29/04/2017

Butterfly dress

4


Pokud patříte mezi ženy, které mají rády šaty, tak víte, že musí zaujmout na první pohled a poté už detailně hledáme důvod proč je (ne)koupit. Tedy já jsem naprosto otřesná v tomto, hlavně když jde o cenu. Když chci investovat, tak musí být šaty, sukně či jakýkoliv jiný kousek dobře ušitý a mít kvalitní materiál.
Někdy je to opravdu náročné, co si budeme povídat, nemohu se dočkat šicího stroje, ale momentálně dost přemýšlím o jednoduchých šatech, které bych ušila pouze na overlocku. Pokud se na to vrhnu, zajisté hodím podrobný návod buď na tady na blogu a nebo na youtube. To je ale informace trochu jiná,

Když už mluvím o věcech, které si kupuji v kamenném obchodě, tak samozřejmě objednávám i z internetu a to nemluvím jen o spolupráci apod. Tentokrát jsou tyto šaty ve spolupráci s Rosegal a budu zcela upřímná. 
Šaty s potiskem mě samozřejmě nijak speciálně neuchvátili svým materiálem, který je samozřejmě jako slaboučký satén (jinak také polyester). Na šatech se mi líbil hlavně potisk ♡, motýlci a kytičky. Líbí se mi na nich, že se jednoduše žehlí, ale zase mi vadí "proházené" švy. Ono to není moc velká práce vypárat centimetr a otočit šev. Ano v těchto dílnách to chodí prostě jinak. Abych nebyla jen kritická ke způsobu šití, které nikdy není úplně perfektní. Tak jsou šaty na pohled krásné ♡.
Mrzí mě, že jsou mi celkem velké a to hlavně v pase, k šatům náležel i pásek stejného materiálu, což je dost velká chyba. Proč? Nedrží! :D Satén sám o sobě dost klouže po stejném materiálu a tak se mi celou dobu povolovala pracně udělaná mašle :D. 
Délka je za mě super a na léto je určitě vynosím. Ač jsem k nim trochu kritická, tak to nejsou věci, které jsou na první pohled člověku viditelné. Materiál má i své výhody a to je hlavně ten, že chladí a tak v něm opravdu není horko. No ale pozor, zase je neprodyšný a ve vedrech to rozhodně není ideál, takže opravdu jaro/léto.
Musím uznat, že se naši naprosto skvěle barevně kombinují a když prostě nevíte, tak se podíváte na šaty a máte hned jasno ♡. A také se v nich cítím jako panenka :D.

Vůbec by nečekala, že to někdy prohlásím, ale Zaful byl pro mě zpočátku ne tak úplně kvalitní. Začal mě celkem udivovat kolik mám odtamtud věcí, které jsou fakt perfektní, jako například šedý zimní kabát, který jsem vynosila skoro celou zimu a teď jsem samozřejmě přešla do jarního módu, kde už je potřeba slunečních brýlí, jsem z nich opravdu nadšená. Můj manžel mé nadšení vyděl jako první a mě nejvíce překvapilo, jak byli pečlivě zabalené do bublinkové fólie. Cca metr té fólie jsem měla na nervy :D. Takže tyto brýle jsou za mě jasný favorit ♡.

Když jsem mluvila o Rosegalu, tak jsem to myslela opravdu vážně, že není všechno jen spolupráce. Moje první objednávka byl takový pokus, jelikož jsem tam objevila lodičky. Jedny teď prodávám, ale tyto zelené si rozhodně nechávám. Navíc se dokonale hodili právě k těmto šatům. A co dalšího se k nim rozhodně hodilo, byla a je nová oranžová kabelka, no ne že by těch nákupů nebylo dost, ale díky slevě jsem ji tam nemohla nechat. Zamilovaná do ní ♡. 

Jak se Vám líbí šatičky a tato kombinace? 

Foto: Klárka


Šaty: Rosegal / Kabelka: Promod / Brýle: Zaful / Boty: Rosegal

S láskou,
Vaše SAGI ♡

27/04/2017

Pink casual dress

4

 

Musím uznat, že letošní trendy jsou pro mě nejspíše i nejzajímavější. Ať už se jedná o výšivky, volánky nebo přímo o jednotlivé barvy a mnohem více. Ač to tak nevypadá, tak nám jaro už dávno přišlo, no když se podívám z okna, tak také ten pocit nemám. 

