18/01/2018

This happens sometimes.

0


Nevím jak to je u vás, no já jsem poslední dny měla opravdu "dny blbec". Některé věci stále přetrvávají, což je trochu tím, jak moc jsem tvrdohlavá apod. Ale o tom tu rozhodně psát nebudu. Znáte to určitě všichni, když se "daří" tak se daří. 
Už od pondělí jsem měla fakt hodně špatný spánek, ještě ten den jsem stihla dopoledne si zacvičit ve fitness a trochu si ulevit od stresu apod.. Celý den jsem byla dost unavená a myslím, že na mě bylo poznat úplně všechno. Jelikož jsem, na rovinu řečeno, blázen, tak stále myslím na rodinu. Víc k tomu psát nebudu, protože moje myšlenkový pochody jsou fakt poslední dobou fakt divné.

Nicméně se do večera všechno vyřešilo a mohla jsem si jít v klidu lehnout. V úterý jsem totiž měla mít ranní a být už v 6hodin v práci. Tak jsem si nastavila budík a šla celkem pozdě spát. Upřímně si myslím, že ten telefon ani nezvonil a nebo jsem ho vytípla a prostě si to jen nepamatuji. Kdo ví. No jelikož jsem zjistila, že jsem měla zvuky na minimum, tak by mě to asi těžko probudilo, že? :D 
Můj manžel mě budí se slovy "zlato, zaspala jsi", takhle rychle jsem v životě z postele snad nevylítla. Vlastně ano, když mi kdysi pípal senzor v dětské postýlce, to jsem měla dokonce zástavu srdce i já :D. 
Nikdy jsem nezaspala do práce, až teď - pomineme-li fakt, že do školy jsem občas zaspala schválně. Škola je dávno za mnou i když přemýšlím o dalším studování, ale to se uvidí ještě časem. Moje dítě si mě opravdu rozmazlilo, protože vstáváme skoro pravidelně kolem půl 9 až půl 10 a teď jsem měla vstávat v nějaké 4 hodiny, když jsem v jednu šla spát. Neumím chodit včas spát a pak se ještě budu divit.
Tak rychle jsem se v životě nenalíčila, dokonce jsem vzala první černé hadry, které jsem doma našla a ještě si zavolala taxi. Celý čas v práci jsem byla v kalhotách - ve kterých se vůbec necítím dobře, spíše naprosto odporně, hlavně když nemohu mít něco, co zakryje volně mé tělo. Do práce jsem přišla o hodinu déle a byla na sebe celý den hrozně naštvaná. -_-
Já totiž i na schůzky chodím normálně o půl hodiny dříve a nesnáším nedochvilnost a teď jsem udělala to, co nemám ráda. Černý puntík pro mě!

Ve středu jsem měla původně jít do fitness, ale časově jsem byla tak vytížená, že jsem byla ráda, že vůbec mohu dělat něco jiného. Takže malý oddech před tím, než se zítra vrhnu na trénink po kterém se sotva zvednu z postele. Jo těším se :D. 

Foto: Kristýna Sudová | INSTAGRAM |


Kabát, Šál: Zaful / Top: Textile House / Kalhoty: F&F / Kabelka: Promod / Boty: Časnaboty

S láskou,
Vaše SAGI ♡

16/01/2018

Recenze: ECODENTA

0


Už nějaký čas se chystám napsat vám o mém malém objevu. Ale nejprve si "řekneme", jak jsem se k tomu sakra dostala. Nejsem zrovna moc důvěřivá, co se týče bělících past na zuby, protože jsem některé vyzkoušela a některé zase vyzkoušeli kamarádky, tak jsem si říkala, že to nemá cenu. Proč za to utrácet, když to nemá účinek.

Znáte takové ty inzerce, kde vám psali o "zázračné" pastě na zuby? Ta pasta se jmenuje AP-24 a stojí přemrštěných cca 300kč. Jen tak pro informaci pro ty, kteří se nechtějí ptát a hned dostávat nabídku. I já jsem dostala nabídku, abych si takto přivydělala, ale upřímně na takové věci nejsem. Samozřejmě, prý je opravdu účinná, ale já jsem změnu na lidech, co jí používají ještě neviděla. Ale to může být také tím, že se málo dívám a nebo nevidím před a po z jejich strany.
Když už jsem u toho, tak lidem doporučuji mít aspoň vlastní fotografie, je to pak umělé a když to stojí takový ranec (podle mého za pastu opravdu hodně), tak mají vidět realitu. Koho zajímají zuby, které nikdy neviděli a nevědí zda to není bělené u zubaře.


Teď přejdu k pastě kterou mám já a jak jsem se k ní dostala. Při hledání ceny pasty AP-24 na mě vyjela i bělící pasta od Notino a to Ecodenta, nikde o ní nic nebylo a hodnocení, tak půl na půl. Šla jsem do toho na vlastní pěst, stála totiž do 200 i s poštou (teď je mimochodem ve slevě).
Kdyby neúčinkovala, tak by mě to sice mrzelo, ale ne tolik, jako pasta za 300,-. 

Vyzkoušela jsem jí na poprvé a upřímně jsem se musela na svoje zuby stále dívat. Divné, po prvním vyčistění mi přišli prostě bělejší než předtím. No neřešila jsem to, říkala jsem si, že mohu mít zkreslený pohled na věc.
Co se mi na pastě líbí, tak je složení, které je z 96% přírodní. Obsahuje černé uhlí, výtažky teavigo ze zeleného čaje a mátový olej. 
Ještě než jsem začala psát článek, tak jsem si hledala negativní recenze, důvod je jednoduchý, neboť každý máme jiné požadavky, chutě a dokonce i pigment. Někdo psal, že se mu zvedal žaludek, někdo, že mu obarvila umyvadlo a nebo obarvila kartáček. - Mimochodem já mám černý kartáček na zuby, ale zkoušela jsem ji na normální a stále je bílý. Další věc byla, že pasta nepění, tak mimochodem ono by správně pasty neměli zas tak moc pěnit, proto se používá malé množství, ale i přes to je záhada, že pasta mi pění a nebo asi produkuji víc slin :D. Kdo ví?!
Ano pasta píše, že je viditelnost po prvním bělení, ale kdo by tomu věřil. Já měla určitě pocit bělejších zubů a rozhodně mě přestali bolet i dásně a zubař je se mnou též spokojený.

