19/10/2017

Black folk dress

0


Můj život je samá práce, ale není to tak, že bych si tím slovem stěžovala, vlastně je to naopak. Mám ráda vše, co jsem se rozhodla dělat, vše totiž vede k tomu nejdůležitějšímu a navíc není nic lepšího, než dát najevo, že něco milujeme. 
Většinou, když někdo napíše slovo "práce" je to spíše s významem "už zase musím na místo, kam nechci", já jsem například vždy ukončila pracovní poměr i když byl dobře placený, tak se nenechám někde nervově zničit. Chápu, že jsou lidé, kteří si nemohou dovolit některé věci, ale určitě by se neměli přestat snažit a nebo by měli hledat na práci pozitivní body a tím si to zpříjemnit, samozřejmě tím teď nemyslím výplatní pásku.

Ať už se mluví o práci v jakémkoliv smyslu, tak se najde několik skupin, některé se slovy "to nejde", nebo "jste neschopní najít si dobře placenou práci", "je mi vás líto, že děláte za tak malý prachy", "nechápu jak můžete pracovat někde za 12tis" apod... Bože našlo by se toho tolik, že to není ani možné. 
Upřímně, nevím proč mají lidé potřebu se do druhých navážet, protože je to každého život a oni se svým rozhodnutím žijí. Každý den je na internetu to samé, dokola se opakují nadávky, urážení, ponižování a kolikrát i šikana. Co se toho týče, tak se vrhnu na podobná témata také, někdy časem. Jelikož si myslím, že to potřebuje samostatný článek a nejen takto v mých běžných "myšlenkách". 

Vrátím se k tématu "práce", jelikož se mi stalo spoustu dobrého od té doby, co mám brigádu, že se chci o pár věcí podělit. Potvrdilo se mi spoustu věcí a vím, že to bude zase znít hrozně "sluníčkářsky", ale když je to pozitivní ve skutečnosti, tak proč ne?!
Každý v práci trávíme určitý čas, to jak ho dokážeme využít je pouze na nás. Minulý pátek jsem měla zrovna odpolední směnu, celkem jsem se i těšila, protože jsem doma byla zrovna celkem nervní a potřebovala jsem toho udělat tolik a dítě mi do toho dělalo všechno, co nemělo, až jsem byla rozčílená a následně nadšená z toho, že jdu do práce. 
Většinou překvapím, že chodím se skutečně dobrou náladou, teď už si myslím, že to chápou, jelikož je to pro mě trochu odpočinek i když je to makačka. Nicméně právě pátek byl fakt náročný, co se týče zákazníků, bordelu apod, ale jelikož mi občas trochu hrábne, tak jsem se se zákaznicemi začala bavit. Navíc jsem se dočkala naprosto skvělé odezvy, kdy mi dvě zákaznice na rovinu řekli, že ještě neviděli tak veselou prodavačku, že jsou většinou večer otrávené (no občas se nedivím i já jsem měla v úterý celkem krizi), vrátili se ke mě třikrát a pokaždé si něco odnesli, velice nerozhodné :D, ale byla s nimi zábava a to mě nabilo energií ještě více. Když mi řekli, že k nám budou chodit častěji, tak mě to hrozně moc potěšilo, dostala jsem pár komplimentů a skutečně jsem byla nadšená ze zbytku směny. 
Měla jsem u pokladny spoustu zákaznic a každá se na mě aspoň trochu usmála i přes jízlivé pohledy, které z počátku měli. Mě osobně dělá radost rozdávat druhým energii, ráda si s lidmi povídám a upřímně si hledám tak trochu budoucí klienty, vlastně se to nebojím ani veřejně přiznat :D. Ta holka je fakt potvora! (Říkám si pro sebe.)
Pokud se mi líbil kousek, který dotyčná kupovala, tak jsem jí ho pochválila, když jsem viděla, že je na vážkách, tak jí pochvala kousku udělala radost. Ptají se mě, ráda poradím, vždy. Myslím, že toto mi zůstalo ještě z PF, kde jsem pracovala a kolem zákazníků skoro skákala, nicméně je pro mě opravdu důležité navodit dobrou atmosféru, aby se lidé vždy vraceli a věděli, že jsou vítáni. Musím uznat, že jsem nečekala, že se mě takto někdy někdo bude ptát v takovém obchodě, ale o to víc mi to udělá radost, že to lidé na 100% neočekávají, ale nakonec se jim dostane pomoci. 

A k úternímu dni blbec se radši nebudu ani vyjadřovat, sama jsem ten den byla asi na pěst, vyčerpaná a těšila se na konec. I to se stává, ale za to se těším už v pátek do práce, takže si vynahradím tu náladu na pěst z úterka. ♡

Navíc musím sakra uznat, že mám skvělé kolegyně a nemohu si je vynachválit. Svým způsobem si ten odstup budu držet i tak, ale jsem ráda za ten kolektiv, kterého jsem se z počátku hodně bála. 

Folklorní šatičky ještě neřekli konec

Všichni kdo mě sledují už vědí, že výšivky jsou moje srdeční záležitost a nejspíše jsou první, co momentálně na všem hledám. Dalším kouskem, který přibyl v mém šatníku jsou další šatičky ze ZAFUL. Řekla bych, že výšivky se dost chytli, jelikož v obchodě jich je stále hafo a nepřestávají chodit. Tyto černé šaty s výšivkami mě zaujali hned na první pohled, i když jsem si říkala, že černou moc nosit nechci, tak i přes to jsem si je vybrala. Materiál je opět polo-přírodní a je příjemný na těle, vršek je krepový a tak se mačká o dost méně, než klasické polo-přírodní materiály. 
Kousek, který už mám déle, ale též z podobného eshopu je červený kabátek, který mě v chladné podzimní dny krásně zahrál. A také nesmím zapomenout na zelenou kabelku, kterou jste měli možnost spatřit i v předchozím outfitovém článku (psala jsem, že jí nosím ráda). 
Abych nezapomněla, což bych si samozřejmě nedovolila, tak zde máme další nový kousek v mém, teď už botníku. Mé oblíbené Botovo mě nikdy nezklame, ale to už všichni dobře víte. Myslím, že bych někdy mohla udělat samotný článek jen o botičkách, tedy spíše video, upsala bych se :D. Tyto růžové kozačky jsem totiž nemohla nechat jen tak. Krásná podzimní růžová mě totiž letos zaujala natolik, že se celkově nějak rozšířila a to nejen v botníku.
Líbilo se mi na nich hlavně to vázání, díky kterému můžete boty pokaždé nosit jinak, já si tentokrát botu obvázala celou, jelikož se mi to k šatičkám líbilo více. Také už jsem si vyzkoušela zaměnit barvu stuhy a právě proto směřoval můj výběr právě na tyto kozačky. Ač se to nezdá, tak se růžová dá nosit téměř stejně, jako se nosí béžová. 