Jistě jste zaznamenali, že letošní barvou jara je také růžová barva. Je jemná ve většině svých odstínů a dokáže být hravá v různých kombinacích odstínů i barev. Musím se přiznat, že jsem růžovou před pár lety neměla vůbec ráda, odmítala jsem jí nosit, protože mi na mě přišla příliš jemná. Ještě před tím, než jsem otěhotněla, tak se u mě začalo pár kousků vyskytovat, ale jak jsem si ji oblíbila postupem času více a více, tak stále hledám kde všude ji doplnit. 
Vlastním pouze jedny šaty a rozhodla jsem se je doplnit. Já sama jsem si vybrala tyto shoulder off šaty, které vidíte i na hlavním obrázku, jsem upřímně zvědavá na jejich materiál, ale věřím jim (doufám, že mě nezklamou). Pokud jste si oblíbili a nebo ji máte rádi dlouhé roky, tak určitě koukněte zde, kde najdete i celý výběr.

Včera jsem byla překvapená sněhem, ale věřím, že se počasí brzy vylepší, jinak zešílím. Nicméně Vám sem dám ještě pár typů na růžové šaty, které zaujali mě, jelikož mám ráda, když mají vždy něco zajímavého a jaksi mě budou o výplatě nutit nakupovat. Se svými nákupy potřebuji vykrást banku, protože můj účet je nějak moc omezený.

První šaty s holými rameny jsou jako pro mě stvořené ♡. Upřímně jsem na ně koukala hlavně proto, že mají volány přes prsa, což je pro mě plus, že nebudu vypadat jako naprostá plošinka. Navíc jsou strašně roztomilé ♡.

Druhé maxi šaty, které ač mě zaujali opravdu hodně, tak méně mě zaujala délka. Ale důvod proč jsem je sem dala je, že by mohli zaujmout někoho, kdo je menší jak já. A pokud si je někdo z Vás koupí, tak je chci na dotyčné vidět ♡. 

Třetí šaty s plisováním, které díky němu naprosto vynikli a ač mi na úplně první pohled nezaujali, tak jsem si nakonec říkala, že jsou tím neskutečně zajímavé. Mají sice dlouhé rukávy, které jsou naopak vzdušné s plisováním a já si je umím představit i v létě ♡.

Jak se vám líbí letošní módní trendy? A jak jste na tom s růžovou vy? ♡

S láskou,
Vaše SAGI ♡

25/04/2017

Lace-up boots

6


Přestávala jsem věřit, že dny můžou být i krásné. Vliv počasí na náladu je občas až neuvěřitelná. Minimum energie, člověku se nechce vůbec nic dělat a navíc nemůže jít ani s dítětem na hřiště nebo se jen projít. Samozřejmě aprílové počasí se nikdy nezmění a rovnou vystřídá všechna roční období, takže když jsem se dívala z okna a viděla sníh, tak jsem myslela, že půjdeme brzy s malým ještě bobovat, ale nač to myslím, naštěstí "ťuk ťuk" je sníh pryč a já doufám, že ho uvidím nejdříve až v prosinci a ještě lépe se ho dočkám na Vánoce. 
Brrr, až je mi zima, jen na to myslím, takže se trošku zahřejeme. Když se dalo počasí ještě snést a občas zasvítilo sluníčko, tak jsem vyrazila na jednu z našich Plzeňských vyhlídek, kde to je krásné, ale většinou je tam skutečně moc lidí. Vzhledem k počasí se nikomu moc ven asi nechtělo, ale u mě byl opak pravdou. Pořád bych byla někde, nejlépe sama a měla chvilku klid.

