18/02/2017

Lost in thoughts

6


Zvláštní to pocit zažívám, když dokonce i já mám s něčím a s někým soucit, nebo mě to dokáže dostat do kolen. Upřímně prostě nejsem empatická, tedy myslela jsem si to a částečně to tak i je. Videa, která jsou nahraná, aby hrála na city druhých mě jaksi nedokážou ani na kousek vyvést z míry, kdybych byla přesvědčená o realitě videa, tak to je asi jiné. Neříkám, že to ní podle zkušenosti, ale radši vidím vše reálně. 
Co mě opravdu dokáže dostat na tolik, že mi ukápne slza, tak to jsou videa o zvířatech a to snad všechny. Od těch, kde si prošli nejhorším a skočilo to nejlépe až po ty, kde to končí jen špatně. Jak jinak. 
Hodně maminek dojímá vidět natočený porod a to je upřímně to jediné, na co se nemohu dívat. Není mi z toho dobře, protože i když jsem žena a dokonce matka, tak nemusím vidět ÚPLNĚ VŠECHNO. Obdivuji mého manžela, který toto viděl na vlastní oči, já bych "padla v boji". :D Opravdu se mi ten pohled na to nelíbí i když je to to nejkrásnější pro tu ženu. Jak jsem řekla, prošla jsem si tím, nebylo to příjemné a vlastně si ani nechci představit, jak to všechno vypadalo. Bože, na co to myslím?!

Psaní všeho, co jsem ne/zažila je jiné. Například jsem úplnou náhodou narazila na video u které jsem zatraceně bulela jako želva. Vlastně to bylo to nejhorší i nejlepší, co by se stalo. Na stránkách o mateřství jsem viděla už kde co, ale toto bylo jiné, hodně skutečné. Jednalo se o porod (který tam vidět nebyl, byl to císař.) a bylo tam miminko, které zrovna vytáhli a ono nedýchalo, srdce netlouklo a já koukala na tu jeho tvářičku, která se ani nehnula, na to jak se ho snažili oživit. Upřímně, ten pocit si nedokážu vůbec představit, zbláznila bych se! Miminko bylo po 20ti minutách oživeno a když začalo plakat, měla jsem radost, ale museli znova, až ho pak opravdu "oficiálně" zachránili. 
Je neuvěřitelné, jací dokáží lékaři být a že dokáží zachránit takto malé stvoření. 

Když už jsem u lékařů, tak tu mám ještě "domácí" zprávy o kterých se nechci rozepisovat úplně podrobně. Můj bratr byl v týdnu na operaci s "posunem" horní a dolní čelisti a když se jednalo o mého bratra, kterému měl být tento zákrok prováděn, tak jsem nedokázala myslet úplně pozitivně. Bála jsem se o něj i když jsem věděla, že bude v pořádku. Říkala jsem si, jak bude vypadat po tom všem a zda ho poznám. Je to můj bratr, který byl do teď stejný a najednou se mu úplně změní vzhled. 
Když už měl po, tak jsem mu poslala fotky jeho krsniatka, tedy mého syna, aby měl radost až se probudí. Konečně mi napsal a poté poslal fotografii a já se přiznám, že jsem reagovala pláčem, který vůbec netuším, kde se vzal. Byl oteklý a úplně jiný, nepoznávala jsem ho a bylo mi ho líto, jakou bolestí si musel a musí ještě projít. A navíc jsem si nikdy nemyslela, že to budu takto prožívat i když o moc nešlo. Navíc já, která není tolik empatická :D.

Jsem divná. 

Pár vět k outfitu, který je též součástí článku. Dlouhá bílá košile, která se dá nosit na tolika způsobů, no nevěřím jí zas na tolik, abych šla jen v ní a tak jsem pod ní vzala ještě černé mini šaty, které nosím většinou jen pod něco průhledného. Říkám si "celkem odvážný outfit" pro mě asi ano, protože mám v takto krátkých věcech nekráčím, ale musím uznat, že mi to vysloveně nevadilo. Bylo to něco jiného. Ale mačkavost bavlny je celkem nesnesitelná :D.

Foto: Klárka


Křivák: Primark / Košile: Sammydress / Boty: Zaful / Kabelka: Shein / Klobouk: Zaful 

S láskou,
Vaše SAGI ♡

6 comments:

  1. Já si taky občas nadávám za to, že nejsem tak empatická, jak bych si přála, abych byla. Nadruhou stranu mne ale rozbrečí téměř vše -.-"
    outfit je hezký, ale nevyšla bych v něm ven :D

    eLblog

    ReplyDelete
    Replies
    1. Tak v tom aspoň nejsem sama, jen s tím, že mě nerozbrečí téměř vše :D.
      Děkuji mockrát ♡♡♡ i na mě byl dost odvážný :D

      Delete
  2. Nádherné fotky, veľmi ti to pristane :)
    my blog : THE COLORFUL THOUGHTS

    ReplyDelete
  3. Pěkný článek. Já se snažím být empatická v některých situacích, ale jak píšeš, tak jakákoliv smutná videa se zvířaty mě pokaždé rozpláčou. To vide s oživováním miminka jsem náhodou také viděla a ač jsem se původně zhrozila, že tam uvidím porod, tak to, co jsem viděla potom byl zázrak. Do poslední sekundy jsem nevěřila, že by ho oživili.
    Jinak moc pěkný outfit, sluší ti :)
    Inspiration by Linda

    ReplyDelete
    Replies
    1. Taky se snažím, ale občas mi to moc nejde :D. Zvířátka jsou prostě zvířátka ♡. Jsem ráda, že víš o které video jde, byl to opravdu divný pocit se na to dívat.
      Děkuji ti mockrát ♡♡♡

      Delete

Děkuji za Vaše komentáře.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...