Jak se vám líbí tento outfit? A co říkáte na nové botičky? Jak by jste si s nimi vyhrály vy?

Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Kabát: Sammydress / Šaty: Zaful / Pásek: Reserved / Kabelka: Promod / Boty: Botovo 

S láskou,
Vaše SAGI ♡

17/10/2017

Burgundy "over knee" boots

2


Při některých chvilkách bych si přála zastavit čas. Proč čas plyne mnohem rychleji, když nás něco baví, když jsme v dobré společnosti a nebo, když nám postě práce odsýpá jak má? Vlastně v práci to má obrovskou výhodu, to musím uznat. Nicméně čas, který strávím s lidmi, které vidím skutečně málo, tak mi plyne mnohem rychleji než běžně. Všechen čas, který s nimi strávím je pro mě důležitý a chci si pamatovat každou chvilku.

To mi připomíná, že jako děti, puberťáci či i když jsme starší, tak svůj čas občas nedokážeme vůbec zužitkovat. Jako děti jsme trávili čas venku, večer u pohádek (v mém případě u anime - překvapivě). V pubertě jsme se příliš zaobírali tím, jak moc se budeme tomu klukovi líbit, v mém případě jsem doufala, že další den nedám nikomu další facku, nebo zda budou radši chybět, než aby mě naštvali. Bože takový agresor jsem byla -_-, no každý má nějakou minulost, to že jsem byla malinko výbušná se přeci nemůže počítat, to byly prostě hormony. 
A když už jsem v tom čase, tak to vezmu i trochu jinak, jako například minulost. Upřímně jsem ještě tak tři roky zpátky, nechtěla slyšet ani slovo o mé minulosti, nemohla jsem se vyrovnat s tím, kdo jsem sakra byla a proč jsem byla taková mrcha. Navíc mi to někteří předhazovali, jako nejhorší věc na světě. Čím starší jsem byla, tím více jsem to brala s klidem, říkala jsem si, že minulost nevrátím a musím se smířit s tím, kdo jsem byla, to že jsem se rvala, pila, kolabovala to se může stávat komukoliv. 
"Byla jsi taková a taková to byla hrůza." Když jsem tuto větu posledně uslyšela, tak jsem na ní odpověděla, pouze "no a co" a usmála jsem se. Nikdo není dokonalý a já jsem asi nejvíce sebekritický člověk, ale snažím se stále něco zlepšovat, pracovat na sobě a být spokojená. Nějaké ohlížení za minulostí? Bych asi nikam nepokročila v životě, prostě jsem se smířila s tím, že jsem byla taková, jaká už dneska být nikdy nechci a za to jsem vlastně i ráda.

Víc si stojím za svými názory a svůj čas trávím o dost efektivněji. Věnuji se svým koníčkům a dokážu říct, že jdu směrem ke svému snu až se mi občas chce plakat. Vidím vše mnohem pozitivnější a jsem šťastná za přítomnost a i za to, že jsem byla takový idiot, když jsem byla mladší. Vše zlé je k něčemu dobré.

A teď to vezmeme ještě z jiné strany a to se bude týkat módy. Tak se nad tím trochu pousměji, když si vzpomenu na mlaskáčové kapsáče a oblíbené červené tričko :D. Já si do dnes pamatuji, jak jsem nosila bokovky a tvrdila, že jsou bokové kalhoty pro staré (no jasně, jsem stará). Odhalený pupík, naštěstí žádný špek, tou dobou jsem byla spíše jen tak ověšená kůží. 
Nebo když jsem se vrátila z koncertu mojí oblíbené japonské kapely An Cafe a nosila jsem stále jejich mikinu, zda bylo 25 stupňů nebo ne mi bylo jedno, já jsem se v ní radši potila, než abych jí sundala. Navíc jsem chodila některé dny v jedné barvě od hlavy až k patě, bože já se tomu do dnes směji, jak jsem chodila celá fialová. 
Když mi ještě kupovali věci rodiče, tak jsem měla vždy naprosto šílené bundy ze kterých mi lezli záda v zimě, vždy jsem chtěla aspoň jeden kabát, který mám vlastně i do dnes, jen už není tak dobře nositelný, jako na začátku. Nooooo... a myslím, že radši o tomto přestanu psát a posunu se o 10let dopředu (zatraceně já jsem fakt stará), kdy už jsem si našla svoje, ale tentokrát si jednu barvu v outfitech užívám.

Vínová na podzim vede!

Já jsem velký milovník podzimu, vlastně mi ani nevadí, když je sychravo, sluníčko nebo dokonce prší, k podzimu to prostě patří. Nicméně nemohu si vynachválit poslední nádherné dny, kdy paprsky slunce nádherně osvítí barevnou krajinu a z lesů se stává hotová pohádka. 
Podzim mě táhne spíše k tmavším odstínům barev, ale není to mé pravidlo, spíše mám jen tendenci tahat například vínovou barvu. 
Krásné vínové šaty, tedy spíše tunika, kterou bych i nosila jako šaty, jen díky těm rozparkům nemám takovou odvahu, abych šla bez šortek či čehokoliv jiného pod tím. Od loňského roku si je stále nemohu vynachválit a vlastně je to už několikátý outfit, kde se právě tato tunika vyskytuje, dobrý kauf. 
No na co nesmím skutečně zapomenout, jsou momentálně mé nejvíce nošené kozačky, které rozhodně nevidíte naposledy. Pochází z mého nejoblíbenějšího eshopu s botkami, tedy Botovo na které už několik let nedám dopustit. Bohužel jsou již vyprodané, nicméně nezoufejte, jelikož u nich najdete širokou nabídku bot, barev a nejen toho. Já jsem vždy spokojená a věřím, že budete i vy.
Další kousek, který už nemohl mít stejnou barvu, jelikož bych to už nedovolila, je kabelka. Kabelku již také znáte z pár outfitů, pravdou je, že jí nosím o dost více a to dokonce v kombinaci s těmito kozačkami. 
Hádejte proč?.... Dobře, všimli jste si těch třásní? No mě to hned lákalo nosit pospolu a jelikož odstíny zelené a červené jsou pro mě top podzimní kombinace, tak jsem si nemohla pomoci.
A co mi nemohlo chybět za celý den, jelikož jsem vyrážela v chladném počasí? Samozřejmě, že kabátek, který tentokrát hrál nejmenší roli. Bylo na něj později už opravdu horko, takže jsem ho pak nosila pouze v ruce.

