27/01/2016

Mom's diary #08

0


Krásný středeční den, který jsem zaručeně zvládla a mohu být ráda. Opravdu jsem nečekala, že se mi toho na jeden den naskytne tolik asi mám vždy pocit, že je toho málo a pak zjistím že mám vlastně i dítě. Ti kteří sledují stránku přes FB si všimli věcí na prodej, no samozřejmě to není všechno - takže jsem měla samé předávání věcí. Takhle ono to opravdu vypadalo, když zpětně koukám jako bych ani nic nedělala a tak furt přemýšlím proč jsem byla tak KO. 

Dneska jsem například téměř vůbec nespala, asi se mi mstí za pár nocí, které jsem krásně prospala a nebo mu také mohou růst zoubky. Prostě a jednoduše celý den unavená. V 11 hodin jsem měla předávání balíku a nebyla bych to já abych nepřišla aspoň o 15minut dříve, samozřejmě začal stres (měla jsem hodinu čas) pocit nic nestíhání, malého nakrmit a jestli není venku zima aby byl dost oblečený. Stále zjišťuji jak mi dělá problém čas, musím být všude včas a nejlépe jako první - jako kdysi v největším mrazu čekat na kamarádku a samozřejmě jsem musela přijít o půl hodiny dříve i když ona chodí o půl hodiny déle. To je jedno zpátky k dnešku, před předáním čekám, vyhlížím chroupu si oříšky a najednou přijde paní, naprosto super člověk dokonce je to vojačka což jsem úplně koukala a získávala můj obdiv. Asi tak půl hodinku po předání bot jsme si v klidu povídali a opravdu takhle skvěle jsem si snad dlouho nepopovídala, malý se na ní usmíval no byla takový sluníčko a opravdu bych ani neřekla, že je povoláním voják opravdu musím říct váu. Často se s cizími lidmi takhle nesetkávám a rozhodně ne jak jsem zmínila s vojačkami, který opravdu získávají můj obdiv ani je nemusím znát. 

Poté jsem letěla na poštu, kde jsem samozřejmě odeslala balíček (co jiného :D) abych měla z krku všechno a můj stres se utlumil. V klidu jsem se ještě s malým prošla po městě, má celkem často ve zvyku usnout po cestě domů :D. Když se blížil čas jídla, tak jsem už opravdu pelášila domů nepotřebuji ještě aby mi dítě řvalo na celé město (mám hodné dítě venku neřve, na poště ano). Klid, nohy nahoře a chvilku odpočinek to bylo tak krásné, jen jsem si spletla čas a měla pocit že mám dvě předání v jeden čas, no byla to velká chyba chvilku na to mi psala slečna, že bude za 10minut na místě setkání takže jsem se hanbou mohla propadnout, tak zle jsem se cítila a provinile. Rychle vzbudit manžela (chudák můj spal po noční, jsem zlá manželka), moc radost neměl a ani já ne, úplně mi to změnilo plány a hlavně přerušilo klidné spaní muže. Naštěstí místo setkání mám kousek no divím se, že se moje rychlá chůze nezměnila v běh, byla jsem tam do 10 minut a ještě se slečně 5 minut omlouvala (trapné), fakt šílené vyzkoušela si pončo a večer napsala, že zájem nemá (to jsem skoro běžela a ještě zbytečně, sranda samozřejmě). Rychlou chůzí jsem šla domů pár minut odpočinula vzala tašku na cvičení věci k předání a zase frčela, divím se že jsem nezmagořila. Klidné a rychlé předání to pro mě bylo "JUPÍ", honem do fitness a co myslíte rychle jsem se před cvičením najedla až jsem při běhu měla celkem křeče to opravdu nebylo příjemné. Cvičení bylo dneska opravdu velmi zábavné až mám pocit, že jsem měla opravdu takový částečný den blbec. 

Po tomto všem jsem konečně šla domů (ach sladký domov) a věnovala se svému lumpovi, byla ráda doma v klidu a s pocitem že nikam už nemusím chodit.

Vaše SAGI

0 komentářů:

Post a Comment

Děkuji za Vaše komentáře.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...