31/01/2017

V "hlavní roli" matka

3


Tolik věcí se mění po čas našich životů a stále se nepřestáváme divit. Už jen to když řeknu, že jsem maminka, tak kulí oči. Vlastně bych sama do sebe nikdy neřekla, že se stanu matkou nebo dokonce, že se vdám. Celý život jsem v osobním životě celkem samostatná a občas nesnesu ve své blízkosti nikoho, tedy hlavně pokud něco dělám a někdo mi do toho chce výrazně kecat. Kdyby mě někdo zavřel na pár dní do místnosti, kde bych byla jen já, postel, voda a samozřejmě něco k zakousnutí, tak mi to ani nevadí naopak bych si od svých denních činností dost odpočinula, problémem je, že nevydržím dlouho na jednom místě a musím něco dělat, takže bych nejspíše bych cvičila, běhala ze strany na stranu apod. Myslím, že stále bych si sama dokázala zabavit.

Stále mi v hlavě zní několik věcí, které mi docházejí postupně. Nedávno jsem byla v práci úplně sama a kolem poledne dorazila výpomoc, která byla strašně moc skvělá a optimistická a to já na lidech mám nejradši. Celkově jsme si povídali úplně o všem s tím já nemám problém, ale často se bojím, že moc lidí opravdu nepochopí můj humor. Sama sebe vlastně urážím v kuse. Nejspíše si tím kompenzuji fakt, že mě na základní škole i střední škole nadávali do obřího zadku, přistávací plochy, anorektického hrudníku a divného obličeje. Ze všech těchto věcí si snažím dělat srandu a nejspíše je to i má obrana přesně proti tomu všemu, nebolí to pak. 
Od doby, kdy jsem se mohla nazvat matkou uteklo už 19. měsíců, což je neuvěřitelná doba. Nejdřív, proč jsem zadala tuto větu, ač to vypadá, že tam vůbec nesedí. Během těhotenství o kterém jsem už mnohokrát psala, jsem se neměla ráda a ani fakt, že moje milované dítě ve mně žilo, nebylo příliš uklidňující. Vážně jsem optimista? Já si myslím, že ano. Každý má své dny - hlavně my ženy. Po porodu se můj psychický stav zhoršil, musela jsem kojit, což nebyl takový problém, ale dokola jsem poslouchala, že nemám cvičit - no nedodržovala jsem to. Nemohla jsem sama se sebou žít a všechno to z čeho si teď dělám srandu, bylo v míře, kdy jsem plakala po večerech. Vážně příjemné, že? 
Když jsem chodila do fitness, kam bych ráda chodila stále a pořád, ale nejsou už možnosti, tak bych nejspíše měla i teď mnohem méně výchylek. Naštěstí mám doma posilovací stroje, závaží a makám co to jde, dělám to pro sebe. 

No která žena by byla ze sebe nadšená, kdyby měla obří zadnici, a prsa která možná jsou, ale nikdo je nikdy neviděl. Na zadek jsou dřepy a na prsa jsou potřeba buď geny a nebo prachy.

Tak a teď k té roli matky, která je stále reálná a bude dokud budu žít. Nemohu totiž stále uvěřit tomu, jak čas utekl. Již zmíněných devatenáct měsíců mi přijde jako chvilka. Tolik se toho za dobu, co je na světě naučil a já mohu být jedině hrdá.
Ač mi po večerech běhá po bytě a vyřvává, prostě jen tak, tak ho miluji. Bez těchto maličkostí, kdy má člověk pocit, že jeho dítě bylo posednuté a nebo dokonce podědilo mírnou demenci svých rodičů, no kdo ví. Od chvíle, kdy jsem začala chodit do práce mi dělá radost, když přijedu a první, kdo u dveří stojí, je můj syn. Ten sice vzápětí zdrhne kamsi, počká až se svléknu a přiběhne aby mi dal to nejsladší objetí ♡. Tyto chvilky miluji, vážím si jich a dokonce jsem ráda, že se ke mně občas v noci přitulí a není jen u tatínka. 
Michálek u nás spí sice opravdu málo, ale vždy jen u tatínka a tak jsem byla trochu smutná, že se ke mě vůbec nechce trochu přitulit. Teď mi to dělá velkou radost, když je na mě nalepený či mě dokonce v noci chytne za prst. A nebo mi taky přistane miniaturní noha v oku. 

