23/09/2017

Miluj život, jaký je.

2


Tak jsem se těšila, že vám napíšu něco o kosmetice NYX, ale bohužel mi stále nedorazily některé produkty. Takže jedno malé bezvýznamné mínus pro DPD, kde dali k mému jménu štítek z Kunína. Zásilka se mi zdržela a já stále čekám, abych mohla nejdříve otestovat i jiné druhy, než o tom začnu psát. 
Nuž vlastně už mám v plánu pár témat, která bych chtěla rozebrat, tedy napsat svůj osobní názor. Tedy už to nebude téma o potratech o kterých by se dalo mluvit do nekonečna, možná si někdy rozebereme pár mateřských témat apod.. Také brzy začnu připravovat DIY na Vánoce, letos také poprvé "Typy na dárky" jak pro maminky, tak i pro ty bezdětné. 
No myslím si, že se máte na, co těšit.

Nicméně tento článek bude opět takový "kecací". Včera mě totiž potkalo spoustu pozitivních věcí v práci a já bych se ráda o nich zmínila. 
Práce s lidmi mi vůbec nevadí, naopak to z části patří k mé profesi (krejčí), kdy komunikace se zákazníkem je velmi důležitá. V Mohitu se moc komunikace se zákazníky neřeší, tedy není to jako v luxusních obchodech apod.. No upřímně si neumím tento servis představit v tak velkém obchodě, ale to je teď nepodstatné. To, že se nás lidé ptají je samozřejmě normální, zda máme velikosti, ale tentokrát malá změna.
Přišla jsem zrovna do práce, převlékla se, něco snědla a vyrazila pracovat na čas. Když jsem se vrhla do práce a chodila pro věci z kabinek, tak mě zastavila paní, která chtěla, abych vyzkoušela oblečení. Zůstala jsem hodně překvapená, ale ráda jsem vyhověla, jelikož dcera je prý stejná jako já. Paní na mě vyzkoušela dvě věci, který bych si normálně vůbec neoblékla, udělala jsem jí v tom otočku a poradila, které bych vybrala já. Paní dala na mě a hodně mi poděkovala. Mě to hned nabilo energií a udělalo mi radost, že jsem mohla pomoci. Zároveň jsem se skutečně pobavila :D. 

Naopak i tento den měl své proti a to je nespočet věcí, které si lidé berou do kabinek a kolikrát je tam i nechají. Upřímně tohle nedělám nikdy a nikde, navíc si beru pár věcí jelikož mě zkoušení nebaví a pakuji se, co možná nejrychleji. Maximální počet máme 5ks na osobu a já našla v kabince asi 20ks -_-, nejlepší je, že se pomalu každý den předělává zboží a člověk to pak hodinu hledá, aby to mohl vrátit na místo :D. No nechtěli by jste mě vidět :D. 

Další milá osůbka přišla déle a byla jsem ráda, že právě jí jsem obsluhovala. Velice milá, slušná a příjemná slečna, která v u nás ráda nakupuje. Dali jsme se do řeči a bylo to skutečně příjemné. Hned jsem vycítila, že je slečna hodná, ale sama přiznala, že si nevěří. Slečně jsem v rámci komunikace napsala i svůj blog a pokud by si toto četla, tak bych jí ráda vzkázala, aby si skutečně věřila. Kdybych nebyla v práci, tak bych s ní klidně mluvila i déle. Přijde mi jako velká škoda, že si taková krásná a hodná slečna, nevěří.
Je skutečně těžké věřit sám v sebe, není to až tak námi, ale je to o okolí. Je potřeba mít mezi sebou i ty špatné, ale rozhodně nesmí být v převaze! Je potřeba se takovým lidem postavit čelem. Ukázat, co v nás všech je a hlavně názory ostatních, které mají zapotřebí pouze urazit, naštvat apod, vůbec neřešit a hodit je za hlavu. 
Ani sama nevím, jak to přišlo u mě, když jsem přestala ignorovat okolí. Vlastně mě unavovalo poslouchat v autobusech, že jsem divná, šílená, ošklivá. Byla jsem nepochopena. Vlastně mě to dost trápilo, že si o mě lidé myslí, že jsem divná. Když jsem byla těhotná, tak mě pár puberťáků neváhalo říct, že jsem děvka - ano ten pocit, byl šílený. Hlavně jsem už byla vdaná a milovala a stále miluji stejného muže, proč jsem musela být tedy tak osočována?! Dnes už bych si z toho nedělala vůbec nic. prostě bych nikoho neposlouchala, jako to dělám stále. Takže pokud na mě někdo zavolá ve městě, tak má asi 5% šanci na odezvu :D. 

