03/08/2016

Paris, please!

0


Outfit

Zlaté české ručičky! První věta, která ze mě vypadla, když jsem poprvé vzala do ruky sukni s názvem Paris, please! najdete TADY. Přírodní materiály se vždy používali, budou používat a u Sušenky každý dohledá zaručenou kvalitu a přírodní materiál jako je bavlna. Jsem zvyklá, že když chci něco originálního, většinou si to sama ušiji, ale od doby co jsem maminkou to už tak jednoduché není. Teď mám sukni, která mě svým vzorem až uchvátila, jednoduše řečeno se stala skvělým kouskem mého šatníku. Vím jak je těžké udržet přesné sklady a sama vím, že hledám každý detail, tak musím dát opravdu za pravdu kvalitě. Švy, zpracování zdrhovadla (zipu) a hlavně perfektně dělané sklady to se málokdy vidí. 

Sukně se dá opravdu velice dobře kombinovat a určitě to není poslední outfit, který s touto sukní vidíte. Tentokrát jsem si zvolila kombinaci červenou se zelenou, doplněné pouze černými lodičkami.

Pár vět navíc

Den, co den si říkám, jak jsem šťastná a to jak jsem "láskou bohatá" je opravdové i přes to, že bych občas dala výpověď, tak vím že tato práce není na příchod a odchod. A to mě připomíná, že bych ráda v některých článcích napsala pro budoucí maminky, co si připravit do porodnice a dokázat, že nepotřebujeme všechny páry bot, nebo deset triček a kdo ví co ještě. 

O víkendu mi přijedou mé moc dobré kamarádky z Liberce, které se mnou bydleli 3 roky na internátu a teď bych se ráda podělila o krátký příběh našeho seznámení. 
Jakožto Plzeňačku mě čekalo velké balení a příprava na odjezd do Liberce z takové dálky by byl problém si něco přivézt jen tak. Když ten můj malý velký výlet započal, byla jsem šťastná, že bude změna a naučím se spoustu nových věcí, poznám nové lidi... Ano v tuto chvilku jsem pomyslela na to, kdo bude mojí spolubydlící a opravdu jsem měla velký strach. Otázky typu "Co když bude nepříjemná?" "Co když bude arogantní?", se slzami v očích vzpomínám na svůj příjezd a přidělování pokojů kde budeme a s kým budeme. Když jsem přišla do pokoje, tak byl ještě úplně prázdný a mohla jsem si zabrat postel, důležitá věc - kdo dřív přijde - no znáte to. (Jeden velký pokoj má v sobě ještě dva malé a koupelnu se záchodem uprostřed chodby.)

Pamatuji, že jsem tam stála jak trdlo a čekala s rodiči na příjezd nové spolubydlící. Když dorazila a poprvé promluvila, neuvěřitelně se mi ulevilo. Představila se mi jménem Terka a já jsem se jí zeptala zda chce pomoct s vybalováním, jelikož jsem to už měla dávno za sebou, ale asi jí bylo slušnější říct, že nechce. No chvilku to trvalo než jsme se rozkoukali a začali jsme si povídat, do vedlejšího pokoje též postupně přišli další dvě spolubydlící a výhradně s Barunkou jsem se začala dávat do řeči jako první. 

Stáli jsme na balkóně a tak nějak jsem poznala postupem času, že jsou to stejný trdla jako já. Na pokoji jsem byla nejstarší, ale jelikož jsem vždy byla veselá kopa a hodně upovídaná, tak nám to tam ve většině šlapalo, ale samozřejmostí bylo i pár neshod - nuž to do přátelství patří a bez toho to ani nejde. 

Tak jsme si zvykli na naší trojku a na ty naše zážitky, že to bylo opravdu neuvěřitelné, takto najít opravdové přátele. V prvním ročníku nám čtvrtá spolubydlící odešla a tak jsme si na to i zvykly a byli tak spokojené, každá jiný obor, ale zároveň stejná škola, spoustu zábavy i neshod - i tak ty holky zbožňuji. 

Vážím si jich a to neuvěřitelně moc, protože za mnou rády přijedou do Plzně. Nejdříve za mnou jezdila jen Terezka, která byla i chvilku na mé svatbě a kdyby to šlo, tak je tam mám nejradši obě a moc bych si to přála, abych mohla vrátit čas a mít je tam obě dvě ♥. Ještě když byl manžel v Japonsku, tak za mnou ve svém volném čase opět Terezka přijela a tak jsme opět neměli o zábavu nouzi. 

Těhotná a pomalu na rozpadnutí za mnou ještě obě přijeli, aby mě viděli a s velkou radostí jsem je vítala u nás doma. Opět jsme si užili skvělý víkend a taky chvilky, kdy mě naposledy viděli s bubnem. Na poslední návštěvě už přijeli hlavně za prckem se na něj podívat a to víte, co člověk muže dělat s 4 měsíčním miminkem, které toho ještě moc neumí, nic jim neukáže a tak si ho chovali, zažili všechno od plen po krmení a následné ublinknutí - které Terezka moc nezvládala :D. 

A teď když už malý běhá, ale stále se moc rád tulí (a miluje ženský), přijedou má zlatíčka si k nám lehce odpočinout. Chystám si plány a už aby byl pátek ♥.


Foto: Michal Čopan ♥


Top + kabelka: Textile House / Sukně: Sušenka / Boty: dárek / Náramek: I am

A láskou,
Vaše SAGI

0 komentářů:

Post a Comment

Děkuji za Vaše komentáře.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...