23/03/2017

"Mom" jeans & Esoria

2


Občas, když se jen tak procházím, jezdím a bloudím Plzní, zjišťuji jak hodně se toho změnilo za dobu, co pamatuji. Dokonce i lidé, kteří tu žijí už dlouhá léta sem tam poznáme, ale jelikož jsem na základní škole do města nejezdila, tak budu soudit podle toho, kde bydlím. Je to místo které se rozrostlo, kde jsme znali skoro každého a teď jak se to postupně zvětšilo, lidé se "vyměnili", poznávám o dost méně tváří. Nicméně mám ráda město ve kterém žiji, stále mám spoustu neodhalených zákoutí Plzně a o to je to zajímavější, jen by tu mohlo být více parků, lesů a celkově mám stále pocit, že se více staví nákupní centra, než místa klidu a pohodlí. 

Zrovna sedím v malé aleji, která stále ještě nezaznamenala jaro a díky bloku, který jsem si s sebou vzala, plně využívám při čekání na fotografku. Zaznamenávám své myšlenky v daný čas a zjišťuji, jak moc je příjemné sedět takto venku, pozorovat vše okolo sebe, oddat se myšlenkám a jen psát. Ač to na jaro ještě 100% nevypadá, tak si člověk říká, že už bude jen lépe. Kabáty hodíme do čistíren a nebo po "domácku" vypereme, aby na další zimu byli čisté. Jak krásné je sedět v klidu, kde mě nikdo neruší. PROSTĚ KLID spoustu energie a nápadů okolo.

Ještě se na chvilku vrátím k naší Plzni, ale trochu jinak, jelikož psát o tom, jak výborné máme pivo i když ho piji jednou za čas, to přeci nemusím, každý to ví. :D
Na cestě tramvají jsem zaslechla rozhovor malých dětí, který mě vlastně celkem potěšil i když.. ano je jiná doba, my řešili něco jiného. Byli to sourozenci ve věku cca 8 až 10 let, s mým odhadováním k věku jsem to možná netrefila, hihi. Holčička mluvila o spolužačkách, vůbec netuším v jakým smyslu, ale "řekla to na ní" učitelce. Bráška sestřičce radil s kým se má kamarádit, s kým ne a komu všemu má říct nějaký ten problém. Bylo hezké vidět starostlivého bratříčka a mě to hrozně potěšilo. I když řešili byť jen maličkosti, tedy věci které pro nás jsou malé, ale pro ně mohou být velké. Bylo to milé. Celkem mě pobavilo, když z chlapce vypadlo, že není sestřička nejmladší a že je ta neznámá mladší, tak si nemá dovolovat - jen tak dál chlapče. 
Co mě opravdu překvapilo, byla slušnost. Ano překvapilo, protože jsem zažila víc nevychovaných dětí, dovolila bych si napsat, že to byli prostě spratci, ale tyto děti ne. Při vystupování se chlapci vytratila rovnováha a šlápl mi na botu, (ne na nohu, ale botu :D ) nahodila jsem svůj výraz alá "vraždící maniak", který naštěstí chlapec nezahlédl, jelikož se moc hezky omluvil a mě to donutilo se hned usmát. "Moc se Vám omlouvám" - tak zazněla jeho omluva. Jen tak dál, jen tak dál. 

Když už jsem mluvila o botách, tak se rovnou vrhnu k outfitu a vezmu to pěkně od zdola. Dívám se na ty své botičky, mimochodem velmi oblíbené a nemilým zjištěním je, že budou muset být brzy vyměněné. Vychozené, pohodlné a kolikrát už také obuté. Začátky byli náročné, doslova kruté a bolestivé a po tom, co jsem si s nimi vytrpěla mě chtějí opustit. To je tedy zase vztah. :D
Od bot ke kalhotám, které skutečně vypadají jako po mojí mamince. Myslím, že potřebuji ještě jedny a tak se maminky optám, zda mi nedaruje. Hihi. Tento typ kalhot se mi zamlouvá asi úplně nejvíce, zakrývá přesný tvar mé "sedinky" a nevadilo by mi v nich jít, byť jen v krátké kožence a nebo svetříku do pasu. 