Ach ano klid mi občas dost chybí, moje dítě je na baterky, které se nevybíjejí. Věřte nebo ne, ale za celou dobu na rodičovské jsem nezažila takový stres. Nemůžeme nikde nic položit, nikde nic nechat a nedej bože, když něco zapomeneš, tak už to nenajdeš. To přeháním, možná, trochu.
Jednou mu manžel půjčil klíče, protože malý rád všechno "odemyká" i když to neumí, tak se snaží, je to roztomilé. Nicméně ho to přestalo bavit, někde je položil a tatínek odcházel s mými klíči do práce :D. Stále mám pocit, že nám doma něco chybí, ale jelikož si už nevybavím, co to bylo, tak to nebylo důležité. 
Oboustranná lepící páska je opravdu dobrá věc :D ano jsem žena, ale náhodou to ocenil i můj muž. Psala jsem už jednou, možná víckrát, že malý leze do ledničky a mě už to skutečně lezlo na nervy, že jsem vzala oboustrannou lepenku a prostě to přilepila. Upřímně jsem trochu váhala zda něco nezničíme. Ale víte co? Ono to funguje a perfektně. Nemusím se bát o vajíčka :D. 

Odbočování od toho, co jsem chtěla mi vždy šlo i při mluvení.

Žlutá barva se stala letošní měsíc opravdu mojí favoritkou a sama tomu nemohu uvěřit. Tyto kalhoty jsou super pro člověka, jako jsem já, který miluje vše do pasu, ale jedinou nevýhodou je, že se hodně mačkají. Vyžehlím je před tím a po čas cesty, jakoby žehlené nebyli. Ale tak to u některých kousků je a člověk tomu nezabrání. Bavlna je bavlna. 
Dalším kouskem, který doplňuje výrazné žluté kalhoty je tmavě zelená halenka, kterou jsem si kupovala v sekáči za opravdu pár korun, to víte velké slevy a já jsem jak smyslů zbavená. Ostatně to se děje normálně :D. 
Loni jsem si oblíbila šněrování u bot a letos se to není jinak, tyto hnědé lodičky jsou moje topky v botníku. Zamilovaná až po uši o svých bot, jsem ji zkombinovala s ladící kabelkou, kterou mám díky spolupráci už opravdu dlouho a vůbec neomrzela. Nemyslím si, že vydrží nějak extra dlouho, ale zatím drží a já jsem za ní fakt ráda. 
Koženková bunda, byl kousek na víc v případě, že by bylo chladno, což nakonec i docela bylo a jsem ráda, že nezůstala doma. Nově přibyli do mých doplňků i brýle, které byli na Velikonoce ve slevě, což prostě je super. 

Co říkáte na tyto kalhoty a na tuto kombinaci barev? 

Foto: Klárka


Bunda: Primark / Top: Textile House / Kalhoty: Promod / Kabelka: Gamiss / Boty: Botovo / Hodinky: Zaful / Brýle: F&F

S láskou,
Vaše SAGI ♡

22/04/2017

Brush holders Dresslily

6

Ruku na srdce, ale každý děláme chyby. No mě se stala opravdu perlička a to při objednávání ve spolupráci s Dresslily. Ten pocit, když očekáváte něco úplně jiného a pak na to koukáte jako pako, nakonec zjistíte, že jste opravdu pako a ještě blbě čtete :D. 
Ach ano, přesně to se mi stalo a když mi přišel balíček, tak jsem na to koukala a přemýšlela, co to je. No po chvilce jsem to raději zkontrolovala a nazvala se idiotem, nicméně jsem se nad tím samozřejmě zasmála a věděla, že mám zatraceně pořádně číst ty názvy, které jsou celkem dost vidět.

Abych tedy upřesnila o co jde, tak šlo o objednávku štětců se stojánky, ale jaksi to byly jen ty stojánky. Ano mohlo mi to dojít vzhledem k ceně, ale znáte to, tyto eshopy mají za pár kaček kde co. 
Z recenze na štětce, které jsem chtěla především kvůli doporučení, ale také kvůli soutěži se bohužel prodlouží. Ale nezoufejte, jeden stojánek už mám pro Vás schovaný a štětce jsou na cestě ♡.


Tak a teď se dostanu konečně ke stojánkům, podle kterých jsem i vybírala. Prvním byl tento tmavě růžový, musím přiznat, že přišli až neuvěřitelně zabalené, aby se neponičili a to doslova. Nejen, že byli zabalené v sukni, tričku, ale také v bublinkové fólii a ještě měli veškeré části olepené. Za to opravdu velké plus! 
Tento růžový je pro patnáct štětců a prozatím mi slouží na těch mých pár štětečků, které musím také doplnit. Také výborná dekorace a když zrovna kreslím, tak tam mohu hodit i pastelky, heh. 
PS: byl olepen tak moc, že jsem si zničila nehty u všech těch dílků a pak jsem byla ráda, když jsem ho složila. Je to klasický plastový stojánek na štětce.


