31/12/2016

Rekapitulace roku 2016

1


Již z názvu jasně vyplynulo oč se bude jednat, takže dnes to nebude žádný outfit, miliony fotografií, ale jelikož mi tento rok toho přinesl tolik, tak bych ráda věnovala tomuto článku svůj drahocenný čas, což vlastně pro svůj blog dělám vždy a ráda. 

Bloguji už delší dobu, tedy blog vznikl roku 2014 v lednu, proč zmiňuji měsíc je takové pro mě úsměvné, protože jsem se v tomto roce vrátila k blogování a též v lednu. 

Začátky nikdy nejsou jednoduché a já to tak beru od doby, co mám syna, který mi opravdu změnil celý můj život. Ať už jsou některé věci špatné, tak vždy jsou částečně i dobré. V lednu jsem si uvědomila, jak moc mi můj blogerský svět chybí, místo kam jsem si vždy psala své myšlenky, své životní příběhy a bylo to něco, co jsem měla ráda a tak jsem se ze dne na den rozhodla do toho jít na 120% ♡. Tohoto rozhodnutí nelituji!

Začínala jsem téměř od nuly, jelikož jsem se ještě snažila zhubnout poslední kila navíc a stále chodila cvičit, fotit a tak nějak jsem si toto zaběhla, že jsem pak nedokázala normálně fungovat. Do fitness jsem chodila půl roku, jelikož přišlo stěhování a my se rozhodli si pořídit vše domů, aby jsme zároveň ušetřili a měli klid. Ale, přišel velký zlom, najednou jsem totiž byla doma a já opravdu začala mít deprese a trpět doma velkou ponorkou. Do teď si to utrpení pamatuji, prostě jsem nedokázala fungovat ani jako matka, ani jako manželka, chyběl mi vlastní prostor, až moc stereotypu.
I přes to, že jsem se vídala s kamarádkou se kterou jsme chodili i fotit, tak jsem stále měla pocit, že je to pro mě málo času mimo domov. Časem jsem zjišťovala, že mi nestačí ani to focení a potřebuji se ještě více zaměstnat. Po stěhovaní jsem začala malovat, dokonce jsem po večerech dělala obraz pro známou. Takže to jsme měli focení, blog, cvičení a malování, no stálo to bylo málo. 

Stále dokola to samé a já jsem celkem dost aktivní člověk a po nastěhování se do nového bytu jsem si říkala, jak bude super, že budu pořád pryč, běhat a nebo s malým venku, no nějak mi to nevyšlo. Běhala jsem pár dní a do toho bruslila, až jsem zjistila, že toto nezvládnu, takto brzy ráno fungovat.

Malý oslavil své první narozeniny a já za měsíc své 23. narozeniny. Léto, které se nedalo nazvat létem bylo rázem pryč. 
Stále nemohu uvěřit, jak ten čas letí. Stále jsem hledala něco čím bych se mohla zabavit. Za ten můj návrat se mi ozvalo opravdu hodně spoluprací, což jsem se sama opravdu divila a až na jeden eshop, jsem byla spokojená. Díky Noire jsem cestovala do Prahy a viděla svojí dlouholetou kamarádku z dětství, kterou jsem poznala právě díky anime, které sleduji stále, ano pořád i po 9ti letech jsme skvělé kamarádky a dobře si rozumíme ♡.
A abych nezapomněla, tak jsem také díky Noire poznala opravdu skvělou osůbku a tou je Baruš z BLOND SITE. ♡ Jsme v kontaktu, stále si píšeme a dokáže mě i na dálku vždy poradit a povzbudit ♡.

Myslím, že na rozepisování by toho bylo o tolik více, ale možná toho více řeknu ve videu, které vyjde po Novém roce ♡. Ráda píšu, ale také strašně moc mluvím. Proto teď přejdu k posledním událostem, které se naskytli.

Na intagramu jsem se zmínila o paní, která stála se mnou ve frontě a v rozhovoru s hlídačem, který kontroloval kabinky řekla, že kdyby stála na mém místě, tak by to dávno vzdala. Věta u kabinek je celkem pochopitelná, ale teď si to vezměme trochu jinak. Pro ujasnění, paní jsem nestihla odpovědět, jelikož sekundu poté odešla do kabinky. Chtěla jsem totiž odpovědět, že kdybych v životě něco vzdala, tak se nikam nedostanu a to je pravda. 
Je tu tolik lidí, kteří něco chtějí vzdát a já nebyla jiná, také jsem měla chvilky, kdy jsem vše chtěla při prvním neúspěchu zabalit, ale byli mezi mnou ti, kteří jsou opravdovými přáteli a řekli "podívej, co jsi do teď dokázala, tak se nevzdávej". Slova, která mi vrátila do "normálu". 
Mám kolem sebe spoustu lidí, kteří mě opravdu nepodporují, říkají, že je špatné jaká jsem a že bych měla být mámou, jako všechny ostatní, ale já se těmto lidem ráda vyhýbám a dále žiji svůj plnohodnotný život.
Pracuji, fotím, píšu, natáčím, směji se, poslouchám hudbu, bavím se s přáteli, sleduji seriály, věnuji se synovi, rozčiluji se, pláču, vařím, uklízím a nevím co ještě, hlavní je pro mě, že dělám, co mě baví! Pokud se to někomu nelíbí, tak ať mi do mého života nekecá, já mám totiž svůj vlastní sen! A NEVZDÁM SE!!!

Jsem opravdu optimistický člověk, ale vlastně jsem i dost velký realista, proto se také často usmívám. Mám kolem sebe ty správné lidi a ty špatné neřeším, pokud mi nemají co přinést do života, tak je nepotřebuji ♡.