Ráno se budíme vždy v dobré náladě, tedy pokud nás zrovna nebudí 150x za noc a my jsme ráno jako zombie. Občas nám to prostě trvá, někdy si přijdu jako starý počítač, který se zapíná hodinu a pak běží, jako by umíral. Ve většině případů jsem spíše velký živel, což potvrdí nespočet lidí, kteří mě dobře znají. 
A jak ráno začíná z pohledu našeho syna? Když spí ve své postýlce, tak si hodinu před tím, než nás chce budit brouká a povídá, což mě probudí při prvním pípnutí a mám čas nabírat energii. Když k němu jeden z nás přijde dřív, tak dá najevo, že chce ještě ležet a ať táhneme, sám si řekne. Já osobně stihnu svojí ranní hygienu a manžel stále ještě dospává zbylé minuty.
Najednou dítě pobírá všechny tři plyšáky, bez kterých nikam nepůjde. A zkuste je někdy zapomenout a bude zle! Nedávno si usmyslel, že musí brát i polštář a deku a tak v posteli nezbývá nic jiného, než matrace a potah na ní. 
Všechno si pracně nese ve svém malém náručí a jde do obývacího pokoje, kde všechny uklizené hračky nahrne doprostřed místnosti, se slovy "zabijte se rodiče, bude sranda". Denní rutina opravdu. Když je čas pohádek, tak ještě zapínáme televizi a on se může v klidu koukat, ale jeho televize nezajímá vyjma reklam, ale sem tam se i dívá. 
Párkrát jsem tu napsala slova, která by mohla naznačit, že můj syn mluví, tak ne on ještě stále odmítá mluvit. No tedy aspoň se mnou. Dokonce, když jsem se vrátila první den z práce, tak se ke mně otočil zády a nechtěl mně ani pozdravit - po 5ti minutách přišel a dal mi pusu ♡. 
No nicméně ať se snažím jak se snažím s ním mluvit nebo mu číst, tak se na mě kouká, jako bych byla úplný idiot. Řekne máma i táta, ale když po něm chci jedno z toho, řekne opak a nebo se mi jen směje. Řekne baba, ham, pa, dede (děda) a naprosto skvěle umí NE. Ne je velice časté "Michálku pojď k mámě." "Ne." super. 
Když jsem naštvaná, že dělá co nemá, tak se schová do stanu a dělá, že tam vůbec není, je ticho a opravdu i přes to, že je naprosto zřetelně vidět. Prostě tam zrovna není! Vlastně to miluji, všechny tyto situace, protože když si na to vzpomenu s mužem, tak se musíme jen smát. Naučil se mračit a dokáže dělat vážně zajímavé výrazy. Rozložil mi USB mezi tím, co jsem byla 5 minut v kuchyni. 

Moje maminka řekla, že je povahově po mně, tedy aspoň s tím ignorováním. Vtipné je, že mi přijde jako pejsek, celou dobu neposlouchá, ale když jde o jídlo, tak poslechne na slovo :D. Jinak nás má doslova na háku.

Být maminkou je opravdu velká zábava, neuvěřitelná starost a i když jsem si to nikdy neuměla představit, tak teď bych si neuměla představit život bez něj. Dal mi víc než kdo jiný a dokázal mi, že nejsem tak neschopná, jak jsem si vždy myslela. Jsem ráda, že když mu dám piškot, sušenku ba dokonce cokoliv jiného, tak se podělí, dokonce to vecpe do pusy, aby měl jistotu, že to sníte. Umí poskládat kostky přesně podle velikosti, což jsem se divila, že to zvládl hned na poprvé a celkově, to jak u všeho přemýšlí, je naprosto zlaté.

A co vy maminky, jaký je váš příběh, jak si užíváte mateřství? 

