29/07/2017

Program na srpen

0



Jelikož je tento článek poslední v měsíci, tak bych v něm ráda informovala o pár změnách, který se budou týkat právě srpna. Jelikož se sama chystám na menší dovolenou a odpočinek, tak hodně také přemýšlím o tom, jaký program vytvořím pro blog. 
Vy co jste již pravidelnými čtenáři, tak víte, že články u mě vycházejí pravidelně. Vždy stejný den a stejný čas. To se samozřejmě měnit nebude, až tedy na jednu výjimku. 

Nejdříve začnu tím, co chystám, ale neslibuji, že to tak bude. Jelikož nevím ani, co bude zítra, tak zde chci napsat jen takové plány, které chci uskutečnit ještě během srpna. 
Jelikož konečně budu mít doma šicí stroj, tak započne realizace spousty nápadů (hned po tom, co budu mít i hodně materiálu na realizaci), co se týče blogu, tak se můžete určitě těšit na DIY, ať už to bude během srpna a nebo v průběhu roku (což určitě). Také to nejspíše bude vycházet pokaždé jinak, chtěla bych některé DIY udělat na video, jelikož to možná bude lepší k pochopení, samozřejmě jednodušší návody pak budou na blogu a pouze focené. 
Jelikož nejsem žádný profík, co se týče natáčení videí, tak doufám, že se mi to povede, případně poprosím manžela o menší pomoc - odhánět syna.

Další věc o které ještě napíšu je dovolená. No neskutečně se na to Slovensko těším a dokonce nakonec nejedu sama, ale s mojí maminkou, která si též zaslouží odpočinek. A také jsem zjistila, že v srpnu je moje maminka hrozná cestovatelka (trochu jí to závidím, ale přeji ♡). 
Na Slovensko přijedeme v den mých 24. narozenin (to je hrůza, už jsem stará) a rozhodně se nebojím, že bych se s maminkou nějak nudila. A proto ještě teď prosíme, pokud zde mám lidi z Bratislavy, aby jste mi napsali zajímavá místa, která stojí za to je navštívit. ♡

Konečně se dostanu k článkům a jejich pravidelnosti. Upozorňuji, že se to bude týkat opravdu jen srpnu a od září pojede vše jako doposud. 
Jak jste si všimli, tak sobotní články ani nebyli outfitové, což mě po pravdě vůbec nevadilo. Nemyslím si, že změnit na chvilku téma je na škodu. Nicméně outfitové články budou vycházet normálně a sobotní články budou v tomto měsíci jen dva, což znamená jednou za 14 dní. Spousta z váš je též na dovolených a věřím, že taková maličkost na léto nebude až tak hrozná. Co bude součástí sobotních článků ještě nevím (dělám si srandu vím to až moc dopředu, co chci psát). :D
Také během příštího týdne budu natáčet "haul" video z Primarku a možná tam přidám i další věci, které jsem si za červenec nakoupila :D, ale to jen možná. Také se mi během týdne snad podaří natočit videí více, abych například vyplnila prázdné soboty. No nic nebudu slibovat, jak jsem psala na začátku, nikdy nevím, co se může stát, ale pokusím se o to.

Tak a teď se dostanu k poslední věci. Chci vědět totiž váš názor, chci vědět jaké DIY by vás mohlo zajímat. Ráda bych totiž pomohla realizovat například i vaše nápady se kterými si nevíte rady. Sama už mám naplánované DIY cca dvě, ale i tak chci vědět, co nejvíce zajímá vás. 
Také bych ráda věděla, zda chcete například více videí na youtube a pokud vás cokoliv ohledně mě zajímá, tak se neváhejte ptát.  Ráda všem odpovím ♡.

Užijte si léto naplno ♡

S láskou,
Vaše SAGI ♡

27/07/2017

Striped skirt & lace top

0



Těším se. Těším se z toho, že mám tak skvělý život. Mám doma milujícího manžela a skvělého syna a říkám si stále dokola, že mám vše, co potřebuji. Vlastně mám i nemám, jelikož mám i své sny, které se snažím uskutečnit a kterým věřím natolik, že z toho možná občas blbnu. 
Hodně dobře vím, že žádné začátky nejsou jednoduché. Těším se, až si našetřím dostatek peněz na nákup pořádných látek, až začnu tvořit svojí první zkušební kolekci a až budu moci ukázat, co ve mě opravdu je. Čím více přemýšlím nad mým snem, tím více jsem z toho nervózní. Bojím se, ale nevzdám se. 