Kdy jsem tedy zjistila, že mi pasta prospívá/účinkuje?
Na nákupech s kamarádkou, která prohlásila, že mám bělejší zuby a po čase si toho všiml i manžel. Já neměla nikdy žluté zuby, jako sluníčko, ale rozhodně nejsou a ani nebudou bílé, jako mají hollywoodské hvězdy. 
Bělení zubů je hodně drahé a až někdy budu mít zbytečných 5tis, tak na to klidně půjdu :D. 

Také si čistím zuby víckrát, než dvakrát denně, jelikož jsem tím z dob, kdy jsem měla rovnátka, posedlá. Takže zde je také možné, že výsledek vidím lépe. 
Pastu jsem tedy doporučila pár svým známým a zatím je spokojenost na všech stranách. Proto jsem se rozhodla napsat i recenzi na tento produkt.

Kupovala jsem si jí na začátku prosince a do dnešního dne jsem stále spokojená. Pokud vše vyjde, tak brzy bude i soutěž, aby jste si mohli pastu též vyzkoušet ♥.

Nicméně dopředu upozorňuji, že nemusí sednout každému.
- Její chuť vám může být z počátku nepříjemná.
- Pokud máte žlutý pigment, tak ten pastou nevybělíte.
- Nikdy nebudete mít bílé zuby, jako po bělení u zubaře, ale je milejší dát za pastu kolem 200,- než bělení kolem 5tis.

PS: pokud na fotografii vidíte i krém od Barnängen, tak o tom si přečtěte u Markét, která o tom napsala vše, co je potřeba a díky tomu jsem si tento produkt i koupila. Jsem spokojená a na to, jaká jsem šupina, tak je moje pleť lepší a lepší.

Nikdo nejsme stejný a tak mohu doufat, že pasta bude vyhovovat i vám. Mě zatím vyhovuje a rozhodně budu pastu nakupovat i nadále. A brzy se budete moci těšit i na soutěž, nejen s touto pastou.

S láskou,
Vaše SAGI ♡

11/01/2018

Silver sweater

5


Někdy je lépe a někdy hůř. Asi to tak má nejeden z nás. Nevím zda je to vyčerpáním, či tím, že toho chci udělat tak moc, až dojdu do bodu, kdy se prostě nemohu pohnout. Některé své stránky opravdu nemám ráda. Například si na sobě dokážu vždy něco najít a k tomu říct milion špatných věcí, sama sebe dostanu do špatné nálady, ale pak se s tím zároveň snažím bojovat. Stále bojuji, takový vnitřní boj, který vedu několik let.

Řekla bych, že pokud člověk není se sebou spokojený, asi to nebude tak jednoduché, aby se stal opak. Vnitřní boj je možná to, co člověka dost brzdí v rozletu, brání ho strach a i to, že sám sobě prostě nevěří. Je hezké, že mě lidé chválí, jak vypadám po dítěti, ale já chci vypadat jinak.
Nechci svůj velký zadek, chtěla bych mít aspoň o trochu větší prsa, hubenější stehna a ještě tenčí pas. A ano má na mě velký vliv to, co se na sociálních sítích propaguje, všude jsou krásné tenké ženy, kterým sluší vše a mohou si vše obléknout. Já si se svojí postavou některé kousky, které se mi líbí, nemohu dovolit a občas to dost zamrzí. 
Myslím, že kdybych měla finance, tak bych si zařídila krabičkovou dietu nejlépe vegetariánskou a bez lepku a byla bych spokojená. Aby jste nepochopili špatně, tak nejsem vegetarián, ale většina jídelníčků má maso a masné výrobky každý den a do mě je těžké ho dostat i jednou do měsíce. A bez lepku je mi reálně o dost lépe.

Dokázala bych se snížit opět na dno a vůbec nic nejíst? Já si myslím, že bohužel ano, ale nechci do toho stavu opět spadnout. Nemám problém omezit kalorie, ale chci být zdravá, cvičit a snažit se jíst zdravěji. A mimochodem stravovat se zdravěji je o dost náročnější, co se týče financí, takže takové stravování jde tak půlky mimo mě. 

Asi je potřeba se občas vypsat z toho, jak špatně se dokážu cítit, jak moc se dokážu nemít ráda, když vidím byť jen špatný úhel pohledu na fotce. Což mi připomíná stále se opakující "mé kecy", že nemám ráda ani svůj obličej, tedy jeho tvar. No ideál krásy ze mě nikdy nebude a hubená taky nikdy asi nebudu.

Červený baret opět v akci
Červená je moje dost oblíbená barva, což nikoho asi už nepřekvapí a já si po strašně dlouhý době vytáhla sukni, kterou jsem strašně dlouho neměla. Právě k sukni jsem zvolila i stejnobarevný baret.
Jelikož bylo hned po novém roce dost zima, tak jsem vzala černý rolák a ten překryla stříbrným svetříkem, který jsem dostala od Ježíška. Chlupaté svetry jsou prostě moje. 
Kozačkami skrytými pod sukní jsem kráčela po hlavním nádraží a také navštívila kočičí kavárnu.
Další kousek, který je u mě nový je zelená semišová kabelka, která je také od dalšího Ježíška. Mám z ní obrovskou radost jelikož nejen ta barva je boží, ale Ježíšek přesně věděl, kterou chci ♥.
A jako poslední tu mám nejlevnější kousek a tím je kabát. Překvapení, že? Tento kabát mě stál totiž 25korun v sekáči a čekal prostě celou tu dobu na mě. Já ho v zimě vynosím opravdu dost.

Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Baret: Anytra / Kabát: Textile House / Svetr: Ježíšek (H&M) / Sukně: Shein / Boty: Botovo / Kabelka: Ježíšek (Lindex)

S láskou,
Vaše SAGI ♡

09/01/2018

Winter wishlist & inspiration

2

Dnes tu mám po dlouhé době opět wishlist, ale tentokrát nebude jen tak obyčejný, ale rovnou jsem si řekla, že využiji více věcí a udělám z toho inspiraci, jak například takové kousky nosit. Doufám, že se vám bude tento typ líbit a příště si například uděláme další. 
Mimochodem už mám natočené první video a už pracuji na jeho střihu. Ještě mě čeká namluvit pár věcí a video bude moci do "éteru". Budu ráda, když mi pak napíšete, zda se vám bude líbit a nebo zda něco není složitější na pochopení. Upřímně, mám trochu problém s tím něco vysvětlovat, jelikož jsm učila pouze dvě holčiny šít a věřte, že nejsem zrovna dobrý učitel. Nicméně si to hodně píšu, abych se snažila to vysvětlit jednoduše a stručně ♥. Těším se z toho.