Pokud se vás lidé snaží potopit, tak jim ukažte, že je vám na suchu lépe než na dně. Ukažte jim, že jste mnohem víc, než oni! Najděte se, protože jakmile se maličkost změní, tak začnete opět kvést ♡.

Aby toho nebylo málo, tak do třetice všechno nejlepší, že?
Jsem ráda za své komunikační schopnosti, co se týče práce, nicméně si myslím, že právě komunikace se u mě díky práci výrazně zlepšila i v běžném životě. Dokážu být tichá, ale taky dokážu mluvit velice dlouho a někdy i velice rychle :D. Vlastně bych vůbec nečekala, že se to takto vyvrbí v normální komunikaci. Mladá paní, které bych řekla max do 30ti let byla též maminka, samozřejmě měla už starší holčičku, ale i tak jsme si příjemně popovídali. Nejprve jsem jí doporučovala kabáty, některé překvapili i mě, jak dobře vypadají, nicméně na závěr našeho rozhovoru mi donesla od nich vzorečky přírodní kosmetiky, kterou brzy vyzkouším a určitě o ní napíšu i článek, jelikož jsem sama zvědavá, jaká je přírodní kosmetika.

Je neskutečně, že v takovém obchodě narazíme na lidi se kterými by nám nedělal problém jít i na kafe apod. Jsem ráda za každý opětovaný úsměv, nebo příjemného člověka, jelikož v těchto obchodech to je opravdu někdy zázrak. No některé věci mi zůstali i z PF, kdy komunikuji se zákazníky i u kasy. Se spoustou zákaznic jsem se už i nasmála, většinou zakrývám smíchem svojí únavu, ale o to je práce příjemnější. 
Nečekala bych, že skončím v obchodě, jako je právě Mohito, kde je tempo 100x rychlejší než v PF nebo Meatfly. Navíc mě to skutečně baví, baví mě lidé kolem mě a i když si dávám na okolí větší pozor, co se týče důvěry, tak si myslím, že právě díky odstupu se tam budu moci "zdržet" mnohem déle.

A také moje kolegyně mě potěšila, když jsem přišla, se slovy "konečně si přišla, potřebuji zlepšit náladu a ty vždycky máš tak pozitivní energii" ♡. Za to moc děkuji a děkuji za všechno pěkné, co mě včera a každý den potkává. 

Život prostě na 100% miluji. 

S láskou,
Vaše SAGI ♡

21/09/2017

Black jumpsuit

0


Musíš, musíte, musíme! Také už máte po krk toho, co musíme? Já už na to slovo mám celkem alergii. Kdybych měla udělat všechno, co podle ostatních musím, tak bych vlastně nikdy nic neudělala. Když jste muž, tak dostanete hlavní prioritu do života, MUSÍTE živit rodinu, musíte se o ní starat a nedej bože, aby bylo něco jinak. Pokud jste žena, tak musíte umět vařit, musíte uklízet všechno po všech, musíte vidět do budoucnosti (občas mi to tak přijde), musíte tohle a tamto. 
Jakmile máte partnera, tak už musíte plánovat budoucnost. Musíte se vzít, musíte si po svatbě založit rodinu a nedej bože, aby jste chtěli jen jedno dítě! 

A když jsem jsem u toho, tak MUSÍM napsat právě o tomto tématu. Jsou věci, které skutečně musíme dělat, jako je třebas dýchání a nebo péče o rodinu, kterou spíše děláme dobrovolně, kolik lidí už zůstalo s dítětem samo, proto píši "dobrovolně". 
Vadí mi ty stereotypy, které nám každý předhazuje. Já jsem se vdala, ale dítě jsme plánovali ještě před svatbou, takže to šlo pak už samo. Nicméně jakmile uzavřete manželství s polovičkou, tak se budou lidi ptát na děti, pak vám začnou říkat, že je musíte mít a nevím, co všechno. 
Asi takhle, mít dítě je neskutečná zodpovědnost, musíte se umět vzdát pár věcí, jako je spontánnost - to je asi hlavní věc, kterou jen tak už nepoznáte. Naučíte se starat o malého človíčka a naučit ho, co je správné. Stojí vás to čas i nervy, spoustu nervů v mém případě :D. Mateřství je náročné a já jsem ráda, že mám takového manžela, jakého skutečně mám. Mohu pracovat, šít, blogovat a mnohem opravdu mnohem více věcí. A tady začíná to, co nesmím.

