpověděla, že už jsem na všechny boty zvyklá a moje pata je tvrdá, takže je nepotřebuji. Joooooo to byla ale chyba! Měla jsem spíše říct, že se mi to nestalo u bot kupovaných přes internet, ale to je fuk. Mé nohy a druhá schůzka s botkami, začátek - prvním 10 kroků byli naprosto v pořádku a pak to začalo. Řekněme "příjemná zkušenost", nuž abych pravdu řekla, tak díky tomu, že jsem si ty paty tak rozdrbala, tak jsou teď nohy s botkami spokojená a já taky.Od té doby jsem je měla už víckrát na sobě a vydržela jsem v nich celý den chodit. Příště i ty "patěnky". :D

Jak se vám outfit líbí? Také jste si zažili prošoupané paty od nových bot? 

 Foto: Jiří Bešta Facebook, instagram


Kabát: Sammydress / Košile: Textile House / Kalhoty: New Yorker / Kabelka: Botovo / Boty: CCC

S láskou,
Vaše SAGI ♡

18/03/2017

Dva dny v trapu

2


Přemýšlela jsem o tom, co zveřejním a budu psát dříve, zda mé krásně strávené dny v Liberci a nebo jeden z dalších outfitů, no vybrala jsem si to první. Ač dva dny utečou hrozně rychle, tak jsem ráda, že jsem mohla na chvilku "vypadnout" a užít si menší svobodu nebo spíše spontánnost, kterou si doma málo kdy užiji. Holky mám opravdu ráda a vidím je jednou za půl roku, chybí mi jelikož se s nimi nikdy nenudím, jsme praštěné a jsme skvělá trojka. Domů jsem se těšila hlavně na svojí rodinu, ale přiznám se, že bych v Liberci vydržela i o chvilku déle, skvělý odpočinek. 

Nicméně se vrátím na samotný začátek cesty, kdy jsem si plánovala, že bych natáčela i vlog, ale mikrofon na telefonu u přední kamery stagnuje a nespolupracuje, takže jsem ho nenatáčela a nechtěla jsem s sebou tahat ještě malý kompakt. 
Začnu tedy samotnou cestou, na kterou jsem si myslela, že po těch letech jsem i zvyklá, to jsem se tak trochu spletla. Trochu víc.  Abych to upřesnila, tak cesta autobusem do Prahy byla klidná, tedy až na pána, který skoro spal na mém rameni, ale naštěstí nedolehl :D. Z toho jsem byla mírně ve stresu, když někoho neznám, ba s ním ani neprohodím pár vět, tak mi občas v mé "zóně" vadí, byla bych schopná sedět i v uličce. V těchto chvilkách mi ten kontakt není příjemný byť je jen náhodný. Stejné jako v MDH, myslím že to začalo hlavně u cest do Liberce i tenkrát. 