A teď už k první inspiraci a prvnímu kousku ve wishlistu. Tentokrát, nebo opět to bude z eshopu Zaful. Upřímně se Zaful jsem zatím dost spokojená, co se týká spolupráce, našla jsem tam věci, které normálně nosím a vlastně se tam díky tomu naučila orientovat a doporučovat. To jen tak na začátek (no ne tak úplně).


Jako první jsem vybrala společenské šaty. Důvod je jednoduchý, blíží se svatby, plesy, maturáky a člověk se chce vždy líbit, tedy aspoň žena se chce vždy líbit. Tuším, že nebudou dlouhé až na zem a trochu s tím i počítám, podle rozměrů budou kratší. Šaty se dají vždy zkrátit naopak je to už horší.
K šatům by se mi líbili metalické lodičky, které jsou stále trendy, kdyby to šlo volila bych sloupkový podpatek, jelikož pokud chcete chodit na svatbě v trávníku na jehlách... tak hodně štěstí. Takhle jsem si ve svůj svatební den málem ustlala před oltářem.
Červená kabelka se krásně kontrastuje s bílou a pokud k tomu zvolíte ještě rtěnku v podobném odstínu, tak rozhodně budete vidět.

A jdeme dál, tentokrát se už zabalíme.


Ano jsem velký milovník kabátů a vlastně mi je úplně jedno, jak moc je mi v nich zima, já se stejně neobleču. Tento hnědý kabát, doufám, bude mít stejnou barvu jako na fotkách. Dlouho jsem hledala hnědý kabát, který není světlý, nebo nemá milion dalších věcí okolo a nebo také nestojí zrovna nějaký 4tis. Dokud si totiž nebudu vydělávat aspoň 20tis, tak investici neudělám. 
No vlastně pokud budu brát tolik, tak si koupím látku a ušiji si ho na míru :D. To jen taková vsuvka.
Kabát bych kombinovala s vysokými kozačkami v zelené barvičce, které mám teď již doma a už se těším, až vám je ukážu v nějakém novém outfitu. Ty samé tam bohužel neměli, ale barvou a výškou sáry jsou stejné.
Klasické černé šaty, které nemají trilion výšivek a nebo nejsou z krajky či šifonu. Takové šaty by měla mít každá žena doma, jen já je stále nemám. Nicméně nebuďte jako já a jedny černé, jednoduché šaty si pořiďte. Já volím s áčkovou sukní, jelikož se v pouzdrových šatech necítím dobře.
Letos se hodně do módy dostala umělá kožešina - no vlastně i ta pravá, ale tu doma nechci. Kožíšek v podobě šály či dokonce límce se dá teď sehnat skoro všude. Je to stylový doplněk a i já jeden vlastním doma ♥.
Nakonec jsem přidala ještě malou crossbody kabelku, mimochodem tato od Prady by byla taky dobrá, ale těch peněz je i docela škoda. Neříkám, že bych nechtěla podporovat tyto značky, ale upřímně mi těch peněz je hrozně líto. Takže klasická malá vám bude stačit určitě. 


Jako poslední jsem si zvolila faux-fur kabátek, ano mám jen jeden a potřebuji další a doufám, že zahřeje a nepřijde v půlce jara. I když předpokládám podle počasí, že v dubnu ještě bude fakt zima. Tmavě modrý kabátek doma opravdu ještě nemám a myslím, že to krásně oživí nejeden jednoduchý outfit.
Například bílý huňatý svetr s rolákem si umím v kombinaci s kožíškem krásně představit. Klasické černé slim kalhoty. Kotníčkové kozačky na podpatku, já bych například zvolila své z Primarku s růžičkami, na hlavu bych naaranžovala krásný červený baret z Anytra, vzala do ruky jednu z oblíbených kabelek v neutrální barvě a s červenou rtěnkou na rtech bych vyrazila do města. 
Mělo by to šmrnc a rozhodně by se nejeden člověk otočil.


Budu ráda, když napíšete svůj názor k této inspiraci, která je zároveň wishlistem. Mimochodem pokud víte, kde seženu bílý rolákový svetr, oversize a nebude stát nekřesťanské peníze, tak pište do komentáře - nutně potřebuji. 

A jak se vám líbí věci, které jsem si vybrala? 

S láskou,
Vaše SAGI ♡

06/01/2018

I enjoy my life.

4


Upřímně, tento článek bude spíše informativní, jelikož se chystám dělat více věcí najednou a vše stíhat, tak jak chci. Uvědomila jsem si, že musím sama sobě rozkazovat, což mi absolutně nevadí, ale také proto se chci posunout zase o něco dál. 
Například na blogu pracuji opravdu pravidelně a jsem na sebe docela i hrdá. Našla jsem si příjemnou brigádu se skvělým kolektivem a nesmím také zapomenout, že miluji šití a je to můj další výdělek bokem. Chci na sobě hodně pracovat, ať se to týká vzhledu a nebo toho, co je uvnitř mě. Každý máme své mouchy, ještě aby ne. Nikdo nemůže být dokonalý. Pokud si to někdo myslí, tak nač mu to brát, ale trocha pokory se občas hodí. Ne?

Aby to nevyznělo, že chci s blogováním končit, tak to vůbec ne, protože to miluji a to opravdu hodně, Baví mě psát, baví mě inspirovat a kdyby měl být blog můj vedlejší příjem, tak do toho jdu, jako hlavní chci šít, což všichni víte.
Asi mám velkou fantazii, velká očekávání, ale právě díky tomu jdu stále dál a dál. Říkala jsem si už dávno, že bych ráda udělala nějaké DIY, videa apod.. A ano tomu se chci věnovat také. Rozhodla jsem se, že víkendy budu psát občas, ale přes týden klasicky. Já si ultimátum dávat musím, protože bych nebyla tam, kde jsem dnes. Tím nechci říct, že jsem někdo, protože jsem jehla v kupce sena, co se snaží, aby byla nalezená. 
Inspirovat druhé pro mě bylo vždy dost důležité, dávat rady a rozdávat radost. Spoustu lidí si mě pamatuje nejen jako blázna, který ze sebe umí udělat magora nebo z horší strany rváče, který neváhá při více promile v krvi někomu natáhnout -_-, ale také si mě pamatují jako velkého snílka.