Jste maminka na mateřské a nesmíte odejít od dítěte ani na hodinu, vlastně jak mě mohlo vůbec napadnout chodit do práce. Skutečně jsem špatná matka, ale chci aby syn věděl, že pokud chceme, tak všechno jde, chci aby uměl v budoucnu pomáhat svému protějšku a nebyl to ten typický líný chlap. A kdybych vám měla jmenovat vše, co jsem podle ostatních dělala špatně, tak bych ten článek psala ještě rok (musela bych si i vzpomenout).
Na začátku mateřství máte to nejkrásnější, miminko. Ano to je pravda, byla jsem za své miminko malinké opravdu ráda, ale každý prožíváme mateřství jinak. Bohužel, možná bohudík. 

Právě kvůli "biomaminkám" jsem začala mateřství jeden čas nenávidět. Že je kojení levnější? No možná do doby, než začnou problémy a ještě vám maminky doporučí věc, kterou využijete párkrát a vyhodíte za ní cca 3tis. Nekradu! 
KOJIT MUSÍTE! Na to pozor, je to nejdůležitější věc pod sluncem a hlavně své děti kojte, co nejdéle. Vůbec nevadí, že je už ve školce.... napsala jsem ve školce? Ani tam vlastně nebude chodit, protože bude přicucnutý na prsu, které bude delší než paprsek od sluníčka. Pokud jste to ještě nepoznali, tak včera jsem na cestě z práce četla super článek a ještě lepší komentáře pod tím. Samozřejmě o kojení. 
Ženy v ČR nechtějí kojit. No já se jim ani nedivím, protože to, co předvádí tyto ženské (neříkám všechny), kdy vnucují kojení úplně každému a pak udělají z nekojících ty nejhorší, přijde mi to přehnané. Jaké by to bylo jim, kdyby jim někdo nadával, že jsou úchylné, že jsou hloupé apod... 
Já jsem například kojit dlouho nechtěla, neměla jsem k tomu vztah a trpěla jsem já i prcek. Na takovou skupinu maminek jsem tedy narazila poprvé při problému, kam jsem napsala o zánětu a chtěla si pomoct. Poradili mi, ale jakmile jsem se zmínila, že přikrmuji z lahvičky, tak se seskupily jak slepice na bidýlku. Špatně, proč to jako děláte, chcete si uškodit? Chcete uškodit dítěti? Jste normální? Kupte si toto! Jak to, že na to nemáte? Musíte mít!
MUSÍTE, PROSTĚ MUSÍTE KOJIT! BOŽEEEEEEEE!
Skupinu jsem opustila až na podruhé, kdy jsem se zastala maminky, která se ptala na to, jak a kdy přestat kojit. Paní kojila půl roku a já tou dobou už dávno nekojila. Řekla jsem jí vlastní zkušenost, poradila jí jak na to jít opatrně, aby nezažila to, co já a to víte, že jsem schytala nespočet urážek apod.. Nekojila jsem a byla jsem ta nejhorší a paní pak skončila chudák stejně. Já skupinu opustila nadobro a už jsem o nich nechtěla ani slyšet.

Tak z kojení už se budu dostávat k poslední věci. Ano týká se to rodiny. A je to další věc, která mě irituje a vy, co čtete můj blog už déle, tak to víte i moc dobře. 
Máš jedno dítě? Musíš mít druhé!
Brrrrrr! Husí kůži z toho mám. Dlouho po porodu jsem se bála tvrdit, že nechci druhé, kvůli tomu, že by do mě všichni hlásali jak je to špatně. Radši jsem mlčela s držela s ostatními. Vlastní myšlenky a pravdu si nechávala pro sebe. Než abych si něco vyčítala, tak to prostě neudělám. 

Pokud chcete jedináčka, tak se do ničeho nenechte nutit! Je to náš život a nikdo jiný za nás nerozhoduje. Musíte dýchat pokud chcete žít a pokud chcete děti, tak víte, co musíte :D. 

Mrzí mě, že stále hrozně moc lidí nechápe, že mít jedináčka není špatné. Hodně dělá výchova a pokud nechcete mít rozmazlené, tak nebude. Rodiče mi stále předhazují názory o dětech, ale proč mě vlastně neposlouchají? Proč se mě nesnaží pochopit? Nechtějí si přiznat, že jediná holka v rodině, která se po generace "povedla" chce pouze jedno dítě? Já si to neumím jinak vysvětlit. Stále jen poslouchám, že jsem žena a MUSÍM. Nebo jsem byla vychovaná jinak apod... Tak teď budu velmi upřímná v tom, že na základce jsem šikanovala mladší žáky - byla jsem zlá a proradná svině! Ano lituji toho, trochu. Další věc je ta, že jsem děti nechtěla vůbec a o rodině jsem začala uvažovat až se svým současným, teď už manželem. 
Stále je na mě poznat, že já + děti se moc nerovná. Miluji svého syna a věřím, že kdybych chtěla, tak budu milovat i druhé, ale já nemám o druhé zájem. Chci hodně cestovat a chci budovat kariéru. Jsem schopná jít přes mrtvoly, ale nejsem schopná už více obětovat svůj čas. 
Pokud jsem tímto sobecká, tak ano a je mi to šumák.