Jak se vám dnešní outfit líbí? Jaké jsou vaše nejoblíbenější podzimní kombinace?

Foto: Klárka


Tunika: F&F / Boty: Botovo / Kabát: Primark / Kabelka: Promod

S láskou,
Vaše SAGI ♡

14/10/2017

NYX: Je tak dobrý, jak se píše?

12


Předem a na rovinu bych ráda informovala, že nejsem žádný expert přes kosmetiku, spíše "expert" v uvozovkách. Nicméně už dlouho mě zajímalo, jaká vlastně je kosmetika od NYX, jelikož je opravdu hodně propagovaná mezi youtubery a blogery. Zatím jsem snad nenarazila na někoho, kdo by o ní řekl veřejně něco zlého a tak jsem se rozhodla se na to podívat hezky z blízka.

Zvědavost je silná, doporučovali mi to i kamarádky, tak proč to tedy nezkusit. Jsem celkem držgroš na některé věci, ale poslední dobou jsem se, co se týče kosmetiky "trochu rozšoupla". Tak začneme hezky od úplného začátku.

Prvním produktem je metalická rtěnka, odstín DARK NEBULA. Tuto rtěnku jsem dostala od svých zlatíček k narozeninám, ač není na běžné nošení, tak jsem z ní měla opravdu radost.
Nicméně nebudu zde psát o samé radosti, ale hlavně o rtěnce a prvních dojmech.
Poprvé jsem jí nanesla na rty, když jsem nebyla vůbec nalíčená a upřímně wáu, pigmentace je naprosto perfektní. Na instagramu jsem měla i fotografii, kde jsem jí měla nejednou na rtech. Ovšem právě takovéto rtěnky mají spoustu mínus než plus. No podíváme se na plusy a mínusy.
+ Pigmentace
+ Nádherná barva
+ Aplikátor
- Rozpíjí se
- Obtiskává se na zuby
- Nevydrží
- Mě osobně smrdí :D
Samozřejmě, že tento typ rtěnky není určený na denní nošení a rozhodně nejspíše ani na běžné, pro mě je to super rtěnka například na nastávající Halloweenské focení, které mě ještě čeká. Navíc se rtěnka vůbec "nevpije" a tím pádem se snadno i rozmaže.



Hned dalším koupeným produktem, byla překvapivě opět rtěnka. Tentokrát jsem si jí samozřejmě koupila já a jelikož se přikláním k matným rtěnkám a potřebovala jsem nějakou "nahou", zkusila jsem tedy další produkt.
Rtěnka s názvem odstínu ABU DHABI je pro mě favoritkou, vlastně jí nosím od léta každý den. Na dovolené v Bratislavě jsem jí též měla celé dny na sobě a byla jsem zatraceně hodně spokojená. Musím se přiznat, že jsem zvyklá si pod rtěnky nanášet ještě tužku, ale i když jsem tužku neměla, tak mi rtěnka vydržela celý den, mohla jsem jíst, pít apod.. Ale pozor, někomu tyto rtěnky vysušují rty.
Opět si dáme plusy a mínusy.
+ Pigmentace
+ Výdrž
+ Aplikátor
+ Nerozpíjí se
+ Krásně voní
- Někomu může vysušovat rty
- Jiné odstíny je potřeba dokreslovat
Jelikož jsem byla s touto rtěnkou spokojená, tak jsem si pořídila ještě jednu, tentokrát odstín MONTE CARLO, i s tímto odstínem nemám žádný problém. Navíc právě tuto rtěnku nosím hodně často do práce, kam právě červený odstín rtěnky musíme nosit. Jediné mínus u jiných než nude odstínů je, že po jídle je trochu již poznat, že je třeba dokreslit vnitřní stranu rtů. Nicméně pití mi vždy vydržela a když chci její výdrž zvýšit, tak používám tužku na rty jako podklad.
Červený odstín rtěnky jste mohli vidět u outfitu Black jumpsuit.



Ještě než jsem začala zkoušet další produkty, tak jsem zkusila s kamarádkou první objednávku z NYX eshopu. Objednali jsme si sadu lesků na rty a musím se přiznat, že lesky na rty skutečně nerada používám. Asi je to tím, že mám ráda výrazný pigment a zrovna aby mi lepila pusa, to taky není nic pro mě.
Sada lesků je v odstínech GELATO (fialová), SUGAR PLUM (lila) a STRAWBERRY PARFAIT (růžová). Jediný fakt, který je mi příjemný je ten, že nádherné voní. Uznávám, že jsem si je nanášela, když jsem šla se synem na hřiště, ale většinou s tím, že jsem měla suché rty, na což mi přijdou právě lesky super, jelikož nevysušují. Mají opravdu nepatrnou pigmentaci, ale například takovou fialovou máte celkem pěkně vidět i přes tu slabou pigmentaci.
+ Vůně
+ Barvičky
- Je to prostě lesk na rty a ne rtěnka :D
Berte mě s rezervou, lesky skutečně nosím opravdu hodně málo a proto se v nich ani moc nevyznám. Navíc teď zachraňují mé suché rty, k čemuž se dostaneme až skoro na konci.



Dalším nejoblíbenějším produktem je... no tentokrát to není na rty. Prvně jsem totiž tento produkt vyzkoušela od kamarádky a jedná se o pomádu na obočí, já bych to nazvala gel na obočí, ale abych to nazvala dobře, tak jsem musela zabrouzdat na eshop :D.
Tak tato "pomáda", je můj favorit mezi všemi produkty kosmetiky, který jsem kdy měla. Nejlepší doporučení a jsem z toho naprosto unesená. Tímto si totiž dělám obočí každý den a mohu dělat cokoliv mě napadne a ono drží a sakra dobře drží, protože jsem si zapomněla jednou dokoupit odličovací krém a ve vaně jsem to celkem pečlivě drhla a stejně mi ještě něco zůstalo. A ano jsou vodě-odolné :D.
Můj odstín je CHOCOLATE, takže mé obočí je dobré jako čokoláda :D. To si samozřejmě dělám srandu, ale věřte mi, že jsem z nich opravdu nadšená. Ovšem i takové super věci mají své nevýhody, tak se na to koukneme.
+ Výdrž
+ Pigment
+ Vodě-odolnost
+ Nanášení
+ Dlouho vydrží (balení)
- Musíte si dokupovat štěteček na obočí
- Rychle vysychají 
K tomu mínusu dodám takovou maličkost, že pokud si tento produkt koupíte, tak si naneste něco málo na ruku a opět uzavřete balení. Nezdá se to, ale na ruce ještě zbude docela dost a já to vždy ještě setřu a dám zpátky do kalíšku.



