29/01/2016

Next month at the door

0


Další měsíc se blíží svému konci, dneska ráno jsem vstala a vlastně jsem ani pomalu netušila co je za den. Tolik hodin, dnů a měsíců uteklo a člověk ani nemrkne. Vždy se pobavím na vlastní účet, když si vzpomenu na své pubertální "kecy" jak nebudu mít děti, že žádné nechci - to se trošku vymklo kontrole a vlastně jsem teď šťastná. Tolikrát jsem prohlásila, že kašlu na kluky a teď mám manžela, jak ráda se pobavím nad svými výroky. Bylo jich více, ale na to by mi nestačil ani čas. 

Ještě nedávno jsem chodila na základní školu, opravdu velice ráda vzpomínám na staré dobré časy a modlím se, aby můj syn nebyl stejný jako já. Nedělali jsme selfie, protože jsme tou dobou ani nevěděli pomalu co to je, když jsme se vyfotili nedávali jsme to všude, buď to bylo schované nebo smazané. Staré dobré časy, když nadešla doba vybrat si obor a školu, přála jsem si jít na krejčovou a to se mi bohužel nezdařilo, rok jsem chodila na obor kde se šilo a vařilo a tou dobou pro mě vaření bylo spíše mučení. Když jsem navštěvovala starou dobrou základní školu poradila mi učitelka jet do Liberce, dokonce mi tu školu našla a já jsem tam opravdu jela studovat, věřte nebo ne byli to moje nejlepší 3 roky života. Zažila jsem si tam snad všechno, radosti i smutek, lásku i zlomené srdce ale hlavní pro mě bylo, že jsem si tam našla přátele. Dvě moje kamarádky za mnou v době těhotenství i po přijeli, to by jen tak někdo neudělal a stále se těším až dorazím naopak za nimi.

Je zajímavé jak každá chvilka a každá situace ať už dobrá nebo špatná z nás dělá lidi, některé lepšími a vytrvalejšími - i naopak. Všechno co jsem zažila pro mě bylo poučné, řekněme že jsem za to i ráda. Nemám ráda, když mi lidé omílají o hlavu mojí minulost - vlastně neměla jsem to ráda, teď se ráda s klidem pousměji a řeknu si, že každý nemohl být dokonalý a rozhodně ne v pubertě. 

Přemýšlím nad tím jaké to bude za šest let touto dobou, až mi malý přinese první vysvědčení a já ho pochválím jaký byl šikovný. Každé období života má to svoje, rodiče na mě byli hrdí a já budu hrdá na svého syna, vychovám ho nejlépe jak jen dokážu. Těším se co mi další měsíce, dny i hodiny přinesou, protože každý okamžik je podle mě psaný v osudu, ale rozhodně neznamená, že ho neumíme zlomit a najít cestu k lepšímu osudu.

Krásné poslední lednové dny

Vaše SAGI

0 komentářů:

Post a Comment

Děkuji za Vaše komentáře.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...