Kašlete na to, co musíte a dělejte vše podle sebe. Nenechte se nikým nikdy ovlivnit. Nenechte, aby vás druzí ovládali.

Outfit

Po dlouhé době skutečně tmavý outfit nemyslíte? Já se přiznám, že teď chodím v černé hlavně kvůli práci, ale zde jsem ještě do práce nechodila. 
O overálku jsem vám psala v článcích o Bratislavě a tak se nemusím zmiňovat ani o tom, jak moc ho zbožňuji. Takto pohodlně bych se chtěla cítit pořád. Tentokrát jsem si k němu vybrala čistě černobílou kombinaci. No více černou s krásnou pruhovanou košilí, která se mi doma pro změnu válí už pěkně dlouho a můj manžel jí nemá moc rád, za to já jí miluji. 
Dalšími novými kousky jsou kabelka a botičky, které jsou obojí ze stejného obchodu a také byli dost levné. Což je velký bonus, který miluji hlavně v období slev.
Celý outfit jsem obohatila červenou rtěnkou od NYX. O NYX vám brzy napíši samostatný článek, kdy probereme, zda je opravdu nyx tak super, jak se prezentuje. 

Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Overal: Zara / Košile: Textile House / Kabelka, boty: Reserved 

S láskou,
Vaše SAGI ♡

19/09/2017

Bodycon skirt

2


Konečně mohu hlásat, že jsem ráda za to, kde jsem. Navíc díky předchozím zkušenostem si dokážu více dávat pozor na lidi i když si myslím, že všechny kolegyně, které kolem sebe mám, jsou super. A kde jsem tedy nakonec skončila? No rozhodně jsem opět mezi oblečením, tentokrát o dost více práce než v obou předchozích, ale zase díky tomu práce rychle utíká. No jsem za to opravdu ráda.

No nebudu to již natahovat. Upřímně najít práci k mateřské, kde vám vyhoví se směnami, je dost těžké. Prošla jsem pár obchodů a upřímně už jsem byla smířená s tím, že budu bez práce (byla jsem nešťastná), najednou se mi ozvaly z Mohita. No upřímně jsem tomu nedávala moc naděje, protože jsem si řekla, že nebudou chtít takhle "divný" směny. A ejhle ono to vůbec nevadilo a hned na prvním "pohovoru" už jsme vypisovali které dny půjdu do práce. 
Upřímně jsem měla už domluvenou jinou brigádu, jelikož jak říkám, nedávala jsem tomu naděje a tak jsem hned druhý den volala do domluvené jiné brigády, že se omlouvám, ale našla jsem něco lepšího. 

Je to makačka, kterou jsem nikde a nikdy nezažila, ale o to lépe se člověk učí, jelikož stále musí něco dělat. Místo toho, abych byla nešťastná, tak jsem opravdu ráda, že tam jsem. Život je má rychlé tempo a díky takovým maličkostem aspoň nelením. 
Naučila jsem se stíhat všechno, což znamená, že chodím do práce, s přáteli a na focení, také stíhám fitness a samozřejmě i rodinu a dokonce i šití. Sice mi přijde, že z toho dne moc nemám, ale ironií je, že právě směny mám pokaždé na ošklivé počasí, tak není důvod vůbec litovat. 

Jsem nabitá novou energií, jsem ráda, že se lidé kolem mě opět smějí. No vlastně jsem si musela pro výplatu do staré práce a to vám povím, hrůza. Ještě jsem se nesetkala s takovým člověkem, který je tak lstivý. Věřím na karmu, tak vím, že každý dostane, co si zaslouží. Nicméně musím "povědět", že předání výplaty bylo opravdu hrozně povýšené a to samé měli i mě ex-kolegyňky. A to si myslím stačí.