Můj život stále nabírá různé obrátky, někdy je to horší, ale rozhodně mohu říct, že převažuje to dobré. Se synem každé dopoledne blbneme a běháme po bytě, až jsem z toho dostatečně vyřízená. No opravdu poslední dobou je Michálek nějak moc hyperaktivní, ale musím uznat, že se učí už trochu více poslouchat. 
Například jsme zvyklí venku chodit za ruku, nuž občas chce i Michálek svojí volnost, tak se mě pustí. Nicméně nechtějte si ani představit, jak to vypadá, když neposlouchá. Nemám nouzi o to zvednout hlas na veřejnosti, jelikož jinak absolutně neposlouchá. Rozhodně nenechám dítě vběhnout pod auto, na což navazuje další věc a to je rozhlížení se přes cestu, musím uznat, že to už celkem ovládá. Občas je hrozně zbrklí a neváhal by přeběhnout silnici, no naštěstí mám o dost rychlejší krok a tak jsem u něj za zlomek sekundy. 
Výchova je snad to nejnáročnější, co jsem v životě dělala. No dobře, na porodním sále to taky nebyla hračka :D. Nicméně podle toho, jak děti vychováváme, tak podle toho i vyrostou. 
Michálek mě stále připravuje o moje nervy. Dostal nové pastelky od babičky, které jsou úplně úžasné, jelikož se opravdu nelámou. Pokreslil dva papíry, pak udělal výkres vedle zrcadla, nad topením, vedle okna a to jsme zatím jen v obývacím pokoji, jeho tvorba zasáhla dokonce i obývací stěnu, myčku a v pokoji se pokračuje v kreslení na zeď. Zkouším to říct normálně, ale Michálek dost bojuje. Tatínek dovolí více věcí než já a to si představte, že až odjedu na Slovensko, tak budu pryč 4 dny, ani nechci pomyslet na to, co mě doma čeká. Nicméně já se snažím nejdříve najít tu lepší cestu, tedy zkusím mu to povědět a uvidíme, co udělá. Rozhodně nejsem moc trpělivá, ale z pokus to stálo. "Michálku, toto se nedělá, na zeď se nekreslí" pověděla jsem mu, co následovalo, bylo zajímavější. Z toho kousku, který jsme od sebe byli po mě hodil pastelkou a nahodil výraz pláče. To na mě bohužel nefunguje, vážně nefunguje. Nechávám ho vyplakat a on se vrací pro pastelku a jde na zeď kreslit znovu -_-. Myslím, že mi dojde brzy "vnucená" trpělivost. Ne, ne, ne, ne, ne! Konec s domlouváním, na chvilku jsem z něj spustila oči (byla jsem v koupelně), vrátím se a obývací stěna je mokrá od vody, počmáraná a to samé na zemi. Michálek si vesele plácá vodu na televizi a mě ruply nervy. Ano toto na mě bylo už příliš, hlavně když okolo vidím všechen ten bordel (který je u nás normální, když je malý vzhůru), zlomový bod nastal a já jsem si prostě zařvala, zněla jsem jako když mutuji, protože jsem měla ještě tolik práce a ještě mi jí přidělal. 
A co na to Michálek? To moje trdlo sice chvilku dostalo "záchvat" pláče, který netrvá ani minutu, protože ví, co udělal - nicméně to stále opakuje kanec, se nikdy neponaučí. Pokračovalo to tím, že mě napodoboval, ale on to dělá tím způsobem, že se u toho směje a já se snažím vydržet aspoň minutu v klidu, tedy s přísným výrazem ve tváři. Utíkám se schovat za roh a vychladnout, aby mě neviděl, že se směji a mé koutky a výraz se zcela mění. 
Ač jsou na mě některé situace nezvladatelné, tak se vždy snažím dělat vše, co jen mohu. Chci, aby můj syn byl vychovaný a nebyl rozmazlený. Nechci být krkavčí máma, ale pokud taková někdy budu muset být, tak prostě budu. 
Dělám brigádu a chodí nám tam rodiny s dětmi, které se absolutně neumí chovat, rodiče jim vůbec nic neřeknou a toto mě úplně irituje. Je to přesně ten vzor, který před sebou nechci mít. 
Naopak si i všímám rodin, kteří své děti napomenou, dokonce se jim nebojí dát na zadek za neuposlechnutí a stojí ti za tím, co řeknou. Rozhodně naříkám, že násilí všechno vyřeší, ale v krajních mezích se stane, že nám nic jiného nezbude. 

Vzpomněla jsem si na celkem zvláštní články, kde se například psalo o tom, jak se maminky bojí svých dětí. Umíte si to představit, že se bojíte vlastního dítěte? Věřte, že všechno toto je o výchově, pokud to rodič nechá zajít tak daleko, tak se nemůžeme ničemu divit. 

Stejně jsem šťastná, že to svoje zlobidlo mám, dokáže mi opravdu rychle vyčarovat úsměv na tváři a je toho tolik pozitivního, až to není možné. Píši a říkám to stále dokola, ale dal mi toho tolik do života, že ho chci naučit milovat život a užívat si ho. Chci aby šel za svými sny a rozhodně ho budu vždy podporovat, je to moje krev a chci mu jít příkladem! 

Outfit
Od rodičovství k outfitu. O mateřství se dá psát možná až moc -_-. 

Každý jsme si všiml, jak je poslední dobou "krásně". Musím uznat, že v den focení sice pršelo, ale bylo teplo a tak jsem neváhala vzít si krajkovaný top ze Sammydress a ze stejného eshopu i zajímavou sukni
Jen tak v rychlosti k objednávce, kde mi měli přijít dva topy, což je tento krajkový a ještě jeden růžový. Místo růžového topu mi dorazily plavky - to jsem nečekala.
Krajkovaný top mě zaujal vlastně už dříve, měla jsem ho ve wishlistu, ale stále jsem váhala zda ano nebo ne. Po vyzkoušení jsem zjistila, že je mi dost velký, tak jsem si udělala dva uzlíky na ramínkách a říkala si, že to musím pak zašít. Momentálně je už top zašitý a já jsem ho měla spokojeně i v Německu na nákupech. Takže za mě super.
Dále tu máme zajímavou sukni, která je především zajímavá svých vzorem do kterého jsou zakomponovány i květiny. Skutečně se mi tato sukně líbí, navíc mi i díky gumě vzadu perfektně seděla. Co bych vytkla je samozřejmě materiál, který připomíná satén. 
Sukně nabízí spoustu kombinací, které s ní jsou vytvořit a já bych si mohla pouze vybírat, díky tomu jsem si všimla jak málo mám kabelek, hihi. Tentokrát jsem tedy k sukni zvolila modrou kabelku a bílé lodičky, které nosím opravdu málo. 
Také si můžete všimnout, že mám na krku hned dva chokery a to jeden černý tenký a fialový silnější. Dokonce jsem doplnila outfit o náramek, který mám strašně ráda, ale celkem málo ho nosím, nicméně je neskutečně kvalitní a dokonce si o něm můžete přečíst v jednom ze starých článků.

Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Top: Sammydress / Sukně: Sammydress / Choker: Claire's / Kabelka: Rosegal / Boty: Botovo / Náramek: Probracelets

S láskou,
Vaše SAGI ♡

25/07/2017

Já si melu svou

0


Občas, no vlastně celkem často přemýšlím nad tím, jak jsou některé ženy opravdu silné osobnosti. Ať už se jedná o ženy podnikající, maminky nebo takové, co si jsou za svým a člověk z nich tu sílu cítí. Nicméně ač to vím, tak jsem stále nevěřila tomu, jak křehký je lidský život, jak rychle se nám díky náhodě, osudu, říkejme tomu jak chceme, změní úplně život.