Další zkouškou byly linky na oči, tentokrát ne černé, ale rovnou bílé. Dlouhodobě jsem hledala bílé s dobrým pigmentem, takže tyto za mě určitě vyhráli. Myslím, že nemusím ani psát, že se jejich odstín jmenuje WHITE - nejspíše by to nikoho nenapadlo :D.
Když jsem si pigment a krytí zkoušela přes tetování, tak jsem ho skutečně neviděla a já jsem se dost divila. Díky štětečku se i skvěle nanáší, takže za mě velké plus. A jelikož je nepoužívám každý den, tak mi ani tak moc nevadí, že je obsahu pouhých 2,2ml. Zde si dovolím vynechat plusy a mínusy, jelikož si myslím, že z toho, co jsem napsala pochopíte, že jsem za ně ráda.



A konečně se dostávám na konec, kde vysvětlím, proč nemám u jiných rtěnek ukázky na rtech. Tedy aktuální a proč ty, které budou jsou focené pouze mobilem. Navíc na tyto rtěnky jsem čekala tři týdny kvůli chybě, moje nervy moc děkují za super chyby v systému a tyto dvě sady procestovali půl republiky :D. Z Ostravy do Plzně a zase zpátky, takže hezky kolovala má objednávka a neschopnost DPD normálně doručit balík i přes to, že jsem jim sakra volala. Ale to už je za mnou a konečně jsem měla možnost si je vyzkoušet.
A ten důvod, proč nemám u všech rtěnek fotografie na rtech ba i u těchto z foťáku. Při zkoušení těchto rtěnek, kdy jsem si je následně i fotila jen tak na mobil a stále barvy smývala, odličovala, apod..  Tak jsem si nejspíše trochu víc podráždila pokožku a momentálně chodím a vypadám jak zmije, která se stahuje z kůže :D. Tedy tento vypadají jen mé rty a jejich blízké okolí. Pálí to a to opravdu hodně. Včera jsem v práci musela přetrpět rtěnku, nicméně dnes do práce jdu už bez rtěnky, jelikož mi nezabírají tak rychle, jak bych chtěla, krémy.


Takže začnu nejdříve matným setem. Jedná se o odstíny PALE PINK, SHOCKING PINK, UP THE BASS, napsala jsem je od nejsvětlejší po nejtmavší. Mají pěknou pigmentaci, tedy světlejší odstín je třeba natřít víckrát, ale moc se mi líbí matný finiš, který mám opravdu na rtěnkách nejradši, ale neodsuzuji jiné, však uvidíte.
+ Pigment
+ Matný finiš
+ Barvy
+ Nevysušují
- Výdrž není tak dobrá
Samozřejmě jsem neočekávala nějakou extrémní výdrž, ale musím uznat, že s tužkou opět drží a po jídle jde dolů sytá barva, ale pod tím zůstává "obarvená kůže", pokud chápete, jak to myslím.




A poslední set je v červených odstínech. Mimochodem oba sety jsem si pořizovala kvůli podzimu a zimě, kde bych ráda více řádila s barvičkami. Tento set zanechá na rtech mírný lesk, který mi právě nevadí, naopak na konci dne je lesk úplně pryč a zůstávají obarvené rty.
V tomto setu se nacházejí odstíny HOLLYWOOD, WINE & DINE a DAHLIA. Nanášení těchto rtěnek mě dost překvapilo, jelikož jsou neskutečně krémové a díky tomu je jejich nanášení opravdu perfektní. Tyto rtěnky mě baví musím uznat. 
+ Pigmentace
+ Nanášení
+- Celkem dostačující výdrž
+ Krémová konzistence při nanášení


A na závěr bych ráda řekla, že jsem byla trochu skeptická právě k NYX-u a nakonec jsem skončila dost spokojená. Samozřejmě pro mě tyto rtěnky a celkově tato kosmetika není vůbec levná, ale rozhodla jsem se trochu rozšířit svojí sbírku o nějaké ty paletky, ale to až časem a třebas se na ně opět vrhnu svým "expert" okem. No víte jak to myslím.
Také bych ráda podotkla, že to není nic závratného a to, že to každý propaguje neznamená, že jí každý musí mít, navíc vám nemusí ani sednout. 
Každý jsme jiný a já jsem například na kosmetiku celkem lajk a po tom, co jsem léta používala rtěnky na 50kč mohu říct, že jsem mile překvapená. Rozhodně z toho nebudu dělat halo, ale spokojená jsem.

 

Budu ráda, když mi napíšete svůj vlastní názor na kosmetiku NYX, i vaše zkušenosti a také zda máte již vyzkoušený některý produkt z již jmenovaných.

A také budu ráda, když napíšete, jak se vám tento článek líbil ♡, pro mě to bylo opět něco jiného, ale ráda se jednou za čas vrhnu na kosmetiku. Pokud by vás to samozřejmě bavilo.

S láskou,
Vaše SAGI ♡

12/10/2017

Petrol blue shirt & MY skirt

0


Došla jsem do bodu, kdy bych si přála mít chvilku klidu. Přestat řešit, co všechno bude a hlavně to, co se zrovna děje, jenže to není tak snadné. Když jsem se konečně zbavila stresu, tak se vrací znovu a ve velkém. Zjišťuji, že některé věci jsou o dost složitější a já bych nejradši od všeho utekla.
Utíkat umíme všichni, ovšem čelit problémům dokáže málokdo, ráda bych utekla, daleko a nejradši se nikdy nevrátila, ale mám zde milující rodinu a já jí opustit nechci, takže musím čelit všem problémům a i když to je pro něco dobré, tak vím, že tento měsíc bude pro mojí psychiku náročný.

