10/06/2016

Mom's diary #25

2


Každý den, každá hodina, minuta i vteřina má svůj příběh, který vy zažíváte, ať už je dobrý nebo zlý. Denně myslím na to, proč se trápím, když mám rodinu, když mám syna a milujícího manžela, ale dokáži si odpovědět, jako žena bych toho chtěla dělat tolik s nimi a zároveň vypnout a mít chvilku, kdy jsem také sama, že občas nezvládám ten nával. Každý den je pro mě výjimečný už jen tím, že se jen odehrává. 

Ač mám své chvilky "temna", kdy zařvu na svého syna, kdy už jeho pláč nezvládám a připojím se k němu s výčitkami na to jak špatná matka jsem. Nemám chvilku odpočinku, nemám chvilku, kdy mám kolem sebe jen klid, občas bych se zavřela do místnosti a byla tam sama jen se čtyřmi stěnami, nechala plynout hlavou všechny myšlenky, vyřvala bych ze sebe všechno zlé a vyšla v naprostém klidu, ale jednou se žena stane matkou, tak to musí přijmout, já mám pocit, že stále bojuji. 

Někdy člověk v jednu chvilku své pocity nedokáže ovlivnit, čeho je moc toho je příliš, ale od chvilky, co nechodím pravidelně cvičit mimo domov se cítím jako vězeň, jako bych si nemohla ani na hodinu dvě odběhnout - asi proto ten pláč. Někdo řekne, že mohu se synem být venku, ale to není ono. Venku se synem jsem každý den, prochodím klidně 5 hodin a jsem ráda, ale být venku sama je úplně něco jiného, chvilka kdy mohu zapomenout na to, že vůbec jsem, nemyslet na to, že má za chvilku obědvat, konečně mít chvilku pro sebe.

Nechci vypadat, že si stěžuji, nicméně to tak zároveň je i přes to, že jsem šťastný člověk, kterému chybí jen chvilku být sám se sebou. Měla jsem se vůbec stát matkou? Tuto otázku ode mě můj muž slyší asi celkem často, tedy aspoň od doby, co jsem stále se synem. Ano měla a stala jsem se matkou, jsem na to hrdá a vím, že tohle překonám. Někdy nejsou všechny dny posvícení, ale člověk si jich všímá více, než těch dobrých. Například to, že vám dítě píchá po ránu do očí nebo vám trhá vlasy, zacpává nos či sahá do pusy, aby zkontrolovat krční mandle a při otevření očí se na vás směje jako sluníčko, když vidí jak se probudíte a on ví, že může být se svojí maminkou či tatínkem hezky od rána ♥.

Dnes jsem měla se špuntem úžasný den, trávili jsme ho ve většině venku a bylo to úžasné, být všude rychle mi nedělá problém moje chůze je skoro jak běh (občas). Špunt byl dnes nad míru hodný a stále se na mě usmíval a já si říkám, jak mohu na něj vůbec někdy zařvat, vyčítám si to, protože vím, že ho miluji z celého srdce a i když vím, že se mnou svůj čas trávit chce (nemá na výběr). Nechci a zároveň chci aby vyrostl, chci aby z něj byl sebevědomí člověk, který si jde za svým cílem a k tomu ho chci vést, chci aby z něj vyrostl slušný člověk a měl rád lidi jako já. Nehledět na to, že jsou k nám lidé občas nepříjemní, ale stále se usmívat jako by se nic takového nedělo.

Věřím v něj a věřím v sebe, že se polepším ve všem, člověk se musí učit v mateřství za pochodu a proto je BÝT MATKOU to nejtěžší povolání na světě. 

Vzpomněla jsem si při procházkách na jednu chvilku na jeden moment a to ve chvilce, kdy jsem uviděla dvojici tedy pár Japonců, byli už starší a na té paní mě neuvěřitelně překvapilo její NÁDHERNÉ kimono, jelikož vše co se pojí s Japonskem mi přijde neuvěřitelně zajímavé, jejich kultura je úžasná a to samé památky. Když můj muž byl v Japonsku, byl opravdu nadšený z čistoty a z celkového režimu Japonců - tou dobou jsem mu to vážně záviděla a jednou se též podívám do své vysněné destinace ♥ (až vyhraji v loterii) :D. 

Přeji Vám krásný víkend plný klidu a krásného počasí ♥

Vaše SAGI

2 comments:

  1. Tento pocit zažíva každá matka, skoro každý deň, keď ani na toalete nemôže byť sama, pretože jej ustavične nejaký trpaslík klope na dvere. Je to niekedy naozaj na nervy, ale to prejde. Ani sa nenazdáme a už budú veľký a vôbec nás nebudú potrebovať. A jediné prečo nám budú klopať na dvere toalety či kúpeľne bude preto, lebo sa ponáhľajú na rande a nie preto, aby nás objali či opusinkovali. Mám 13ročného synovca, a neviem kedy tak veľmi vyrástol. Preto si teraz užívam, aj keď mám niekedy sto chutí zavrieť dvere a utiecť do sveta. Hlavne, keď si chcem ísť na bicykel s MP3 vyvetrať mozog, a ono sa to nedá, pretože mi visí na nohe a ziape ako na lesy. Nevadí, to bude dobre. Raz nám to ešte bude chýbať. Prajem veľa pevných nervov a dobrej nálady. S humorom to ide ľahšie :-)

    Čaja z Paláca - deň blbec

    ReplyDelete
    Replies
    1. Vždy se snažím vydržet, ale někdy mi to prostě ujede a já si to pak vyčítám... Docela se zároveň těším, ale zároveň nechci aby mi můj prcek někdy vyrostl... To už bude úplně něco jiného, ale bohužel čas nezastavíme :/... Děkuji ti moc za tvůj komentář, povzbudil, přiučil a zároveň potěšil :)

      Delete

Děkuji za Vaše komentáře.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...