Teď se dostanu přímo ke kabelce v krásné tmavě modré barvě se zlatými prvky. Kabelka je od České značky ESORIA, která má v nabídce minimalistické a jednoduché doplňky, jako jsou právě kabelky a hodinky. 
Abych se trochu dostala dál, tak se mi líbí, že kabelky jsou navrhovány českými a slovenskými designery, ale vůbec se netají tím, že jej vyrábí pracovníci v Číně. Pokud samozřejmě si myslíte, že se tam šijí jen nekvalitní věci, tak jste na omylu a měl by to vědět snad už každý. Ano v Číně je levná pracovní síla a proto se toho využívá, ale také dokáží vyrobit od naprostého "šuntu" i naprosto luxusní kus. Žijeme v 21. století a lidé o dost starší jak my stále nevěří, že jsou něco více, než levná pracovní síla pro tržnice. Dokonce i kabelky od Guess jsou vyráběné v Číně a lidé je nakupují jak diví. ;)
Zpátky přímo ke kabelce o které je hlavní řeč. Vybrala jsem si zrovna tmavě modrou, protože jsem po kabelce v již řečené barvě toužila, ale žádná se mi úplně nezamlouvala. Když mi kabelka dorazila domů, čekalo mě překvapení v podobě takového "přáníčka", bylo to milé. Nakonec jsem byla z její barvy nadšená o poznání více, znáte to na fotkách si člověk není nikdy jistý, ale já jsem si ji takto představovala. 
Bez toho abych kabelku řádně ozkoušela bych recenzi nenapsala. Měla jsem ji před focením, po focení, řekněme prostě často. Zatěžkala jsem jí abych vyzkoušela její kvalitu a pevnost. Uspěla a věřte, že mé ruce a ramena testem nadšené nebyli. Kabelka se dá nosit jako crossbody nebo klasicky do ruky, každý si najde své. Uvidíme, jak si povede kabelka i nadále, ale věřím, že kabelky od ESORIA již mohu doporučit a věřím, že je budete mít rády jako já tu svojí. ♡♡

Tmavě modrá se kombinuje dobře, téměř jako černá barva, ale díky nepříznivému počasí jsem si volila spíše barvy tmavé. Dlouhý černý kabát, kterými zahříval skoro celou zimu a tmavě modré tričko, které se též v mém šatníku vyskytuje krátce. 
Celý outfit jsem ještě vyšperkovala zlatými doplňky jako jsou hodinky, náramek a taky chokerem se zlatými komponenty na konci. 

Pamatujete, kde se tento "choker" vyskytoval původně? Pokud si myslíte, že na klobouku, tak se nemýlíte, už dřív jsem ho chtěla jako "šperk" využít. ♡

Jak se vám tento outfit libí a co říkáte na kabelku? Budu se těšit na vaše komentáře. ♡

Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Kabát: Textile House / Top: New Yorker / Kalhoty: Pimkie / Boty: H&M / Kabelka: Esoria / Hodinky, choker: Zaful / Náramek: Claire's

S láskou,
Vaše SAGI ♡

21/03/2017

Stripes and metallic shoes

3


Musím se pousmát, jelikož jsem po strašně dlouhé době nachlazená a ne a ne to odejít, nicméně stále chodím všude a vítám jaro. Říkám si, že se mi to jednou vymstí, ale já žiji v přesvědčení, že dokud si člověk nic nepřizná, jako by neměl a to platí i u nachlazení. Vtipné je, že syn se zrovna uzdravil, tedy spíše se ještě uzdravuje, už nemá rýmu kterou mám pro změnu já, ale trochu ještě kašle a já si s odhaleným krkem vykračuji kde to jde :D. 

Myslím, že je to všechno změnou počasí, kdy se z pěkného počasí stalo to nepěkné, které vůbec není podobné krásnému jaru a stále nemohu odhodit kabáty. A když to vypadá, že bude teplo, tak se ochladí jakmile vyjdu ven - není fér. 