S láskou,
Vaše SAGI ♡

28/01/2017

Zaful accessories

2


Mezitím, co se mi honí myšlenky celý den v hlavě, stihla jsem uklidit, vyprat, zacvičit si a hrát si s dítětem a co navíc měla jsem ohromnou chuť péct a tak jsem si zapekla veky s pomazánkou a sýrem, bože jak já to zbožňuji, ale tak jednou za půl roku to stačí :D.
A málem bych zapomněla, pekla jsem sušenky. Vážně? Ano! Já jsem opravdu pekla sušenky, já která není schopná ani upéct cukroví na Vánoce na stejný způsob, tak jsem udělala sušenky. Myslím, že momentálně to chápou jen rodiče a manžel. Také jsem ve většině nových věcí úplně neschopná a tak se divím, že neskončili na popel a že jsem vůbec dokázala udělat těsto.
Pokud jste si zaklepali na čelo, co jsem za ženskou, že neumím ani pořádně vařit, tak je to prostě pravda. Nebudu přeci lhát, že jsem úžasná kuchařka. Vaření totiž fakt nemám ráda, jako malá jsem musela pomáhat v kuchyni mamince a učit se postupně vaření, které moje maminka prostě zvládá naprosto dokonale, ale mě to nebavilo víc a víc, čím více se to po mě chtělo. Fakt divná ženská co? Pravdou je, že jsem se o vaření zajímala, až když jsem musela vařit a to bylo na intru, kde jsem mimochodem dost zhubla :D.
Myslím, že po valné většině neúspěchu v kuchyni, jsem si to vaření ještě víc neužívala. První jsem se učila guláše, které skončili naštěstí chuťově dobře. Měla jsem vždy ráda maminčino pečení a tak jsem se vrhla do své první bábovky. HA! Chyba za chybou, rodiče mě vždy uklidnili, že na poprvé se to občas nepovede, ale pořádnou bábovku jsem udělala asi po 150tém pokusu, kdy už jsem zoufale doufala, že se aspoň ta jedna povede. A povedla, do večera po ní nebylo ani vidu. Díky tomu jsem začala péct dorty, které jsem dělala zdravější formou a tak to pokračovalo.
Jsem ráda, že si už v kuchyni umím poradit, nebojím se experimentovat a snažím se ze všech sil, aby to všem chutnalo. Umím celkem dost jídel, které jsou i poživatelné :D, ale faktem je to, že mě to strašně NEBAVÍ. Jsem ráda za to jakého mám manžela, který mi pomáhá a snaží se mi poradit a nebo uvaří on, jelikož jím pět a půl jídel a jeho jídla neumím, neboť jsem nikdy neměla zájem se je učit.

Žena, která měla zůstat sama, to si říkám pořád, ale díky tomu všemu už mi nevybuchují vajíčka a dokonce nehoří kuchyň :D. To první je realita a to druhé se naštěstí nestalo.
Celkem vtipná příhoda mého dětství, byla jsem doma sama a měla chuť na vajíčka na tvrdo. Bylo mi asi 12? Myslím, ale jistá si nejsem a bratr mi řekl, že nejsem tak neschopná, abych si neudělala vajíčka. Jo, hmm, asi netušil, že na ty vajíčka zapomenu. Ano, já jsem na ty vajíčka zapomněla! Tou dobou jsem se nejspíše dívala na nějaký animák a nebo dělala "grafiku pro svůj blogísek". Najednou za mnou přiběhl vyděšený Charlie (náš pejsek) a já jsem furt nechápala, co se stalo. A pak se mi konečně rozsvítilo. Šla jsem naprosto v klidu do kuchyně, kde mi šlehla kouřová facka. Voda nikde, vajíčka nikde a všude kouř. Vyplašená jsem pootevírala veškerá okna v kuchyni, vypnula samozřejmě sporák a nacházela vajíčka po kuchyni. Našla jsem všechny poloviny a když dorazil zbytek rodiny, tak se mi hrozně smáli, že se vajíčka dělají chvilku a ne tak dlouho, že zmizí i voda.

Tak toto je můj příběh z úplně prvního "vaření". A jaký máte příběh vy? Určitě budu ráda, když mi napíšete do komentářů.

Když jsem se vypovídala o tom, jaký jsem antitalent - byla jsem, už jsem na tom lépe, tak se vrhnu také k outfitu. Zima je zima, ale já opravdu nemám ráda, když zrovna mrzne. Letošní zimu jsem si pořídila nějak moc šál, ale zase je výhodou, že je v nich teplo. Například v TÉTO je opravdu příjemné teplo, jen trochu moc pelichá a překvapivě opět elektrizuje, což mě vlastně už nepřekvapí. Ze Zaful jsem si tentokrát objednala i sadu s chokery, které jsou tentokrát se zlatou aplikací a také ještě černé hodinky, které mám i s manželem stejné jen jeho mají větší ciferník. Co bych řekla u těchto hodinek? No nečekejte žádnou kvalitu, ale na nějaký čas poslouží dobře. My jsme si je s manželem vybrali díky jejich vzhledu, já jsem večer pak trávila zkracováním, jelikož máme oba hubenější ruce a to naštěstí šlo velmi dobře. Jedině co bych vytkla, je zapínání u kterého mi vadí, že je zbytečně dlouhé, nevím přesně jak nazvat tyto díly a vadí to jen mě na mé ruce.
Mám opravdu ráda pohodlí a díky kouskům které na sobě mám jsem to pohodlí měla. Také šaty, které jsem tentokrát využila jako top, vlastně díky rozparkům nebudu dosti odvážná, abych je nosila v létě úplně bez dalších šatů pod nimi.
Někdo (potkala jsem sousedku), když vidí kozačky s podpatkem, tak si klepe opravdu na čelo.

