21/01/2016

Mom's diary #05

0


Stále se vracím ke dni, kdy se mi změnil celý svět. Vlastně ono těch dnů bylo více, ale tento den je opravdu nezapomenutelný. Vracím se k onomu dni ve chvilkách krize a smutku, kdy mám pocit, že jsem úplně na dně svých sil, pak si najednou vzpomenu a usmívám se, se slzami v očích. Mnoho žen by mohlo vyprávět jak tento den je krásný, tak to vezmu z té reálnější stránky. 

Den začal jako každý jiný se slovy kdy už konečně vyleze a já budu tu váhu nosit na rukou a ne po celém těle. Odpoledne jsme s mužem leželi a bavili se o tom jak se těšíme až to nastane. Večer mě dorazila "hlídat" sousedka moje kamarádka z dětství a já jí říkala, jak už chci aby byl venku. Pamatuji si jakoby to bylo včera, když jsem řekla, že bych ráda aby mi praskla plodová voda, ale ta praskne jen ve chvilkách naprostého klidu (jsem se dočetla). Pak nastal klid a co se nestalo - asi jsem se hodně uklidnila, no nejlepší na tom bylo, že malou chvilku před tím odjel manžel za mojí maminkou do vinárny, takže jsem mu psala, ten se posadil na autobusové zastávce a přemýšlel, nakonec šel za mojí maminkou a ta rychle s manželem přijela. No řekněme já jsem se stále smála, asi jsem tomu nemohla uvěřit no rozhodně mě smích opravdu brzy přišel. Jeli jsme do porodnice a teď samé papíry a kontrola a teď kontrakce se začali rozjíždět, prostě to si každá žena přeje (blbost). 

Po všem vyšetření jsem byla uložena na těhotenský pokoj, můj muž byl poslán domů s mojí maminkou a čekali kdy budu volat nebo psát, takže si nešli lehnout ani na minutku. Přišla za mnou sestřička s injekcí a slovy "buď porodíte nebo se vyspíte", vlastně ani poslední noc jsem se nevyspala. Začalo to sílit a můj úsměv rychle přešel, volala jsem snad třikrát sestřičky až mi nakonec řekli, že tedy půjdu na porodní sál, juchů ať je to za mnou. No jak to říct ono těch dalších několik hodin utíkalo tak pomalu, že jsem myslela že umřu. 

Porodní sál jak vypadal si vážně nepamatuji, jediné co si pamatuji je vana, sprcha, postel, křeslo a auuuuu. Nikdy bych nečekala, jelikož jsem se to nikde nedočetla, že budu mezi kontrakcemi usínat, manžel už byl naštěstí u mě, masíroval mi záda a pomáhal s dýcháním - to bylo dokonalé. Vím, že v té chvilce jsem byla asi úplně vyřízená, ale zpětně na to koukám ráda. Když jsem už fakt měla všechno na nejvyšším stupni začal manžel volat porodní asistentky apod.. Nikdo nikde, mě už se fakt chtělo a já věděla, že nemohu. Po příchodu asistentky a slovech, že můžeme začít mě pohltila radost, že už to všechno bude pryč. No věřte strach jsem měla také, ale ten šel stranou hned, hlavně ať už je venku. Vlastně všechno co mi říkalo spoustu maminek se prostě věřit nedá, buď mě příliš strašili nebo byli až moc jemné, já mělo něco mezi. Porod opravdu nebolí - spíše je to tlak, kontrakce bolí a jako opravdu hodně, aspoň já myslela, že to nezvládnu. Ale po tom všem jsem už byla klidná bolesti přestali a já mohla v klidu dýchat a odpočívat, tenhle pocit byl teprv úžasný, perfektní a nic se mu nevyrovná a vidět syna živého a zdravého to bylo perfektní. Manžel při porodu byl perfektní opravdu jako by tam nebyl poprvé, úžasná opora a pomoc. 

A proč jsem psala, že nevím jak vypadal porodní sál? Jednoduché, když jsem přijela na šestinedělí, tak se mě sestřička ptá kolik měří a váží syn, jakou barvu a jak vypadal porodní sál, nestačila jsem se divit, kde otázky jak vypadalo místo (kde jsem skoro ani neměla otevřené oči) berou. Konec konců, když mi přivezli mé dítě, moje všechno (byl tam i manžel) byl to ten nejkrásnější pocit ze všech.

A můj závěr neříkám, že druhé dítě nechci, ale v nejbližší době - NE nechci. Zatím si nechci prožít dalších devět měsíců tloustnutí, pak porod plný bolestí a i přes to, že konec je k nezaplacení, tak druhé dítě má čas, spoustu času. Je hezké, že jsou maminky co by rodili pořád no já to tak tedy nemám. Asi vám přijdu jak citlivka, každý má jiný práh bolesti, ale je to opravdu zážitek na celý život.

Tento článek sice není pro muže, ale pokud to některý bude číst tak doporučuji, aby u porodu byli protože můj muž v tu chvilku cítil to největší štěstí tu největší radost a do teď své pocity nedokáže ani popsat, protože to nikdy v životě nepocítil. ♥

Děkuji za přečtení

Vaše SAGI

0 komentářů:

Post a Comment

Děkuji za Vaše komentáře.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...