Co je nejdůležitější a ten důvod, proč jsem si to nechala na konec, jste VY ČTENÁŘI. VY kteří chodíte na můj blog, VY kteří komentujete, moc pro mě znamenáte, díky vám tento blog roste a mě to dělá radost. Doufám, že budu dělat radost i v roce 2017 já VÁM!

JSTE NEJLEPŠÍ! A já vám děkuji, za tento rok 2016. 

Možná jsem nevypsala úplně vše, co jsem si přála, ale věřím, že pokud si na něco jiného vzpomenu, tak to napíši k dalšímu outfitovému článku :D. ♡♡♡

UŽIJTE SI KRÁSNÉHO SILVESTRA, BUĎTE ŠŤASTNÍ, BUĎTE HODNÍ NA DRUHÉ A CO JE HLAVNÍ - VŠEM PŘEJI HLAVNĚ ZDRAVÍ, PROTOŽE TO JE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ! 

HODNĚ ŠTĚSTÍ V NOVÉM ROCE VAŠE SAGI!

29/12/2016

Poncho with turtleneck

2


Stále a pořád nadšená z pracovního nasazení, těšící se na další měsíc a spoustu nových zážitků. No a u tohoto se zastavíme, jelikož mě jednou v práci a po práci potkalo něco, co jsem si myslela, že mě opravdu nepotká a chvilku jsem se cítila, jako v jednom seriálu (dobře, jako v anime). 
Jako brigádnice mám různou pracovní dobu, vlastně je trochu i na mě zda chci přijít dřív, což dělám vždy a nebo odejít déle, tedy je pro mě důležité, aby kolegyně neměla například 10 zákazníků a já v klidu odešla, to bych nedokázala i kdybych se měla hodinu zdržet. Proč to píšu? Vše pochopíte.

Jsem opravdu pro práci zapálená a každému zákazníkovi ráda pomohu, jen nám ten den chodilo opravdu málo lidí a tak jsme se i celkem nudili. Lidé chodili, zastavovali se a najednou jsem si všimla pána, který stál naproti našemu obchodu a klasicky jsem si toho nevšímala, jelikož první, co mě napadlo, bylo, že na někoho čeká. Patnáct minut pryč a pán stále na stejném místě a stále kouká do obchodu. HUH?! Upřímně mi takovéhle věci dochází na poslední chvilku a pán jedl, tak například čekal až dojí a chtěl si jít prohlédnout zboží které máme. Dobře půl hodina pryč a on tam stále stál a stále se na mě díval, jako jo bylo to divný, ale díky zákazníkům jsem si toho i nadále nevšímala, ale tak nějak podvědomě jsem doufala, že odejde dříve, než půjdu domů. 
Asi smůla, ale on tam stál do doby, než jsem šla pryč, což jsem ale do poslední chvilky netušila. V práci jsem zůstala cca o půl hodinky déle a pán tam mohl stát tak 45 minut až hodinku, tedy netušil, kdy končím a vlastně mě ani neznal. Rozloučila jsem se a z práce odcházela. 
Abych upozornila, není to žádná tragédie, nebyl to žádný násilník, ale díky jedné události která se mi v dětství stala se prostě dost bojím. 
Když jsem vyšla z obchodu, hned na mě začal mluvit, což jsem vůbec nečekala, tedy vlastně jsem doufala, že na mě opravdu nebude mluvit. Procházíme docela zvláštním způsobem a na to se začal hned ptát, tak jsem normálně zdvořile odpovídala, že to je pro nás pracovnice. Vždy, když odcházím z práce, tak volám manželi, že mě má očekávat, než jsem vyvolala číslo pán ve věku asi 45 let +- mi řekli, že jsem kočka na dálku i z blízka, jsem slušně vychovaná a proto bych kompliment nikdy nezavrhla, tedy nebyla bych na člověka zlá. No a pak ze sebe vychrlil otázku, když jsem měla telefon u ucha "Než začnete volat, nechtěla by jste se ještě někdy mimo práci vidět?", první co jsem udělala, bylo, že jsem vykulila oči a řekla, že mám muže, syna a že to opravdu neklapne a sekundu poté mi to manžel zvedl. No myslím, že bych byla v klidu, kdyby pán nešel 5 minut cesty se mnou. Naštěstí pro mě se zastavil a vrátil se hledat štěstí zpět do obchodního centra. 
Takže to byla moje první zvláštní zkušenost v práci, tedy po práci. 

A teď zpět k podstatě článku, který patří tomuto outfitu. Když jsem jednoho krásného dne šla na nákupy do F&F, kde jsem kupovala pro svého drahého dárky k Vánocům, tak jsem zjistila, že jsou tak opravdu, ale opravdu lákavé slevy. Ehm.. Jo.. Propadla jsem jim. Takže tu máme nové krásné pončo na které jsem se dívala již od doby, co se na prodejnách objevil. Ach sleva, to bylo jako splněný sen, tedy jen ten malý. Hned vedle na mě koukala velká cedule se slevami i mezi kabelkami a já nechtěla svůj rozpočet celý rozházet, ale i tak jsem tam šla a koupila si i tuto kabelku ve vínové barvě ♡, úplně nejlepší bylo, že stála pouze 139,- ♡♡♡. No vlastně jsem pak odešla s více věcmi, než jsem plánovala, nakoupila jsem i malému a byla spokojená. V outfitu mám také pod pončem daný křivák, jelikož opravdu nebylo takové teplo, abych mohla mít jen dlouhý rukáv a samo pončo tolik nezahřeje. Džíny díky kterým jsem nešla celá v černým, celek jsem už jen doplnila náramky a na nohy obula naprosto nejvíc pohodlné boty z Botovo.cz. ♡♡