A co je na mě jiného? Ano udělala jsem si účes, který se mi ve finále vůbec nepovedl. Stále jsem nebyla schopná si zakoupit vetší vycpávku do vlasů na "donutové" drdoly a díky délce mých vlasů se z toho stalo "cosi" zvláštní. ALE aspoň mi neelektrizovali vlasy ♡.

Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Kabát: Textile House / Šála: Zaful / Čelenka: Pimkie / Top, kalhoty: F&F / Kabelka: Primark / Boty: Botovo / Rukavice: tržnice / Hodinky: Zaful / Chokery: Zaful / Náramek: Bugiamasa

S láskou,
Vaše SAGI ♡

26/01/2017

Gamiss waistcoat

4


Nikdy jsem neholdovala kožíškům ať už byly umělé nebo pravé. Neříkám, že odsuzuji lidi za kupování kožichů ze zvířat, ale já osobně bych to neudělala. Lidé kteří na to mají, mají pravdu v tom, že kdysi byli zvířata především využívaná na kožichy a chránili lidi před umrznutím. Sama jsem se o tom na škole učila více než dost, kožešina je značkou luxusu a jakéhosi majetku. 
Upřímně se přiznám, že pochopím kožich z králíka, jelikož celý králík se zpracuje a tak se dá říci, že "nic nepřijde nazbyt". Nicméně farmy nepodporuji a kožichy (pravé) nekupuji.

A když jsem u těch kožíšků, tak mám jeden - najdete ZDE, který je samozřejmě umělý, ale dost mě překvapil tím, jak vypadá a jak je mi příjemný. Vlastně ve všem chundelatém vypadám jako koule a tak jsem ráda, že to u tohoto není tak znatelné, ale nebudu lhát, koule v něm trochu jsem :D. Nicméně mě překvapilo, že mi nedorazil vypelichaný kus hadru, ale celkem pěkná a nositelná vesta. Více mě překvapila krémově bílá čepice - najdete ZDE, která je tak brutálně teplá, že to není ani možné ♡. Brzy vyjde video, kde ukazuji i rubovou stranu této čepice, ale abych to do té doby aspoň popsala, tak má uvnitř plyš. Když říkám plyš, tak to tak i myslím, pokud je zrovna -15°C, tak se tato čepice stává topkou. I v té zimě mi v ní bylo vedro :D. Tyto dva kousky jsou z eshopu Gamiss, se kterým jsem s oblečením moc dobré zkušenosti neměla a tak jsem dost překvapená, že mi dorazili tak pěkné kousky.
Dále tu ještě mám krásné zlaté hodiny, které byli po většinu času schované, ale v práci perfektně posloužili (tedy po tom, co jsem ten čas nastavila). Konečně mi přišli hodinky, které hned od počátku netikali jako bomba a tím nečerpali baterku, která stejně určitě moc nevydrží :D. Nicméně jsou to krásné jednoduché zlaté hodinky - najdete ZDE, které opět rozšířili tu malou sbírku. 

Navíc poslední dobou opět začínám žít naplno, je krásné vidět svět zase jinak, tedy reálně a zároveň být sama šťastná. Opět jsem našla větší chuť cvičit a po první týdnu opravdu drastického cvičení jsem nejen pár dní nemohla chodit, používat smích při bolesti břišních svalů a vlastně si jít i sednout bylo dost bolestivé. Cítím jak se mé tělo opět rychle mění a i když si někteří klepou na čelo, že je to jen týden, tak centimetry nelžou a já se na sebe opět s radostí dívám do zrcadla a věřím, že to dotáhnu o dost dál, než když jsem po stěhování omezila cvičení. 
Což myslím vážně, já jsem sice cvičila, jako závaží jsem využívala svého syna, který to bral i jako zábavu, ale potřebovala jsem už víc do toho dát. Ale některé jeho hračky jsou skvělý pomocník! 
Celý byt je taková malá posilovna a tak jsem ráda, že mohu každý den cvičit se závažím a občas si zatančit s prckem a vypadat jako by jsme dostali jakýsi druh záchvatu. ♡