Na střední škole jsem řekla, že ten obor dělám, protože chci plnit svůj sen a to šít své návrhy a posílat je dál. Nechci se milionkrát opakovat, ale vážně to miluji. Vše, co dělám, ať už blog, šití nebo klasická práce, to vše mě naplňuje. Řekla bych, že mám vše po čem mé srdce touží a toužit bude i nadále dokud skutečně nebude mít vše. 
Chci být vzorem pro ty, kteří váhají a chci opravdu i sobě dokázat, že dokážu jít i přes svůj strach.

Na, co se tedy můžete těšit? 
V první řadě to bude šití/přešívání věcí na YT, které koupím například v sekáčích nebo ve slevách. Budu se snažit to udělat, tak, aby se to dalo pochopit i pro úplné začátečníky a nebo si dáme pak nějaké základy bokem.- Pokud to vyjde, tak jak bych si přála, tak by mohli vycházet aspoň dvě videa měsíčně s tím, že bych například vynechala právě článek.

V brzké době pro vás budu mít i soutěž, kterou snad i oceníte a bude se vám líbit, to, co pro vás připravím.

Recenze na jednu věc - nebudu zatím prozrazovat. - Možná ještě dříve, než s myslíte.

Spoustu outfitů, jako vždy ♥.

Cestování - již v únoru se vydám do Brna a v létě snad s manželem a synem na SVK a s přáteli k moři, takže rozhodně o nic nepřijdete. Všechno budu zaznamenávat a i vás informovat. A v hloubi duše doufám, že do léta ještě vyrazím někam na výlet.


A teď se ptám vás. 
Co by vás zde ještě zajímalo na blogu? 
Co vám zde chybí, ale chtěli by jste to tady? 
A co si myslíte o přešívání věcí ze sekáčů? 

Děkuji za váš čas ♥

S láskou,
Vaše SAGI ♡

04/01/2018

Woman in Pilsen

2


Ještě stále se nedokážu vzpamatovat z některých změn, které tento rok přišli. Takže si musím i trochu postěžovat, že si musím anime stahovat zvlášť s titulky, tedy hlavně jde o stahování, které můj notebook prostě neunese. Malou výhodou je aspoň to, že mám oposlouchanou japonštinu, kterou se budu letos i hodně doučovat, takže doufám, že mi to bude v brzké době úplně jedno jaké budou titulky :D.Vše on-line zmizelo a půlka mého života taky - dobře, tady už trochu přeháním, doufám. 

Tak jo přejdeme i k normálnímu tématu, tedy záleží, co si pod pojmem "normální" představíme. Nevím jak jste na tom vy, ale já jsem milovník paranormálních věcí, tajemných míst a celkově mám i nemám ráda strach. Takto si vyhledávám i dost často videa na YT, ať už to jsou dokumenty nebo "domácí video" nevím, jak to jinak nazvat, tak na to ráda koukám. A ano bojím se a ne málo, ale i tak se koukám.
Například Japonsko je známé tím, že se tam mluví o paranormální věcí v každé druhé škole, ne-li v každé. Myslím, že jsou tím dost známí a také si myslím, že právě horory mají nejvíce propracované a jejich legendy za to fakt stojí. Bože já mám i husí kůži, když si vzpomenu na to, co jsem nedávno viděla. 
Ano konečně se dostanu k něčemu k čemu se dostat chci. Znáte les Aokigara? Neboli les sebevrahů, který je opravdu skutečný, až to je nepříjemné. Pokud chcete, stačí si zadat název do google a najde vám to vše, co budete i nebudete chtít vědět.
Byla tam už nejedna skupinka youtuberů a ano někteří zaujali lépe a někteří o dost hůře. Jeden nejmenovaný se svojí "milou" skupinou právě do tohoto lesa šli. Upřímně, každý, kdo touží se někam takto podívat by chtěl vidět něco, co vlastně zároveň vidět nechce. A teď si představte, že to, co chcete i nechcete vidět se stane skutečností. Vezmete kameru a hned jdete toho mladíka natočit i s jeho věcmi se kterými přišel. Začnete se smát, ale kamera z vesela točí dál. NO TAK TAKHLE ASI NE!
Je to poprvé, co mám potřebu se k něčemu skutečně vyjádřit. Ano nejspíše byli v šoku a nevěděli, co dělat, ale pochybuji, že byli tak dlouho v šoku i při stříhání videa a cenzurování obličeje, aby to následně poslali do světa. Internet je celkem dost mocný, nemyslíte? Video stáhl po vlně nenávisti, ale myslíte, že to pomohlo? Několik lidí video nahrálo opakovaně, tož to mohl chlapec čekat. 
Omluva je sice fajn, ale neúcta je fakt špatná. Proč neřekl něco, aby druhé poukázal na to, že tohle není správná cesta? Proč tam zveřejnil svojí reakci i poté, co si musel uvědomit, že to není správné? 
Honit se za sledovaností a odběry nebylo potřeba, nebo já si to myslím. S jeho počtem není potřeba takové věci dělat, ale jeho chyba. Špatná reklama, taky reklama, že?

Nechci tu psát, kdo to je a co to přesně je za video, protože pokud budete chtít, tak to nejdete raz dva. Je toho plný internet.

Pokud jste to viděli, tak by mě též zajímal váš názor a pohled na toto video.

A teď už přejdeme k něčemu pozitivnějšímu.
U mě se to nejvíce týká samozřejmě oblečení a ani teď to nebude jiné. Také poslední fotografie s mými dlouhými vlasy, kde si upřímně říkám, že se mi ty kratší líbí asi o něco více a neváhala bych je ještě o trochu zkrátit. 
Změna je život.