Já jsem teď skutečně spokojená, že jsem si našla něco, co mě baví, něco kde se nenudím a nesedím na zadku. Dobře, mám tu jednu věc, která se mi nelíbí. Musím chodit v černém :D a já mám celkem málo černých věcí a to myslím opravdu vážně :D. 
A na závěr k tomuto bych chtěla dodat, aby všichni dělali v životě pouze a jen to, co je baví. Buďte tak, kde chcete být, věřte si! ♡

Outfit

Po neskutečně dlouhé době jsem nasoukala své prostorné boky do upnuté sukně. Upřímně je sukně opět zalezlá na svém místě ve skříni a dokud nepůjdou ty boky a zadek dolů, tak si takové věci nemohu v žádném případě dovolit.
Změna je život, říkala jsem si a tak jsem to riskla, do sukně jsem zakasala krásný fuchsiový top, který krásně ladil s oblíbenými lodičkami a do toho ještě malá žlutá kabelka se stříbrnou přezkou, aby to bylo více barvené. Právě díky těmto prvkům se mi celý outfit dokonce i na mě líbil, celá ta kombinace, ale stále mám v hlavě, že hubenějším by to slušelo více :P. 

Jak se vám tento outfit líbí? Co si myslíte o upnuté sukni? 
Budu ráda za vaše názory, možná se stane, že mi utvrdíte mé pocity a nebo mě povzbudíte. Ať to bude cokoliv, tak budu moc ráda za názor. ♡

 Foto: Karolína Caltová - IG: @cxltxvx


Top: Vinted (H&M) / Sukně: H&M / Kabelka: Orsay / Boty: Botovo / Brýle: Primark

S láskou,
Vaše SAGI ♡

16/09/2017

Autumn wishlist

13


Dost se nám letošní září ochladilo a já stále věřím, že nějakých 18-20 stupňů přijde. Ač mi tohle počasí nedělá problém, tak mám pocit, že co se ochladilo, mám více migrén, než v létě. Nicméně, tentokrát je můj wishlist opravdu o oblečení a navíc je celkem dost tmavý. 
Akutně potřebuji doplnit šatník o černé kousky, no ne že bych úplně chtěla, ale kvůli v práci máme nosit pouze černé a tak jsem si dala za úkol si nějaké kousky sehnat.

No upřímně jsem na Zaful docela brouzdala v sekci casual cardigan, kde bych si skutečně i vybrala, nicméně mě moc nezaujali materiály, tedy zejména u těch kousků, které mě zaujali. Možná budete méně vybíraví, možná příště.

Zatím jsem ani nesahala po bundách ani kabátech, jelikož opět moje vybíravost nezná mezí a další věc je ta, že bych si ráda pořídila ještě pár barev v kožených bundách. No nedávno mi dorazila boží růžová a už se těším, až vám jí ukážu, protože jsem se do ní hrozně zamilovala ♡, to jen taková malá vsuvka. 
A co jsem si tedy vybrala? Myslím si, že vás to ani trochu nepřekvapí. Důvod, proč jsem si ty věci vybrala a co očekávám? To se hned dozvíte. 

Jako první jsem měla naprosto jasně vybrané šaty. Kostkované šaty mám na podzim nejradši, ve svém šatníku mám podobné, jen v červeném provedení a zelená mi stále docela schází v mém šatníku. Navíc tyto šaty mají skvělý materiál a předpokládám, že budou hodně podobné těm červeným, které už mám déle. 
Již teď mám v plánu k šatičkám nosit kozačky nad kolena a už se na to neskutečně těším. Což mi připomíná, že potřebuji nové černé, které budou držet nad kolem a nebudou jezdit dolů. Je to o nervy -_-.
Moje očekávání je dost velké, ale trochu se bojím toho, že je pouze jedna velikost. No uvidím zda svůj zadek narvu do těchto šatiček. 


Dalším kouskem, který přibude v šatníku, bude plisovaná sukně. No z té mám upřímně trochu strach, tentokrát to není o "one-size", ale spíše o tom, že jsem -zadek sem a boky tam- prostě v této oblasti velmi výrazná :D. Pokud bude sukně odpovídat i fotografiím, tak bude střižená do áčka, takže by to mohlo být ku prospěchu. Materiál je polyester, takže opravdu neočekávám moc, spíše se bojím zda mi nepřijde kus hadru. 
Pokud vše bude v pořádku, tak si sukni umím představit jak u lodiček, tak i s teniskami a nebudu mít ani problém s tím si jí vzít do práce. Navíc právě tím, že vzhledově vypadá jako kožená, tak se opravdu bude hodit na období podzimu a dokonce i zimy. Nicméně bych ocenila, kdyby měli více barev a ne jen černé. Taková růžová by se mi líbila a nebo žlutá, hihi. 


