04/02/2017

Strach jako náš spasitel | Outfit

0


Když se člověk zamyslí nad rychle plynoucími dny, ani neví jak se má cítit. Myslím, že poslední dobou ani nestíhám nic pociťovat. Poslední dobou se setkávám spíše se strachem, vlastně ani nevím proč, ale je tu se mnou. Bojím se, že neuspěji ve svém životě, že přijdu o své blízké a bojím se říct něco špatného. Tento strach se mnou je každý den, ale vlastně nevím, jak ho mám vnímat.
Někdy ho pocítím málo a někdy více, neposlouchám ho a snažím se jít dál. Někdy mě ta jeho energie celkem pohltí a najednou mám strach, že opravdu nezvládám to, co bych si nejvíc přála. Nikdo není dokonalý a vlastně by ani nikdo dokonalý být neměl, byla by nuda nemít co zlepšovat.

Celou dobu popisuji strach, jako by to byl člověk, ale tak to samozřejmě není. Jako Vánoční dárek jsem dostala knihu od mé úžasné Barunky, která mi trvá na dočtení déle, jelikož na to není čas. Nicméně si jí vždy ráda otevřu a pár stránek si příjemně počtu.
Jednou tam spisovatelka právě psala o strachu a vlastně mi dokázala, že vnímat ho není špatné, není špatné ho všude nosit sebou a když se zamyslím, tak je strach jako taková (ne)chtěná energie. Je pravdou, že bojím jít do něčeho, čemu nerozumím, bojím se občas poznávat nové lidi a dokonce i toho, že až to vše přijde, tak nezvládnu neúspěch. Čím více totiž po něčem toužím, tím více se toho bojím. Nicméně bych řekla, že nejdůležitější na tom všem je, se nevzdávat a jít kupředu i se strachem po boku.

Strach jako spasitel. Ano vlastně to tak je, protože čím více mu vzdorujeme a nedovolujeme mu nás pohltit, tak tím, že je nám po boku vlastně pomáhá. Možná to přijde někomu mírně nelogické, ale pro mě to takové není. Bez strachu život nestojí za optání. Myslím, že je to naprosto přirozené.

Poslední dobou mě nepotkávají moc pozitivní věci a tak se mi všechno stupňuje. Přemýšlím zda je něco, za co jsem si chování druhých tak moc zasloužila. Upřímně se chovám k lidem vždy slušně i k přátelům a nikdy bych některým neudělala to, co oni mě. Jsou to tedy přátelé? Na to zatím nedokážu odpovědět.

Teď tu mám ještě krátkou otázku na Vás, kteří na můj blog chodíte a čtete. Co by jste si rádi na blogu přečetli? Co Vám tu například chybí a zda by jste chtěli vidět a vědět také něco jiného. Za vaše návrhy budu ráda, protože to vše píši právě pro vás, které to zajímá a rádi sem chodí. ♡ A pokud máte i jiné otázky, tak mi je můžete posílat i na můj Ask, kde vám ráda odpovím.

Outfit
Letošní zima mě nadchla spíše pro šedou barvu a tak je celý tento outfit skládaný z maxi kabátu, "oversize" svetru, rukavic a kozaček - to vše v různých odstínech šedé barvy. Vlastně všechny tyto šedé prvky, patří mezi mé zimní favority a nedám na ně dopustit ♡. Šedé prvky jsou doplněné i o bílou halenku, která vyčnívá svým krásně nazdobeným límečkem a černé klasické kalhoty do pasu, což stejně přes ten úžasný svetr není vidět :D. Svetr, který zdobí límeček, ale také řetízek s přívěskem v podobě Eiffelovky s růžovou mašličkou a když jsme u té růžové, tak to byla poslední zvolená barvička, která se objevuje na nejvíce viděné kabelce, kterou najdete u Dresslily. Oproti předchozí kamarádce v černobílé verzi nesmrděla, ale naopak mi udělala radost. Malé kabelky mám ráda a velké plus je příjemná pastelová růžová barvička. V této pastelové potřebuji mnohem více kousků. Také jako poslední růžový prvek byl doplněn náramek z bugiamasa, který pod hustým svetrem nebyl vidět a tak mohl být vidět pouze při svléknutí. V zimě se často zapomíná na šperky a tak je v pořádku jej občas doplnit v podobě náramku, aby jsme neměli holé ruce. I já v zimě na šperky zapomínám jelikož jsem většinou zachumlaná ve svetru a rukavicích. 

Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Kabát: Zaful / Svetr, kalhoty: F&F / Košile: New Yorker / Kozačky: Svetshopaholiku / Rukavice: Tržnice / Kabelka: Dresslily / Náramky: Bugiamasa / Řetízek: SIX

S láskou,
Vaše SAGI ♡

0 komentářů:

Post a Comment

Děkuji za Vaše komentáře.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...