Když už zde mluvím o ošacení, tak se rovnou vrhnu na outfit.
Proužkovaná košile, kterou jsem si tenkrát koupila v sekáči, ještě v době než jsem otěhotněla, neměla jsem možnost ji unosit tolik, jak jsem chtěla, ale momentálně si jí užívám. Miluji košile a stále se šatník s nimi rozrůstá i když jsem momentálně začala doplňovat i jednoduché topy apod.. Tato proužkovaná košile pro mě byla jasným "MUST HAVE" kouskem už na první pohled. Díky tomu, že je černobílá se dá ladit téměř ke všemu a řekla bych, že "rozbije" i obyčejný outfit. 
Právě proužkovaná košile je hlavním prvkem pod výrazně červeným kabátem, který vytahuji čím dal častěji. Už jen tím, že je červený, tak upoutá opravdu rychle pozornost. Jelikož jsem "profesionál" na odhad venkovní teploty, tak mi byla tak trochu zima. A to jsem člověk, který je spíše otužilý a celou zimu se neobléká zrovna nejtepleji a když je ostatním zima, tak já se skoro potím, ale to jen občas :D. 
Abych nemluvila jen o vrchní části, tak se přesuneme o kousek níž a to k bílým boyfriend kalhotám. Letos jsem si celkem oblíbila kalhoty různých typů, což je u mě dost překvapivé, ale aspoň není vše na jedno brdo. Nicméně sukně jsou sukně ♡. Tyto bílé kalhoty si myslím, že v mém případě zakryjí mé nedostatky a to i přes to, že jsou bílé. Je to nejspíše jen můj pocit, ale už jen to, že mi neobtahuji zadek, tak jsem celkem šťastná při jejich nošení, no stejně jsem k nim vytáhla kabát abych ušetřila ostatní od případného šoku, jsem totiž hodná :D. 
Než se dostanu k poslednímu kousku, tak se zastavím u kabelky, přiznám se, že mi dělal největší problém si k tomu kabelku vybrat. Nápadů bylo spoustu, ale jen jeden jsem nechala "vyhrát" a to díky rozhodnutí mého muže, který mě utvrdil v rozhodování. A nebo chtěl mít ode mě klid? Všechno je možné - hihi. Plánuji manžela časem zapojit do takové menší challenge s outfitem, nechci k tomu zatím moc psát, ale možná by to každému stejně došlo. Jedná se o to, že mi vymyslí celý outfit a poté ho také nafotí, upřímně jsem zvědavá co vymyslí a těším se zároveň na to. Bude sranda!
Tak, ale teď k poslednímu kousku a tím jsou boty a překvapivě nové boty - heh. Zaujali mě na první pohled i když v druhém koutku oka jsem měla ještě vyhlídnuté černé, ale černých bot je spoustu a takových jen pár. Když došlo k prvnímu seznámení bot s nohami, byly nohy šťastné a chtěli abych je koupila, měla jsem na ně slevu a tak jsem toho využila. Slečna na kase se mě ptala, zda chci "patěnky" a já jí mile odpověděla, že už jsem na všechny boty zvyklá a moje pata je tvrdá, takže je nepotřebuji. Joooooo to byla ale chyba! Měla jsem spíše říct, že se mi to nestalo u bot kupovaných přes internet, ale to je fuk. Mé nohy a druhá schůzka s botkami, začátek - prvním 10 kroků byli naprosto v pořádku a pak to začalo. Řekněme "příjemná zkušenost", nuž abych pravdu řekla, tak díky tomu, že jsem si ty paty tak rozdrbala, tak jsou teď nohy s botkami spokojená a já taky.Od té doby jsem je měla už víckrát na sobě a vydržela jsem v nich celý den chodit. Příště i ty "patěnky". :D

Jak se vám outfit líbí? Také jste si zažili prošoupané paty od nových bot? 

 Foto: Jiří Bešta Facebook, instagram


Kabát: Sammydress / Košile: Textile House / Kalhoty: New Yorker / Kabelka: Botovo / Boty: CCC

S láskou,
Vaše SAGI ♡

18/03/2017

Dva dny v trapu

2


Přemýšlela jsem o tom, co zveřejním a budu psát dříve, zda mé krásně strávené dny v Liberci a nebo jeden z dalších outfitů, no vybrala jsem si to první. Ač dva dny utečou hrozně rychle, tak jsem ráda, že jsem mohla na chvilku "vypadnout" a užít si menší svobodu nebo spíše spontánnost, kterou si doma málo kdy užiji. Holky mám opravdu ráda a vidím je jednou za půl roku, chybí mi jelikož se s nimi nikdy nenudím, jsme praštěné a jsme skvělá trojka. Domů jsem se těšila hlavně na svojí rodinu, ale přiznám se, že bych v Liberci vydržela i o chvilku déle, skvělý odpočinek. 

Nicméně se vrátím na samotný začátek cesty, kdy jsem si plánovala, že bych natáčela i vlog, ale mikrofon na telefonu u přední kamery stagnuje a nespolupracuje, takže jsem ho nenatáčela a nechtěla jsem s sebou tahat ještě malý kompakt. 
Začnu tedy samotnou cestou, na kterou jsem si myslela, že po těch letech jsem i zvyklá, to jsem se tak trochu spletla. Trochu víc.  Abych to upřesnila, tak cesta autobusem do Prahy byla klidná, tedy až na pána, který skoro spal na mém rameni, ale naštěstí nedolehl :D. Z toho jsem byla mírně ve stresu, když někoho neznám, ba s ním ani neprohodím pár vět, tak mi občas v mé "zóně" vadí, byla bych schopná sedět i v uličce. V těchto chvilkách mi ten kontakt není příjemný byť je jen náhodný. Stejné jako v MDH, myslím že to začalo hlavně u cest do Liberce i tenkrát. 