Zpátky k mému výletu. Mám opravdu ráda cestování, ale jízdu metrem z jednoho konce na druhý je tak trochu i utrpení. Hlavně když v den odjezdu jste vzhůru už od půl 4. Procházet se po metru ze strany na stranu, to bych asi působila jako blázen, ale asi bych neměla pocit, že usnu každou chvilku. Konečně jsem dorazila na Černý most, kde jsem nabrala trochu energie, najedla si, sundala kabát ve kterým jsem jela a měla ho ještě na kožence a už se jen těšila na poslední spoj a to do Liberce. Natěšená, že mě už Terezka očekává a já opět navštívím město které mám ráda. Věřte nebo ne, ale čas s Terezkou a Barčou je pro mě výjimečný a já si ho velmi vážím, snažím si to vždy užít. 
Barunka se k nám připojila někdy kolem 12té hodiny, to víte chtělo to už oběd, navíc jsem měla možnost jí vidět jen jeden den, jelikož druhý šla do práce, ale já jsem ráda i za ten jeden. 
Myslím si, že jsme se celý den pospolu užili. Šli jsme se podívat na praxe, kde jsme se užili, kam jsem hlavně chtěla za svojí mistrovou, která bohužel zrovna měla volno, celkem mě to mrzelo - byla to skvělá učitelka i mistrová. 
Nakonec jsme ještě vyrazili něco málo nakoupit a projít se, to mám asi na Liberci nejradši, všude se dostanu pěšky, ale opravdu všude, všechno je kousek. Takže po nakoupení jsme vyrazili k Terezce, kde jsme vše odložili a vyrazili ještě na jednu "návštěvu". Poslední zastávkou nás tří byl internát, na který jsme si stěžovali, ale když se zpětně koukáme, tak to byli úžasné tři roky. Naše vychovatelky si nás stále pamatovali, povídali si s námi, byli rády, že nás vidí po x letech. Nuž já byla nadšená asi nejvíce. 
Bylo nám řečeno, co se změnilo a mnohem více. Díky povídání ten čas plynul o tolik rychleji a ani jsme se nenadáli a nastal čas večeře. Na intru se toho stalo o dost více, ale o to bych se s vámi ráda podělila ve videu, protože je to opravdu hodně zajímavé. Reálně jsem se mírně vyděsila, byla v šoku a to na jednom jediném místě. Budu se snažit, co možná nejdříve video natočit, jelikož už dlouho jsem ani nic nenatočila.

Nakonec jsme ještě s Barčou ještě vyrazili na večeři, jelikož musela odjet kvůli práci, stejně mě mrzelo, že nemohla strávit s námi o trochu více času. Já a Terezka jsme se pak vydali zakončit den drinkem a pořádně si u toho popovídat. Chybělo mi jen tak bezstarostně vyrazit ven, chodit po městě, dělat si co chci a kdy chci. Byla jsem ráda, že jsem mohla opravdu na tu chvilku utéct, odpočinout si a užít si "samu sebe". 

Druhý den jsme vstávali opravdu brzy, měla tam takové teplo, že to jinak nešlo :D. Díky tomu jsme toho mohli stihnout o poznání více, než se spánkem do dvanácti hodin. Terezka mi udělala výbornou snídaní, připravila čaj, koukli jsme spolu na pohádky, začali se líčit a mohli jsme vyrazit. Jak jinak než pěšky ♡. Měla jsem už i zabaleno a díky Terky kamarádce, jsem se s ním nemusela tahat po městě a měla volnější ruce. 
Nákupům jsem se nevyhnula, jelikož toho měli na blízku více než u nás v Plzni, kde je chůze o poznání delší a celkově je Plzeň oproti Liberci obrovská. Jako určitě jsou místa odkud by se člověk z Liberce prošel více, ale stále mám pocit, že jsou na tom lépe. :D
V Liberci jsem navštívila i Textile House, zrovna náhodou měli 50% slevu, velký prostory, ale tedy o dost méně zboží než u nás, nicméně jsem odešla s jedním topem a byla spokojená a vlastně stále jsem. A ostatní věci jsem nakoupila, tak nějak různě. 

K obědu jsem konečně vyzkoušela miso polévku ♡ a musím uznat, že byla zatraceně výborná. Na mě jí bylo sice hodně, ale tak půlku ani ne jsem snědla. Měla jsem miso tofu, jelikož mám tofu moc ráda, taky jsem ho dost rychle vyjedla i s řasami nori, kterých tam bylo myslím až moc, jelikož jsem se chtěla dobrat konce a pak jen vypít, nuž měla jsem ještě sushi s okurkou a tak jsem to nepřeháněla. Mohla bych to jíst každý den! A to myslím VÁŽNĚ!
Koupila jsem si sešit na psaní článků a i tento jsem si do něj psala po cestě domů. Mám spoustu nachystaných článků na papíře, ale chtěla jsem přímo sešit, který svým článkům budu moci věnovat a to se i teď stalo. Stále mám ještě jeden článek někdy z února (možná ještě ledna) na papíře a ještě jsem se nedostala k tomu ho přepsat na blog, ale věřím že se tak brzy stane. 