Ještě před tím, než se nám stala tato nepříjemnost o které veřejně opravdu psát nebudu, jsem přemýšlela o návštěvě psychologa, mám své vlastní důvody, kvůli kterým si myslím, že by to nebylo na škodu. Nejde o pitomosti, ale o věci, které ve mě přetrvávají neskutečnou dobu, o kterých nedokážu mluvit s druhými. Všechno se na mě nahrnulo hrozně rychle, mám opět pocit, že bych začala se sebe-poškozováním, ale píšu to právě proto, že se opravdu snažím to držet na uzdě. Hlavou mi projíždí starý "dobrý" pocit, který mi pomáhal uvolnit stres. (Abych nevyzněla, jako bych si chtěla ublížit, tak ne nechci, ani bych to nepsala - kdybych chtěla, ale mám s tím své zkušenosti. Jsou věci, které jsem řešila prostě tak, jak dnes už nechci, jen mi stále hlavou probíhá, jak moc mi to tenkrát ve zvládání situace pomáhalo.)
Dokážu to sama? 
Vlastně jsem si vždy říkala, že nepotřebuji nikoho, aby mi pomohl, však stačí svojí hlavu přesvědčit o tom, co není správné. Jenže má hlava to už prostě nevydržela a pod velkým náporem stresu se chce vrátit do minulosti. Velice tenká hranice, kterou už nechci překročit a to nikdy, jen chci žít v klidu a nechci přežívat.

Už jsem to zajisté psala i v jiných článcích, že jsem si zažila sebe-poškozování a rozhodně se tomuto tématu budu do budoucna věnovat, jelikož to není vidět, ale je celkem dost lidí, kteří si stále dokážou ublížit. 
Působíme sebevědomě, ale uvnitř se hodně trápíme každou maličkostí. Prezentuji se jako sebevědomá, ale někdy bych si přála uvolnit to, jak moc slabá jsem, nicméně chci tak moc všechny okolo chránit, až zapomínám na to, že bych měla chránit sebe před sebou samotnou. Jsem vděčná všem, co mi pomáhají už jen tím, že jsou a věnují mi pozornost, pomohou ve chvilkách nouze a také dělají něco proto, aby se mi vrátilo sebevědomí. DĚKUJI!

OUTFIT

K ne moc pozitivnímu článku, hodně pozitivní outfit. Tou dobou jsem netušila vůbec, co ještě přijde. Tak se zase vrátíme do trochu lepšího módu a jdeme na to.
Kdysi by mě nenapadlo, že vytáhnu takto staré kousky a do toho v této kombinaci. Šla jsem totiž jednou takhle do práce a růžová s petrolejovou byla ve výloze obchodu. WÁU, podobnou kombinaci jsem měla týden před tím a nejednou jí má figurína v obchodě. Nejsem zrovna člověk, co se drží trendů a jedu si stále to své, co mám ráda a co mě zaujme. Také netvrdím, že se mi některé trendy nelíbí, naopak výšivky, volánky, apod se mi stále zamlouvají.
Petrolejovou košili mám doma ještě od střední školy a nosila jsem jí opravdu často, mám tuto barvu ráda, ale hrozně málo věcí jsem tenkrát nacházela. Navíc je mi opravdu dost velká, ale to mě i tak neodradilo od nákupu :D. Tou dobou mě přišla na nějakých 50,- takže musela být moje. 
Po dostudování školy jsem si chtěla něco ušít a jakožto sukňový typ, no co myslíte, že jsem mohla asi tak ušít?! No jasný, že sukni. Světlá "petrolejová", tyrkysová a nebo dalších milion odstínů, které by někteří dokázali vyjmenovat. Barvička je naprosto perfektní k tmavému odstínu, navíc je to má tvorba a o to víc tu sukni miluji. Když mi někdo pochválí mojí tvorbu, dokážu být rázem o dost šťastnější, no bohužel najdu na ní stále dost chyb.
Růžovou bundičku již znáte, ale co minulý měsíc přibylo v šatníku, v doplňcích spíše, je právě kabelka. No upřímně jsem si myslela, že jí už nikdy neuvidím, měla jsem jí vyhlídnutou celkem dlouho, no pak zmizela a furt nic. Smířila jsem se s tím, že budu hledat dál a jinde. Nikde nic. Najednou jsem šla kolem obchodu a ona tam byla, jako poslední, tak rychle jsem zahučela do obchodu a vzala jí, trochu rychlost světla, aby jí nemohl mít nikdo jiný :D. A to by jste nevěřili, co se mi k tomu přihodilo. Kabelka stále původně 399,- nikde nebyla napsaná sleva nebo tak a na kase mi slečna oznámila, že mě bude stát pouhých 250,-. OK! Takže má radost se o dost zvýšila.
Celý tento outfit jsem podtrhla kozačkami nad koleno v černé barvě. 

Mimochodem kozaček nad koleno mi nějak moc přibylo, takže se máte na co těšit ♡.

Co si myslíte o sebe-poškozování?
A jak se vám líbí tento barevný outfit?

Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Bunda: Bershka / Košile: New Yorker / Sukně: SAGI Style / Kabelka: Pimkie / Brýle: F&F / Boty: CCC 

S láskou,
Vaše SAGI ♡

10/10/2017

Long gray vest

6


Času je čím dál méně, ale já stále přemýšlím, jak ho zaplnit ještě více. Na to, že jsem minulý týden prožila psychické "peklo", tak se mi to teď píše. Na šatech se stále pracuje ve volných chvilkách a jakmile bude toho více, tak se zajisté můžete těšit i na nějaké fotografie. Nicméně jsem právě kvůli tomu minulý týden vynechala čtvrteční článek, což mi doufám bude i odpuštěno, no bylo potřeba pracovat a to nejen doma, ale i v práci.

Celý minulý týden jsem nevěděla vůbec o světě a byla extrémně vyčerpaná, jak po psychické, tak i po fyzické stránce. Konečně opadl stres, když dorazily látky a kamarádka mi oznámila, že je potřebuje až za delší dobu. Mě se tak neskutečně ulevilo, jelikož jsem byla protivná na celý svět. Takže jsem si už dopředu představila, jak bude vypadat, až představím v budoucnu první kolekci ♡. Ale o tom zase příště. 

Tentokrát hezky pěkně za odpočinkem, který byl v neděli. No odpočinek možná pro mě od syna, jelikož řidiči a kamarádka, která se soutěže účastnila, moc neodpočívali. A teď bych se ráda podělila o tento zážitek, tedy z pohledu diváka samozřejmě.
Jednalo se o soutěž Maminka roku 2017, celá soutěž vznikla nebo tedy je charitativním projektem "Smích do nemocnic", což mi přijde rozhodně krásné. V semifinále bylo tedy 14 maminek se svými ratolestmi od věku 4let. Musím uznat, že dívat se na ty šikovné děti ve mě budilo hrdost a dojetí. Ale to až za chvilku.