Nechci zde psát nic smutného a proto nechci takové věci rozebírat. Tedy ne teď a ne v tomto článku. Možná někdy, v podobném článku jako byly například potraty. 


Pokud mě sledujete na instagramu, tak víte, že jsem měla menší výlet do Německa se svojí naprosto skvělou kamarádkou. Poznala jsem jejího přítele, který mi v mnoha ohledech udělal nejen jasno, ale rozhodně jsem nasbírala nespočet reálných informací a také mi oba, ať už Inuška nebo její přítel poradili s běžeckými botami apod.. Za takové rady já jsem vždy vděčná. 
Upřímně, když poznávám nové lidi, tak jsem si prvních pár minut dost nejistá, zda člověku sednu, zda mu nebudu vadit, u obou pohlaví je to stejné. Byla jsem ráda, že jsme opravdu komunikovali, ač se v autě občas mlčelo, tak to bylo částečnou únavou a také hrozným počasím. 
No teď už k Německu samotnému, tedy spíše k "slavným" Drážďanům. Samozřejmě hlavní cíl bylo nakoupit v Primarku, ale také jsme se chtěli po Drážďanech podívat, což nám silný déšť a bouřka moc nedovolila, no hlavně my jsme se moc nevybavili. Nicméně za těch pár výletů, co jsem tam již byla, jsem neviděla to, co právě v sobotu, kdy jsme tam byli. 

Vyjadřuji svůj osobní názor, který není ovlivněný zprávami v TV na kterou stejně nekoukám. Tedy nerada spoléhám na TV a internet. 
V celém tom centru, kde je právě i Primark bylo nespočet muslimů, ale sakra toto jsem nikdy, ale nikdy v životě neviděla. Nedůvěřuji lidem, kteří si dělají v cizí zemi, co chtějí. Nemám ráda lidi, co si něco vezmou a odejdou bez placení. Rozhodně neházím všechny do jednoho pytle. 
Necítila jsem se úplně bezpečně. Zrovna ten den jsem si na sebe vzala dokonce i pouzdrovou sukni, která byla celkem mini a Inka měla podobně krátký overal. No představte si to, když kolem vás chodí hábity a pak jdou Češky v mini :D. Zábavné, že? Mě to tak trochu přišlo. Nicméně jsem se jich bála a i štítila. Nechci se nikoho dotknout, ale smrad který se rozléhal v jejich okolí rozhodně příjemný nebyl. 
Jejich muži nakupovali, ženy si občas taky něco vzali, ale muži jsou prostě hlavní. To mi na takových věcech asi vědí nejvíce, že se na ženy dívají jako na podřadnější než dobytek. Opět neříkám, že to dělají všichni. Ale, vím to od člověka, který je téměř stále s nimi v kontaktu, oni opravdu o nás smýšlí jako o d*vkách. Ptají se proč se tak oblékáme a že jsme laciné. Někteří dokonce ani neví, co je to déšť, no bylo zajímavé takové věci slyšet z "první ruky". 

Ale zpátky ještě k nakupování. Překvapivě bylo v Primarku hrozně málo lidí, často se mi stává, že je to tam šíleně narvané a je lepší to proletět, tentokrát jsme měli čas a prostor na to si všechno pěkně obhlédnout. Beru to jako velké plus, konečně jsem si totiž mohla projít úplně všechno. Nakoupila jsem si dost málo oproti tomu, co si nakoupím normálně, ale jsem za ty kousky hodně ráda. 

Po zaplacení jsem zahlédla pána s jeho ženou na vozíku, ano byli to muslimové. On si vzal prostě kšiltovku na hlavu a takto s ní i odešel. Nikdo mu nic neřekl, nic neudělal, nejspíše by to bylo příliš rasistické, kdyby někdo zasáhl.

Když jsme vyšli, tak bohužel hodně pršelo, takže jak jsem psala, procházka po Drážďanech byla zrušená. Šli jsme se tedy najíst. Ach ano já, jazyky hlavně němčina a objednávání jídla. Zvyklá na porce v českých restauracích, nebo jak to nazvat. Objednala jsem si polévku s udon nudlemi a ještě jsem si objednala s udon nudlemi klasické jídlo s kuřecím masem. Dostala jsem takovou zvláštní věc, která začne vibrovat a blikat jakmile je jídlo hotové, takže ano měla jsem Vánoce. Inuška s přítelem už dávno jedli a já čekala, co ta věc vlastně udělá. Do té doby jsem to ještě nevěděla. 
Naproti nám seděli muslimky s dětmi, které na nás koukali hrozně opovrženě a to vadilo jak mě tak i Inušce, bylo to zvláštní, ony vlastně nevěděli, že nejsme z Německa, ale i tak měli pocit, že jsou více než my, tedy z jejich výrazů na nás to tak vypadalo. Navíc se z nich každý zaměstnanec div nepo*. Bylo tam spoustu dětí a tím myslím i evropanů, ale pracovníci z jednoho z těch obchodů za nimi šel a jen tak jim přinesl balónky a evropské děti, které u nich také měli jídlo, ti dostali velký kulový. Smutné nepřijde vám? Jde sice o banalitu, ale pokud chce někdo rovnoprávnost, tak to jsou spíše vlastenci. 

Konečně jídlo. Začalo to vibrovat, blikat a já měla ty "Vánoce". Najednou se podívám a vidím dvě obří misky. První, co mě napadlo bylo "doufám, že to není moje jídlo", bylo. Bylo toho fááááááákt hodně na člověka, který toho sní tak strašně málo. Dobře, tak jsem se do toho pustila, snažila jsem se toho sníst, co možná nejvíce (chvilkami jsem byla mírně nucená) a nejvtipnější na tom bylo, že jsem se u jídla zapotila, jako hodinu ve fitku a nebo jako při běhání. To jídlo bylo vynikající, opravdu ano, ale bože můj, bylo toho jako bych to měla jíst týden. 
Nicméně udon nudle jsou něco, co jsem si zamilovala a jen o tom přemýšlím a píšu, tak bych si je opět dala. 

Tak zase příště Drážďany a nákupy, na podzim se opět střetneme. 

