03/07/2016

White & Green

0


Když konečně nadešel den stěhování, měli jsme o tom jasné představy, co a jak budeme mít, tedy samozřejmě se to trochu postupně měnilo, vzhledem k tomu, že nemůžeme probourat zeď k sousedům. Dobře zase tolik toho není. První den, jelikož jsme dostali klíčky o den dřív, jsme postupně stěhovali krabice, abychom měli už jen pár hlavních věcí a těžších pro chlapy, kteří nám pomáhali. Konečně jsme měli všechno nakládání a stěhování za sebou.

Dopoledne jsem měla hlídání, takže jsem mohla být u všeho, což jsem byla moc ráda, jelikož jsem ráda u takových věcí, mám jistotu, že tam nic nezůstane. Nicméně po celkovém nastěhování jsme zjistili, že bývalá nájemnice ze svého odchodu byla tak nadšená, že se v bytě vyřádila. Upřímně je mi neuvěřitelně líto naší pronajímatelky, tolik věcí, které po ní zůstali a co všechno tam zvládla udělat se jen tak nevidí. O tyto zážitky se s Vámi ráda podělím.

Začalo to po nastěhování do bytu, kdy tam byli věci, ale mělo se malovat. Všechno v pořádku, odešla jsem za synem, dala jsem mu jídlo a rozhodla se s ním jít ven na procházku, protože s takovým živlem je lepší být venku než lítat, kde lítá. Najednou mi volá manžel, že dali pryč matraci a najednou všude nějaký brouci, později nazvaní „svině kousavý“. Strach o malého v jedné vteřině, pak stres ze všeho okolo, jak to uděláme. Ač to můj muž tak nemyslel, tak mě za dvě minuty dokázal rozplakat, už to bylo děsný oznamovat jen to špatné. Volala jsem tedy o všem majitelce, ta chudák nešťastná, zavolala deratizátory a ti měli dorazit k večeru, ale to ještě nevěděla, co jí všechno čeká a co jsme ještě za tu dobu našli.

Bývalá nájemnice nejspíše nebyla vzorem slušnosti v bytě se našel dopis od soudu, který jsem dala majitelce pro případ, že by to potřebovala. Až na několik věcí, které leželi v šuplíku, kterého se očividně ani nedotkla, nuž ty pavučiny se za den neudělají, takže nejspíše neuklízela vůbec. To že měla nájemnice vymalovat a nakonec nevymalovala vůbec a celé to je na nás tolik neřešíme, aspoň to budeme mít pořádně a hezky. Nicméně bych si s manželem nedovolila odevzdat byt majitelce v takovémto stavu. Ještě k těm věcem, přemýšlím totiž stále kdo tam žil, jaký člověk tam žil, žena s 5letým dítětem, které žije s broučky, maminka spinká v počůrané posteli a v kuchyni se válí injekční stříkačka. Koukali jsme se všude a opravdu jsem jí neviděla a najednou tam ta stříkačka byla, úplně to se mnou hnulo, když jsem si řekla zda něco nebere, tak našel švagr léky na deprese apod.. Příjemné to nebylo.

V 8hodin přijel deratizér a potvrdil nám obavy se slovy „svině kousavý“, aspoň něco člověka v jednu stresovou chvilku za druhou rozesměje. Řekli nám, že to vystříkají tím jejich jedem a začnou umírat do dvou minut, mohli jsme být u toho, tak jsme všechno viděli i ten průběh. Nikdy jsem z ničeho tak moc nekašlala, musela jsem na chvilku na balkón, ale jelikož to bylo i tam, tak to též moc nepomohlo. Pán mi ukazoval, jak postupně „chcípají“ padali na zem, nehýbali se, některý byli už pomalejší a já byla ráda, že za pár dní můžeme uklízet a začít bydlet. Potvrdili manželovo tušení, že by šlo o nějaké potvory, které by malého poštípaly, což mi bylo řečeno, že by se celý osypal. Super! Ještě, že tam byli a udělali to.

Upřímně jsem toto zažila poprvé, že bych musela doslova vyhubit parazity z bytu pomocí odborné deratizace. Hodinu po nastříkání se musí nechat byt vyvětrat, takže jsem ráda, že budeme bydlet nějakou chvilku u našich a když jsme šli zavřít, tak nikde nic, všechno nejspíše popadalo na zem a asi proto mi říkal, že nesmím vytírat aspoň 2 dny, takže se bude malovat a v týdnu všechno uklízet a zabydlovat.

A matrace, no všechno bylo hlavně kvůli matraci, kterou nám bývala nájemnice hezky otočila, aby nebylo nic vidět, když ji ovšem mužský zvedli, vše se vyvalilo ven. Matrace, která byla nová a drahá musela pryč, propálená a počůraná či dokonce i něčím politá. Pronajímatelka, to s ní určitě neměla vůbec lehké. (Podle toho, co jsem slyšela, tak to lehké nebylo.)

Ve středu ještě před stěhováním jsme se s kamarádkou vydali na obhlídku Plzně, tedy spíše takovou malou procházku, abychom se viděli, než odjede na pár dní pryč. Byla jsem ráda, že mohu odejít z bytu, kde se buď toho děje až moc a nebo nic. Upřímně poslední dny se synem jsou pro mě opravdu náročné :D. Když ten kanec začíná riskovat více a více. Nicméně zpátky k outfitu, nenechala jsem si moc věcí vyndaných, ale měla jsem mezi tím tyto šatičky, které mi přidávají, tam kde já nic nemám :D. Mám raději delší věci, ale tyto šaty jsou zvláštní a když mi je švagrová donesla, tak mě i zaujali, jen jsem tou dobou byla ještě o dost silnější s prsy a byli mi malé, teď až na mojí širokou část (boky) jsou mi velké. Jediné vyndané lodičky v kterých by člověk mohl i běhat a též mé poslední vyndané, jsem kombinovala s zeleno-bílou kabelkou.

Fotila po dlouhé době Andrea Viki Siebenbürgerová ♥ a odkazy k některým kouskům najdete v popisku pod fotografiemi.



Šaty: second-hand (od švagrové) / Kabelka: Rosegal / Boty: Časnaboty / Náhrdelník: ebay / Náušnice: SIX / Náramek: Claire's / Brýle: H&M

Vaše SAGI

0 komentářů:

Post a Comment

Děkuji za Vaše komentáře.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...