A posledním kouskem v mém podzimním wishlistu jsou poloprůhledné šaty. Netuším, jak jinak bych je měla nazvat, ale právě tím jak vypadají mě zaujali. Důvod proč jsem si je vybrala nebyl vůbec materiál, naopak jsem o nich celkem dost uvažovala, zda si je mám vzít a nebo si vybrat něco jiného, ale nakonec jsem si je vybrala jelikož jsem viděla více možností.
Šaty se skládají ze dvou dílů a to upnutých šatů a "poloprůhledných", co napadlo jako první mě? Že to rozhodně nebudu nosit takto, ale pod šaty si budu brát jiné šaty. Celé černé se mi budou hodit do práce, ale já to spíše vidím na skvělé kombinování barev právě s černou barvou a nebo, že bych zkusila si vzít šaty ke kalhotám? Letos je to přeci moderní ne? :D 
Uvidíme, co se mi v té mojí hlavě ještě vymyslí. Ale celkem se těším, až se bojím zklamání. 






Jak se vám líbí vybrané kousky? A jak by jste takové kousky kombinovali na podzim vy?
Budu ráda za vaše komentáře ♡

S láskou,
Vaše SAGI ♡


14/09/2017

Nakupuj ještě levněji: Dny Marianne & PlnáPeněženka

0

My ženy rády nakupujeme, je jedno co, kde a kolikrát i kdy, hlavní je, že nakoupíme. Ale ještě nejradši nakupujeme ve slevách a ušetřit každou korunu je například pro mě naprosto ideální.
Pro shopaholiky od zítra, tedy 15.9. startují dny Marianne. Obchody nabízejí slevy a pokud jako já neradi lezete po obchodech, můžete slev využít i přes eshopy a když už jsem se zmínila o internetových obchodech, tak zde nemohu zapomenout zmínit, že právě přes PlnouPeněženku můžete ušetřit ještě více.

Již jsem se vám zmiňovala o výhodách, které právě nabízí nakupování s PlnouPeněženkou a věřím, že pokud jste se ještě neregistrovali, tak právě teď na Dny Marianne, by jste měli. Každá koruna se počítá a s každou ušetřenou kačkou si pak vždy můžete koupit například i více věcí.
Právě cashback PlnáPeněženka má teď samostatnou stránku o Dnech Marianne, najdete zde všechny obchody, kterých se budou tyto dny týkat. Nemusíte stát fronty v obchodech a můžete rovnou nakupovat z pohodlí domova. Proto se neváhejte registrovat a nakupujte ještě výhodněji s PlnouPeněženkou.

Dny Marianne se týkají více než 7tis obchodů, najdete více než 600 skvělých slev a co víc, tyhle slevy trvají 3 dny, rozmazlete se, nakupujte a buďte šťastní s každou ušetřenou korunou. SLEVY NAJDETE V APLIKACI „DNY MARIANNE“, NEBO V SAMOTNÉM ČASOPISE.

Využijte neobvyklých slev, které jsou pouze jednou do roka. Využijte dnů Marianne aniž by jste museli čekat na konec sezóny. A pokud chcete celý den v klidu odpočívat, tak nezapomeňte nakupovat i s PlnouPeněženkou a ušetřete ještě více.

Pokud poté svůj vlastní odkaz PP budete posílat přátelům a oni jej budou aktivně využívat, tak si vzpomeňte, že za každého uživatele registrovaného přes vás, dostáváte 300,- odměnu. A hned při první registraci dostáváte 50,- odměnu.

Budu ráda, když se mi pochlubíte, co jste si koupili nebo mi napíšete, co si plánujete právě nakoupit. Věřím, že si uděláte s nákupy obrovskou radost a budete své nové kousky nosit s láskou ♡.

Dny Marianne probíhají celý víkend a to od 15.9. do 17.9., takže rozhodně neváhejte!

S láskou,
Vaše SAGI ♡

12/09/2017

Handmade skirt

2


Přemýšlíte někdy o tom, jak moc a proč milujete svůj život? Já si pamatuji ještě časy, kdy mi takové věci vůbec nic neříkali. Sebeláska? Ani náhodou. Milovat život, který mi přišel jako trest? Milovat něco, co jsem nenáviděla a svým způsobem jsem týrala sebe samotnou?
Člověk si v životě projde nejspíše vším, když pominu některé věci samozřejmě. 

Jak člověk nemůže mít rád život? Tato otázka se kdysi na střední kladla celkem často. Ač jsem celý život taková praštěná, tak uvnitř sebe jsem byla plná nenávisti. Říct o sobě, že mi to sluší? Nikdy. Na škole se člověk skutečně vyvíjí a zároveň získává i zkušenosti od druhých, někdy chtěné a někdy nechtěné.
Myslím, že existuje věc, která mi toto způsobila, ale to je opravdu soukromá věc o které veřejně mluvit nechci. Možná někdy jindy.