Pokud by jste měli zájem vidět můj haul jako video nebo článek, tak mi to napište do komentářů ♡.

Outfit
Melu si svou má u mě trochu jiný význam než ten, ke kterému to vlastně patří. Moje pusa prostě stále jede, možná až moc, proto jsem si říkala, že ke mě zároveň ta taška neuvěřitelně sedí. Možná až moc řekla bych :D. Pokud o tyto věci máte zájem, tak navštivte CrossCafe a kupte si tu svojí. Já jsem nikdy nefandila látkovým taškám, ale tentokrát se mi neskutečně hodila a ten nápis ♡. #jasimelusvou
Tento den jsem měla overal poprvé, byla jsem za něj opravdu ráda jelikož cítit se pohodlně je pro mě někdy opravdu hodně důležité. A i když je na mě dost mini, tak musím uznat, že jsem se v něm cítila opravdu dobře. V kombinaci s oblíbenými zlatými teniskami, to pro mě byl outfit do "pohody".

Foto: Jiří Bešta Facebook, instagram


Overal: Zaful / Taška: CrossCafe / Boty: Časnaboty 

S láskou
Vaše SAGI ♡

22/07/2017

Focení s Músai photo

2


Od focení s Míšou (Músai photo) už uplynula dlouhá doba. Resp je to přibližně už měsíc od našeho prvního focení. Jelikož znám spoustu lidí, kteří kupříkladu nedůvěřují fotografům, nebo se stále bojí toho, kdo stojí na druhé straně chatu. Upřímně to chápu, sama jsem se dost často ujišťovala s kým se člověk zná a poté jsem si byla jistá, že se nemám čeho bát. No i já mám negativní zkušenosti s focením, ale o tom to tentokrát nebude. Chci se podělit o zážitek, který mám právě díky Míše a které děkuji za nádherné fotografie.

Když jsme se s Míšou setkali, tak jsme spolu začali hned mluvit, pro mě naprosto příjemný, optimistický člověk a to mi dělá pokaždé radost. Myslím si, že jsme si za celou dobu dobře rozuměli a to mi dodávalo opravdu klid. 
Došli jsme na místo činu. No napíšu to na rovinu. Jakožto člověk, který se štítí i berušky, což znamená v mém případě veškerého hmyzu, to bylo moc zajímavé. Fotit do vysoké, nádherně vypadající trávy, kde na 100% budou nestvůry, které mě budou chtít za každou cenu "sežrat". Nebyla jsem daleko od pravdy, jelikož si mě vychutnalo tolik komárů a kdo ví čeho ještě, že to snad nešlo ani spočítat. Dnes se tomu opravdu musím smát. Pro mě to byl skvělý zážitek plný smíchu, stresu, ale zároveň jistého uvolnění právě díky Míše. 
Míša je neskutečně skromná a tvrdí o sobě, že je amatér, ale po pravdě, když se podívám na výsledné fotografie, tak z toho ten pocit vůbec, ale vůbec nemám. Naopak jsem z toho nadšená a jsem ráda, že jsme spolu fotit vyrazili. To jen taková malá vsuvka. 

Jak probíhalo focení? 
Asi to neumím úplně popsat, jelikož fotím (jako amatérka samozřejmě, nejsem modelka) už cca od 17cti let. Pózování se stalo jakousi součástí běžného dne, ještě aby ne, když skoro nedělám nic jiného (když pominu domácí práce, nakupování a volný čas). Nicméně musím uznat, že nejvíce v celém focení mě udržovala dobrá nálada a skvělý přístup právě od Míši.
No představte si člověka, který se vyhýbá vysoké trávě, jelikož mu vadí ta havěť. Představili? Možná nebudete představou daleko od pravdy, protože já měla, co dělat, abych vydržela na jednom místě. Všude mě ožíral hmyz a nedej bože, aby se objevil pavouk. Z počátku nebyl nikde, ufffff. 
Focení mě bavilo celé, ale ještě víc jsem si užila focení s krásným rámem, který se nám trochu rozpadal, ale byl nádherný. Ano mě se líbil.
Jak se člověk jako já, stydlivý, dokáže veřejně převlékat? No to není tak těžké, měla jsem obří tylovou sukni pod kterou jsem vecpala spodničku od šatů :D. To že mi byla vidět podprsenka mi už tolik nevadilo, já se stydím pouze za spodní část těla (tedy i za vrchní nebýt podprsenky) :D. 

A teď začalo to pravé ořechové. V bílých šatech si pro mě Míša připravila něco ještě lepšího. Sednout si do trávy. Protestovala jsem chvilku, pak jsem si nakonec sedla, rozhodně jsem nebyla klidná. No Míša by mohla vyprávět :D. Nebojte se mám pro vás i jednu "speciální" fotografii, která vystihuje situaci "je tam brouk" naprosto perfektně. 
Přesun k jiné části, měla jsem si tam lehnout, ale kdy jsem se odhodlala k tomu, že bych si lehla, tak se vedle mě vynořil pavouk. Upřímně nebyl velký, ale byl odporný a v tu chvilku jsem měla pocit, že je větší než já a sežere mě. Najednou tam těch zmetků bylo víc a má odvaha se absolutně vytratila. Řekla bych, že jsem měla docela i problém udržet svůj výraz "v klidu". 

Myslím, že i přes mě hysterické výkony, kdy jsem naprosto šílela z veškerého hmyzu a z toho, jak si na mě udělalo skupinovou party několik komárů. Z brouků, kteří se blížili k mé ruce, nebo se na mě snažili utočit (ach ano, byla jsem pod útokem). Nebo pavouci, kteří se pokusili, zda mi konečně klepne a dám jim pokoj :D. 
Tohle focení pro mě byla skvělá zkušenost, jelikož jsem část svého strachu překonala. Ale stále tam je. Na rovinu píšu, že radši budu v -10 stupních běhat naboso ve sněhu, než v létě ležet mezi brouky :D.