Také bych chtěla říct, že na té náladě přispěla změna HA a tak jsem ráda, že to opravdu šlo tak dobře, bez jakýchkoliv komplikací! I když je HA svinstvo, tak já nejsem proti ní, prostě jsem za ní ráda. Dokud jsem zdravá a nedělá mi problémy, tak se jí nevzdám. 

Foto: Klárka


Kabát, top: Textile House / Bunda, rukavice: Pimkie / Vesta: Gamiss / Pásek: F&F / Kalhoty: H&M / Kabelka: Noire / Čepice: Gamiss / Hodinky: Zaful

S láskou,
Vaše SAGI ♡

24/01/2017

Burgundy & Gray

2


Při poslechu oblíbené hudby mi vždy jde samo od sebe celé psaní a do slova mohu říct, že píši to, co mám zrovna na srdci. Všechny články, které ač chystám pozdě večer, chystám od srdce, dávám do nich další kus mých vzpomínek a zaznamenávám si různé události či cokoliv jiného. 
Například jednou v práci mě chytla myšlenka, tak krásná myšlenka až jsem vzala papír a začala si vše psát. Samozřejmě jsem měla chvilku čas, jelikož jsem i na otevření obchodu přišla dříve a tak jsem měla svojí chvilku. Takže poté, co jsem zapsala potřebné informace, obchod vysála, utřela prach, umyla zrcadla a urovnala oblečení, mi zbylo opravdu dost času. 

V obchodě s oblečením jsem vlastně vždy chtěla pracovat, je to něco, kde se člověk učí spoustu dalších věcí. Ač jako vyučená krejčí o materiálech a střizích vím více než dost, stejně se najde střih, který vidím poprvé a napadá mě různé modelování střihů. Zjišťuji, co si lidé kupuji, kolik investují a na jakou cílovou skupinu se takto drahé oblečení vztahuje. 
Občas zůstávám v úžasu a občas si upřímně řeknu "to budeme jako prodávat?". Bohužel ne každá věc je perfektní pro nás, ale zákazník je náš pán a tak si určuje priority a vlastní styl, do kterého by jsme neměli ve velké míře zasahovat.
Stále bych nejraději vzala skica a začala všechny své nápady kreslit na papír, ale v hlavě si říkám, že když to udělám teď, tak do doby než si koupím stroj nebude žádná zima a tak mi kabáty do -20°C budou k ničemu :D. Čekám až doma, na stole, bude stát "ten" šicí stroj, který se mnou bude plnit velký sen. Tak velký, že doufám v radost druhých. 
Někdy jsou ty sny opravdu velké a i když vím, že jsem celkem v nedohlednu, tak v to věřím. Šití je něco, co mě baví, něco co chci dělat, chci své vlastní návrhy tvořit do detailů, chci aby byli kvalitní a perfektní, aby je nosilo mé okolí a milovalo je ♡. Velký sen, ale jsem mladá a tak mám čas.

Jsem ráda, že má chuť k životu se vrátila v té nejlepší míře. Touha se nevzdat a dělat toho ještě více. Opravdu to miluji, miluji vše co dělám a svojí rodinu. Vážně! Opravdu je to skutečné, ten pocit který se nedá ani popsat!
O mé pocity se dělím s přáteli, rodinou a svými čtenáři, protože chci aby si vždy odnesli tu nejlepší možnou náladu. Chci aby si všichni věřili i když je to někdy těžké, chci aby věděli, že životem musíme plout s úsměvem a starosti nechávat daleko za námi. Ztratit se jim. 