Tento stříbrný mě celkem překvapil, je totiž naprosto roztomilý. Nevím proč mám ten pocit, ale bylo to první co jsem prohlásila, když jsem vytahovala ty kousky. Kecám první, co jsem prohlásila bylo "co to sakra má za povrch" - abych vysvětlila, byla na něm průhledná fólie, která šla aspoň dobře dolů. Když jsem fólii sundala, tak už to bylo roztomilé. Tento stojánek je pro 10 štětců a na ty již čekám. Takže pokud jste na to ještě nepřišli, tak je to tento stojánek o který budete soutěžit, až dorazí štětce ♡. 

Oba stojánky se dají rozložit, jelikož jsou na dílky. Já doufám, že se Vám tyto stojánky aspoň líbí a doufám, že se budete těšit na soutěž, která bude předpokládám v půlce května ♡. 
Cítím se opravdu hloupě při takové chybě, když jsem chtěla někomu udělat radost a nakonec jsem to mírně podělala :D. 

S láskou,
Vaše SAGI ♡

20/04/2017

Probuzení & ráno

4


Rána jsou opravdu hrozná a když jsem chodila do školy, tak jsem je reálně proklínala. Na základní škole jsem hrála na rodiče ukrutné bolesti, abych zrovna nemusela do školy a nakonec zůstala doma a ještě spala. Někdy jsem bez přemýšlení opravdu zaspala a utíkala do školy jako divá. No každý byl nějaký na cestě životem. 

Po základní škole se jakási část mě úplně změnila a na střední školu jsem chodila, jako nejpilnější studentka a díky dobrým výsledkům jsem byla i dost pyšná. Stále jsem slyšela, zda nechci jít za školu, prostě jen tak a já jsem stále povídala těch svých tisíc příběhů, proč nemohu. Na své první střední škole jsem se dozvěděla někdy už při konci prvního pololetí, že na té škole nebudu a že budu končit. Vtipné bylo, že má třídní učitelka dokonce říkala, proč do školy chodím tak často a nedělám něco jiného, že se to často nevidí. Upřímně jsem neviděla smysl v tom, že bych měla trávit veškerý svůj čas doma, když by všichni stejně byli ve škole. 
Ale dost, nejsem zas takový andílek. Když jsem věděla, že mi o nic nejde, tak jsem po prvé v životě šla opravdu za školu. Pro mě to bylo skoro jako hraní si na zločince, no hlavně ať mě nikdo nevidí :D. Moje kamarádka z jiné třídy a o rok víš, to samozřejmě táhla se mnou, ale už pár "zátahů" měla za sebou, ale musím uznat, že to tenkrát byla zábava.

Ach když jsme u střední školy, tak opět něco k Liberci, kde jak už víte jsem studovala. Obor který miluji a jsem šťastná za to kolik jsem se toho naučila, opravdu jsem za to ráda. Nicméně v druhém ročníku na této škole se mnou výrazně mávalo všechno. A to opravdu všechno. Ve druhém ročníku skončila má první láska a celkem dlouho jsem se přes to nesla, což se odrazilo i na mé fyzické stránce, kdy jsem zhubla na nějakých 47kg při výšce 170cm a nakonec samozřejmě i psychická stránka. Ráno jsem byla unavená o dost víc a nechtěla z postele vstát, ano opravdu jsem si nešla do školy, ale tak nějak mi to díky tomu procházelo. Časem jsem začala být líná a díky svému stále dobrému prospěchu jsem si raději prospala, než abych do té školy dorazila. 
Když můj druhý ročník skončil, tak jsem se za sebe styděla, byla to ostuda. Mé chování a všechno okolo. Ano je náročné vstávat z postele, hlavně v zimě, ale to chování bylo šílené (nafackovala bych si). 

