31/01/2017

V "hlavní roli" matka

3


Tolik věcí se mění po čas našich životů a stále se nepřestáváme divit. Už jen to když řeknu, že jsem maminka, tak kulí oči. Vlastně bych sama do sebe nikdy neřekla, že se stanu matkou nebo dokonce, že se vdám. Celý život jsem v osobním životě celkem samostatná a občas nesnesu ve své blízkosti nikoho, tedy hlavně pokud něco dělám a někdo mi do toho chce výrazně kecat. Kdyby mě někdo zavřel na pár dní do místnosti, kde bych byla jen já, postel, voda a samozřejmě něco k zakousnutí, tak mi to ani nevadí naopak bych si od svých denních činností dost odpočinula, problémem je, že nevydržím dlouho na jednom místě a musím něco dělat, takže bych nejspíše bych cvičila, běhala ze strany na stranu apod. Myslím, že stále bych si sama dokázala zabavit.

Stále mi v hlavě zní několik věcí, které mi docházejí postupně. Nedávno jsem byla v práci úplně sama a kolem poledne dorazila výpomoc, která byla strašně moc skvělá a optimistická a to já na lidech mám nejradši. Celkově jsme si povídali úplně o všem s tím já nemám problém, ale často se bojím, že moc lidí opravdu nepochopí můj humor. Sama sebe vlastně urážím v kuse. Nejspíše si tím kompenzuji fakt, že mě na základní škole i střední škole nadávali do obřího zadku, přistávací plochy, anorektického hrudníku a divného obličeje. Ze všech těchto věcí si snažím dělat srandu a nejspíše je to i má obrana přesně proti tomu všemu, nebolí to pak. 
Od doby, kdy jsem se mohla nazvat matkou uteklo už 19. měsíců, což je neuvěřitelná doba. Nejdřív, proč jsem zadala tuto větu, ač to vypadá, že tam vůbec nesedí. Během těhotenství o kterém jsem už mnohokrát psala, jsem se neměla ráda a ani fakt, že moje milované dítě ve mně žilo, nebylo příliš uklidňující. Vážně jsem optimista? Já si myslím, že ano. Každý má své dny - hlavně my ženy. Po porodu se můj psychický stav zhoršil, musela jsem kojit, což nebyl takový problém, ale dokola jsem poslouchala, že nemám cvičit - no nedodržovala jsem to. Nemohla jsem sama se sebou žít a všechno to z čeho si teď dělám srandu, bylo v míře, kdy jsem plakala po večerech. Vážně příjemné, že? 
Když jsem chodila do fitness, kam bych ráda chodila stále a pořád, ale nejsou už možnosti, tak bych nejspíše měla i teď mnohem méně výchylek. Naštěstí mám doma posilovací stroje, závaží a makám co to jde, dělám to pro sebe. 

No která žena by byla ze sebe nadšená, kdyby měla obří zadnici, a prsa která možná jsou, ale nikdo je nikdy neviděl. Na zadek jsou dřepy a na prsa jsou potřeba buď geny a nebo prachy.

Tak a teď k té roli matky, která je stále reálná a bude dokud budu žít. Nemohu totiž stále uvěřit tomu, jak čas utekl. Již zmíněných devatenáct měsíců mi přijde jako chvilka. Tolik se toho za dobu, co je na světě naučil a já mohu být jedině hrdá.
Ač mi po večerech běhá po bytě a vyřvává, prostě jen tak, tak ho miluji. Bez těchto maličkostí, kdy má člověk pocit, že jeho dítě bylo posednuté a nebo dokonce podědilo mírnou demenci svých rodičů, no kdo ví. Od chvíle, kdy jsem začala chodit do práce mi dělá radost, když přijedu a první, kdo u dveří stojí, je můj syn. Ten sice vzápětí zdrhne kamsi, počká až se svléknu a přiběhne aby mi dal to nejsladší objetí ♡. Tyto chvilky miluji, vážím si jich a dokonce jsem ráda, že se ke mně občas v noci přitulí a není jen u tatínka. 
Michálek u nás spí sice opravdu málo, ale vždy jen u tatínka a tak jsem byla trochu smutná, že se ke mě vůbec nechce trochu přitulit. Teď mi to dělá velkou radost, když je na mě nalepený či mě dokonce v noci chytne za prst. A nebo mi taky přistane miniaturní noha v oku. 