Foto: Klárka


Pončo, kabelka: F&F / Křivák: Primark / Džíny: H&M / Boty: Botovo / Náramek: Bugiamasa / Rukavice: Tržnice / Náramek2: Claire's / Náušnice: I am

S láskou,
Vaše SAGI ♡

27/12/2016

Fototapety Pixers

4


Už z nadpisu víte, o čem bude dnešní článek. Původně jsem článek plánovala chvilku poté, co tapeta dorazila, ale manžel se švagrem se k tomu dostali až pár dní před Vánoci. Nicméně jsem ráda, že jsem pochytila zkušenosti a mohu o všem informovat.
Díky spolupráci s Pixers.cz, která vyrábí foto-tapety, u nich na stránkách se dá po chvilce velmi dobře orientovat a hledat "TO" co chcete, ale obrovskou výhodou zde je, že pokud by jste si z velké škály tapet nevybrali, můžete si udělat jednu (více) podle sebe, opravdu dle svých představ. Systém objednání a celkové orientování na webu, bych opravdu řadila mezi velmi dobré a hlavně přehledné.

I když mi tapeta dorazila někdy začátkem prosince, tak jí mám skoro jako Vánoční dárek. Já jsem si vybrala tapetu do obývacího pokoje, jelikož jsme tady nejčastěji, schází se tu s námi rodina, přátelé a další. Nejen, že (zatím) prázdné, bílé zdi působí ač čistě, tak zároveň mají takové "nic" do sebe. Jelikož mi chvilku trvá nakoupit rámečky a vyzdobit fotografiemi byt, tak jsem se rozhodla posunout kupředu právě obývák, kde chceme ještě provést pár změň. Změna nastane u televize, jelikož máme opravdu hodné dítě, které se jí snaží pečlivě shodit, ale zároveň se chce dostat ke kabelům a kdo ví, co ještě.

Teď přímo k tapetě, kterou naleznete ZDE, když mi dorazila měla jsem z ní opravdu velkou radost. Byla pečlivě balená, tak jsem se nemusela bát poškození, byla i včas doručená a komunikace od Pixers.cz se zákazníky je opravdu na jedničku. Já mám moc ráda, takové retro, barokní styl a kdysi jsem od svého švagra chtěla podobně vymalovat jednu zeď, ještě ve starém bytě, tedy spíše pokoji u bratra.
Tapeta kterou máme je papírová a tak je potřeba si k ní koupit lepidlo, ale které bohužel nemohu říct, jelikož to kupovali muži a upřímně mě nenapadlo se podívat, ale ti kteří vědí víc, tak si jistě s lepením papírových tapet poradí.
Na tapetu byli potřeba dva lidé minimálně, pak jeden pozorující (syn) a další komentující (žena - já). Musím vždy vidět vše a když u toho nejsem, tak mi to pro změnu vše řekli oni a Michálek občas taky něco řekl. Samotná montáž, tedy lepení tapety není žádná sranda, hlavně když v bytě, kde žijete nejsou rovné zdi a žena si to vybere do půlky místnosti.
Po naznačení se začínala nejdříve natírat celá zeď lepidlem a poté se lepidlo nanášelo na tapetu, z důvodu, aby to lépe drželo. Upřímně se s tím docela namohli, jelikož se papírová tapeta trochu natáhla, nicméně to na první pohled není vidět. Myslím, že je to má vina. Proč? No protože jsem jim neřekla, že se tapeta má lepit z jedné strany na druhou a ne od shora dolů.
Proto to nemohu dát za vinu právě Pixers. S tapetou jsme spokojení, všichni nám novou zeď chválí a já se těším, až se na ní ještě objeví rodinné fotografie.

A zkušenost tapety a syna? Také máme! Když je totiž maminka šťastná, dítě je až moc. Zrovna jsem vyřizovala pár věcí ohledně nové práce a všeho okolo, což znamená, že jsem se otočila a najedou slyším, jak se tapeta odděluje od zdi. Ano přeskočím to, jak jsem se rychle rozčílila, protože jsem opravdu měla v plánu psát o té tapetě dřív, tedy si jí hlavně pečlivě nafotit před tím, než kolem bude tuna hraček. Ale víte, co je super? Tapeta neutrpěla žádné poškození, což znamená, že i po náletu 18ti měsíčního chlapce vydržela. Tapetu jsme ještě jednou přilepili a od té doby perfektně drží, malý už nemá tendenci se jí dotýkat, tedy jen způsobem sundání. Nakonec jsem si i já vyzkoušela si nalepit kousek tapety. (Drží to lépe, prostě my ženy jsme jedničky hihi.)

Tapety u Pixers.cz určitě mohu doporučit, ale pokud nechcete nakupovat lepidlo, tak určitě doporučuji samolepící, se kterými bude určitě i lepší práce, díky možnému znovu-nalepení. Pokud si chcete svůj byt krásně vyzdobit a udělat si tím radost, tak se podívejte na jejich stránky, kde najdete i kategorie "do ložnice, do obýváku, do kuchyně" já bych kvůli některým i překopala byt ♡.

S manželem uvažujeme o tapetě pro malého do pokoje, nebudeme váhat a znovu se obrátíme na Pixers.

Také bych ráda upozornila, že na stránkách najdete mnohem více, než jen tapety, také si zde můžete najít nálepky na zeď, obrazy a plakáty nebo také si zde můžete vyzdobit vlastní firmu.

Ještě přikládám fotografii bez přidaného efektu ♡ aby jste měli možnost vidět, jak skutečně tapeta vypadá na zdi i jaké má barvy. 