Na tom všem je ironické právě to, že nejvíc na celém průběhu dne zbožňuji rána. To je změna co? Samozřejmě, že momentálně nemám na výběr a když je vzhůru syn, tak jde i maminka. Ale já Vám "povím" proč ty rána, tak moc miluji. 
Nehledě na čas si můj syn zvykl chodit k nám dospat "poslední" hodiny či minuty, vždy mě to proudí a vždy mi vběhne přímo do náruče, položím vedle sebe a spíme. Jakýsi rituál se z toho stal. Občas mě probudí noha v hlavě, silný kopanec nebo suveréní facka přímo do oka, někdy je to i příjemnější a kopanec cítím jen v břiše a nebo si hraje s mými vlasy a já se doslova v tu chvilku ježím. Můj syn dokáže přichystat toho nejlepšího budíčka, ale někdy dokáže být něžný a i kdyby nebyl, tak ty rána mám opravdu ráda ♡. Hladí mě po tváři ♡, směje se, dává pusinky a je stejně líný vylézt z postele jako my, tedy spíše jako já, manžel je ještě línější :D. Hrajeme si spolu na posteli a on nepatrně budí i tatínka, mě opět přiletí nějaká ta facka, no nedávno jsem dostala opravdu pěkný kopanec do rtu, že se mi udělala modřina a měla jsem tam pěkný otisk zubu :D. Příjemné! 
Stále ležíme a já ho lechtám, on začíná utíkat z postele a to je náznak toho, že lenost končí a jde se makat. 
Je mi jedno, zda je venku krásně nebo ošklivo, tyto rána jsou totiž dokonalá ať už je jakékoliv počasí ♡. Ráno mě nastartuje i kdybych spala jen 4 hodiny (také se stává). Jen po vylezení z postele začíná menší peklo :D aneb ďábel se rozuteče po bytě ♡. 

A jak jste na tom s ránem vy? Nesnášíte vstávání a nebo jak jste na tom nebyli ve škole? 

Outfit
Jak nezvyklé vidět opět žlutou barvu. Musím uznat, že jsem si ji opravdu oblíbila a reálně jí nosím (možná) až moc často. S manželem jsem byla na nákupu a vlastně neplánovaně jsem narazila na tyto kalhoty, které si mě okamžitě získali díky tomu dokonale vysokému pasu ♡. Právě slintám nad kalhotami (bože), jsou nadmíru pohodlné, jen mi mrzí ta mačkavost a že v nich vypadám jako hroch :D, ale i tak je ráda nosím. 
Jelikož jsem na focení vyrazila i se synem, který jedinečně nespal a dokonce se se mnou i vyfotil, obula jsem si polobotky, po dlouhé době a do celkem chladného počasí. Určitě jste si všimli jak příjemné počasí tu posledních pár dní (trochu víc) máme, ty lehce omrzlé holé nožky byli lepší jak normální led :D.  Ach miluji, kdy nevychytám počasí. 
Ke krásným žlutým kalhotám jsem vybrala kombinaci vínové, kterou můžete vidět na halence a také samozřejmě jsem se nevyhnula černé barvě v podobě již zmíněných bot, kabátu a kabelky.

Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Top: Zara / Kalhoty: Promod / Kabát: Textile House / Kabelka: Noire / Choker, hodinky: Zaful / Boty: Primark

S láskou,
Vaše SAGI ♡

18/04/2017

Yellow & White

2


Velikonoce jsou za námi a já musím uznat, že jsem si je letos opravdu užila se vším všudy. Navštívili jsme manželovu rodinu i s naší ratolestí, ale jaksi naše cesta nebyla úplně dokonalá. Vím, že jsou lidé pro které je život přítěží, ale rozhodně jsem nečekala, že toho někdy budu svědky. Vlastně si to myslím o spoustě věcech.
Aneb ač se stalo něco zlého, vše okolo bylo natolik dobré, že to mé myšlenky uklidnilo.

Přiznám se, že jsem sama byla kdysi "magor" a přemýšlela o tom, jaká je smrt (ano opravdu jsem o tom přemýšlela v těžkých chvilkách). Některá rozhodnutí v životě jsou natolik náročná na psychiku člověka, až se rozhodně k tomu vzít si to nejcennější, co mu bylo dáno. 