Zpátky k mému výletu. Mám opravdu ráda cestování, ale jízdu metrem z jednoho konce na druhý je tak trochu i utrpení. Hlavně když v den odjezdu jste vzhůru už od půl 4. Procházet se po metru ze strany na stranu, to bych asi působila jako blázen, ale asi bych neměla pocit, že usnu každou chvilku. Konečně jsem dorazila na Černý most, kde jsem nabrala trochu energie, najedla si, sundala kabát ve kterým jsem jela a měla ho ještě na kožence a už se jen těšila na poslední spoj a to do Liberce. Natěšená, že mě už Terezka očekává a já opět navštívím město které mám ráda. Věřte nebo ne, ale čas s Terezkou a Barčou je pro mě výjimečný a já si ho velmi vážím, snažím si to vždy užít. 
Barunka se k nám připojila někdy kolem 12té hodiny, to víte chtělo to už oběd, navíc jsem měla možnost jí vidět jen jeden den, jelikož druhý šla do práce, ale já jsem ráda i za ten jeden. 
Myslím si, že jsme se celý den pospolu užili. Šli jsme se podívat na praxe, kde jsme se užili, kam jsem hlavně chtěla za svojí mistrovou, která bohužel zrovna měla volno, celkem mě to mrzelo - byla to skvělá učitelka i mistrová. 
Nakonec jsme ještě vyrazili něco málo nakoupit a projít se, to mám asi na Liberci nejradši, všude se dostanu pěšky, ale opravdu všude, všechno je kousek. Takže po nakoupení jsme vyrazili k Terezce, kde jsme vše odložili a vyrazili ještě na jednu "návštěvu". Poslední zastávkou nás tří byl internát, na který jsme si stěžovali, ale když se zpětně koukáme, tak to byli úžasné tři roky. Naše vychovatelky si nás stále pamatovali, povídali si s námi, byli rády, že nás vidí po x letech. Nuž já byla nadšená asi nejvíce. 
Bylo nám řečeno, co se změnilo a mnohem více. Díky povídání ten čas plynul o tolik rychleji a ani jsme se nenadáli a nastal čas večeře. Na intru se toho stalo o dost více, ale o to bych se s vámi ráda podělila ve videu, protože je to opravdu hodně zajímavé. Reálně jsem se mírně vyděsila, byla v šoku a to na jednom jediném místě. Budu se snažit, co možná nejdříve video natočit, jelikož už dlouho jsem ani nic nenatočila.

Nakonec jsme ještě s Barčou ještě vyrazili na večeři, jelikož musela odjet kvůli práci, stejně mě mrzelo, že nemohla strávit s námi o trochu více času. Já a Terezka jsme se pak vydali zakončit den drinkem a pořádně si u toho popovídat. Chybělo mi jen tak bezstarostně vyrazit ven, chodit po městě, dělat si co chci a kdy chci. Byla jsem ráda, že jsem mohla opravdu na tu chvilku utéct, odpočinout si a užít si "samu sebe". 

Druhý den jsme vstávali opravdu brzy, měla tam takové teplo, že to jinak nešlo :D. Díky tomu jsme toho mohli stihnout o poznání více, než se spánkem do dvanácti hodin. Terezka mi udělala výbornou snídaní, připravila čaj, koukli jsme spolu na pohádky, začali se líčit a mohli jsme vyrazit. Jak jinak než pěšky ♡. Měla jsem už i zabaleno a díky Terky kamarádce, jsem se s ním nemusela tahat po městě a měla volnější ruce. 
Nákupům jsem se nevyhnula, jelikož toho měli na blízku více než u nás v Plzni, kde je chůze o poznání delší a celkově je Plzeň oproti Liberci obrovská. Jako určitě jsou místa odkud by se člověk z Liberce prošel více, ale stále mám pocit, že jsou na tom lépe. :D
V Liberci jsem navštívila i Textile House, zrovna náhodou měli 50% slevu, velký prostory, ale tedy o dost méně zboží než u nás, nicméně jsem odešla s jedním topem a byla spokojená a vlastně stále jsem. A ostatní věci jsem nakoupila, tak nějak různě. 