S láskou,
Vaše SAGI ♡

24/12/2016

Šťastné a Veselé

5


Vánoční atmosféra dosáhla 100% všichni máme nakoupeno, máme zabaleno a už se můžeme těšit na klid, který k tomu patří. Já se přiznávám, že ještě dnes budu ještě poklízet byt, který jsem tedy pořádně vygruntovala už včera, ale jelikož mám doma "bořiče", tak mě čekají ještě maličkosti. 

Včerejší den jsem započala zmíněným úklidem s puštěnými písničkami, které mi ještě více přiblížily Vánoce a po pravdě, já ty písničky opravdu miluji. Se synem jsme tančili, zpívali (překřikovali se) a dokonce mi pomáhal s prádlem, co jsem složila - to rozložil. Ještě ve čtvrtek jsem byla v práci, kde jsem si od všeho spěchu odpočinula a vlastně i vypnula. To bylo skvělé!

Dnešní den budeme trávit u mých rodičů, tedy jen oběd a hlavní večeři, jelikož to bude naposledy. Další roky chci trávit už Vánoce a všechny svátky s mojí rodinou, kdy už si budeme užívat malého radost při prvním zazvonění ♡. Když mu budu říkat, že přišel Ježíšek a on bude mít jiskřičky v očích, na to se opravdu těším a myslím, že budu opravdu dojatá až se tak stane.
I dnes se samozřejmě těším, až si bude Michálek otevírat dárečky, až bude mít radost z toho roztrhaného papíru, který skončí úplně všude ♡. Ale o tom to je! O těch dětech, které prožívají tyto svátky trochu jinak než my. My víme, že je to čase stráveném s rodinou, našimi nejbližšími, kterých si vážíme. Ceníme si chvilek, kdy vidíme radost druhých i z maličkosti. Jsme nadšení z každé drobnosti i pokud jsou to ponožky. A víte proč? Protože víme, že si člověk dal tu práci a koupil nám, byť jen malý dárek, aby ukázal, že si vzpomněl. 
Chci aby můj syn vyrůstal tak, že bude mít radost i z maličkostí, nechci aby dostával jen hračky a zase hračky, chci aby si vážil i přáníčka, protože když já jsem dostala přáníčka k jeho narození nebo k svatbě, tak jsem u nich byla šťastná ♡. Věřím, že ač jsem opravdu takový "vojenský velitel", že se moje dítě bude mít dobře a nebude sobecké. 


Já Vám všem, kteří můj blog čtete, ať už pravidelně, občas a nebo jste tu úplně prvně, přeji krásné svátky, prožité v klidu a pohodlí, ať zdravíčko slouží nejlépe, jak může a štěstí na každého se obrátí. 
Na rovinu a od srdce KRÁSNÉ PROŽITÍ VÁNOČNÍCH SVÁTKŮ ♡. 

Já se na Vás budu těšit s novým článkem v úterý po svátcích ♡. 
S láskou, 
Vaše SAGI ♡

22/12/2016

Růžové polobotky s kamínky

7


V posledním článku, kde jsem psala o prvním dnu v práci, jsem se zmínila i o tom, že jsem byla před tím domluvená na focení. Ten den jsem opravdu hodně spěchala a měla stále pocit, že dorazím pozdě. To jsem po pravdě celá já, snažím se být všude brzy, nejlépe na čas a pak jsem tam cca o 15 minut dříve. 
Vždy si ráno vše pečlivě připravuji, abych náhodou něco nezapomněla a ještě pamatuji, jak jsem si říkala, že tu mám rukavice a nesmím na ně zapomenout, byli na místě, kde praští do očí, dokonce jsem na nich měla telefon. A co jsem udělala? Zapomněla! No vážně jsem úplně blbá. 
Nakonec jsem mohla být opravdu vděčná svému maxi svetru, který je opravdu obrovský. Nejen, že je pánský, ale také je ve velikosti 3XL, znáte to, je to "oversize" :D.  

Při čekání, kdy jsem na chvilku zaplula do divadla rychle pozdravit a popřát krásné svátky, ale bohužel tam moc lidí nebylo a tak jsem nemohla to, co jsem chtěla udělat. Vyšla jsem ven v domnění, že jsem tam byla dost dlouho a nakonec zjistila, že mám cca 10 minut čas, asi jsem fakt moc rychlá -_-. Dobře, ti kteří mě viděli si museli myslet, že jsem blázen, chodila jsem z jednoho konce na druhý a zahřívala své tělo, tedy spíše ruce :D. Pak jsem si našla úžasné místečko, malý růžek a tam mi bylo skvěle, nefoukalo na mě a já mohla spokojeně stát a ještě tu chvilku počkat. 

Jelikož jsem měla opravdu dobrou náladu s tím, že jsem šla do práce, tedy na brigádu, tak jsem si obula krásné růžové polobotky s kamínky z Botovo.cz, odkaz na ně najdete pod fotografiemi na konci článku. V polobotkách jsem strávila několik hodin a na to, že jsou nové, tak jsem měla pohodlí. Myslím, že se budou hodit k Silvestrovskému outfitu ♡. Upřímně jsem otužilá, co se týče spodní části těla, pro mě je opravdu nejdůležitější mít teplo na záda, takže od nošení polobotek mě nic jen tak neodradí ♡. K nim jsem doladila zmíněný "oversize" svetr, na který jsem nahodila křivák, který se může opravdu kombinovat se vším, takže kdo křivák ještě nemá, tak pořídit ♡. Co se týče kalhot, tak ten kdo mě zná, opravdu zná, tak mám doma spoustu džín a vlastně je ani nenosím, džínovinu totiž nemám až tak moc ráda a ta "věc" mě musí zaujmout. S těmito kalhoty se pojí také příběh, ale o tom jsem se už zmínila a teď jsem ráda, že je mohu nosit ♡. Nakonec jsem k botičkám zvolila stejnou barvičku v podobě kabelky, nahodila čepici a úžasnou šálu z RoseWholesale.