Outfit
Chlupaté svetry se tuto zimu staly mým velkým favoritem, například tento z H&M byl za super cenu a dnes je možná za ještě lepší, když jsou ty slevy. Nicméně já jsem celou dobu hledala červený chlupatý svetr a když jsem ho nenašla v Německu, tak u nás v Olympii jsem ho našla hned. Svetr v sobě má ještě lesklé nitě, zda to tak mohu vůbec nazvat a i když bych ocenila i jeden červený bez nich, tak se opravdu nezblázním, když se trochu zatřpytím. 
Pod svetr jsem schovala jednu z oblíbených dlouhých košil, kdybych neměla svetr, tak by byla vidět nádherná výšivka růže. A jelikož je svetr trochu delší než jen do pasu, tak je svázaný červenou stuhou a podehnutý, tak aby vypadal kratší. Ke košili jsem vytáhla klasické slim-džíny do pasu, které nosím celkem často, řekla bych, neboť jsou jediné, které mi sedí úplně normálně, tedy aspoň v rámci možností. 
Zabalila jsem se do ne moc teplého, ale krásného kabátku ze Zaful. Upřímně, tady není chyba na jejich straně, jelikož jak jsem psala u předchozího článku, tak mi věci dorazili nezvykle po dlouhé době. Očekávala jsem tedy, že v něm budu chodit v listopadu a ne až v prosinci a mimochodem jsem ho vynosila už několikrát. Pod kabát se totiž stačí více obléknout a zima mi není.
Navíc se mi kabát krásně hodil k černému baretu s krásným zdobením od Anytra. Kdo mě v Plzni potkává, tak dost často mě potká právě s barety, ať už s červeným nebo černým, já prostě jdu v baretu. Upřímně jsem si barety neskutečně zamilovala a ještě více s kratšími vlasy, což brzy také uvidíte a budete moci posoudit. Právě tento černý mě zaujal motivem růže (překvapivě) a nejen, že si ho mohu vzít téměř ke všemu, ale pokud bych šla do divadla, tak právě tento baret by mě krásně doplnil. Díky tomu, že je ze 100% vlny i pěkně zahřeje.
Nesmím také zapomenout na nové botičky, které jsem pořídila právě v Primarku, jejich výšivka mě na nich zaujala asi nejvíce a upřímně jsou i dost pohodlné, což pro mě boty od nich i docela jsou, ještě jsem neměla vysloveně nepohodlné. Ale nezahřejí, vůbec a pokud chcete cítit palec u nohy, tak ho neucítíte pokud mrzne :D. Jsem zvyklá se málo oblékat ať jdu kamkoliv, takže to nikoho nikdy nepřekvapí. K celému outfitu jsem pak zvolila zelenou kabelku s třásněmi, neboť mi do něj pasovala úplně perfektně.

Jak se vám líbí tento outfit? A co říkáte na tento černý baret? Nosíte barety?

Foto: Tecí Němečková | INSTAGRAM | FACEBOOK |


Baret: Anytra / Kabát: Zaful / Svetr, Kalhoty: H&M / Košile: Sammydress / Kabelka: Promod / Boty: Primark / Rukavice: Pimkie

S láskou,
Vaše SAGI ♡

02/01/2018

Red dress with flowers

6


Zdravím všechny v roce 2018 a doufám, že jste vše ve zdraví přežili. Co si budeme povídat i u nás se slavilo, sice v hodně malém měřítku, vzhledem k tomu, že máme syna, ale i tak jsme si to rozhodně užili. A upřímně jsem to s tou přípravou možná trochu přehnala, neboť jsme všechno dojídali ještě druhý den a ještě stále něco zbylo. To víte asi budeme na příští rok muset někoho pozvat :D. 

U nás je alkohol věc, která se doma pije spíše výjimečně, já si raději sednu na koktejl v baru bez signálu a povídám si s děvčaty o všem a manžel zase zajde na pivo a někde nechá hlavu :D a nebo mobil. Nicméně oba jdeme někam jednou za čas - doslova. 
Doma to je spíše tak, že vůbec nepiji a dám si spíše výjimečně na nějaký svátek nebo tak. Což se samozřejmě týká jak Vánoc - přípitku nebo také Silvestra a oslavy příchodu Nového roka, což se doma napiji i více. No do němoty už se opravdu nikdy neopiji :D na to už si přijdu dost stará a navíc se to na ženu prostě nesluší. 

Letošní Silvestrovská oslava byla v klidu s rodinou. Michálek se šel prospat a my jsme mezitím chystali pomazánky a zapékané chlebíčky, ale skutečně mi nedošlo, jak moc toho bude. Celý jídelní stůl zdobili brambůrky, oříšky, chlebíčky a jednohubky + ještě sýr s paprikou na talířku, prostě něco na zobání. 
Místo hraní společenských her jsme koukali na pořady, které byli v TV a pak jsme se začali koukat také na film Liga spravedlnosti - do anime bych manžela asi nepřemluvila, tak aspoň, že hrdinové baví nás oba :D. 
Michálek spal hodně přerušovaně asi tak na třikrát, jelikož ho budili rány, které se z venku ozývali a také nesmím zapomenout na to, že jsme šli ještě na večerní procházku poté, co se poprvé probudil, protože chtěl vidět světýlka. Bylo nádherné, jak se z každého světýlka usmíval ♥. Opět usnul a my jsme jen očekávali, kdy to začne a zda se probudí.

Půlnoc je tady, Nový rok nás zdraví a my se díváme na velká ohňostroj, který je z našeho sídliště letos vidět až neskutečně. Tento pohled na město byl neskutečný, bylo vidět z každého sídliště z centra na neskutečný ohňostroje. Zároveň probíhal i u nás za baráčkem a Michálek se probudil na ten začátek dost nemile. Lekl se a plakal, ale až viděl všechna ta světýlka, tak se uklidnil a opět se usmíval ♥.

Jakpak probíhal váš Silvestr a oslava Nového roka? Užili jste si to pořádně? 

Outfit
U mě šaty nejsou v zimě vůbec tabu, neboť je to pro mě nejvíc pohodlný kousek oblečení, ale o pohodlí si u těchto šatů ještě povíme/napíšeme. Tyto šaty jsou opět z eshopu Zaful a poprvé mi dorazil balíček po víc jak měsíci a upřímně jsem si myslela, že vůbec nedorazí, možná by mě to ani nepřekvapilo. Šaty mají jedno plus a tím je materiál, jelikož jsem si začala vybírat většinou bavlněné materiály nebo s příměsí a tak jediný bod úrazu může být pouze střih. Což právě střih byl skutečný kámen úrazu.
Asymetrická sukně je hodně zajímavá, ale v některých místech na mě i dost odvážná, takže jsem po ně nastrčila ještě jedny šaty. Nicméně jsou tyto šaty zavinovací a s rukávy, které jsou proti pohybu. Pokud si chcete tedy šaty zavázat, tak musíte vytvořit spoustu zajímavých pohybů a nebo požádat někoho jiného. Na celý den se tedy zavazujete k tomu, že pokud zvednete ruce, tak buď rupnou švy, které drží rukáv a nebo všichni uvidí všechno. Takže budu mít trochu práce s tím je malinko upravit a přichystat na vhodnější sezónu, kterou je jaro/léto. 
Pod šaty mám již zmíněné další šaty, které mi tvořili jistotu a zároveň mi nebyla ani díky nim zima. Další kousek, který doplnil outfit byli punčocháče, které jsem nemohla dlouhou dobu najít, což mě štvalo asi nejvíce. Tyto punčocháče jsou z Penti se kterými jsem měla jednorázovou spolupráci a komunikace byla skutečně příjemná.
Nesmím také zapomenout na mojí oblíbenou část, kterou jsou vždy boty. Opět zde mám boty z Časnaboty, které již znáte a vlastně pokud zrovna nejdu v kozačkách na podpatku, tak jdu na 99% v těchto. 
Jako kabátek jsem si po dlouhé době vybrala tento z Primarku, který neviděl světlo celkem dlouho, až je mi to trochu líto, krk mi hřála vínová šála z C&A a jako kabelku jsem zvolila také jednu z mých nejvíce nošených, obzvláště tedy do práce. Vejde se do ní toho asi nejvíce :D. 

Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Kabát: Primark / Šála: C&A / Šaty: Zaful / Kabelka: Reserved / Rukavice: Pimkie / Punčochy: Penti / Boty: Časnaboty

DO NOVÉHO ROKA VÁM PŘEJI JEN A JEN TO NEJLEPŠÍ!
S láskou,
Vaše SAGI ♡

30/12/2017

Ohlédnutí: rok 2017

3


Do nového diáře zapisuji první focení, schůzky, brigádu a nostalgicky se dívám zpětně. Loni v tento den jsem prohlásila, že nemohu uvěřit, že tu je další rok a ani letos to není jiné. Čas je krutý a dny krátké, nebo mě to tak přijde. Chtěla jsem toho stihnout o tolik více a najednou mám pocit, že jsem nic nestihla, ale to není až taková pravda. 
Proto dnes přináším takové menší "ohlédnutí" za dalším blogovacím rokem.

Změnit se není až tak těžké, jak jsem předpokládala, ale vlastně bylo tolik věcí, které jsem si nechtěla přiznat, až to trochu zamrzí. Tento rok pro mě byl opravdu hodně zajímaví, už je proto, že jsem za tento rok byla ve třech různých prací resp brigád.
Minulý prosinec jsem začala pracovat v Pietro Filipi a nejen kolektiv, ale i komunikace se zákazníky byla skvělá. Bohužel i když jsem si myslela, že v této práci zůstanu, tak prostě nastal zlom, nedorozumění a zlé nepohodnutí, což mě asi mrzelo ze všeho toho nejvíce. Měla jsem to tam fakt ráda a bohužel jsem se nechala prostě zlomit. Psala jsem o tom i docela dlouho na blogu.

Od brigády jsem se odmlčela, jelikož jsem nemohla najít místo, kde by přijali maminku na mateřské dovolené. Bylo hodně těžké najít místo, což na tom pro mě, které chtěla furt něco dělat, bylo nejhorší. 

Od léta jsem začala také pravidelně běhat a začalo mě to bavit natolik, že mi rodiče k narozeninám pořídili běžecké boty. Kolena se odmlčeli a já vesele hned první den uběhla přes 11km. Zjistila jsem, že když o mě druzí pochybují, tak mám větší touhu jim ukázat, co ve mě je.

Po návštěvě kadeřníka a našeho rozhovoru jsem zjistila, že bych mohla pracovat v Meatfly. Joooo tady to bylo trochu zajímavější. Zda jsem se někdy dokázala rozčílit, tak zrovna tady. Nechci na nikoho házet špínu a ani nebudu, protože nebudu dělat to, co oni dělali nám. A víte, co? Skutek utekl. Jak nečekané, hlavně, že stále vyhrožovali. Tady jsem byla fakt šťastná, že jsem tam nezůstala. 

Opět jsem měla krátkou (hodně krátkou) pauzu od brigády a odjela jsem na výlet s mojí maminkou na Slovensko, kde jsem oslavila i své 24té narozeniny. Tento výlet jsem si užila asi tak na 200% a utvrdila jsem se v tom, že cestování je něco, co chci aspoň jednou ročně minimálně zvládnout. Původně jsem měla na Slovensku být sama, ale víte já vůbec nelituji toho výletu. Je pravda, že já jsem trochu blázen a jsem schopná opravdu druhé uchodit, což moje maminka opravdu nezvládla, nicméně, když maminka odpočívala, tak já šla v klidu pěšky a na nákupy. 
Po příjezdu bylo těžké vrátit se do reality.

Je pravda, že i tento rok, pro mě bylo těžké přiznat, že jsem maminkou a některé věci nezvládnu tolik, jak bych chtěla. Nechci být zlá ani moc hodná, chci se snažit a chci si i plnit sny. Když se mi tenkrát zeptal manžel, co chci, zda rodinu a nebo sen, tak jsem se celkem odmlčela. Dnes nechápu. Proč jsem neřekla, že mi záleží na obojím a radši jsem řekla, že nevím? 
Mrzí mě to ještě dnes a o to víc jsem přilnula k synovi. Dnes nejen dělám pokroky, ale i chci šťastnou rodinu a můj sen pro mě nebude tak velký, kdyby u mě nebyla má rodina. Opravdu miluji svojí rodina a já nechci, aby si lidé mysleli, že všechno je perfektní, když není. Hádáme se celkem dost, stres se na mě dokáže navalit během mžiku, ale stále jsme spolu.
Nechci přijít ani o ně a ani o svůj sen, ale dnes bych na 100% řekla, že je to nejvíc rodina a ještě ta, která podporuje ten sen!

Momentálně od září pracuji v Mohito a musím uznat, že podle toho, co každý prohlásil, jsem se bála. Říkala jsem si, že podle slov druhých tam nejspíše nevydržím a já tam stále jsem. Holky a všichni jsou skvělý a pokud někomu nesedím, tak to nevím a je mi fajn :D. Poznala jsem tam i takové, které vídám i mimo práci a nebo chci vídat. Práce může být skvělá jen do doby, dokud nás baví a mě ještě stále baví.

Od září opět chodím i do fitness a věnuji se tomu na 150%, dokonce chodím občas i s trenérem, který je mi i kamarádem a věřím v to, že konečně na sobě pocítím změny.

Také jsem toho stihla spoustu, co se týče šití a to nejen pro mě, ale i pro druhé. Jako první za mnou přišla kamarádka kvůli šatům na soutěž. Měla jsem trochu problém všechno skloubit s prací a synem, ale nakonec se mi to povedlo na poslední chvilku dokončit. Zjistila jsem, že to, co tvořím hodně miluji a k tomu než to dokončím se rozhodně pojí i stres, pot a i slzy. 
Nejvíce na tom zbožňuji předávání. Když někdo na sebe obleče kousek, který prošel od začátku až do konce mými prsty a uvidíte tu radost, kterou má ta dotyčná osoba! Toto pro mě opravdu hodně znamená a já dlouho nepocítila takový hřejivý pocit na srdci. 