Pokud jste ještě s Míšou nefotili, tak rozhodně mohu doporučit. Je šikovná, moc milá a příjemně komunikativní. Co nechcete s vámi fotit nebude, nebude do ničeho nikoho nutit. Já jsem domů dorazila s naprosto skvělou náladou a energie jsem měla na rozdávání. Jen jsem se několik týdnů drbala od štípanců, které byli obří a několik na jednom místě. Naštěstí jsem vylezla bez klíštěte a to je pro mě ta nejlepší zpráva.

Doufám, že se vám fotografie od Míši neboli Músai photo budou líbit, také můžete navštívit její facebook stránku.

PS: Jako poslední fotku máte momentku, která vypovídala o mém "šoku", neboť já se setkání s brouky, nejde dohromady. ♡


Nejlepší na konec, že? :D

Líbí se vám fotografie? Máte podobné zkušenosti s focením, nebo jen s vysokou trávou? Určitě mi napište do komentářů, já si to moc ráda přečtu ♡.

S láskou,
Vaše SAGI ♡

20/07/2017

Flamingo skirt

2


Včerejší den byl naprosto skvělý, od jeho začátku, až po jeho konec. Dobře až na jednu maličkost, ale k tomu až za chvilku. Celý den jsem se těšila, až konečně po dlouhé době uvidím svojí nejlepší kamarádku, která mi šla na svatbě i za svědka. Takovou dobu jsem ji už neviděla, že bych s ní nejradši odjela opět na nějaký víkend, aby jsme si stihli opět všechno povědět. 

Nuž, ale vrátíme se k mírně klidnému ránu, kdy jsem šla vyvenčit Charlieho, našeho pejska, který bydlí u mých rodičů. Jít ráno na procházku je neskutečně příjemné, hlavně když víte, že ten den se nejspíše upečete. Nejlepší moment byl ten, kdy jsem chytala psa jednoho pána. Bylo to zábavné. Pán jelikož byl starší a neschopný rychlého pohybu, tak jsem se mu nabídla, že mu pejska chytím. Pejsek lítal tam a zpátky, chvilkami jsme měli pocit, že spíše lítá v té rychlosti. Nakonec jsem zavolala jeho jménem a přišla ke mě (fenečka), chytla jsem jí za vodítko a počkala na příchod pána, který jí už nasadil jen vodítko. Musím uznat, že taková rána mi vůbec nevadí. 
Když jsem se dostala k tomu pejskovy, tak jsem nedávno byla běhat se stafordem/pitbullem "voříškem" jen nevím jak to nazvat, aby dávalo smysl, nicméně určitě každý ví, jak to myslím. Nikdy jsem se psy neběhala, ale upřímně jsme si dali zabrat obě navzájem. Nasadila mi tempo, které normálně neběhám, chvilkami jsem myslela, že se hodím na zem a ona mě jen povleče :D. Nakonec jsme to spolu zvládli a já kamarádce aspoň zároveň i pejska vyvenčila.
Zpátky k včerejšímu dni.
Můj syn je poslední dobou až moc aktivní, tím myslím - opravdu moc. Ráno se dívá na pohádky a snídá, což je naprosto v pořádku, já si mezitím všechno stihnu připravit, nasnídat se také a všímat si malého. Který mi bral za ruku, abych šla k němu do pokojíčku, tam jsme chodili asi půl hodiny do kolečka. Začal běhat po bytě, kdy zjistil, že gravitace je prostě silnější než on a spadl na roh obývací stěny, naštěstí máme tyto rohy zajištěné a tak nic jiného než chvilková bolest nepřišlo. 
No musela jsem se začít líčit, abych vypadala jako člověk. Potřebuji tedy aspoň svých 20 minut klidu, což se mi nedostává (klasika). Z líčení, které by trvalo těch 15-20minut se rázem stává hodina, kdy běhám stále k němu a zpátky. Nejlepší je, že u toho nejjednoduššího mě nikdy nevyruší, ale jakmile si jdu dělat linky, tak je schopný mi i vlasy vytrhat. :D Měla jsem štěstí, že mi mém malovaní byla rázem reklama a tak jsem pospíchala, aby byli hotové a já se mu mohla věnovat. Uvařili jsme spolu oběd a měla jsem "klid".
Konečně nadešel čas, kdy budíme tatínka. "Michálku, jdeme vzbudit tatínka", s touhle větou je schopen syn vystřelit rychlostí blesku :D. Tatínek je jeho všechno, navíc buzení je dost velká zábava. Ať už vypichuje kukadla, nebo zarývá pastelku do ruky, musím uznat, že má lepší styl než já, hihi.

Hurá! Jsem z domu! Jako maminka. která má poslední dobou až moc hyperaktivní dítě, ráda vystřelím a uklidním se. Poslech hudby cestou autobusem a relax. Navíc jsem konečně zašla do sušenkárny, kde jsem si za boha nemohla vybrat sušenku. Všechny byli až moc dokonalé ♡. Já bych to vykoupila, všechno. Ale byla bych jak balónek a to nemohu dopustit. Paní je dělá úplně sama a v tom jí opravdu obdivuji. Sušenky jsou výborné a určitě jsem tam nebyla naposledy. Takže třebas za týden, dva se na mě může opět těšit :D. 
Už jsem byla s kamarádkou, když v tu chvilku mi začíná volat manžel, kdy se vrátím domů, že Michálek zlobí, že je hrozně hyperaktivní. Ach ano, z části jsem byla vážně ráda, že si ho "užívá" tak moc, ale trochu mi ho bylo líto, ale jen trošičku, hihi. Dál jsem odpočívala a povídala si s Inuškou, spokojená jsem ztrácela pojem o čase. Kdo by neztrácel pojem o čase, když se mu tak dobře povídá. Jo můj manžel měl pojem o čase až moc, myslím, že se i modlil, abych byla už doma :D. 