Foto: Jiří Bešta Facebook, instagram


Křivák: Primark / Svetr, kabelka, čepice: F&F / Kalhoty: H&M / Boty: Botovo / Náramek: Bugiamasa / Šála: RoseWholeSale

S láskou,
Vaše SAGI ♡

20/12/2016

První den v práci

8


Od prvního dne v práci jsem si řekla, že bych se o tuto skutečnost ráda podělila. Naučila jsem se totiž spoustu nových věcí a zjistila, co vše mě baví a co vše dokáži. Člověk se samozřejmě musí stále zdokonalovat a tak mám ještě spoustu práce před sebou, ale velkou radost teď. Netuším, co nového mě ještě čeká, ale já se rozhodně nebojím, naopak se těším, že svůj život a svojí kariéru sunu trochu dopředu. Stále si říkám, že má cesta ke snu je dlouhá, ale i kdyby mi měla trvat roky, tak vytrvám, protože co krok, tím jsem blíže. ♡

Den začal jako každý jiný, jen jsem místo normální "dětského" buzení měla nepříjemný zvuk telefonu u kterého většinou hned po vypnutí zaspím, jelikož mám pocit, že stále sním. Tentokrát jsem měla opravdu velkou snahu vstát, bylo to hodně náročné. Což mě přivádí k otázce. Jak je možné, že když mě v ten samý čas vzbudí syn, jsem jako bych spala 12 hodin a když je probudí budík ve stejný čas, tak vypadám, jako bych spala hodinu? Navíc jsem vždy byla živel i po ránu, teď jsem to nějak nezvládla. 
Naštěstí jsem tedy po asi 10 minutách z té postele vylezla, úplně zmrzlá, šla do koupelny, apod. Stále jsem přemýšlela, zda je gauč pohodlný jako postel, pak jsem si opláchla obličej studenou vodou a už se mi spát nechtělo. Ano mít po ránu šok je někdy nejlepší. (Už chápu to dětské buzení, aneb buzení šokem ♡.)
Před prací jsem měla domluvené ještě jedno focení a jelikož jsem ještě chtěla jít nakoupit, tak jsem ráno byla opravdu ve skluzu (jen pocitem). Jsem extrémně dochvilný člověk a když mám pocit, že někde nemohu být aspoň o 10 minut dřív, začínám být nervózní. Hrozné! 
Jen přijít na focení o 15 minut dřív, zapomenout si rukavice a do toho ten úžasný vítr, který měl snad -10°C :D. Při čekání jsem se u našeho Nového divadla schovala do takového koutku, kde mi bylo skvěle, protože tam vůbec nefoukalo a bylo mi jedno, že vypadám jako blázen, protože jím vlastně i jsem. O focení vykládat nebudu jelikož ve vícero větách si jej budete moci přečíst ve čtvrtek i s fotografiemi ♡.

A teď k skoro k věci. Focení skončilo dříve než jsem myslela a tak jsem OC prošla, zastavila se v obchodech s oblečením a tvořila si WISHLIST, který se mi nesplní, protože vysněný kousek byl poslední a ve špatné velikosti -_-. Dokonce jsem stihla jít do knihkupectví s přečíst si pár stránek některých knih a i jsem si hledala pohádky pro malého, dobře nebyla bych to já, kdybych nestrávila svůj čas u mangy, kde jsem přemýšlela, co neznám, ale tady už nic takového není -_-. 
Dobře stále jsem měla čas a tak jsem zašla pro pití do Alberta, který tu máme a rozhodla se, že do té práce jdu. 

Ano teď už přímo k věci. Všechno, co jsem mohla psát už na začátku, ale já jsem se musela, protože mě to baví ♡. 
Pracuji, tedy dělám brigádu v Pietro Filipi. 
Když jsem vkročila, šla jsem hned za slečnou, která tam stála, představila se a řekla, že jsem tu nová brigádnice, potykali jsme si a vše mohlo začít. Dostala jsem papíry, směny, prostě vše, co k tomu patří. Kolegyně je moc milá slečna a já jsem nejradši v kolektivu s lidmi, kteří jsou ochotní a milý. Ač jsem vůbec tentokrát neměla správný "dress code", tak vím, že příště už musím vypadat jinak. 

Začala mě zaučovat a já se různě ptala, co a jak. Upřímně jsem se trochu bála, byla nervózní, ale po příchodu více zákazníků bylo už lépe. První zákaznice přišla, když kolegyně řešila věci s manažerkou a tak jsem si to zkusila, trochu to popletla, ale snaha byla. Než jsem se začala orientovat v obchodě, abych věděla co nabídnout, tak to pár zákaznic muselo přetrpět, že jsem jako v bludišti. Navíc mám poslední dobou trochu problémy se zrakem a tak mi chvilku trvá v dálce na lidi zaostřit. Možná čas jít na oční. 
Byla jsem nadšená, překvapená, naštvaná a dokonce i vyděšená. Do obchodu s luxusním zbožím se občas člověk bojí, že přijde zloděj apod. Když jsem tam byla, tak přišli opravdu různí lidé. Někteří se jen dívali, někteří nakupovali apod. Pak byla má kolegyně zaneprázdněna a přišla paní, kvůli které jsem se tolik snažila hledat. Klasicky, když někdo přijde do obchodu, tak pozdravíme a ptáme se, paní po mě chtěla tričko v jiné velikosti, kterou jsme neměli vystavenou, hledám a našla jsem, ptala jsem se dokonce paní, zda si chce tričko vyzkoušet, že jí ho dám do kabinky, odpověděla mi, že ano. Co myslíte, že se stalo? Otočila jsem se a šla směrem ke kabinkám, pak se otočím a paní nikde, prostě odešla, ani BŮ - ano to mě naštvalo. Ale ne na dlouho, protože v práci si dokáži zachovat chladnou hlavu a přístup k lidem mám vždy kladný. 
Dále přišla rodina, která měla sebou syna a hledali pro něj košili, občas je dobré poradit, jak má být opravdu košile dlouhá a které máme velikosti, aby lépe seděli. Ano košile, kterou jsem doporučila se prodala, byla jsem moc šťastná ♡. Ale nemám ráda ten typ lidí, kteří "ofrňují" nos, když prd rozumí, je mi jedno zda je člověk bohatý, chudý, hubený nebo silný ke všem se budu chovat stejně, pokud si to "zaslouží", hledat minimum chyb, které ve finále ani nejsou chyby, to bylo opravdu zábavné. 
Nikdo by se neměl koukat na takové banality a mít rád lidi takový jaký jsou. 