K obědu jsem konečně vyzkoušela miso polévku ♡ a musím uznat, že byla zatraceně výborná. Na mě jí bylo sice hodně, ale tak půlku ani ne jsem snědla. Měla jsem miso tofu, jelikož mám tofu moc ráda, taky jsem ho dost rychle vyjedla i s řasami nori, kterých tam bylo myslím až moc, jelikož jsem se chtěla dobrat konce a pak jen vypít, nuž měla jsem ještě sushi s okurkou a tak jsem to nepřeháněla. Mohla bych to jíst každý den! A to myslím VÁŽNĚ!
Koupila jsem si sešit na psaní článků a i tento jsem si do něj psala po cestě domů. Mám spoustu nachystaných článků na papíře, ale chtěla jsem přímo sešit, který svým článkům budu moci věnovat a to se i teď stalo. Stále mám ještě jeden článek někdy z února (možná ještě ledna) na papíře a ještě jsem se nedostala k tomu ho přepsat na blog, ale věřím že se tak brzy stane. 

Cesty metrem mě ničí, ale cestování samotné mám moc ráda. Dny dny v Liberci pro mě byli plné vzpomínek a vlastně i překvapení, jak se to trochu změnilo, občas bych si dokázala i poplakat, mám to tam ráda. Zážitky a lidé, které mám ráda jsou sice daleko, ale o to více si vážím času, který na tom místě strávím a i si vážím všech se kterými ho trávím. 
Příště výlet za Barunkou, tak doufám, že se shodneme tak rychle, jako to bylo teď!

Važte se všech přátel, které máte i když jsou na druhém konci, ve středu, kdekoliv, až je uvidíte budete mít radost jako nikdy a člověk si musí těchto chvilek vážit a to opravdu hodně! 

S láskou,
Vaše SAGI♡

16/03/2017

Power of colors

4


Den na který jsem se těšila nastal, konečně jsem totiž jela do Liberce. Místo kde jsem strávila 3 roky svého života a místo kde jsem se vyučila svůj vysněný obor. Na Liberec i na cesty si vzpomenu vždy jen v dobrém, mám to tam opravdu moc ráda a navíc tam mám soustu dobrých přátel, ale moje dvě hlavní zlatíčka, které za mnou jezdí do Plzně a já taky mám konečně možnost jet tam. To by člověk nevěřil jakou mu to udělá radost.

Výlet beru zároveň jako menší odpočinek od všeho okolo a na svoje dvě holky se těším, zároveň chci navštívit praxe a školu, no věřte že jsem z toho nervózní a je mi malinko do breku, stýská se mi po tom všem, přeci jen 3 roky jsou 3 roky. Pokud budete sledovat i mé instastories, tak vám určitě nic neuteče a já je za ty dva dny pořádně zahltím :D. 
Nuž, když tam přemýšlím o Liberci, tak co budu dělat v létě až pojedu do zahraničí :-O. Miluji a budu milovat svůj život.
Zajímavé je, že všechno to jak moc si vážím života a všeho okolo je právě díky mému synovi. Díky němu jsem si uvědomila čeho jsem se dřív vzdala a teď usilovně bojuji. Začala jsem myslet optimisticky a nedělá mi problém oslovit lidi na ulici a zpříjemnit jim tím den. Život je jen jeden, tak si ho chci na 1000% užít ♡.

Outfit
Když už mluvíme o užívání si času, ať už je s rodinou, s přáteli a nebo kdekoliv jinde, tak si nejlépe užívám i to, co mám zrovna na sobě. Pokud mám na sobě zrovna barvy, jejichž kombinaci zbožňuji, tak se dokáži radovat o dost více. Tentokrát jsem si zvolila hlavní kombinaci v modré, kterou můžete vidět na košili a lodičkách, fuchsiovými kalhotami, které jsou v mém šatníku jen chvilku, ale až teď na ně byla vhodnější doba. Celý outfit jsem zabalila do dlouhého šedého kabátku, který je to nejlepší, co mi mohlo v šatníku přibýt a pod něj jsem zvolila sáčko do pasu, též v šedé barvě s černým lemováním a ozdobené v okolí průkrčníku. 
Jednou z hlavních priorit je samozřejmě i kabelka, kam my ženy narveme vše, co je potřeba i co není, některé tam nosíme úplně vše. Já mám například vždy pocit, že když mám velkou kabelku tak v ní nic nemám a u malých, že potřebuji prostor navíc. 
Taky to tak máte? 