Celé odpoledne se neslo v dobrém duchu a bylo poznat, že se všichni rozhodně baví. Nicméně to i tak bylo dost "neorganizované" se spoustou chyb, což se dá nejspíše i pochopit. Moderátorka to správně nazvala "veřejnou generálkou", což myslím tu dobrou energii povzneslo. Byl to chaos, co si budeme povídat. A i když by se našlo spoustu chyb, tak zde šlo především o děti, které se měli bavit i přes velkou únavu.
Začalo to první skupinkou maminek, které začali tancovat danou choreografii a byli pěkně sehrané a pohromadě jim to skutečně šlo. Ovšem druhá skupina maminek byla více zábavná, chaotická a nás všechny to jen a jen pobavilo. Tréma je prostě svině, ale já jsem ráda za takovéto výstupy, prostě se ráda směji. 
Dále už dorazili a představili se maminky i s dětmi, které na maminky vždy něco "práskli", dost zábavná část u které jsem si řekla, že nechci ani vědět, co by na mě povědělo moje dítě. Jedno lepší jak druhé. Poté dorazila taneční škola myslím s moc šikovnými dětmi, což je příjemné vidět a mě taková dětská vystoupení vždy potěší.

Abych se přesunula k té nejvíce boží části, která mě dojala asi úplně nejvíce. Volná disciplína, kde děti spolupracují s maminkami, tedy společné vystoupení je "TADY". Zde skutečně bylo každé vystoupení jedinečné, děti neskutečně šikovné a když ty malé dušičky zpívaly, tak mě to krásné hřálo u srdce, chtělo se mi trochu i plakat, ale pouze se mi zasklily oči. Já jsem dlouho nepocítila takový hřejivý pocit, tím myslím u cizích dětí u svého syna jsem hrdá za každé slovo, ale mě dojímá každé malé dítě v soutěžích :D. 
Od tanečních vystoupení, hraní, až po zpěv. No někdy by bylo lepší, kdyby děti zpívaly více než maminky. I tak to bylo krásné a veselé. Dokonce jsem chvilku přemýšlela i o tom, že bych se této soutěže zúčastnila i já, ale pak jsem si říkala, že jsem celkem "držgroš" a dát do toho tolik peněz, jen kvůli soutěži, by se mi asi nechtělo. Navíc pro malé děti to není, potřebují si odpočinout a to se jim při generálkách nedostává. 
Myslím si, že pro zúčastněné je to zkušenost a zážitek na celý život a na tom celém záleží. Já jsem si ten den užila, byla jsem tam jako podpora pro mojí kamarádku a nelituji toho. Bohužel nepostoupila dál, ale sama prohlásila, že pokračovat nechtěla a vlastně i odstoupila ze soutěže. Netušila jsem to a byla jsem smutná, že nepostoupila. Nakonec vyšla šťastná a bylo vidět, že jí spadl kámen ze srdce. No tak či tak se budou šít šaty na módní přehlídku a já se neskutečně těším, až uvidím ty šaty na mole. ♡

Outfit

Pro mě asi nejvíce netradiční outfit, jak již víte, tak upnuté věci prostě nejsou moji dobří přátelé, ale právě zde mám opět pouzdrovou sukni, kterou jsem překryla šedou dlouhou vestou a sepnula páskem. Bála jsem se, že se v tom nebudu cítit a dokonce, že se budu bát ukázat tento outfit veřejně. Nakonec jsem se cítila skvěle a rozhodně se vám ho nebojím ani ukázat. 
Vršek jsem si vzala z jednoho mého kompletu, který mám moc ráda a také nesmím zapomenout na čiré brýle, které nevím zda jsou hit, ale je mi to jedno. Ráda je na sebe občas vezmu i po těch pár letech, abych vysvětlila, tak tyto brýle už mám opravdu dlouho. 
Jelikož by outfit měl málo barev, tak jsem si dovolila ještě přidat jednu barvičku a to růžovou v podobě kabelky. Mimochodem, zda se u mě teď bude vyskytovat větší množství věcí z Mohito, tak se nemůžete ničemu divit, když tam teď pracuji ♡. :D 

PS: Boty a top mi připomínají, že musím navštívit opět nějaký second-hand. ♡

Jak se vám líbí dnešní outfit? A co si myslíte o soutěžích pro maminky a děti?

Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Top, boty: Textile house / Sukně: Pimkie / Vesta: Takko / Kabelka: Mohito / Brýle: H&M

S láskou,
Vaše SAGI ♡

07/10/2017

Sociální sítě, jak moc ovlivňují náš život

2


Sociální sítě, virtuální život a nebo celkově internet, změnil životy mnoha lidí. Nedokážu určit zda dobrým či špatným směrem, to musí člověk umět posoudit sám. Sama jsem vyrůstala v době, kdy všechno "toto" stále začínalo a rychlost internetu byla taková, kterou si dnes nikdo nedokáže představit. Nicméně internet byl pouze doma v obrovské bedně a povolení nám museli dát rodiče, co si budeme povídat, jakmile to bylo něco nového, tak jsme s bratrem objevovali všechno. 

Ještě dnes si pamatuji náš první počítač a to jak vypadal W98 (teď si nejsem jistá rokem), nicméně to byl takový "hit", že kdo to neměl, jakoby nebyl. No dobře v té době se to řešilo o dost méně. 
Když o tom tak přemýšlím, tak práce s počítačem je teď nutná skoro v každé práci, takže to, že umíme ovládat spoustu funkcí je velké plus.
No když jsem ještě byla v pubertě, tak telefony zůstávaly doma, hráli jsme si se spolužáky a komunikovali mezi sebou. Doma jsme si sedli na chat a nebo na spoluzaky.cz a dopisovali jsme si. No to byli časy. Ještě dnes ta stránka existuje. 

Největším trhákem byl tenkrát samotný seznam, který nám poskytl Lidé a jeho Chat, kde jsme našli úplně všechno. Já jsem tam poznala svojí dlouhodobou kamarádku Maky v chatové skupině pro "otaku" a také Nikču, která bydlela ve stejné části Plzně jako já a za naše přátelství jsem ráda a to proto, že je obnovené. Zároveň jsme mohli být ve spojení s lidmi, které jsme chtěli poznat, poznali a nebo vůbec nechtěli poznat. Nevěděli jsme, kdo se skrývá na druhé straně a nevěděli, co nás může potkat. Naštěstí se mi nic takového nestalo.