Celý čas v práci jsem byla opravdu šťastná, navíc se skvělou kolegyní, která mi moc pomáhala a i mě mnohé naučila. Neměla jsem a doufám, že nebudu mít důvod se přestat usmívat a vlastně, kdyby to mělo přijít a trvat to, tak to stejně nedovolím, já se prostě ráda usmívám a předávám pozitivní energii na ostatní. 
Těším se, že Vám někdy napíši více o práci, možná i o více věcech. Protože si skutečně říkám, jaké mám štěstí ♡. 

Nezapomeňte se každý den usmívat ♡.
S láskou, 
Vaše SAGI

18/12/2016

Poslední advent

0


Posledních šest dní do Vánoc a navíc tu máme poslední adventní neděli. Lidé si užívají a nasávají tu krásnou atmosféru a nebo ještě dokupují poslední dárky. Děti se z Vánoc těší nejvíce, jelikož většinou ještě věří na Ježíška, který jim dárky hezky přinese pod stromeček. Když jsem byla malá byl to opravdu krásný pocit. Vánoce mají spoustu tradic a i když některé neděláme, ráda bych je časem dělala u nás, až malý bude větší.

Zdobení stromečku nikdy nebyla moje velká záliba, ale těším se, až mi bude syn pomáhat a budeme u toho ještě veselejší. Přiznávám, že letos u nás doma nikdo stromeček neuvidí, oprava - dnes manžel šel pro stromeček a já jsem šťastná i když je to jen takový stromeček "na rychlo". Tento rok si vystačím s ním i se světýlky a na další rok se těším na pořádnou výzdobu. Pravdou je, že je mi trochu smutno, že to není podle mých představ, navíc každý den musím uklízet a už jsem z toho bordelu všude mimo. Bordel je vážně prokletí, ale když malý usne a já uklidím, tak je mi fajn. Jo a pak se probudí a nervy praskají ve švech. Aneb výbuch bordelu nastal.

Další zvyk u nás v rodině býval o pečení cukroví, teď budu opravdu upřímná a na rovinu řeknu, že mě to nebaví a nikdy nebavilo, vlastně jsem se tento rok chystala něco upéct, ale bylo na to minimum času a já to vzdala. Navíc nejsem zrovna na tohle talent, když maminka vždy chtěla pomáhat bylo to z donucení a mám pocit, že jsem si to tím celkem znepříjemnila. Samozřejmě to není kvůli mamince, ale kvůli postoji který mám. Ač ráda uvařím, ráda upeču, tak jsou to věci, které dělám jen tak a pro radost a ne z takového toho donucení a nakonec si budu ve stresu říkat, že nic nestíhám. 
A než abych si koupila těsto z obchodu, to bych opravdu radši udělala domácí. ♡

Kapr, který se stal takovou českou tradicí na Vánoce. Po pravdě jsem hodně dlouho kapra k Vánocům nejedla, mám ráda spíše lososa, ale celkově na Vánocích mám nejradši bramborový salát, bože jen to píši a už bych snědla celou mísu ♡. Také tak moc milujete bramborový salát? Já bych ho mohla jíst pořád, klidně bych měla jen ten salát a nic k tomu ♡. Vlastně bych na něj dala šťávu z citrónu a byla spokojená. ♡

A teď něco, co jsme dělávali, když jsme byli malý s rodiči a opravdu nás to bavilo. Myslím, že to spoustu z nás i zná. Jedná se o skořápkové lodičky, do dnes si pamatuji, jak jsme čekali, která se první potopí. Zjistila jsem si k tomuto zvyku o dost více, než jsem kdy měla v paměti, jelikož pro nás to byla zábava před večeří. Čekalo se u nás komu se potopí jako první, ale kdyby jsme jako malý znali význam, mohli by jsme i věci měnit. Tuto tradici bych ráda uschovala i pro mého syna a vysvětlila mu praví význam, protože je to krásné, ale vlastně je to krásné i bez významu ♡. My se u toho jako malý nasmáli ♡.

Samozřejmostí byli pohádky, které běželi od rána a k večeru se u nás televize vypnula a pustili se koledy, které do dnes mám strašně moc ráda a moc ráda je poslouchám. U večeře se člověk cítí úplně jinak a upřímně se mi zasklí oči, jen když si na tento pocit vzpomenu. Příjemný pocity, které člověk může prožít o Vánocích, jsou ty které nezmizí. 
Nejdůležitější je, trávit je s těmi, které milujeme ♡.