Pro mého muže skvělá zpráva, jsem totiž už doma. Syn nespal a doma bordel ještě větší, než když jsem odešla. Bylo mi jasné, že si dali vzájemně dost zabrat. Navečeřeli jsme se a začali jsme hledat dudlíka, syn bez něj zatím neusíná, ale chci brzy řešit odnaučování. Hledáme a hledáme, nikde nic. Najednou se ozvala rána, syn spadl, víc než by jsme chtěli, já v šoku, krev všude (nebyla, ale já to tak v tu chvilku viděla). Michálek si rozrazil ret a tekla mu docela dost krev, utěšovali, zastavovali krvácení a snažili se stále ho nějak rozptýlit. Když jsem mu umývala obličej, tak se konečně začal řehnit, to bylo dobré znamení :D. 
Nuž to co přišlo poté, bylo šílené, tentokrát to bylo šílené v zábavném slova smyslu. Nevíme zda se neuhodil ho hlavy, že by se mu rozsvítilo špatné světlo, nebo spolykal příliš krve a je jako upír, který dostal druhý dech, nicméně začal po bytě lítat, jako pejsek z rána :D. Asi půl hodiny běhal v pokojíčku kolem skluzavky, nekecám. Stále dokola a dokola, nekoukal na cestu a málem objal i kolečko na topení, jo v tu chvilku jsem pocítila zástavu srdce. V tu chvilky by jsme to nestihli, ale syn to ani nepostřehl a běhal směle dál. Řehnil se tam jak nikdy, my s mužem jen kulili oči a já přemýšlela, zda mu nedal nějakou čokoládu, kostku cukru, kávu, nebo já nevím, co ještě. 
Po všem vydovádění se konečně uklidnil a v tu chvilku usnul. Byl klid, velký klid. DOKONALÝ KLID!

Ve skutečnosti jsou takové dny téměř na denním pořádku, syn je po oslavení svých 2 let plný energie, která se nedá moc dobře vybít, ale člověk nikdy, zdůrazňuji NIKDY nezapomene, že je s ním dítě v bytě ♡. 

Outfit
Tak se k tomu také dostaneme, po napsání mého "klidného" dne. 
V první řadě bych jako první uvedla top, který jsem si kdysi dávno kupovala ještě v Německu. Původně měl tento top peplum střih, ale jelikož se dost páralo, tak jsem si z něj udělala crop top a našila mu gumu dospodu trička. Krásně drží v pase a nemusím se bát, že někde vyleze. K topu jsem zvolila krásnou sukni s plameňáky, kterou jsem bohužel musela upravit, tedy spíše do ní vložit jen gumu. Byla a stále je dost volná v pase, proto jsem jako "zajištění" zvolila pásek v černé barvě. 
Ze stejného eshopu tedy Rosegal, pochází i světle modrá kabelka, která se dá nosit k teniskám i k lodičkám, taková univerzální. Nicméně mě zklamalo, že dorazila s "ukousnutým" kouskem gumy, která vlastně začišťuje kraje. Je to i na viditelném místě, tak to mě dost zamrzelo. 
Tentokrát jsem neodolala a vzala si jeden ze svých náhrdelníku, který je stále můj nejoblíbenější, jak víte, tak moc šperky nenosím, díky synovi jsem se dost odnaučila je nosit, ale občas je to potřeba. 
Díky barvené sukni nebyl problém vůbec s ničím, vlastně ani boty nebylo těžké vybrat. Růžová je pro mě téměř stejně neutrální barvou, jako je béžová a tak mi přišli pro tento outfit úplně nejvhodnější. 

Jak se vám líbí sukně s plameňáky? A co říkáte na celý outfit? 

Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Top: ??? / Sukně: Rosegal / Náhrdelník: Zaful / Pásek: Sammydress / Kabelka: Rosegal / Boty: Botovo

S láskou,
Vaše SAGI ♡

18/07/2017

Pink maxi dress

2


Stačí projet sociální sítě a člověku se naskytne nepřeberné množství témat, o kterých by se dalo mluvit. Například na vztazích by se dal postavit úplně celý blog. Navíc, co se týče vztahů, tak stále nejvyhledávanější jsou ty, které se rozpadají, netuším proč, ale lidé nejspíše mají rádi cizí utrpení. Nebo mám aspoň ten pocit. 
Samozřejmě, pokud si vezmeme v potaz veřejně vystupující osoby, které svůj vztah i zveřejnili a řešili o veřejně, tak si ho všichni všimnou. No já nechápu spíše to, proč se to pak hrozně rozebírá. To snad i rozvod celebrit je na kratší dobu :D. Já dnes rozhodně nebudu rozebírat něco takového, ale vztahů se to týkat bude. 