Ráno se budíme vždy v dobré náladě, tedy pokud nás zrovna nebudí 150x za noc a my jsme ráno jako zombie. Občas nám to prostě trvá, někdy si přijdu jako starý počítač, který se zapíná hodinu a pak běží, jako by umíral. Ve většině případů jsem spíše velký živel, což potvrdí nespočet lidí, kteří mě dobře znají. 
A jak ráno začíná z pohledu našeho syna? Když spí ve své postýlce, tak si hodinu před tím, než nás chce budit brouká a povídá, což mě probudí při prvním pípnutí a mám čas nabírat energii. Když k němu jeden z nás přijde dřív, tak dá najevo, že chce ještě ležet a ať táhneme, sám si řekne. Já osobně stihnu svojí ranní hygienu a manžel stále ještě dospává zbylé minuty.
Najednou dítě pobírá všechny tři plyšáky, bez kterých nikam nepůjde. A zkuste je někdy zapomenout a bude zle! Nedávno si usmyslel, že musí brát i polštář a deku a tak v posteli nezbývá nic jiného, než matrace a potah na ní. 
Všechno si pracně nese ve svém malém náručí a jde do obývacího pokoje, kde všechny uklizené hračky nahrne doprostřed místnosti, se slovy "zabijte se rodiče, bude sranda". Denní rutina opravdu. Když je čas pohádek, tak ještě zapínáme televizi a on se může v klidu koukat, ale jeho televize nezajímá vyjma reklam, ale sem tam se i dívá. 
Párkrát jsem tu napsala slova, která by mohla naznačit, že můj syn mluví, tak ne on ještě stále odmítá mluvit. No tedy aspoň se mnou. Dokonce, když jsem se vrátila první den z práce, tak se ke mně otočil zády a nechtěl mně ani pozdravit - po 5ti minutách přišel a dal mi pusu ♡. 
No nicméně ať se snažím jak se snažím s ním mluvit nebo mu číst, tak se na mě kouká, jako bych byla úplný idiot. Řekne máma i táta, ale když po něm chci jedno z toho, řekne opak a nebo se mi jen směje. Řekne baba, ham, pa, dede (děda) a naprosto skvěle umí NE. Ne je velice časté "Michálku pojď k mámě." "Ne." super. 
Když jsem naštvaná, že dělá co nemá, tak se schová do stanu a dělá, že tam vůbec není, je ticho a opravdu i přes to, že je naprosto zřetelně vidět. Prostě tam zrovna není! Vlastně to miluji, všechny tyto situace, protože když si na to vzpomenu s mužem, tak se musíme jen smát. Naučil se mračit a dokáže dělat vážně zajímavé výrazy. Rozložil mi USB mezi tím, co jsem byla 5 minut v kuchyni. 

Moje maminka řekla, že je povahově po mně, tedy aspoň s tím ignorováním. Vtipné je, že mi přijde jako pejsek, celou dobu neposlouchá, ale když jde o jídlo, tak poslechne na slovo :D. Jinak nás má doslova na háku.

Být maminkou je opravdu velká zábava, neuvěřitelná starost a i když jsem si to nikdy neuměla představit, tak teď bych si neuměla představit život bez něj. Dal mi víc než kdo jiný a dokázal mi, že nejsem tak neschopná, jak jsem si vždy myslela. Jsem ráda, že když mu dám piškot, sušenku ba dokonce cokoliv jiného, tak se podělí, dokonce to vecpe do pusy, aby měl jistotu, že to sníte. Umí poskládat kostky přesně podle velikosti, což jsem se divila, že to zvládl hned na poprvé a celkově, to jak u všeho přemýšlí, je naprosto zlaté.

A co vy maminky, jaký je váš příběh, jak si užíváte mateřství? 

S láskou,
Vaše SAGI ♡

3 comments:

  1. Já sice ještě maminka nejsem, ale článek mne chytl za srdce. Moc hezky napsaný, Michálek musí být fakt zajímavé dítě :)

    eLblog

    ReplyDelete
    Replies
    1. Tak to opravdu mockrát děkuji ♡♡♡. Michálek je celkem hyperaktivní a tak je to opravdu zábava :D

      Delete
  2. Tak som sa stavila aj pri tomto článku a smejem sa, koľko vecí z toho sedí aj na môjho bračeka, ktorý má teraz okolo 20 mesiacov. "Povedz mama." "Bába." - toto je základ. :D :D Pritom písmenko "m" normálne ovláda, ale iba pri "mňam mňam".
    Neviem, či má zmysel vyjadrovať sa ku zvyšku, lebo fakt skoro na všetkom z toho, čo si písala, sa smejeme doma tiež. Napríklad tie situácie, keď sa skryje a tvári sa, že ho nevidno. :D
    A k tomu USB, tvoj malý je asi tiež technický špecialista... napr. čo sa nás týka, tak mama mala pár dní dozadu zapnutý notebook a on sa k nemu nejako dostal a zmenil na ňom pozadie plochy, ktoré ani neviem, odkiaľ nabral, v živote som taký wallpaper v tom ntb nevidela. :D
    Ešte sa hovorí, že "ako si vychováš, tak máš." Neviem, či súhlasím. Náš drobec, podobne ako váš, vôbec neposlúcha a skôr máme pocit, akoby sa vychovával sám. :D Málokto pochopí...
    A bez toho plakania by som si teda vedela predstaviť život - v podstate je to jedna z vecí, ktorá ma stále trochu odrádza od toho, stať sa tiež matkou - lebo keď má to malé protestujúcu náladu, nie je to veľmi príjemné. :D
    A ozaj, tvoj synček je na fotke veľmi zlatučký. :) Aj keď verím, že je to tiež len za anjela prezlečený čertík. :D

    ReplyDelete

Děkuji za Vaše komentáře.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...