Můj sen o šití se mě drží někdy od deváté třídy, kdy jsem chtěla umět šít hlavně kvůli cosplay-ům a také kvůli tomu, že jsem si hrozně ráda kreslila oblečení a chtěla ho svým způsobem realizovat. A upřímně ne vždy jsem si za svým snem stála, tedy myslím, že jsem ještě v té době neměla pořádně uspořádané myšlenky. Stále jsem tou dobou měla totiž pocit, že je něco špatně. Tam kde mě mistrová chválí, tam mě někteří spolužáci nenávidí. Teď to každý nazve slovem "závist". Myslím, že mě to kdysi trochu odradilo a od svého snu jsem upustila. Byla jsem fakt slabá a ubohá.

A teď dost s tou sebelítostí, čas zpátky nevrátíme, vlastně bych ho ani nevrátila. Každá část našeho života byla důležitá a je jedno, zda jsme byli na hranici mezi životem a smrtí, zda jsme byli tak zničení ze zklamání a nevím, co ještě. 
Vše má své pro a proti. 

Dnes se na svůj život dívám úplně jinak. Tam kde bylo jednoduché mě demotivovat a poukázat na mé slabiny, tak zde jsem se naučila zesílit a to i duševně. Velkou část mohou moji skvělý přátelé a rodina, všichni mi dávají obrovskou podporu a už jen proto mě to nutí se nevzdat. 
Oni jsou moje velká motivace do života. 
Také díky tomu, že jsem se stala maminkou jsem zjistila, jaké to je, když vás lidi podceňují. Byla jsem opravdu silná (to už víte) a spousta lidí mi na rovinu řeklo, že nezhubnu. Bála jsem se, že mě taková slova demotivují a pak jsem zjistila, že právě TO mě nejvíce motivuje. Měla jsem nutkání všem ukázat, že se NIKDY NEŘÍKAT NIKDY platí. 
Najednou mě lidé chválili, najednou jsem byla dobrá, že jsem to zvládla, najednou ze mě nebyl zápasník sumo, ale začalo mi to lichotit. Získávala jsem si sebevědomí, více jsem si věřila a začala tvrdě stát za svými názory. Dokázala jsem si, že pokus o demotivaci se u mě mění v motivaci a to by mělo fungovat u každého.

Nenechte si od druhých kecat do života, nenechte je říct, že něco nejde a pokud se tak stane, tak do toho musíte dát všechno! Reakce lidí, kteří vás podceňovali se změní a vy zjistíte, že je to naprosto úžasný pocit. To dobré být motivován, ale je dobré být také někým odsouzen. Důležité je se nenechat.

Na instagramu i zde na blogu jsem psala hodně i o běhání, kde též proběhla ze strany kamarádky demotivace. Tedy jednoduše mi na rovinu řekla, že 10km neuběhnu ani za půl roku a já jsem jí řekla, že do měsíce to na 100% uběhnu. Její reakce "to nedáš". Zpočátku mě trochu zklamalo, že mě kamarádka nepodpořila, cítila jsem se divně, ale zase jsem si řekla, že kdyby mě podpořila, tak bych se tolik nesnažila. 
Běhala jsem nepravidelně, někdy každý den, někdy ob den a každý den jsem běžela rychleji a dál. Najednou jsem stále mohla, stále jsem nebyla unavená a moje nohy mě stále nutili běžet. Můj mobil začal hlásit 9km a já jsem si řekla, že už tohle zvládnu. Den předtím jsem totiž měla 9,25km a tak jsem se musela na 100% překonat. 
Když jsem pokořila hranici 10km, tak právě ten den, kdy jsem to zaběhla jsem chtěla běžet ještě dál. Chtěla jsem svojí hranici posunout o dost výš, ale bohužel mě tlačil také čas. Můj manžel měl zrovna noční směnu a já zaběhla necelých 10 a půl km. Trochu zklamaná, ale zároveň potěšená jsem se pochlubila a byla jsem pochválená. Nesmírně velkou radost jsem z toho měla a svůj život vidím jako jeden velký cíl, ke kterému rozhodně dojdu ať se děje cokoliv.
Dávám si vysoké cíle a motivuji druhé, aby dělali totéž. Chci aby se lidé nenechali druhými demotivovat, chci aby byli šťastní a spokojení. A hlavně se měli rádi. 
Milovat svůj život a milovat to, co děláme. Poté až náš život stojí za to!