 Outfit
Do mrazů v šatech? Ano a jak ráda, vlastně je u mě rozhodně běžnější v zimě nosit sukně a šaty než kalhoty. Tentokrát jsem opět vyrazila do nákupního centra Olympia Plzeň, kde jsme už jednou fotili, ale pravdou je, že jsme fotili kolem 17-18 hodiny, kdy je venku opravdu tma a proto bylo jednodušší zalézt do "nákupáku". 
Navíc se v té zimě člověk zahřeje, projde pár obchodů, upustí pár slz, ale nakonec odchází spokojený, protože je tam s kamarádkou. 
 Ač tento den, kdy jsme fotili takové mrazy nebyli, tak světe div se, ale mě opravdu zima nebyla. Měla jsem na sobě krásné šaty z Sammydress, které najdete ZDE, materiál mě sice úplně nezaujal a myslela jsem si, že jej nevyužiji, jelikož byli také dost velké. Vzala jsem si pod ně černou spodničku a i když mají šaty bílé prvky, nedalo mi a do pasu jsem ještě doplnila bílý pásek. 
K vínovým šatům jsem si vzala další nový klobouk, který opět pochází ze Zaful - najdete ZDE. Upřímně jsem se do něj zamilovala a i do jeho zdobení, které se dá pohodlně využít na více způsobů, jako choker a nebo pásek :D, dokonce jsem to i zkusila jako čelenku a vypadlo to dobře ♡.
Černé punčochy, kabelka a boty jsou už celkem základ zimního outfitu, tedy když zrovna já nevlastním žádné světlé punčochy, čas to napravit :D. A co by to bylo za outfit bez šedého kabátu, který tak dobře hřeje? O tom jsem Vám už tolikrát psala, že už asi ani nemusím více psát.
Ale, co mám nového a neuvěřitelně teplého ♡ je tato krásná šála a věřte nebo ne, ale je z opravdu, OPRAVDU velkých slev u nás v Pietro Filipi. Ceny v PF nejsou nic pro mě, ale při příchodu věcí do slev mě do oka praštila tato právě. Její původní cena byla kolem 2tis. korun a kolik jsem za ní dala já? Podržte se! Já nevěřila! Stála mě 450,- na šálu je to celkem dost, ale je z 100% panenské vlny a upřímně je v ní vedro i v mrazech ♡. Opravdu jsem si jí nemohla nechat uniknout a skončila tak u mě a můj krk ze opravdu vděčný. ♡

Foto: Klárka



Kabát: Zaful / Klobouk: Zaful / Šaty: Sammydress / Kabelka: Noire / Pásek: Shein / Šál: Pietro Filipi / Náramek: Bugiamasa / Punčochy: F&F / Spodnička: Handmade / Boty: Botovo

S láskou,
Vaše SAGI ♡

21/01/2017

Me and my dreams

6


Jako každý smrtelník mám své sny, některé jsou malé, drobné a téměř nepodstatné, což nemohu říct tak přímo, jelikož i z malých snů se časem stává jakýsi posun k těm větším a pak samozřejmě mám velké sny, ale jejich dosah je zatím v nedohlednu. I kdyby mi někdo tvrdil, že mít velké sny a naděje je zbytečné, tak bych věděla, že to říká člověk, který se svého snu naprosto vzdal. A já jsem celkem silná osobnost, až na pár výchylek :D. 
Malé sny jsou většinou věci, záležitosti, které se mohou každý den splnit a posunout mě kupředu. Můj velký sen je mít zdravou a šťastnou rodinu. Ano i to je můj sen. Je to důležité, ale zároveň to nezáleží jen na nás, ale i na okolnostech. Nicméně doufám, že se nás zdraví bude držet opravdu pevně ♡.
Mít jednou dům s místností jen pro mě, kde bych měla dílnu s veškerým vybavením k šití ♡ a pak také vlastní šatník a oddělený botník ♡ dobře jsou to sice tři místnosti, ale jsem žena, potřebuji své potřeby rovnou ve třech místnostech :D. To je jen malý sen.

Upřímně asi nejlepší by bylo vyhrát v loterii miliony a žít si jako v pohádce, kde by zmizely starosti a vlastně by šlo vše tak snadno. Myslím, že by život byl až moc jednoduchý. Ač mě někdy nebaví na něco čekat roky, radši bych žila ve vlastním bytě nebo domě, ale zase bych nepoznala ten boj, který v životě potřebujeme. Musíme se probojovat vpřed, takto já žiji. Bojuji! 
Ač by život byl jednodušší, tak já bych investovala do budoucnosti našeho syna, tím nemyslím, že bych ho rozmazlovala, ale chtěla bych mu něco po sobě přenechat (pochybuji, že bude chtít sbírku mých lodiček a nebo mého oblečení). :D 

Ke snům se ještě v budoucnu vrátím, na jeden můj sen budu totiž točit i video a pokud si to rozmyslím, tak to i napíšu. A pak tu mám jeden svůj velký sen a věřím v něj, ten sen mám už od začátku střední školy a prohlubuje se, nebude to lehké, ale dosáhnu toho.