Nejde si občas nevšimnout diskusí, kde někdo napíše něco normálního, což myslím vážně. Nechci se naklánět k tomu, že jedna strana je lepší než druhá, protože je to myslím průměrně stejné. O co tedy jde? Vydírání, zakazování, žárlivost. Vlastně tyto tři vlastnosti, když se spojí do jednoho, tak by to nejeden protějšek dovedlo k šílenství. 
Upřímně, nejsem žárlivá, svému muži dostatečně důvěřuji a nemám k tomu důvod, nezakazuji mu nic, ale občas využiji naší "ženské" síly, aby mi pomohl uklidit, ale to u nás rozhodně není pravidlem. On sám dokáže uklidit aniž bych něco řekla a za to jsem moc ráda. Vlastně na začátku vztahu jsem měla velkou podmínku a to byla ta, aby přestal kouřit, dlouho jsme s tím bojovali, ale on sám prohlásil, že je za to rád i po čtyřech letech. Nicméně já se dostanu k těm lidem, které jsou 3v1 - trochu jsem si to zkrátila. 
Ať už jsou to ženy nebo muži, stále platí to samé, pokud nedůvěřuješ = žárlíš a to samozřejmě platí i naopak. No schválně, kdo žárliví na 100% důvěřuje své polovičce? Ach ano, hodně lidi odpoví, že důvěřuje, ale najednou jde polovička jinam a nedej bože, aby tam byl nějaký protějšek = nedůvěra. Bývala jsem žárlivá a hoooodně, měla jsem k tomu i své důvody nedůvěřovat, musela jsem uznat, že důvěra ve vztahu znamená opravdu hodně, člověk je pak bezstarostný a klidnější. 
Od žárlivosti se pak odvíjí zakazování. Ať už zakazujete jít svým polovičkám s přáteli do baru, do fitness, do kina a nebo mít protějšek za přátele, no nedej bože, aby náhodou se ti nezalíbil jiný protějšek. Co vám to jen připomíná? Zase žárlivost, jsme tam zpátky. Navíc se toto děje většinou lidem, co mají velmi nízké sebevědomí a vůbec nedůvěřují tomu, co vlastně dělají. 
Můj manžel měl občas podobné narážky, nicméně já jsem docela ostrá, když jde o něco takového, nemám to ráda, sama jsem byla kdysi hrozná, žárlivá, zakazující, nedůvěřivá a absolutně bez sebevědomí. To víte čas mě naučil být trochu z oceli, někdy až moc :D. 
Abych se k tomu vrátila, na rovinu odpovídám "podle sebe, soudím tebe", můj muž odpoví, že by to neudělal, což já samozřejmě odvětím "tak vidíš". Nejsem pubertální pako, které letí všude, kde se naskytne příležitost. Samozřejmě, že mohu říct, že je nějaký chlap pěkný, ale hned to neznamená, že s ním vlezu do postele a nebo, že kvůli tomu rozvrátím milovanou rodinu. Opravdu nejsem blbá.
Ženy, muži nikdy nezakazujte své polovičce chodit mezi lidi, chodit s přáteli, protože to může mít naprosto opačný efekt, než který by jste chtěli. Pokud budou normální pošlou vás do háje, pokud si to nechají líbit, tak je časem pošlete do háje vy, takže to bude furt stejné, takové vztahy nejsou vůbec pro nic dobré. Navíc lidé se musí socializovat, jinak budou jako jehla v kupce sena, někde tam bude, jen se neví kde. A přijít o přátele, to je horší než přijít o partnera, který manipuluje. 
Vydírání je věc sama o sobě, aspoň každý třetí člověk to zažil, ať už to dělal on sám a nebo mu to někdo dělal. I já jsem se zmínila, že jsem to udělala. Navíc my ženy máme neskutečné zbraně, ač si to možná neuvědomujeme, tak se s muži dá dost snadno manipulovat. Ale nedělejte to! Chlap má být chlapem, poproste je normálně zda s něčím nepomohou apod.. Pak přejděte k manipulaci :D, to si dělám srandu. Chlap, co není schopný ženě ani pomoci jí není vůbec hodný, aby žena lítala ve 21. století kolem chlapa je na hlavu, ale samozřejmě pokud kolem vás bude lítat chlap a my ženy budeme líná prasata, tak je to ještě více špatně. 
Chlap je stále hlava rodiny, žena je krkem, bez krku není hlava, ale k čemu bude krk, když nebude hlava?!
Nicméně to vydírání se netýká jen domácnosti, je to i o zakazování a následně žárlivosti. Stále je to dokola a dalo by se toho najít určitě více. Tímto jsem chtěla jen naznačit, že pokud své polovičce ani po pár letech vztahu stále nedůvěřujete, tak nemá cenu ve vztahu setrvávat. 
Je to smutné, ale je to tak. Chcete se trápit a chodit kolem horké kaše? Tyto vztahy stejně končí rozchody i rozvody a pak dokonce soudním procesem, kdy se udělují děti do péče, to snad nikdo nechce. Je lepší odejít dříve, než-li později.

Snažte se zjistit důvody své žárlivosti, proč protějšku nedůvěřujete a zda k tomu vůbec máte důvod.
Nezakazujte, ani nevydírejte může se vám to vrátit. 

Žárlíte? Už jste někdy svému protějšku něco zakázali? Vydírali jste ho? 

Outfit
Zda jsem posledně psala, že mě absolutně nepotěšila objednávka, tak tentokrát mě z poloviny potěšila. Odhodlala jsem se k maxi šatům ze Sammydress, příjemný splývavý materiál, až na pár nitek a opět trochu pevnější gumy přes ruce, bylo vše jak má být. Z počátku jsem se bála, jak se v nich budu cítit a já už jsem je měla tolikrát. No nedávno jsem si na nich všimla fleku, který nevím kde se vzal a tak rovnou doporučuji Jelena - mýdlo na ruční praní, který mě zachránilo a vyčistilo mi právě z pár oblečení šílené skvrny. Má spokojenost je stále na místě :D. 
U mě zatím celkem neobvyklá kombinace růžové a červené, musím uznat, že mi vůbec nevadila. Naopak jsem byla touto kombinací já sama překvapená a moc spokojená. 
Nakonec, když nepočítám doplňky, jsem outfit doplnila hnědými vázacími lodičkami ♡.

Foto: Jiří Bešta Facebook, instagram


Šaty: Sammydress / Brýle: F&F / Kabelka: Promod / Boty: Botovo / Hodinky: Rosegal / Choker: Zaful / Náušnice: I am

S láskou,
Vaše SAGI ♡

15/07/2017

Summer wishlist: REVIEW

2


Pokud se vám zdá, že jsem v hodnocení věcí z asijských eshopů mírná, tak se to teď silně obrátí. To, co dorazilo nedávno mě vůbec totiž nepotěšilo. Tedy abych byla přesná, tak momentální dodání všech balíčku, které jsou v rámci spolupráce, projde ostrou kritikou, tedy určitě aspoň jeden kus z každé objednávky si myslím. Ať už se to bude jednat materiálu nebo šití, tak se na to koukneme hodně z blízka, zhodnotím to podle toho, zda bych si to koupila, kdybych to viděla na první pohled v obchodě. 
Nicméně teď nás čeká trochu jiná recenze a to na wishlist, který jsem psala asi před měsícem. Byli to věci na které jsem se těšila, hodně. Řekněme, že to byli 4 kousky oblečení a polovina, tedy dva kousky byli velké zklamání. No myslím, že jsem si možná měla vybrat z těch Zaful midi bodycon dress, které jsem vám tam nabídla, kdoví třeba bych byla spokojenější.

Začneme od něčeho, co to nemohlo vlastně ani pokazit. K čemu nemám ani pořádně, co napsat, ale byla jsem za ně ráda. Ano jsou to bílé kočičí brýle, mě se takovéto bláznivé věci líbí, jsou jiné a originální, jen mi momentálně nesvítí sluníčko, hihi. 