Člověk se opravdu nemusí bát barev, ač to u nás - v Plzni není běžné, tak jsem už dávno přestala vnímat okolí, kterému biji do očí. Musíme být hlavně sami sebou a pak můžeme být spokojení.

Jak se Vám libí kombinace barev? Troufli by jste si? 
Vaše komentáře mi dělají pokaždé neuvěřitelnou radost a já za ně mockrát děkuji ♡, jste zlatíčka ♡.

Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Kabát: Zaful / Sáčko: Textile House / Košile: New Yorker / Kalhoty: Mohito / Kabelka: Noire / Boty: Časnaboty

S láskou,
Vaše SAGI ♡

14/03/2017

Fishnet tights

6


Nejsem zrovna nějaká modelka, ale chtěla jsem to zkusit. Normálně se nepřikláním k aktuálním trendům, ale řídím se vlastními pocity a to co se mi líbí, prostě nosím. Nicméně jsem se rozhodla vyzkoušet něco, co momentálně frčí, vtipné na tom je, že síťované punčochy se v mé skříni válí už od střední školy, dříve jsem je nosila v kombinaci ještě s jinými punčochami, ale moc lidí to tou dobou nenosilo. Skoro nikdo. :D
Upřímně jsem to ze začátku zkoušela, jak jsem napsala, nejsem žádná modelka a většinou to vypadá nejlépe na opravdu hubených ženách. Zpočátku jsem si nebyla jistá, ale říkala jsem si proč ne. Jen se přiznám, že to není něco na každý den, určitě bych je oblékla znovu pod volné děravé kalhoty, tak nějak se mi to v těch dírách víc líbí. Myslím, že potřebuji sehnat nějaké pěkné volné mrkváče do kterých bych vzala i jiné ♡.

Posledních pár měsíců jsem se za své pozadí začala stydět víc než kdy dřív, myslím že nikdo nestojí o to vidět velké zadky :D, tedy aspoň ne ten můj. Ani netuším kdy to vzniklo, ale celkově všechny volné věci jsou mí přátelé. Tentokrát jsem si vzala jedny z mých slimkových kalhot a co pro mě bylo hlavní, to je samozřejmě zakrýt nedostatky a to jsem vyřešila kostkovanou košilí.
Víte, že mi přijde vtipné, že já se za svůj nedostatek stydím a jiné ženy, které mají kolikrát silnější boky a větší zadek ho ukazují. Vlastně je obdivuji, jsou to krásné ženy, nestydí se, že jsou krev a mléko. Vážně je obdivuji. 
Na vršek jsem zvolila crop top v bílé barvě, křivák a samozřejmě svojí oblíbenou šálu, která mě celkem příjemně hřála. 

A teď ještě pár vět trochu většího odbočení a to k mému synovi. Minulé úterý jsem psala o ne moc dobře začínajícím týdnu a věřte, že to možná bylo ještě to nejmenší. S tamtím už má vše v pořádku a nakonec to vše přenechali na tatínka, který se teď spolehlivě stará ♡ a Michálkovi pomáhá i když on stále nechce, aby mu na něj někdo sahal, takže je to celkem boj. 
Jako by toho celý týden nebylo málo, fňukající syn ze kterého jsem plakala už i já, ale aspoň mi v noci spinkal. A co se stane na konci týdne, tedy ve čtvrtek večer přesněji? Začal mu kašel, vlhký kašel, věřte že už jsem byla celkem ze všeho dost vyčerpaná a chtěla jsem už mít od tohoto klid a nakonec mi ještě prcek onemocní. 
V pátek jsme měli jít k doktorce tak či tak, jen v jiný čas. Přišli jsme ráno, kdy to je pro nemocné děti a ač byla doktorka chvilku překvapená, tak pak pochopila. Koukali mu do krčku a dělali i výtěr, aby zjistili zda nepotřebuje antibiotika a úplně se mi upřímně ulevilo, když to bylo negativní. ANO! Aspoň něco, ťuk ťuk - nerada bych to zakřikla. 
V noci spíme téměř minimálně, ale už se to o trochu zlepšilo, první noc byla neskutečná, měla jsem pocit, že to nezvládnu, oba jsme šli ráno do práce a hlídal dědeček. Nuž mohu být ráda, že mám celkem silnou imunitu a neležím nemocná i já. 

Líbí se Vám síťované punčochy?