Druhé šaty, které jsem letos šila, byli pro mojí dokonalou maminku. Člověk, kterého si vážím a který mě hodně povzbudil. Tyto šaty pocítili hodně mých slz a hodně mého strachu, tak moc jsem chtěla aby byli perfektní, tak jsem sama nedokázala fungovat. Bála jsem se, že to pokazím, že se mi nepovede to, co moc chci, aby se povedlo. 
Zkouška po zkoušce a já měla pocit, že to dopadne špatně, až najednou přišel zlom. "Holka ty to musíš dát! Chceš si jít za svým snem a musíš to zvládnout i kdyby z tebe krev tekla!" Namotivovala jsem se a během 14ti dnů šaty dokončila. 
Během těch 14ti dnů, kdy jsem na šatech pracovala jsem také chodila na focení, jela do Německa na nákupy a stresovala se z nadcházejících Vánoc. A samozřejmě do toho patřilo ještě fitness.
Důležité je, že šaty má již maminka u sebe a už je i vynesla na večírek ♥. Pro mě to bylo asi to nejkrásnější, co jsem mohla pro svojí maminku udělat a ona pro mě, protože měla velkou radost a tak se jí ty šaty líbili, že ještě teď mi to vžene slzy. 

Každý kousek, který ušiji v sobě nese kousek mě, část mé duše do které vkládám vše a hlavně lásku. Dělat něco, tak, aby to bylo ve finále perfektní, to jsem já, je mi jedno kolikrát u toho budu plakat a nebo prohodím milion sprostých slov, protože si milionkrát píchnu jehlu do prstu, prostě dokud to nebude takové, jaké chci, tak to nikdy nepošlu dál!

Bojím se jako každý jiný, chci sama sobě dokázat, že i z mála to půjde. Chci být vzorem pro mého syna, chci aby i on šel za svými sny a je mi jedno jaký sen to bude. Budu jeho podpora ve všem! Člověk se nikdy nesmí vzdávat a i kdyby měl pocit, že je na dně, tak by měli kolem nás být ti, kteří řeknou "Zvedni tu svojí prdel a jdi!" 
Nejen manžel/partner, přátelé a rodina vám pomohou zvednout, ale ten kdo se musí zvednou jste jen a jen vy, nikdo jiný. Zda pomoc přijmete je zcela na vás!

Nový rok se přiblížil a i když jsem toho nestihla tolik, co bych chtěla, tak jsem toho zároveň stihla víc, než jsem si myslela. Navázala jsem nové spolupráce, začala některé odmítat a dokázala jsem se do jedné spolupráce sama "přimluvit" a dokonce to i vyšlo. Dokonce jsem po několika letech změnila svůj účes, což je pro mě opravdu velký krok a nelituji toho!

Změnila jsem se a budu se měnit i dál. Půjdu si tvrdě za svým a stále budu milovat to, co dělám. 

Tento rok mě čeká spoustu změn a ta hlavní bude práce a syn. Syn snad nastoupí do školky, já snad do trvalé práce při které budu moci všechno stíhat a budu moci pokračovat v tom, co mě baví. Dost se stresuji, ale nejvíce bych si přála, abych už mohla dělat jen to, co mě baví, ale na to bohužel nejsou finance.
A co ještě mě čeká? Chci si udělat řidičský průkaz. Jet na dovolenou s kamarádkami. Opět na Slovensko a tentokrát s rodinou a hlavně být šťastná a spokojená ve své práci. 

Možná jsem na něco zapomněla, ale to nejdůležitější, co chci vlastně napsat je, že pokud se vám tento rok nelíbil, tak ho hoďte prostě za hlavu a jděte jen dopředu ♥. Užívejte si každý den, jako by byl poslední. Jděte za tím, co vás baví a nestůjte jen na místě ♥.

Neskutečně si vás všech, kteří navštěvujete mé sociální sítě a blog vážím! Jste opravdu skvělí a nejlepší pro mě a tento blog. Blog díky čtenářům kvete!

PŘEJI VÁM KRÁSNÝ SILVESTR A TEN NEJLEPŠÍ NOVÝ ROK!


S láskou,
Vaše SAGI ♡

27/12/2017

The last outfit this year

4


Časy obžerství jsou u konce a já se nechci dívat ani do zrcadla. Upřímně tyto šílené tři dny byly i krásné a s rodinou, což je na tom to nejdůležitější, ale já nevím zda se vejdu do svých kalhot, sukní i šatů. Budu chodit nějaký čas asi v pytli. 
Nicméně doufám, že jste to všichni ve zdraví přežili a nikomu nezaskočila kostička z kapra a nebo, že nedej bože nevyhořel byt, kvůli nekvalitnímu vánočnímu osvětlení. Já vám dnes shrnu trochu naše první společné Vánoce a také celkově svátky, které jsou již za námi.

Štědrý den
První na, co jsem ráno myslela, bylo fitness a jít si okamžitě naposledy v tomto roce zacvičit (stálo to za to, je středa a já stále nemohu chodit). Po kvalitním a namáhavém cvičení v téměř prázdném fitness, jsem se vydala nenalíčená do Plazy, ach způsobit lidem infarkt na Vánoce, to já umím. Šla jsem totiž pozdravit holky a popřát jim krásné Vánoce a teď ta vtipná část, při příchodu do práce bych se nepoznala ani já sama, zabalená do šály a čepice. Ano holky mě na první pohled nepoznali, ale nejvtipnější reakce byla mojí spřízněné duše Týnky, která na mě koukala a vůbec nevěděla o co jde :D. Když jí došlo, že jsem to já, tak se začala smát xD. Tato reakce mě "straší" do teď a ještě dlouho jí to budu připomínat. 
Dokonce jsem se zastavila ve staré práci a to v PF, kde jsem to měla opravdu ráda a pozdravila bývalou kolegyni, chvilku si povídala a opět popřála a konečně vyrazila domů. Opozdilci ještě nakupovali.