Můj příběh
Byla jsem v pubertě, procházela první láskou a po jejím skončení jsem neviděla nic jiného, než beznaděj a smutek. Ano první lásky většinou hodně bolí, ale časem se na ně člověk dívá s úsměvem. Nicméně se to nedělo jen v pubertě po první lásce, dělo se to i po porodu a nikdy jsem o tom veřejně nemluvila a do detailu asi ani mluvit nebudu. 
Možná máte vlastní zkušenosti a možná znáte někoho ve svém okolí. Člověk, který byl na dně svých možností, finance nestačili na všechno a prostě jsem já osobně upadla do depresí. Nevěděla jsem, co mám dělat. Bylo mi trapné půjčovat si peníze, ale nebyla jiná možnost, pokud jsme nechtěli skončit špatně. Člověk, který mi pomohl ví moc dobře, jak jsem se cítila a jak bylo těžké o peníze "žádat", ale ano je to tak. Půjčila jsem si, abych nás dostala z krize. Bylo to první rozdmychávání toho špatného, co nemělo vzejít. 
Psala jsem to již několikrát, že jsem měla deprese z vlastního těla a díky tomu byla moje nálada neovladatelná. Trpěl manžel i syn. Hádky a všechno mě dostali do stavu, kdy jsem na manžela vychrlila větu "také tu nemusím být", ano bylo to v tom smyslu, že vůbec. Všichni mě vnímali špatně, pro některé jsem prostě nebyla dokonalou matkou a stále nejsem a nikdy nebudu. Měla jsem chuť odejít, ale když jsem viděla vždy svého syna, tak jsem věděla, že nemohu. Plakala jsem po večerech u jeho postýlky, jak jsem měla špatné myšlenky a zároveň se omlouvala, že jsem byla bezdůvodně zlá a protivná. Nechtěla jsem vidět z vrchu jak trpí moje rodina a díky tomu okamžiku jsem si uvědomila, jak je mi život opravdu cenný, jak moc miluji svojí rodinu a že bych je reálně nedokázala opustit. 
Změnila jsem se díky tomu, ale věřím že žít život není úplně jednoduché, rozhodně ho nebudu ukončovat takovým způsobem, kterým to dělají jiní, kteří se nedokáži přes problémy přenést. 

Proč jsem tento příběh psala? Jelikož jsem si i přes všechny věci uvědomila, kde je mé místo a proč nechci odejít úplně pryč. Každý má mít svůj názor, každý má spoustu problémů, ale nikdy by to neměl řešit sebevraždou. Život je velmi cenný, vzácný a nádherný, proklínám každou chvilku, kdy jsem zaryla byť jen kousek ostří do mé kůže a mohu být ráda, že z toho nemám "pozůstatky". O tom možná příště. 

Právě paní, která se v pátek rozhodla skončit své trápení, mě donutila si na všechno vzpomenout. Proto se podělím ještě o kousek z Velikonoc, kterými to všechno začalo.