A to poslední je náš Ježíšek ♡. K tomu bych měla i krásný příběh, ještě z dob, kdy jsme byli malý a v Ježíška věřili a také jak jsme přestali.
Každé Vánoce, které si pamatuji, jsme zasedli k Vánočnímu stolu a po večeři zazvonil zvoneček. Vzpomínám jak velkou radost jsem měla, že už u nás je Ježíše, že nám přinesl dárečky a nevím proč se mi při vzpomínkách opět vehnali slzy do očí. Že bych měla to dětství tak moc ráda? Ne! Já ho milovala! Protože, dětská radost je opravdu nejlepší a já se těším, až uvidím, jak se na mě dívá Michálek a bud radostí bez sebe, že je doma Ježíšek ♡. Asi se z toho vážně rozpláču radostí. 
Časem jsme měli radost stejnou, i když nám bylo podezřelé, že tatínek mizí od stolu po večeři každý rok a najednou zvoneček. Jednou byl tatínek koumák a poprosil souseda, kterému otevřel dveře, ten zazvonil a opět rychle odešel. To jsme měli radost, že opravdu existuje. 
No každý rok to bylo jiné, pak jsme byli hrozně zvědaví a rodiče řekli, že jsou Ježíškovi pomáhat s dárky. Malé děti vidí vše, když chtějí a dokonce i sourozenci, kteří se nemají rádi (teď už ano) si vypomůžou. Klíčová dírka byla opravdu velká a Ježíšek nikde. Ten den nám to došlo, ale my jsme nebyli smutní, naopak jsme byli šťastní i nadále. Radost z Vánoc jsme měli stále i když to nebyl ten pocit, kdy jsme se těšili na zvoneček, který do dnes stále na Vánoce zvoní.

Těším se, až budu moci prožívat Vánoce jinak, než doposud (se synem a manželem v našem bytě). Těším se, až budu moci mít uklizený byt a neudělá se mi tam bordel, který hodinu uklízím, během 10 sekund. Celkem se i těším na pečení, které opravdu za rok budu dělat a budu u toho mít pomocníčka na vykrajování. 
Těším se na celý ten den, který mi přinese další krásné vzpomínky díky synovi, který bude prožívat Vánoce postupně jinak ♡ a já tu budu od toho, abych si ho krásně zdokumentovala a bylo po jeho boku ♡. 

Příští článek bude o mojí nové práci. Pokud sledujete můj instagram, tak více o co se jedná, ale ti kteří ne, tak se máte na co těšit, protože jsem z toho nadšená. ♡
Ve čtvrtek poslední outfit před Vánoci a poté na Vánoce krátký článek, všechno mám už nachystané a těším se, až to budu moci uveřejnit. ♡

S láskou,
Vaše SAGI ♡

16/12/2016

Tricolor coat

4


Než začnu psát o tomto krásném kabátku, ráda bych se podělila o novinky v mém životě. Stále mám důvod se smát, jelikož dělám jen to, co mě baví. Celkem často slýchám, jak mohu psát blog ob den, občas to ani já sama nevím, vlastně mi stačí sednout k počítači a vše začne úplně samo. Pokud mě chytne nálada píši si články i týden dopředu v průběhu jedné noci. 
O tom jsem, ale psát nechtěla. 

Poslední dobou mě potkává i to dobré a i občasný zkrat, který skončil dobře. Můj tatínek se mě ptal, zda bych nechtěla brigádu, že bývalá kolegyně (nejsem si jistá) hledá brigádnice do Pietro Filipi, ani nevím zda tam ona sama pracuje, ale vlastně díky ní, jsem mohla svůj životopis poslat.
Životopis, který jsem už tak dlouho nepsala, až jsem trochu byla zmatená. Říkala jsem si, že nemají důvod se mi ozvat, přeci jen jsem maminka a nejspíše budu vytížená, většinou si to každý řekne. Ani ne týden na to mi přišla odpověď, jestli mám zájem a zda bych se mohla dostavit na pohovor. Popravdě jsem vůbec nezaváhala a na pohovor šla. 
Přivítala mě příjemná paní/slečna a povídala si se mnou, byla jsem upřímná, což je podle mého hodně důležité a člověk musí k tomuto přistupovat hlavně se sebevědomím. Vlastně, když mi řekla, ať povím něco o sobě, tak jsem na 10 sekund strnula, protože jsem přeci jen dlouho nikde nepracovala, tedy spíše nebyla na pohovoru. Spustila jsem tedy o tom, co mě baví, kdo jsem a dokonce jsem se zmínila i o svém blogu, který je zaměřený na módu. Dále jsme spolu mluvili a já byla ráda, připadalo mi to jako velmi úspěšný pohovor. (Ještě jsem nevěděla, že mě vezmou.) Dokonce mi bylo nabídnuto, zda vydržím a bude mě to bavit, že bych časem mohla zůstat na HPP. ♡
Poté pohovor skončil se slovy, že se mi ozvou ještě ten den, pokud vše platí.

Mezitím jsem s manželem šla vybírat kalhoty, které mi kupoval jako dárek k Vánocům. Jsem milovníkem kalhot do pasu, už jen proto, že mi je teplo na záda a zvýrazňuje to pas. Upřímně mám trochu větší averzi k bokovým kalhotám, ale je to každého věc, podle mého jsou pasové kalhoty ženské a zakryjí více nedostatků, než právě bokové ze kterých vše "teče". 
Nádherné, padnoucí, slimkové, DO PASU - zdůraznění, jelikož mám vysoký sed a moc kalhot mi takto přesně nesedí. Beru je! ALE! Bože za to, ale bych si doma pak dala facku. Proč? Protože jsem opravdu idiot, celkem mi vadí křivé švy u nohavic a tak jsem šla probrat tu hromádku a bez toho abych je dále zkoušela, jsme je odnesli rovnou k pokladně. Doma, když byl manžel už v práci, mě napadlo, že si je obleču a podívám, jak hezky sedí bez těch papírových cedulek. Nasazuji. Hm.. Tady je nějaká chyba, ty jsou nějaké divné. JÁ JSEM SI VZALA BOKOVÉ KALHOTY! Jako vážně jsem to udělala? Ano. Upřímně, jsem byla úplně nešťastná, že jsem se z toho rozplakala. Myslela jsem, že mi to nevyreklamují apod.. Dokonce jsem volala se všemi. Ano žena v hysterii :D. 
Druhý den se mi je povedlo vyreklamovat a dojela jsem si pro ty správné, které jsem si rozhodně vyzkoušela a nepustila je :D. 
Ale pro všechny, kteří nakupují v H&M, dávejte si pozor, které zboží si berete i když je ze stejné hromádky. Pro prodavačky, ROZDĚLUJTE TO POŘÁDNĚ! Pak vznikají zbytečné dohady a zbytečné reklamace, které nemuseli být. Opravdu nechápu, když jsme se dívali tak byli každé druhé kalhoty na boky, pěkně se tam střídali.