Cesty metrem mě ničí, ale cestování samotné mám moc ráda. Dny dny v Liberci pro mě byli plné vzpomínek a vlastně i překvapení, jak se to trochu změnilo, občas bych si dokázala i poplakat, mám to tam ráda. Zážitky a lidé, které mám ráda jsou sice daleko, ale o to více si vážím času, který na tom místě strávím a i si vážím všech se kterými ho trávím. 
Příště výlet za Barunkou, tak doufám, že se shodneme tak rychle, jako to bylo teď!

Važte se všech přátel, které máte i když jsou na druhém konci, ve středu, kdekoliv, až je uvidíte budete mít radost jako nikdy a člověk si musí těchto chvilek vážit a to opravdu hodně! 

S láskou,
Vaše SAGI♡

16/03/2017

Power of colors

4


Den na který jsem se těšila nastal, konečně jsem totiž jela do Liberce. Místo kde jsem strávila 3 roky svého života a místo kde jsem se vyučila svůj vysněný obor. Na Liberec i na cesty si vzpomenu vždy jen v dobrém, mám to tam opravdu moc ráda a navíc tam mám soustu dobrých přátel, ale moje dvě hlavní zlatíčka, které za mnou jezdí do Plzně a já taky mám konečně možnost jet tam. To by člověk nevěřil jakou mu to udělá radost.

Výlet beru zároveň jako menší odpočinek od všeho okolo a na svoje dvě holky se těším, zároveň chci navštívit praxe a školu, no věřte že jsem z toho nervózní a je mi malinko do breku, stýská se mi po tom všem, přeci jen 3 roky jsou 3 roky. Pokud budete sledovat i mé instastories, tak vám určitě nic neuteče a já je za ty dva dny pořádně zahltím :D. 
Nuž, když tam přemýšlím o Liberci, tak co budu dělat v létě až pojedu do zahraničí :-O. Miluji a budu milovat svůj život.
Zajímavé je, že všechno to jak moc si vážím života a všeho okolo je právě díky mému synovi. Díky němu jsem si uvědomila čeho jsem se dřív vzdala a teď usilovně bojuji. Začala jsem myslet optimisticky a nedělá mi problém oslovit lidi na ulici a zpříjemnit jim tím den. Život je jen jeden, tak si ho chci na 1000% užít ♡.

Outfit
Když už mluvíme o užívání si času, ať už je s rodinou, s přáteli a nebo kdekoliv jinde, tak si nejlépe užívám i to, co mám zrovna na sobě. Pokud mám na sobě zrovna barvy, jejichž kombinaci zbožňuji, tak se dokáži radovat o dost více. Tentokrát jsem si zvolila hlavní kombinaci v modré, kterou můžete vidět na košili a lodičkách, fuchsiovými kalhotami, které jsou v mém šatníku jen chvilku, ale až teď na ně byla vhodnější doba. Celý outfit jsem zabalila do dlouhého šedého kabátku, který je to nejlepší, co mi mohlo v šatníku přibýt a pod něj jsem zvolila sáčko do pasu, též v šedé barvě s černým lemováním a ozdobené v okolí průkrčníku. 
Jednou z hlavních priorit je samozřejmě i kabelka, kam my ženy narveme vše, co je potřeba i co není, některé tam nosíme úplně vše. Já mám například vždy pocit, že když mám velkou kabelku tak v ní nic nemám a u malých, že potřebuji prostor navíc. 
Taky to tak máte? 

Člověk se opravdu nemusí bát barev, ač to u nás - v Plzni není běžné, tak jsem už dávno přestala vnímat okolí, kterému biji do očí. Musíme být hlavně sami sebou a pak můžeme být spokojení.

Jak se Vám libí kombinace barev? Troufli by jste si? 
Vaše komentáře mi dělají pokaždé neuvěřitelnou radost a já za ně mockrát děkuji ♡, jste zlatíčka ♡.

Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Kabát: Zaful / Sáčko: Textile House / Košile: New Yorker / Kalhoty: Mohito / Kabelka: Noire / Boty: Časnaboty

S láskou,
Vaše SAGI ♡
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...