Ještě jsem si vzpomněla, že jsou sny, které se nám můžou opravdu jen zdát. Od doby, co jsem se dívala na seriál Čarodějky. Kdo si pamatuje? Chtěla jsem čarovat a zkoušela jsem to, no nešlo to. Když přišel Harry Potter, tak jsem neztrácela naději a pak jsem to vzdala. Být neviditelná, když bych měla potřebu zmizet, ano to by bylo také perfektní. Nebo něco ve stylu "sněz co chceš a nepřibereš ani gram" ♡. Vlastně jsem měla i super sen, že by bylo skvělé, kdyby člověk ve snu cvičil a postupně se díky tomu rýsoval :D. Protože ve snech místo 15 kilo zvednu svojí váhu :D. A létání by se mi také líbilo, no člověk není všemocný to už víme a proto tyto vymoženosti nemáme. Budu ještě dlouho smutná, že neexistuje škola čas a kouzel v Bradavicích :(. ♡

A co Vy máte svůj malý i velký sen? Už se jeden či pár z nich splnilo? 

Outfit

Můj další pracovní den, kdy jsem opět vytáhla úžasný šedý kabát, který ovšem nevidíte naposledy. No vážně ho miluji! Až si přijdu fakt blbě, jak často ho nosím. Nicméně jsem si k němu vzala úplně, ale doslova úplně mega šálu, ta pochází ze Zaful a najdete ji ZDE. Upřímně je opravdu velká jako menší deka, takže pokud je mi zima, tak jí jednoduše rozhodím a zabalím se do ní od shora dolů :D. Ale naštěstí mi tak často zima není a tak si počkám na jaro, kdy jí budu nosit jako teplejší přehoz. 
Celý outfit vyzdvihl jak jinak, než zmíněný kabát k němuž jsem kombinovala odstíny růžové v podobě zmíněné šály a růžové kabelky, která je sice malá, ale dost prostorná :D. Jelikož do práce musíme chodit v černém, nebo se tam převléknout, je pro mě jednodušší si vzít černé věci, tedy v podobě kalhot a ještě topu, který je pod bílým svetrem s rolákem. 
Ke svetru se musím přiznat, že patřil ke kouskům, kterých jsem se chtěla docela rychle zabavit, ale jednoho dne mě napadlo ho malinko upravit a momentálně se v mém šatníku perfektně vyjímá ♡. 
Také bych chtěla ještě napsat k těmto botkám z Botovo.cz. Párkrát mi dorazili zprávy o velikostech, zda sedí a kde zjistí délku stélky a proto při kliknutí ZDE najdete v levém sloupku "Tabulku velikostí". Časem by mělo Botovo dělat tabulky i u samotných produktů a tím tak zaručit správnou velikost ♡.  

PS: Zelené kontaktní čočky prostě miluji ♡. A pokud by jste je též chtěli, tak je najdete ZDE. Mám opravdu tmavé hnědé oči a na každém světle s nimi mám jiný odstín zelené. ♡

 Foto: Jiří Bešta Facebook, instagram


Kabát: Zaful / Svetr, rukavice: H&M / Kabelka, kalhoty: F&F / Boty: Botovo / Šála: Zaful

S láskou,
Vaše SAGI ♡

19/01/2017

Pink coat on black

4


Pokud si občas přijdu zmatená, tak nevím, co se děje v mé hlavě právě teď. Netuším, proč existuji a proč do všeho dávám tolik energie, když pak padám vyčerpáním. Po krátké depresi jsem si uvědomila, že nemohu ovládat své pocity. Proč nastal ten pocit z ničeho nic? I když to vše píši, tak se nikdy nevzdám, nemám v plánu přestat do všeho dávat víc než mohu, chci tu být pro své přátele, pro rodinu a své čtenáře. 