Konec dne: měla jsem depku, protože se mi neozvali a já měla pocit, že jsem úplně prokletá :D. Teď se tomu směji, ale já jsem fakt byla smutná. Takže jsem šla spát s pocitem, že do práce nejdu a že mám kalhoty, které nikdy nebudu nosit.

Druhý den jsem měla mail, že mám v sobotu dorazit do práce. Já jsem nejšťastnější na světě a do práce se moc těším a také se těším, až se s vámi podělím o zkušenosti ♡.

OUTFIT

Zima je prostě zima a já mám vlastně ve zvyku celou zimu mrznout. Ale tentokrát jsem to udělala trochu jinak. Tento krásný, ale spíše jarní kabátek jsem si vzala pod dlouhý černý kabát, který na fotografiích neuvidíte, jelikož jsem chtěla aby byl perfektně vidět. RoseWholeSale e-shop z kterého je právě tento kabátek, najdete ZDE, je moc krásný, roztomilý, ale bohužel naprosto nevhodný na zimu. Díky rukávům, které jsou jako od svetru moc nezahřeje. 
Nicméně se těším na jeho nošení na jaře. S kabátkem jsem měla bohužel smutnou příhodu, opravdu se to mohlo stát jen mě! -_- Dávala jsem ho prát s vícero věcmi, když jsem ho vytahovala, tak to co jsem uviděla byla díra, myslím to doslova, byla tam díra, kterou zavinila pračka. Díky videu, které jsem nevydala (ani nevydám) vím, že tam díra nebyla. Poté jsem si uvědomila, že jsem pračku celkem narvala věcmi a asi mi v tu chvilku nedošlo, že není nafukovací a že 1200 otáček je prostě hodně. Jsem idiot! Naštěstí se díra naházela ve spodním lemu a tak jsem kabátek zkrátila o 5cm a tím ho zachránila. 
Kabátek jsem kombinovala se žlutou, která se nacházela na topu a kabelce. Chtěla jsem opět rozbít klasickou kombinaci černé-červené-bílé ♡.

Líbí se Vám kabátek? 
Také se můžete podívat na nové video, které jsem včera nahrála na YOUTUBE.

 Foto: Veronika Marková - IG: @verunm 


Kabát: RoseWholeSale / Šála, top, kabelka: Textile House / Sukně: Shein / Boty: CCC / Hodinky: Gamiss / Náramky: Primark

S láskou,
Vaše SAGI ♡

14/12/2016

Burgundy & Beige

2


Existuje na světě tolik barev, že je těžké vybírat tu nejoblíbenější. Proto jsem ráda, že se v šatníku stále objevuje více a více barev a tím i možnost barevných kombinací. Pravdou je, že sama se v zimě více schyluji k tmavým barvičkám, či dokonce celo-černým outfitům, které se zatím chystám též nafotit, protože i v jednoduchosti se najde krása přeci. 

Do dnešního outfitu jsem měla jasnou volbu barev a hlavní byla burgundy, tedy vínová, kterou stále více-méně postrádám ve svém šatníku a je čas rozšířit o více kousků. Pravda, že na sobě mám hned 3 věci nové a to jsou hlavně ty vínové. 
Jako první mi v šatníku přibyli nádherné, semišové, kotníčkové kozačky na podpatku, jelikož bych to nebyla já, abych tak 5x do týdne neměla boty na podpatku. Tyto krásné ♡ najdete opět na Botovo.cz a odkaz přímo na tyto boty, najdete v popisku pod fotografiemi. 
Jak to tak bývá před Vánoci, všude jsou trhy a tím pádem spoustu věcí k ulovení, byla zima (divný?!) a já narazila na tyto krásné, nemohla jsem je tam nechat a tak mi zahřáli ještě ten den ruce. (Kupované jiný den, než focen outfit) 
A v poslední řadě vážně, ale vážně nemám ráda slevy, protože nakupuji dárky a sem tam mi ujede očko i na něco pro mě. Tentokrát to očko padlo na krásné vínové šaty, které najdete v prodejnách F&F. Největší slevy a peněženka stále pláče, nicméně dárky nakoupené a já jsem též spokojená.
Všechny tři kousky jsem poté ladila s černými doplňky, jako jsou punčochy, kabelka a šál a jelikož bych to nebyla já, tak jsem tam musela vsunout o barvičku více. Samozřejmě kabátek z Primarku vždy vyhrává, jelikož sám o sobě díky své barvě více outfit oživí a tím nepůsobí tak ponuře.  ♡

Máte rádi vínovou? Nosíte jí? 

Foto: Klárka


Kabát: Primark / Šaty, punčochy: F&F / Kabelka: Noire / Boty: Botovo / Rukavice: Tržnice / Šála: New Yorker

S láskou,
Vaše SAGI ♡
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...