14/01/2016

Mom's diary #03

0


Ještě se Vámi musím podělit o poslední myšlenku dne. Nejspíše bych ji nerada zapomněla, poslední dobou se mi honí hlavou tolik myšlenek co napsat, už mi jen chybí čas na to všechno. Občas bych si přála mít času jako dříve, ale dříve to vlastně nebylo ono, když se zpětně dívám, byla jsem línější méně snaživá a všechno mi přišlo jasné, ničemu jsem nechtěla věřit. Mám své názory a svůj postoj na každou věc už dlouho, ale také se toho dost změnilo.

Před tím vším jsem si říkala, jak v těhotenství budu mít malé bříško, nakonec jsem skončila s obřím břichem. Moje naděje, že tohle všechno někdy zhubnu byli mizivé, doufala jsem, že už více růst nebudu - což se mi nesplnilo. Po příchodu z porodnice a pohledu na mě samotnou v zrcadle se mi začali plnit oči slzami, hodně maminek říká dalším, aby neřešili jak vypadají však je nejdůležitější, že je vaše dítě zdravé. Samozřejmě, že je nejdůležitější zdraví mého dítěte, ale jak může například být dítě šťastné, když maminka každý den jen pláče a trápí se. Když jsem ještě kojila tak jsem svoji situaci vážně nezvládala, malé miminko všechno nové, vypadala jsem jako mamut - katastrofa! Syn pociťoval jak se cítím, ale tak špatně se mi to ovládalo, neměla jsem ráda, když se mě manžel dotýkal - také si to hezky vyslechl, všechno bylo špatně. Dva týdny po porodu jsem se rozhodla začít aspoň mírně cvičit, cítila jsem se lépe a měla pocit, že pro sebe něco dělám. Nebylo pro mě jednoduché se s tím srovnat a ne nesrovnala jsem se s tím a začala jednat! Fascinují mě maminky, které dva roky po porodu řeknou, že na to nebyl čas. Chci opravdu být velkou motivací pro maminky a nejen já, ale spousta jiných maminek jako já.

Kolem mě je spousta těhotných žen, které se nebojí otočit se na mě s každou otázkou - ať už je jakákoliv. Zjistila jsem, že se cítím skvěle, když mohu pomoci či poradit. Jako maminka, která sice nekojila dlouho ani nechtěla rozhodně neříkám ženám, aby nekojili do tohoto nemám vůbec právo zasahovat, naopak vím jaké chyby jsem udělala a nerada bych, aby je ony se nad tím co já trápili, když mohu pomoci. Naprosto krásný pocit byli ještě předposlední a poslední dny v říjnu, kdy moje nejmenovaná kamarádka nevěděla co se děje, jestli má jet do porodnice a jestli ji praskla plodová voda - v této chvilce jsem se cítila opravdu úžasně až se mi z toho chtělo plakat radostí, řekla jsem jí ať si sbalí a šup do porodnice. Ten den jsme si psali jak je na tom, všechno jsem musela vědět, aby byli oba v pořádku pro mě bylo důležité, připravila jsem jí na to aby se nebála - že to bolet bude, ale přejde to hned potom. Druhý den konečně dostala kontrakce a odpoledne jsem dostala SMS o narození jejího syna. Celá rozklepaná jsem si říkala jak jsem na ní moc hrdá.
Od té chvilky jsem ráda, když si ke mě jdou maminky či těhulky pro radu, samozřejmě se stane, že nevím - nejsem jasnovidec. Já si ráda také nechám poradit, když něco nevím zeptám se, aspoň se stále učím nové věci a nezůstávám pozadu.

Celkově toto patří ke všemu - nezáleží jak hloupá je otázka, ale je důležité se zeptat a učit se nové věci i kdyby člověk měl zůstat v očích jiného hloupým, pro jiného pak může být chytrým a zkušeným člověkem. Něco nevím zeptám se a o to jsem chytřejší - kdo se neptá zůstane hloupý (pokud nezačne "googlit").

Ženy, které chtějí časem prožít všechno toto přeji jen to nejkrásnější, ať si těhotenství užíváte a nejste na tom jako já. Pokud budete nabírat na váze jako já tak se nebojte zhubnete to pokud budete chtít, my ženy zvládneme všechno.
Aby to nebylo jen o ženách, tak pro některé chci říct, že správný chlap se hledá těžce, ale nejlépe se pozná až, když přijde na svět jeho potomek. Ne každá žena co porodí dokáže být matkou a ani některý chlap který je otcem nedokáže být tátou. Nejen ženy to mají těžké, ale i muži.

Pro muže takové menší upozornění - pokud máte pocit, že v těhotenství je žena citlivá, tak si počkejte na 6ti-nedělí, houpou s námi tak hormony, že je lepší... no vlastně nic není lepší. V 6ti-nedělí jsme měli s manželem největší zkoušku našeho manželství a věřte, nebyla to procházka růžovou zahradou, protože dítě pláče, chováte a pláče teď na vás mluví manžel a neslyšíte ho pak vy neslyšíte jeho, to bylo o nervy.

Malému je 6 měsíců a jsme šťastná rodina, zažili jsme si takový režim a opravdu je to skvělé.
A pokud si chci zopakovat porod a začátky? No v nejbližší době NE a NE a NE.

Vaše SAGI

0 komentářů:

Post a Comment

Děkuji za Vaše komentáře.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...