Oběd jsme trávili s mojí rodinou a od té chvilky to všechno začalo. Spousta jídla na tři dny (víc jídla jak za celý rok). U nás jsou to klasické Vánoce, takže i klasický oběd, čočka s párky a vajíčkem, po jídle jsme se všichni hodili na gauč a nechtěli se ani hnout. Moje porce byla tak miniaturní a já stejně měla pocit, že jsem snědla toho kilo.
Doma jsem donutila kluky, aby si spolu lehli a nechali mi prostor, abych pomohla Ježíškovi. Ježíška jsem poté nechala v pokoji samotného a na dveře nalepila ceduli "NEVSTUPOVAT! nebo vyplašíte Ježíška". Když mi oba spali, tak jsem se mohla v klidu nachystat a začít připravovat večeři, mezitím mi tatínek donesl cukroví a bramborový salát od maminky - ten nejlepší, za což moc děkuji, jelikož bych absolutně letošní Vánoce nedala. 
Čas zde hraje velkou roli, jelikož po večeři a dárcích jsme odcházeli ještě k našim, šla jsem vzbudit manžela, aby mi šel pomoct a nebo se začal chystat, tak udělal obojí a moc mi pomohl. Polévka se mi povedla a tu tedy nemáme tradiční, vlastně ano, ale naší domácí tradiční, místo kapra se chystal vydatný losos a vše už bylo připravené. 
Malý se vzbudil dost protivný, protože už byl hladový (záměrně dostal málo jídla, jinak by vůbec nejedl - krkavčí matka jsem), takže oblékat ho do košile a motýlka byl trochu nadlidský výkon. Všichni načesaní, oblečení, vše vyndané a můžeme usedat ke stolu poprvé spolu. Při této chvilce bych možná i plakala, protože to bylo krásné s nimi být pohromadě. 
To nejlepší přišlo až po večeři. Zvonek se rozezněl a Michálek měl skutečnou jiskru v očích, honem se sápal k tatínkovi. Ještě čekali, až uklidím ze stolu a letěli jsme, co nejrychleji ke dveřím. Když jsme přišli do pokojíčku, tak první, co Michálek udělal, bylo, že hledal Ježíška a ptal se "Ježíšek?", museli jsme mu říct, že už odešel oknem a nechal mu tady nějaké dárečky. Tady už začalo to správné rozbalování a trhání všeho. Měkké dárky mi rovnou dal, abych je složila a uklidila :D - což se dalo čekat. Občas s dárky zaklepal, aby v nich něco bylo a musím říct, že to byli ty nejkrásnější Vánoce v mém životě. Milovala jsem každé Vánoce, jeden čas si jich dokonce vůbec nevážila, ale teď je miluji ještě více.
A abych nevypisovala, co vše dostal, tak byl asi až moc hodný, že nevím, kde se ty moje nervy berou a kdo mi to všechno způsobuje :D. Jo a uspat dítě na Vánoce je také zázrak sám o sobě, protože pokud má milion nových hraček od strejdy s tetou a babičky s dědou, tak prostě, proč by šel spát. 23hod a tatínek šel syna uspat do ložnice. 

Boží hod vánoční
Rozhodla jsem se vůbec nic nedělat, což se tento den vlastně ani nemá a má se odpočívat. Náš styl odpočívání vypadal asi takto: ráno se připravit u mě nahození omítky, obléknout se a hlavně vždy zdrhající dítě, donutit ho vzít si pouze jednu hračku, pobrat dárky a frčet za babičkami a prababičkami. Papír opět všude a hlavně bylo všude jídlo, takže další žranice a hlavně cukroví. Jo a pokud vám vaše vlastní babička řekne, že málo solí a vy téměř vůbec nesolíte, tak věřte, že po ochutnání vám do pusy nasypala asi slaměnku, ale "málo solí". :D 
Všichni zase nacpaný, pistácie nalezený a snědený, cukroví ochutnáno a vyžráno, břicha na prasknutí a přesouváme se k další babičce. 
Zde už se to opravdu neslo trochu klidněji. Seděli jsme a zase jsme samozřejmě dlabali, dali si čaj a povídali si. Řešili jsme stále něco s telefony, jelikož děda má už asi triliontý telefon :D. Ale upřímně já svojí celou rodinu nade všechno miluji a ten čas je mi neskutečně vzácný. 

Druhý svátek vánoční 
Ani v úterý se u nás moc neodpočívalo, přišla na řadu návštěva druhé poloviny rodiny a tedy rodina mého manžela. Těšila jsem se a zároveň chtěla, aby toho žraní bylo už dost. Naobědvala jsem se doma, jelikož já a kapustnica, kterou mají na Slovensku ve zvyku, nejsme zrovna kamarádky. Můj manžel si samozřejmě pochutnal, toho se nebojím. Já opět objevila cukroví, proč to cukroví nedají radši pryč. Hlavně za chvilku na stole byl i sýr který jsem ještě neměla, no a to byl průs*r. Jako milovník sýrů jsem to do sebe dala rychleji, než cukroví, ale nebojte o těchto svátcích mi prasení není vůbec cizí a tak jsem to ještě pěkně prokládala cukrovím - mňam. A já se divila, že jsem byla večer jak balón a bylo mi děsně zle :D. 
Michálek opět odešel s další výbavou a já musím uznat, že se letošní Vánoce i se svátky opravdu vydařili. Viděla jsem nevlastní synovce a neteřinku, švagry a švagrové, tchyni a tchána, prostě jsem si to opravdu užila. 
Ujistila jsem se, že u mě opravdu nehrozí další dítě a mohla jít spokojeně domů :D. Syn začínal usínat v půlce cesty, ale domů jsme to naštěstí zvládli. 

A TEĎ NOHY NAHORU A NIKAM UŽ NEJDEME! 

Jdu zítra do práce, takže chci mít aspoň jeden den klid. A jelikož si pro vás chystám ještě jeden článek, kde si krásně shrneme celý rok, tak toto je poslední outfit v tomto roce o který se postaral můj manžel. Po tom, co jsem se vypsala z Vánoc, vám nechci cpát věci z outfitu, však pod fotografiemi máte vždy napsáno odkud všechno je ♥. 
PS: Aby se vám to nepletlo, tak ještě bude i po novém roce pár outfitů s dlouhými vlasy, ale pak už budou jen nové vlásky.

 Jaké jste měli Vánoce? Užili jste si čas strávený s rodinou? Jaké vám nadělil Ježíšek dárky? 
Budu ráda za vše "povánoční" vyzpovídání a komentáře, na které mám konečně i více času ♥.


Kabát: Zaful / Svetr: Primark / Košile: New Yorker / Kabelka: Pimkie / Sukně: Shein / Boty: CCC

S láskou,
Vaše SAGI ♡
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...