29/02/2016

February 2016

0


Končí se nám další měsíc plný radostných chvilek, občasných špatných dnů či nemoci. Nový měsíc by mohl být teplejší, abych mohla vyměnit plné boty za lodičky a místo punčoch holé nohy - asi jsem trochu pozapomněla, že teplo začíná čím dál déle. Rozhodně nechci mluvit o tom jaké bude počasí a jestli bude teplo nebo zima. Moje myšlenky se točí snad kolem všeho. Stále mi tak moc chybí moje práce až jsem občas opravdu smutná, že už tam nejsem - pořád je to moje druhá rodina. 

Kde bychom vlastně byli bez unáhlených rozhodnutí, které jsme v minulosti udělali. Moje první střední škola nebyla pro mě, milovala jsem něco jiného a tím bylo šití a tvoření, rozhodla jsem se jít jinam a i od učitelů jsem slýchávala, že mě je tam škoda. Odhodlala jsem se i když jsem věděla, že budu většinu času v jiném městě bez rodiny a svých přátel v Plzni. Teď jsem šťastná a hrdá na to čím jsem se vyučila, protože vytvořit něco hezkého co se líbilo na přehlídkách a nejen tam, byl pro mě úspěch a cítila jsem se být na sebe hrdá. Po ukončení školy jsem si myslela, že se mám ještě co učit. No po příchodu na školu, kde jsem si měla dodělat maturitu jsem zjistila, že toho umím až dost a představa že bych se 4roky měla učit na škole šít sukni, šaty a mít ve většině jen to ostatní nebylo pro mě. Tou dobou jsem již pracovala ve fabrice. Nebyla jsem tam šťastná, ale musela jsem vydržet, žádná jiná práce se mi nenaskytala.

Pak nastal čas, kdy jsem se rozhodla ukončit práci ve fabrice ať to stojí co to stojí. Měli jsme sice před svatbou a šetřili ale ta práce mě ničím nenaplňovala a chodila jsem tam neustále s nechutí. Šťastná jsem oznámila, že končím a rychle šla rozdávat životopisy. Tou dobou jsem vážně nevěděla co obnáší pohovor o přijetí do práce, bohužel moje nízké sebevědomí se odrazilo, naštěstí se to stalo jednou a pak už jsem chytla druhý dech. 

Když se mi ozvali z divadla, kde jsem si původně dávala životopis na pozici krejčové, dostala jsem více než jsem si myslela. Můj pohovor dopadl naprosto úžasně až jsem to nečekala jakou z toho budu mít radost, byla jsem přijata a to sice na poloviční úvazek ale po tom jakou práci jsem měla jsem byla nejšťastnější na světě. 

Do teď si říkám jak jsem musela vypadat v očích děvčat, které tam hrají či zpívají, jako nováček jsem vůbec nevěděla o co mě žádají a kde to mám hledat, učila jsem se a snažila jim vždy vyhovět. Moje nejsložitější ale nejoblíbenější divadelní hra byl Footloose a do teď jsem ráda, že jsem začínala téměř nejtěžším na převlékání děvčat. Lidé co pracují v divadle jsou neuvěřitelně úžasní, člověk je rád vidí a rád si s nimi povídá. Teď jen vzpomínám na to jaké to v divadle bylo a nejspíše proto mi chybí co dnem čím dál více. 

Moje kolegyně z garderoby vždy pomohli, poradili a naučili - lepší kolektiv v práci si snad neumím ani představit. Nikdy bych nečekala, že pro mě budou ti lidé jedna velká rodina. Postupné poznávání všech bylo vážně skvělé, tolik jsem se s některými lidmi nasmála, spoustu jich poznala. 

Abych jen nechválila je jasné, že i tam se našli takové počasíčka jak já říkám - jednou tak a druhý den jinak. Od těch mě pak zase potěšilo, když se usmáli a poděkovali, nikdy jsem nebyla na nikoho nepříjemná (myslím) :D. Upřímně pokud se mi povede vrátit se do divadla zpět už nikdy nechci odejít! ♥ 

Přeji všem, aby si našli práci, která pro ně bude naplňující. Při ranním probuzení budou vědět, že se do práce těší a nejsou tam jen z donucení. 

Vaše SAGI ♥

0 komentářů:

Post a Comment

Děkuji za Vaše komentáře.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...