Po chatování na Lidé, následovalo známé ICQ (tak schválně, kdo všechno si pamatuje?), je skutečně nostalgické takto vzpomínat. Na ICQ jsem si psala se svojí dětskou láskou, se všemi spolužáky, nacházela opět další lidi a když jsem chtěla vědět, zda máme domácí úkoly, tak stačilo napsat někomu, komu svítila zelená kytička. Mimochodem hry na ICQ byly neskutečná zábava.
A co následovalo? U mě to bylo Skype a Yahoo, zde jsem strávila další roky, kdy jsem si dopisovala s přáteli a také mohla s nimi komunikovat přes web-kameru. Rychlost přenosu byla taková, že jste déle viděli jeden obrázek a za hodinu druhý :D. 

Najednou přišel facebook, registrace a naprostý ignor. Vlastně jsem netušila k čemu to je a prostě jsem tam nechodila. Aktivně jsem začala využívat facebook v roce 2009, kde jsem psala přiblblé statusy a do dnes bych si jí fakt natáhla :D. 

A teď k meritu věci. Jak moc náš život vlastně ovlivnili sociální sítě, tedy internet? 
Jelikož jsem internet v mobilu měla až v osmnácti, tak jsem to do té doby tolik nepoznala. Vlastně byla moje jediná záliba si občas napsat s přáteli, dělat "grafiku" a psát svých 10mil. blogů. Blogy v té době, byla také kapitola sama o sobě, ale nemohu říct, že mě to nebavilo a nebo, že bych na to koukala ve zlém, naopak jsem se naučila pracovat s fotografiemi apod..
O co všechno jsem přišla? No upřímně v mé době jsem nepřicházela o tolik, co děti dnes, jelikož jsem na počítači byla po večerech a nebo když jsem se vrátila z venčí.

Od mých 18ti let, kdy jsem dostala svůj první iPhone4 místo řidičáku (ano měla jsem si vybrat a já si vybrala telefon), jsem poznala jaké to je být stále online. Vlastně jsem v tom telefonu měla snad nejvíce blbostí a postupem času jsem chodila s hlavou sklopenou a zabořenou v telefonu. Cítila jsem se, že je to v pořádku. 
Dnes je na telefonu téměř každý člověk, který se prochází, pospíchá, běhá, cvičí. Stali jsme se otroky, kteří musí vše dávat na sociální sítě a chlubit se. Čekáme až přijdou naše vysněné "lajky" a zvedne se počet "sledovatelů". Děláme vše proto, aby jsme byli vidět. 

Já se přiznám, že moje nejpoužívanější soc. síť je instagram, kde jsem byla vždy hodně aktivní, no teď jsem to dost omezila. Prostě jsem si řekla, že je to zbytečné. Nicméně právě kvůli sociálním sítím jsem měla občas i deprese, pocit úzkosti a to hlavně proto, že se propagují pouze krásné a hubené ženy. Nejsem závistivá a na takové věci nenadávám, ba naopak, já lidem přeji vždy jen to nejlepší. Do doby než mě pořádně namíchnou :D. Což se moc nestává, to není jako DPD :D. 
Nicméně si z vteřiny na vteřinu strhnu všechno sebevědomí, které mi scházelo. Ale abych nezůstala jen u tohoto.

Jdu do fitness si zacvičit a telefon nechávám ve skříňce, nemám potřebu ho používat a vlastně se na něj ani nechci dívat. Nicméně je spoustu lidí, kteří do fitness chodí jen tak, prostě se vyfotit a zatvářit, jak na sobě hodně pracují. A jen taková vsuvka, ve fitness jsem potkala mladého chlapce, který byl prostě silný a makal na sobě neskutečně, takovým lidem přeji, aby brzy zdolali svůj cíl!

Jdeme do kavárny a všichni fotíme, než začneme jíst (ano dělám to i já, na památku a dělání chutí). Vlastně ani netuším, kde to vzniklo, ale čím lepší servírované jídlo, tím lepší fotka a tím více "lajků". 
Ano svět se točí kolem lajků, sledujících apod..

Skutečně nás to hodně ovlivnilo, náš čas trávíme v mnohém na internetu. Jsme na mobilech, tabletech, notebooku apod.. Technologie stále roste a nám to přijde už naprosto normální i když dokážeme říct větu "toto za nás nebylo", ale tato věta tu byla před námi a bude i po nás. 
Technologii nezastavíme a i tak se přizpůsobíme. 

Hodně se přestalo komunikovat. Jakmile začali všichni tlačítkovat, začali jsme se stydět, bojíme se odmítnutí a víme, že psaná forma bolí méně. Jakmile nás někdo osloví, máme ho za úchyla. Už to není jen o tom se potkat a začít spolu mluvit. Oslovit někoho stojí více úsilí a kolikrát jsou ostatní ranění.
Já jsem hodně komunikativní osobnost a mluvit s lidmi je mi o dost příjemnější, než s nimi psát. Snažím se lidi rozesmát, naladit jim dobrý den a celkově chci, aby se lidé v mé přítomnosti cítili dobře. To je asi moje jediná stránka, které se internet absolutně nedotkl, ba naopak jsem si uvědomila, že radši zavolám než napíšu. Mimochodem nesnáším telefonování a mé nejdelší hovory mají jednu minutu a už umírám, jak je to dlouhé. :D
A občas mě samotnou pobavil pohled na telefonování s manželem, kdy jeden telefonát trval 12s. Moje nejbližší kamarádky mi řekli, že by nestihli ani pípnout. Ale to jen tak bokem.

Spoustu lidí na internetu má svůj byznys a já v tom nevidím nic zlého. Časy se prostě změnily a měnit se budou i po nás. Můj syn bude svým dětem říkat, že to a to nebylo, jako mu to my říkáme dnes. Musím uznat, že svého syna se snažím od technologií držet, co nejdál a co nejdéle, ale sama dobře vím, že brzy budu muset povolit. Škola sama o sobě začala využívat technologie a sociální sítě ke komunikaci s dětmi. Ale myslím si, že je hodně důležité, jak se k tomu budeme stavět my, jako rodiče. 

Děti by měli mít disciplínu, sportovat a vědět, že život není jen o tom trávit ho na mobilech. Chci aby můj syn byl zdraví a v životě šel za tím, čemu bude říkat sen, čeho se to bude týkat je zcela na něm samotném. 

Jak moc ovlivnili sociální sítě váš život? V kolika letech jste měli přístup k internetu? Kolik času strávíte na internetu?