Stále zůstávám u toho dobrého, ale také něco namítnu. Překvapil mě off shoulder overal, který mi naštěstí seděl a to jsem se bála, že mi bude malý vzhledem k asymetrii mé postavy. Vybrala jsem si velikost L, mám zadek a vysoký sed, takže jsem zvolila dobře. (Když se nad tím zamyslím, tak je zvláštní, když moje normální velikost je XS a S, že u overalů je to M/L :D. To jen malá vsuvka. ) Overal je sice z polyesteru, ale na dotek působí jako bavlna, což mě opravdu překvapilo. Jenže, když pominu trčící nitky, tak si neumím představit, že si velikost L koupí člověk, který jí opravdu má. Mohu o sobě s jistotou říct, že můj vršek je nejen plochý, ale také úzký, tím myslím šíři ramen. Overal nepříjemně škrtí a není to příjemné i přes to, že je to pro holá ramena (tedy stažené níže). Další věc, která mě na něm mrzí je ta, že rozkrok je špatně sešitý, tedy spíše není zapošité šití proti párání, stehy jsou velké a tak mám strach, že se brzy rozpadne (to si naštěstí opravím raz dva ještě než to nastane). Kdybych ho viděla v obchodě za tu cenu, tak si ho koupím a doma upravím gumu, což se ještě dělat bude. Takže za mě tento kousek je ok i vzhledem k ceně.
Overaly mi málokdy sedí, špatně je vyhledávám na svojí postavu, ale jsem šťastná, že jsem si vyzkoušela konečně velikosti a jsem trochu jistější při objednávání spodních dílů.


A teď se vrhneme na ty dva zbyle, které si vysloveně vychutnám. Upřímně jsem se na tyto dva kousky těšila úplně nejvíce a nejvíce mě zklamali. Ale pěkně postupně.
Začnu tedy crop topem, u mě již známí gingham vzor (už ani sama sebe nepřekvapím?!) který jsem si celkem oblíbila, navíc jsem dlouho hledala právě oranžové topy, nebo vlastně cokoliv oranžového - nevěřili by jste jak je těžké něco najít (za přijatelnou cenu a přijatelný vzhled). 
Když se top objednával byla jeho cena kolem dvaceti dolarů, což bych za něj absolutně nedala, nedala bych a něj nic, protože bych si ho v obchodě nekoupila. Prohlásila bych, že je to šunt a šla hledat dál. Jak někdo může takhle špatně ušít tak jednoduchý top? Vysvětlete mi to někdo. Možná je to tím, že jsem krejčí a na všechny tyto věci koukám svým "krejčovským okem". Nitě byli všude, ale kdyby to byli jen nitě z neodstřiženého zapošití nebo tak, ale pro jistotu je tam overlockové šití i ve švech, možná bych to ještě přežila, ale v místě, kde je to "vázání" je nepochopitelné šití. Často se dělá, že se našívají tyto vázací proužky před dokončením, aby se mohli společně začistit a tím pádem i zajistit, že to bude u sebe držet. Ne. Tady přišli na to, že je to moc práce a rovnou to tam švihli bez jakéhokoliv inteligentního technologického postupu. Špatné! Páře se to, navíc ten top je mi obří a opět mě škrtí přes ruce. Příjemné. 
Výhodou topu je bavlna, což je aspoň jedna pozitivní věc, takže materiál uspěl, střih by taky nebyl úplně špatný, ale bohužel má více proti než pro.


Říkám si "první kalhoty, nezklamte mě", takže si ony asi řekli, že mě zklamat chtějí. Z těchto dvou kousků opravdu šílím a ještě víc právě z těchto kalhot. Jedná se o cluottes kalhoty. Materiál je hotová katastrofa. ZLÉ! Už dávno jsem sice přišla na to, že asijské eshopy mají šifon jako úplně šílený materiál, přitom šifon je jedna z nejdražších látek, které se neskutečně krásně hodí na jakékoliv šaty, příležitosti apod. Ale čínský šifon to je úplně jiný level. Naprosto předčili vše, v co jsem doufala. Řeknu to takto, dokud si nikdo nesáhne na materiál, tak je to super. Jakmile v nich udělám pár kroků v naprostém tichu, tak mám pocit, že mám šusťákovku. Neprodyšné, špatné. V pase jsou mi naprosto gigantické, ale jelikož to nemá ani zip, tak mohu být ráda, jinak bych se sekla někde v půlce stehen. Jinak mi samozřejmě sedí. Šití není žádná sláva, což není žádná novinka, nepochopila jsem přišitý pásek na 1/4 celého pasu, takže je to tam zbytečné, navíc se to tam akorát třepí. 
Kalhoty i top, který tak moc kritizuji jsem měla již i jednou na sobě, chtěla jsem vědět jaké jsou na těle při delší době. Byla jsem pod těmito kalhoty úplně zpocená a to bylo jen 20 stupňů, nemohla jsem je potom ani vysvléknout. Nicméně se můžete těšit i na fotografie, tedy outfit s těmito kousky, kde si určitě ještě vzpomenu na něco, co tomu vytknu. 
Pokud bych na tyto kalhoty narazila v obchodě, tak mě z dálky zaujmou, hodně. Když bych si na ně sáhla, ohrabala a uviděla detaily šití, tak bych se jich vzdala. Při mé objednávce byli za 22 dolarů a teď jsou zlevněné, ani tak bych si je za tu cenu nekoupila. Prostě ne.


Mrzí mě, že obě dvě věci nejsou podle mých představ, protože si osobně nemyslím, že jsou ty kousky ošklivé. Jinak bych si je ani nevybrala. Jsem opravdu spokojená a nadšená z toho, že mi overal seděl a až na pár výtek jsem opravdu ráda za to, že jsem si ho objednala. K brýlím nemusím ani nic psát, jelikož nebyli polámané, ani poškrábané, naopak přišli asi milionkrát obalené fólií a ještě byli v pytlíčku. 

Už jste byli z asijských ehopů natolik zklamaní jako jsem byla právě já? Co si myslíte o kouscích, které jsem si vybrala a o tom, jak jsem je zhodnotila? 
Budu ráda za každý váš ohlas. ♡

S láskou,
Vaše SAGI ♡
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...