Začala jsem poněkud depresivně, sama se totiž v poslední době necítím úplně nejlépe, ale sama si musím opět najít svůj směr. Chvilkami si říkám, co za to může a vlastně se mi naskytá jedna docela dobrá odpověď a tou je HA (antikoncepce), od doby co jsem ji začala brát. Nízký tlak, mdlo, pocit na zvracení, pocit bezmoci a ať už jsem pila a dělala cokoliv, stále se mě drželi závratě, když oné závratě a všechny věci okolo odešli, přišla na řadu nálada, kterou jsou dlouho nezažila. Nenávist vůči vlastní osobě, než jsem otěhotněla měla jsem vážně komplexy. Vlastně do teď se za své tělo stydím a i když si moji přátelé a rodina klepe na čelo, tak já si do ničeho takového mluvit nenechám. Myslím, že ty pocity ve mě stále jsou. To, že se veřejně neodhaluji a nechodím na koupaliště je u mě celkem známé, po několika letech mě do plavek dostala kamarádka, při wellness víkendu a šťastná jsem byla, že nikdo okolo nebyl. 
Možná jsem divná, ale každé kilo navíc mě dostávalo do neústupných záchvatů pláče a následné tvrdé diety, kterou jsem stejně nikdy nevydržela, ale díky stresu jsem všechno jídlo nedokázala vstřebat. Jedla jsem málo a doufala, že nenaberu ani gram. Vlastně je to tak se mnou stále a já ani nevím proč, cvičím a cítím se dobře, ale jakmile mám pocit a nebo zjistím, že mám nedej bože o kilo více, upadám do depresí a říkám o sobě, že jsem tlustá. Toto je poprvé, co se k tomuto veřejně přiznávám, jelikož jsou to věci, které si nechávám pro sebe, ale jak jsem jednou napsala, když se vypíšu, je mi lépe.

Důvod proč jsem v těhotenství měla neustále oči červené od pláče a po porodu též, byla hlavně váha. Nedokážu popsat přesně svůj pocit, ale když jsem se viděla v zrcadle, bylo mi zle, vážně hodně zle a to že jsem čekala svého milovaného syna, mě vůbec na klidu nepřidalo. Ale je to můj boj a já se udržuji šťastná díky cvičení, psaní, čtení a i focení, prostě vše co dělám mě nutí na tyhle blbosti zapomínat.

Ale teď se dostanu k podstatě článku a tím je právě tento outfit. Celkem tmavý že? Měla jsem den, kdy jsem byla celá v černém, ale něčím jsem si přála to rozbít a tak jsem si vzala růžový kabátek, který je zde mnohem lépe vidět. Najdete ho na stránkách Sammydress. Ze stejného eshopu je též tento choker, který najdete ZDE a konečně ho také můžete vidět na krku a ne jako pásek :D. A co na tomto outfitu miluji nejvíc? Můj nový favorit od Zaful, ano jedná se o klobouk - ZDE, miluji klobouky a proto jsem si objednávala hned dva, největší radost mám stejně z černého a to hlavně proto, že jde naprosto ke všemu. 
Šatky jsou původně letní a tak jsem si pod ně vzala basic černý top s dlouhým rukávem. O náramku z Probracetels se můžete více dočíst v předchozím článku ZDE.

A teď ještě pár slov k Pentishop.cz
Proč o nich? Protože od nich mám tyto krásné punčochy, které jsem si hned zamilovala. O to víc mě těší, jakým způsobem dorazili, punčochy samozřejmě jsou vždy klasicky zabalené, ale potěšila mě hořká čokoláda od Merci. Jsem nadšená, že Penti dělá pro své zákazníky opravdu vše, tedy tím myslím, že o nás pečuje do detailu. 
Penti nabízí krásné a módní punčochové zboží, člověk by si dokázal vybrat hned několik. Ač jsem si objednala dvoje punčochy, tak ty druhé neuvidíte, jelikož jsou mi opravdu malé, naštěstí vše bylo v pořádku vyřízeno a tak jsem ráda, že tam pracují opravdu milý lidé. 
Abych je ještě trochu přiblížila, jedná se o tureckého výrobce a samotná historie Penti sahá až do roku 1950. To už je pěkná doba že? Specializují se pouze na výrobu punčochového a spodního prádla a patří mezi TOP 5 největších výrobců právě punčochového zboží v Evropě.
Pentishop.cz mohu rozhodně doporučit, jelikož jsem s celým zákaznickým servisem nadmíru spokojená. Určitě dbejte na velikosti a dívejte se do tabulky. 

Foto: Klárka


Kabát: Sammydress / Choker: Sammydress / Klobouk: Zaful / Šaty: Vero moda / Top, kabelka: F&F / Rukavice: Pimkie / Boty: H&M / Náramek: Probracelets / Punčochy: Penti 

S láskou,
Vaše SAGI ♡
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...