S láskou,
Vaše SAGI ♡

03/10/2017

Mom & Son outfit

4


Je čas na překvapení, které jsem doufala, že nebude. Než se dostanu k tomu, co všechno momentálně budu muset stíhat, tak si nemohu pomoct, ale kurýrní služby jako je klasicky ČP a DPD mě dohání doslova k šílenství. Neboť neschopnost těchto dvou velkých společností je neskutečná. Na ČP si stěžuje spoustu lidí, to už víme všichni moc dobře a nejspíše skoro každý máme svůj příběh o "schopnosti" této kurýrní služby. Co se týče toho podělaného DPD, tak jsem už jim napsala e-mail se stížností, dokonce i na facebooku a rozhodla jsem se, že až obdržím zásilku, pokud vůbec, tak si ještě s radostí zavolám operátorovi, který za to nemůže, ale já si aspoň postěžuji :D. 

Božínku celý minulý týden jsem byla vystresovaná z dítěte, z Vodafone a ještě z neschopnosti DPD! A aby toho nebylo málo, tak stačilo už jen přikládat do ohně, byť jen malé třísky. Operátorka na Vodafone si vyslechla mojí stížnost, nakonec jsem z rozhovoru byla ještě více rozčílená, protože jsem měla hádavou a ona si byla v klidu :D. No vlastně jí chápu, ale kdyby jste věděli, jak jsem kvůli vypnutým datům úplně naštvaná. Hledám wifi všude, kde se dá, abych se mohla podívat na svůj bankovní účet, abych mohla kouknout v kolik mi jede autobus a nebo zda mi nenapsal můj manžel, jelikož bez internetu si nepošlu ani tu podělanou iMessage -_-. No nechtěli by jste mě potkat. 
DPD rozváží balíky ještě déle, než mi přijdou věci z Číny od objednávky po doručení. Navíc jsem se těšila, že udělám po dlouhé době recenzi na kosmetiku a oni nejsou schopní ani nic dovézt. 

Tak a teď se dostanu k tomu hlavnímu. Neboť všechen ten stres, který se nahromadil postupně má společného jmenovatele a tím je Miss maminka (nebo něco takového). Je to soutěž, které se účastní má kamarádka a já jsem jí na tuto událost navrhla šaty. Těšila jsem se, jak budu mít klid na to ty šaty ušít, že látky přijdou a budu to postupně dělat. Látky stále nepřicházeli a soutěž se blížila, stále se blížila.
A hádejte, co se stalo? V pátek měli být látky doručené, ale rozvoz se nestíhal, takže látky nebyly. Paráda, tak budou v pondělí a mám na to 5 dní, abych je ušila. Mimochodem v pondělí látky taky nebyly, jelikož ta neschopná pošta ten balíček evidovala, ale balíček nikde. FÁÁÁÁJN! 
Chápete, kde vzniká stres? 
Momentálně je úterý a teprve dnes mám látky v ruce, tyto šaty mají být hotové do pátku z toho jsem dnes ráno byla do 12cti v práci, manžel odešel na odpolední a já jsem se synem sama doma. Takže mohu pracovat pouze v době, kdy bude spát. 
Další věc je ta, že budu mít jediný den celý volný na šití, díky hlídání mého tatínka. Ve čtvrtek a pátek ráno jsem totiž také v práci a poté se domů budu vracet a opět pracovat. Skutečně se bojí, že to nestihnu, ale zároveň věřím sama sobě, že když se do něčeho vložím, tak to opravdu zvládnu.

Proto jsem se rozhodla, že (možná) ve čtvrtek nebude žádný článek, abych se mohla plně soustředit na šití. Kvůli šití dokonce vynechám nový díl Boruta a to je, co říct :D. Celkově tento týden budu mít notebook téměř mimo provoz, jelikož se z mého stolu stane plně pracovní plocha a nechci se nechat ničím a nikým rozrušovat. 
Samozřejmě, pokud budete chtít, tak určitě sledujte instagram, kde sem tam něco přidám na stories, pokud se do toho moc nezažeru a zapomenu chodit i spát. No předpokládám, že díky tomu hodně zhubnu, jelikož u saténu musím mít čisté a suché ruce, může se dost rychle stát, že bych udělala nepatrný flek, který už bych nedostala vůbec dolů. 

Takže mi prosím držte pěsti, abych vše zvládla a mohla se poté pochlubit svým výsledkem zde na blogu ♡. Poprvé uvidíte něco nového z mé dílny a z mé hlavy, něco co jsem navrhla a zpracovala. A i když se stresuji jako blázen, tak se neskutečně těším na výsledek. A v neděli odjíždím kamarádku dokonce celkově podpořit na soutěž. Těším se z toho, hodně!


"Bomber" bunda stvořená pro mě

Nejsem zrovna velký fanoušek bomberek, jelikož mi žádné nesluší. Široké boky a zadek jsou trochu prokletím. Ale zároveň jsem ráda, že jsem si do teď žádnou nepořídila, jelikož nenosím nic, kde by můj zadek byl byť jen malinko vidět a to i v kalhotách. Ano až takto se stydím ukázat svůj zadek.
Zpátky k bundě. Tato zelená bomberka je snad jako stvořená pro mě a nebudete tomu věřit, ale je z eshopu Zaful a navíc je momentálně nejvíce nošeným kouskem - věřte tomu. Dost jsem o ní pochybovala, jelikož jsem už párkrát z bund a kabátků byla, ale tentokrát jsem skutečně uchvácená. První plus je to, že je naprosto perfektní na podzim, další je podšívka, dlouhé rukávy a celková délka bundy. Mám jí pod zadek a cítím se opravdu skvěle, když si vezmu kalhoty. Jak už mnozí z vás vědí, tak kalhoty nejsou zrovna můj šálek kávy, ale od doby, co jsem trochu zhubla, tak se v nich cítím o 0,5% lépe :D. 
A abych pravdu řekla, tento outfit jsem si pěkně sladila se synem, tedy až na boty, jelikož máme podobné, ale on je někam ten den zahrabal a to znamenalo, že prostě nejsou. Ale to vůbec nevadí, přežila jsem to. Vytáhla jsem tedy obyčejné bílé tričko, zakasala do kalhot a samozřejmě vytáhla i nové botičky, které jsem dostala od svého manžela ♡. Jsem za ně skutečně vděčná, jsou tedy dost zateplené a proto je spíše vynosím až v zimě. Kecám už teď je tahám, když je trochu chladněji :D. 

Jak se vám líbí tento outfit? Co říkáte na tuto bomber-ku? A jak se vám líbí kombinace mě se synem?

Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Bunda: Zaful / Top: Pimkie / Kalhoty: H&M / Boty: Časnaboty / Kabelka: Reserved

S láskou,
Vaše SAGI ♡
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...