Foto: Klárka


Křivák: Primark / Šála: RoseWholeSale / Top: Sammydress / Kalhoty, pásek: F&F / Košile: Textile House / Boty: H&M / Náramek: Bugiamasa 

S láskou,
Vaše SAGI ♡

11/03/2017

Život s cizincem

8


Pro někoho cizinec, pro někoho stejná národnost. I když už dávno nejsme Československo, tak mi nikdo ze Slovenska není cizí, navíc můj manžel je Slovák stejně jako celá jeho rodina a já se rozhodla napsat menší článek o mém životě s ním, jelikož si myslím, že náš příběh je krásný. Ale to si vlastně myslíme všichni o svých vztazích.

Abych to upřesnila, můj manžel pochází z východního Slovenska a upřímně mi ze začátku dělalo problém rozumět jeho rodičům. No teď už to vnímám úplně jinak než na začátku, kdy jsem měla pocit, že jsem v Maďarsku. Tím se nechci dotknout nikoho z východu, mám celou rodinu svého manžela opravdu ráda. 
Nejvíce to zarazilo zpočátku mé rodiče. Když jsem totiž pověděla svým rodičům, že můj partner pochází z východu a oni ho tou dobou ještě neviděli, protočili oči se slovem "ježiš". Abych vše uvedla do roviny, tak můj táta kdysi byl na vojně na východním Slovensku a jediné, co si nejlépe pamatoval bylo, jak chlastali a celkově si řekněme upřímně, že na východě se vždy pije :D. A tak se rodiče báli, že bude alkoholik a nervák. 

Obavy je přešli ve chvilce, kdy jsem jim Michala představila. Dobře představila by bylo dost jiné, přijeli zrovna když byl u nás na návštěvě :D a v tu chvilku mi nic jiného nezbylo. Nicméně se rodičům dost ulevilo, že vypadal jinak než jak si ho představovali. Do teď mají mého manžela opravdu hodně rádi a já jsem za to neskutečně ráda.

Jak jsme se s manželem poznali? 
Vrátím-li se o pár měsíců před naším vztahem zpátky, tak to bylo na diskotéce a já si tou dobou říkala, že nikdy kluka z diskotéky, jelikož se to tam hemží jen blbečky. No vážně jsem si to myslela. Ani vlastně netuším, jak jsem ho poznala úplně přesně, ale můj manžel říká, že jsem mu prý vyhodila cigarety :D, jelikož si to nepamatuji, tak se to nestalo. Postupně jsme se tam vídali jako kamarádi a pak jsme si časem začali psát i na facebooku. 
Konverzace stáli opravdu za to, on chodil běhat a já studovala v Liberci. Stále samé srandičky a rýpání, ale bylo to super, člověk se opravdu pobavil i když sem tam šel po jiné "věci", kterou jsem mu dát nechtěla. Já tak miluji tohle vzpomínání.

Nikdy bych nečekala, že se dáme dohromady, vlastně jsem nečekala ani to, že budeme manželé a mít úžasnou rodinu.

O ruku mě požádal po půl roce našeho vztahu a to pro mě bylo víc jak vyznání lásky. V tu chvilku, kdy se mě zeptal, zda si ho vezmu za muže. Opravdu to bylo překrásné. O pár měsíců déle jsme se brali a řekli si své ano a další rok na to jsem mu porodila syna, našeho vysněného chlapečka. ♡

Nikdy jsem Michala nevnímala jako Slováka, zpočátku jsem vnímala jeho jiný přízvuk, ale teď je to jako žít s Čechem ♡. Vlastně i kdyby byl jakékoliv národnosti, tak on jako osobnost je úžasný. ♡
Je to skutečný muž, který se ničeho nebojí, dokáže cokoliv opravit, neofrňuje nos nad něčím jako já a celkově mi neskutečně pomáhá, sám o sobě je pro mě velká podpora. 

Teď taková maličkost, ke které jsem se chtěla dostat. Stále jsou mezi Čechy lidé, kteří Slováky nesnáší a to samí samozřejmě platí i naopak. Teď mi povězte proč to tak je? Když jsme bývali jeden národ? Já to nějak nedokážu pochopit. 
Existuje pár lidí, které znám a k smrti nenávidí Slováky, podle nich jsou to "svině" a zrovna ti, co to říkají, jsou kolikrát ještě větší. Já si myslím, že je to všechno půl na půl, jak Čech tak i Slovák má své pro a proti. Každý máme jinou osobnost a to že zrovna v Plzni dělají největší vylágoš neznamená, že jsou všichni stejní, to samé se dá říct o nás a i jiných národností. 