S manželem jsme na Velký pátek jeli na návštěvu za jeho rodinou, což jsem již zmínila na začátku. Den před tím jsme zjistili, že je výluka a nejspíše pojedeme autobusem, což se v den odjezdu změnilo a vlaky jezdili. Zpočátku jsme byli celkově zmatení díky té šílené výluce a celkově je teď Plzeň úplně šílená. 
Syn nám po čas nákupů usnul, takže aspoň s ním byl klid při cestě a nechtěl běhat ve vlaku. Po pravdě jsme si ještě museli zjistit, zda nastupujeme do správného, jelikož to byl fakt hrozný zmatek :D. Díky výluce jsme stáli na jedné ze zastávek a čekali až projede vlak z protější strany. Byli jsme až v posledním vagónu, takže jsme netušili proč stojíme pořád a zda už se aspoň ten vlak blíží. Syn se mezitím probudil, ale naštěstí byl natolik unavený, že se mu z kočárku prostě nechtělo ven. 
Konečně jsme se rozjeli, ale najednou jsme prudce zastavili. Co se sakra stalo? Upřímně jsem si myslela, že se špatně "přehodili" kolejnice a třebas je teď "upravuje", takže jsem zpočátku fakt neměla na mysli nic špatného. 
Můj "mateřský sluch" je až moc citlivý občas :D a tak jsem zaslechla z dálky blížící se vrtulník, kterého zvuk stále sílil a proletěl malý kousek nad vagóny a pak to začalo. Co se skutečně stalo? Někoho srazil vlak? Žije ten člověk? Zpočátku mě upřímně napadlo i to, že se člověk nezavřel a při rozjezdu vlaku upadl. Ano spekulace. 
Všichni jsme znalecky koukali k okna, tedy já koukal z počátku jen přes okno a když jsem zalezla, tak byli úplně všichni ve vagónek v oknech. Můj manžel to vymyslel trochu lépe a rovnou vylezl z vlaku :D. Koukali jsme se, co se tedy stalo a nic jsme stále netušili. Najednou proběhli hasiči a že jich nebylo málo. Prohlédli všechny vagóny zda jsou lidé v pořádku, což naštěstí podle hlášení byli. 
A teď se dostanu k tomu, jak jsem se všechno dozvěděla. Přišla k nám totiž průvodčí a říkala, že tohle bude na 2 hodiny, no představte si s dítětem, které sotva posedí být 2 hodiny ve vlaku, který se ani nehne. Zeptala jsem se jí, co se přesně stalo, zda to může říct a ona odpověděla, že paní skočila pod vlak, když se rozjel. No paráda, opravdu paráda a to nemyslím ve zlém, nemám ráda když lidé umírají, ale když už se chci zabít, tak přeci skočím pod jedoucí vlak a ne když se rozjede. Vlastně takhle přemýšlela velká většina lidí, ale zároveň jsem ráda, že se to nestalo. 
Nakonec jsme se přesouvali z vlaku do náhradních autobusů, kam bylo velice zajímavé dostat kočárky a děti. Ve zprávách jsme se již dočetli, že paní přežila a to je vše. 

Musím uznat, že je to neskutečně nepříjemný zážitek a nechtěla bych ho zažít už vůbec a to jsem to nemusela ani vidět, viděla jsem pouze jak ležela na kolejích vedle a hýbala se. Jsem ráda, že nebyli žádné končetiny na jiných místech apod.. A jsem ráda, že můj syn tohle vůbec nevnímal na rozdíl od dětí, které cestovali v předních vagónech a viděli to z blízka. I když vlak nejel rychle, tak rozhodně nevyjde bez šrámů a rozhodně se to neobejde bez následků ať už fyzických nebo psychických, které možná i sama měla. 

O životě by lidé měli smýšlet, jako na nejcennější dar, který nám byl dán a i když máme problémy, tak je rozhodně takto neřešil. Žijeme jen jednou, možná, ale nikdo vám nedokáže či je to pravda nebo ne. Hranice mezi životem a smrtí je už tak dost tenká a tak není důvod, aby jsme jí tak moc chtěli "přerušit".

Zbytek dne jsme měli klidný a úplně úžasný, tak moc že jsem zapomněla na všechno okolo této cesty. Lítali jsme se synem venku, švagrové mi našli první šedý vlas a po "fotbálku" s chlapy jsem si odnesla modřinu od špatně nakopnutého míče, ale byla jsem šťastná a spokojená. 

Outfit
Jednoduchý jarní městský outfit do "každého počasí", když nepočítáme tu bílou barvu. Ano bílá se hodí spíše do sucha a proto tu první větu neberte doslova. Žlutá barva se letos na jaře stala mojí favoritkou a čím dál častěji se přistihnu, jak ji mám na sobě. No vlastně mám skoro stále v hlavě především kombinace k žluté.
Například žlutá dlouhá vesta je kousek, který jsem si myslela, že si vezmu jednou a konec, nicméně jsem s ním už vytvořila tolik outfitů, že tomu sama stěží věřím. Je to výrazný prvek a v kombinaci s bílou mi rozsvítil celý den. Navíc se mi k hořčičné žluté hodně líbí právě hnědá, kterou jsem i do outfitu zakomponovala v podobě kabelky. 

Jak se vám tento jednoduchý outfit libí? A jak jste si užili Velikonoční svátky? Budu ráda pokud mi napíšete například i Váš zážitek z Velikonoc.

Foto: Klárka


Top: Pimkie / Vesta, pásek: Shein / Kalhoty, brýle: Primark / Hodinky: Zaful / Kabelka: Gamiss / Boty: New Yorker

S láskou,
Vaše SAGI ♡
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...