06/07/2016

Mom's diary #27

0


Konečně mám pocit, že se naše stěhování a zabydlení trochu posunulo. Kdo četl předchozí článek, tak ví jak moc příjemné pro nás bylo stěhování. Ještě teď jsem se ze všeho nevzpamatovala a v myšlenkách to budu mít nejspíše stále. Jelikož jsme neměli hlídání, chodil na byt uklízet manžel sám nebo s bráchou – tedy mým švagrem. Opravdu jsem ráda, když vidím pokroky.

Po tom, co deratizace bytu proběhla úspěšně jsme nemohli dva dny vytírat a tak jsme měli volnou neděli na to mít klidnější den pro sebe a snažili jsme se myšlenkami být jinde. Ovšem to není jednoduché, když víme co nás čeká a za rohem jsou i narozeniny našeho syna. Radost mi dělá i to, že nám pomáhají všichni kdo mají čas, jako je moje maminka, tatínek a švagr řekla bych, že kdyby byl čas bylo by nás na vše víc, ale jsem ráda, že mi věnují čas na toto vše i rodina.

Každý den si říkám „kdy? Už?“ a tajně počítám minuty do našeho oficiálního zabydlení. Na parazity si zavoláme ještě jednou deratizaci, jelikož se jich ještě pár nachází na balkóně. Teď už poslední přemalování pokojíčku pro syna, pak manžel udělá kabely na které se malý nesmí dostat a postupně budeme budovat náš ráj ve kterém strávíme více než pár let (doufám).

Ani nechci myslet na to co by se dělo, kdybychom neměli rodinu tak blízko, kde by jsme do té doby bydlely apod.. Opravdu jsem ráda, že je to tak jak to je, ale neuvěřitelně se těším na svůj domov. Když už jsme zvyklí fungovat bez rodičů, tak je vždy rádi navštívíme, ale po pár dnech se těšíme na svůj klid apod. Mám pocit, že to zná asi každý.

Abych Vám nepsala pouze o stěhování, jelikož se musím pochlubit pokroky, které dělá můj syn každým dnem. Už je to pár dní, co prcek sám udělal pár krůčků a teď už přebíhá z místa na místo, snaží se překonat svůj limit a pak spadne a leze po čtyřech. Zkouší si sám stoupnout, ale ještě mu to nejde moc dobře, tak si to vždy zjednoduší a radši se něčeho chytne. Strach o dítě je fakt velký, když vidíte jak jde a jeden roh, kabely, flašky, druhý roh a spoustu dalšího, máte strach že vezme a vybere všechno kolem čeho jde. Doma máme na rohy takové ty ručičky z IKEI, ale u rodičů je nemáme a tak je ten strach přeci jen větší.

Už se těším, až Vám budu psát článek z pohodlí domova. Až budu moci se dostat ke svému oblečení a botičkám, jelikož už teď je mi líto, že je nemohu mít na noze, či nosit své šaty.

Přeji Vám krásný prázdninový den.

Vaše SAGI

0 komentářů:

Post a Comment

Děkuji za Vaše komentáře.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...