Nemám ráda, když se lidé hází do jednoho pytle s ostatními, když se druzí soudí jen podle těch nejhorších. Pokud někdo pozná 5 lidí ze 100, kteří dělají bordel, tak to neznamená, že zná všechny! 

Poznávejte lidi, než začnete soudit. Můj manžel je Slovák a na to kolik mu je se dokáže perfektně starat o rodinu a bezprostředně o svého syna. Miluje čas strávený s námi a hlavně se synem. Snaží se mi pomáhat a i když se pohádáme, tak jsme brzy za dobře.
Jsem šťastná za to, jakého mám manžela a nikdy jsem nemohla být šťastnější. 

S láskou,
Vaše SAGI ♡♡♡

09/03/2017

Blue & Pink

10


Po velmi náročném začátku týdne jsem si myslela, že už lépe nebude, ale momentálně se blýská na lepší časy. Celkově jsem byla opravdu smutná, když malý trpěl a já vlastně nemohla nic moc udělat. Teď jsem ráda, že bolístka je minimální a já mohu opět mít radost, že se směje a blbne. 
Pokud nevíte o čem jsem právě mluvila, přečtěte si předchozí článek, kde jsem celou nemilou situaci vypsala ♡. No stejně existuje záležitost, kterou je třeba vylepšit a tou je spánek. Nevím proč, jak a kdy se tento zvrat stal. Ale prosím, ať chodí spát po večerníčku :D. 

Dost o prckovi a nemilých záležitostech, jelikož jsme včera měli MDŽ. My ženy jsme výjimečné natolik, že máme i svátek. Sarkasmus musí být. Jelikož nejsem pisatel statusů a ani svátky nehlásím přes jiné sociální sítě, ne že by to bylo špatně u někoho jiného, ale já jsem na to líná :D. Vlastně nebýt ostatních, tak opravdu netuším, že bylo včera MDŽ. 
No ani můj manžel to netušil, ale nevadilo mi to. Momentálně je můj muž natolik vyčerpaný z práce, že nemá pojem o čase natož ještě o nějakém svátku. Nicméně jsem velmi mazaná manželka a tak jsem si koupila dárek s tím, že mi ho koupil on :D. No není to nejlepší řešení? On se mnou nemusí nikam chodit a nemusí nic nosit, vlastně jsem mu to hrozně moc zjednodušila :D. 
Je pravda, že trochu závidím děvčatům kytičky, ale když si vzpomenu na mojí péči o květiny... myslím, že kytka na balkoně je suchá a láme se jako brambůrky. Ne že bych se o ně nedokázala postarat, ale pokojové květiny se buď moc přelijí a nebo se vlastně vůbec nezalijí. Proto myslím nedostanu radši žádnou kytičku. 
Kytičku jsem tedy věnovala té nejúžasnější ženě a tou je moje maminka ♡. 
Hlavně buďte spokojené a pokud by jste nic nedostali, tak nebuďte smutné, protože pokud člověk, byť jen tráví svůj čas s vámi, tak je to krásné. Moc bych si přála, aby manžel nešel z noční na noční, kdy je jen hodinu vzhůru a sám už je z toho nešťastný, že nám nemůže věnovat tolik času, kolik by sám chtěl. 

Outfit
Opět zůstáváme u pastelových barev, jelikož nám to jaro začíná z pozvolna, tak ho musíme nějak nalákat k nám. Dny s minusovými stupni se neukazují tolik a pokud přes den vysvitne sluníčko, většinou to značí příjemné počasí a ne mráz, který štípe do tváří. 
Opět jsem zvolila jako hlavní prvek světle modrý kabátek, který jste mohli vidět i v předchozím článku. Tentokrát jsem k němu volila růžový top s jednoduchým zavázáním na "mašličku" a kabelku v trochu jiném tónu. Další viditelným a nepřehlédnutelným prvkem byla sukně, klasická áčková bílá sukně, která už mi leží opravdu pár let v šatníku a nikdy mi neomrzí. Kvalitní materiál i šití, tenkrát byla poslední ve slevě a já jsem jí nemohla odolat. 
Nakonec jsem zvolila do pastelového outfitu šedé prvky v podobě bot a šály. 



Kabát: F&F / Top: Mohito / Sukně: Oodji / Šál: Gamiss / Kabelka: Dresslily / Náramky: Primark / Korálkový náramek: Bugiamasa / Hodinky: Gamiss / Boty: Svetshopaholiku

S láskou,
Vaše SAGI ♡
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...