05/11/2016

Denim jacket

8


Krásné dny už dávno skončily a teď nás denně vítá pochmurné počasí. Vstávání z postele je čím dál obtížnější, tedy aspoň poslední dobou, díky nachlazení je pro mě vykonání jakéhokoliv pohybu náročnější. Také tomu nepřidává fakt, že syn trpí stále se prořezávající špičáky a mě z toho občas odumírají uši. Toto období dětem vůbec nezávidím a radši bych si všechnu jeho bolest převzala na sebe, jelikož přeci jen už snáším bolest také jiným způsobem. Bohužel to tak nefunguje. Pohled na trpící dítě, kterému nemůžete dát prášky na bolest, když už gely nezabírají, to je opravdu hrozné. Navíc zjistíte, že spánek je občas opravdu důležitý.

Tento týden jsem stále v jednom kole, focení tam, focení tady. Říkám si, kdy se také zastavím a budu mít chvilku pro sebe, kdy budu věnovat tu chvilku čtení, nebo obyčejnému přemýšlení. Nakonec přeci přemýšlet umím i za pochodu, čtení nechávám na večer a neriskuji tak jakékoliv poškození cenné knížky. Nakonec po všem tom přemýšlení stále vím, že mě to baví. Trávím čas i jinde než doma a je to pro mě osvobozující a mohu se tak každý den na svojí rodinu usmívat.
Po dlouhé době jsem vyrazila s Lukášem a Bárou dohromady. S touto dvojkou se vážně nikdy nemusím bát, že bych se nudila, jelikož mě nenechají ani minutu v klidu. 
Tentokrát to měl všechno v rukách Lukáš, kterého až tak často nevidím, ale i tak mě vždy nepřestane překvapovat svojí šikovností. Vždy má vybrané místo a způsob, kterým chce fotit. Tentokrát nám opravdu šlo pomalu o minuty, jelikož sluníčko zapadalo neuvěřitelnou rychlostí a také mohu být ráda, že měli ojediněle čas takto brzy.

Outfit

Už počasí si samo říkalo o to, abych nebyla v tmavém. Rozhodla jsem se pro pohodlí a také něco nevšedního, co jsem ještě na sobě neměla. Při prohlížení šatníku mi pod ruku přišli dlouho "nevětrané" růžové tepláky, nuž opravdu dlouho jsem je neměla na sobě a tak začal výběr oblečení. Občas to u mě doma je opravdu chaotické, než přijdu na to co hledám, pak zjistím že se vedle mě tvoří jakási hromada čehosi, co se tváří jako oblečení. Tentokrát to nebylo tak náročné, nějakou představu jsem měla, ale občas to tak dopadá. Černá košile a bílý svetr! Ano to jsem přesně hledala. Bunda? Džínová bundička. A bylo vybráno! Nahodila jsem nový batůžek a bílé tenisky a vyrazila do Plzeňských ulic.

Nevšední barvy na podzim. To se musí uznat, že na podzim i já většinou volím zemité barvy, ale tentokrát jsem chtěla svoje pozitivní myšlenky přenést do barev a z toho i na naše spoluobčany. Lidé se dívají, ale málo se usmívají, lidé by se měli naučit se usmívat. Když se podívám na člověka, který čeká například na kamarádku či drahou polovičku, tak má strnulý výraz, při příchodu druhé osoby se ten člověk neuvěřitelně rozzáří a energie člověka se úplně změní. Jsme příliš zvyklí se usmívat pouze za přítomnosti přátel nebo drahé polovičky. Nejsem o tolik jiná, také se mi stává, že se zamyslím a vypadám jako "buldok", ano tento název jsem jednou zaslechla a nemohu se ho od té doby zbavit. 
Bylo to v nějakém videu, kde muž říkal důvody, proč se k ženě muž nemá, když se mu líbí a chtěl by jí oslovit. Najednou z pána vypadlo "když se ženy tváří v tramvaji jako buldoci, tak kdo by chtěl na ně mluvit". 

Nicméně i přes chladné počasí všem přeji krásný den a spoustu radostných chvil s lidmi, které máte rádi.

Foto: Lukash photography


Džínska: Promod / Košile, svetr: Textile House / Tepláky: Bellandi / Batoh: Primark / Boty: Časnaboty / Náramek: Bugiamasa 

S láskou,
Vaše SAGI

8 comments:

  1. skvelé ako vždy :) ja mám podobný ruksačik ale zo Stradivarius :)
    MakeUpByVeo

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuji mockrát ♥♥, asi se tam budu muset zajít podívat, ještě jeden v jiné barvě by se hodil ♥

      Delete

Děkuji za Vaše komentáře.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...