Outfit

Hlavní částí outfitu je na 100% sukně. Už jen tím kolik barev se v ní ukrývá, s naprosto jednoduchým střihem, splývavou látkou a hlavně 100% SAGISTYLE. Ach ano, tato sukně je po dlouhé době moje vlastní práce. Sukně kterou nikdo, i přes jednoduchý střih, jen tak mít nebude. 
Abych pravdu řekla, tak je tato sukně rychlo-výrobek a byla dokončená na poslední chvilku. Když jsem tu sukni začínala šít, tak jsem upřímně večer chodila spát celkem brzy, byla jsem extrémně vyčerpaná a potřebovala jsem nabrat sílu. Jeden večer jsem se překonala a udělala střih, sešila šev, vyžehlila a rozhodla se, že to došiji hned druhý den, kdy jsem si jí i chtěla vzít na sebe. 
Takže super, syn vstával skoro v půl 10 a já naštěstí o něco dříve, využila jsem toho k líčení, abych byla na 100% hotová, až bude sukně došitá. 
Můj manžel spal po noční a tak jsem na vše byla sama. Čapla jsem látku, šicí stroj, nakrmila dítě a vrhla jsem se na to. Mezitím, co jsem šila, párala a také se starala o dítě, jsem zjistila, že jestli nepohnu, tak jedu v nedodělané sukni. 100% rozhodnutá si jí prostě vzít!
Došla mi nit asi 3x, syn mě v nejhorší chvilce obtěžoval úplně nejvíce, za hlavou mi vřela žehlička a já byla totálně zpocená. Za půl hodiny musím vyrazit. Došila jsem poslední centimetry, probudila manžela a ještě sukni dovyžehlila, syn mezitím nudou usnul. 
Vystresovaná, že nestihnu dorazit včas, to každou minout bylo horší a horší. Nemohla jsem najít tílko, ani podprsenku :D. Nejlepší situace. 
Našla jsem to! K sukni jsem si tentokrát zvolila tmavě růžové tílko, oranžovou kabelku a černé sandálky se zlatou přezkou. 
Nejlepší na této sukni je, že ať si vezmete cokoliv, tak nikdy neuděláte chybu. Tedy aspoň doufám, že by to nikdo nedokázal :D. 

Jak se vám libí tento outfit? A co říkáte na sukni? Budu ráda za váš názor ♡
Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Top: Pimkie / Pásek, brýle: F&F / Kabelka: Promod / Sukně: SAGI Style / Boty: Botovo

S láskou,
Vaše SAGI ♡

09/09/2017

Trip: Bratislava, den třetí

2



Ráno nám nezačalo zrovna příjemně, hlavně díky mému nastavenému budíku, který signalizoval můj čas jít běhat. Bohužel probudil i maminku. Při pohledu ven jsme si řekli, že to na Děvín bohužel nevypadá, ale zatím jsme ještě nebyli na 100% rozhodnuté. Dokonce i já sama jsem ráno přemýšlela zda vyrazím běhat, nakonec mi to skutečně nedalo a začala jsem se oblékat, když jsem zjistila, že místo tílka nemám žádnou mikinu, tak to byl trochu problém :D. Naštěstí moje maminka měla více topů, než já a tak mi jeden na běhání vypůjčila. Nejspíše bych v tom tílku umrzla. 

Takto bych si uměla představit svůj každodenní běh. Díky tomu, že Bratislavu moc dobře stále neznám, rozhodla jsem běžet podél hradu a zároveň zjistit kudy se s maminkou vydáme, až tam půjdeme. Pršelo, klouzalo mi to a trochu jsem se bála, že sebou někde švihnu, no díky tomu mi ten běh dal zabrat ještě více. Jelikož už jsem nevěděla kam běžet mimo hrad, tak jsem zamířila zpátky k hotelu, kde jsem zjistila, že jsem běžela pouhé 4km. No myslím, že to bylo i dost velkou neznalostí BA, jinak si umím představit proběhnout to celé.
Na hotel jsem přiběhla červená jako rajče, zmoklá a do toho zpocená, nechtěla bych sebe vidět :D.... stačilo mi to v zrcadle.  

Mamince jsem sdělila, že venku je chladněji, prší a doufám, že přestane. Opravdu jsem chtěla vyrazit na plavbu lodí a podívat se na Děvín. Nicméně nám štěstí nepřálo. Měli jsme naštěstí plán číslo dvě a tak jsme tedy po neustálém dešti realizovali právě ten. Samozřejmě Bratislavský hrad, jak jinak, měli jsme ho přímo "za zadkem".

Po ranním běhu mi to nejspíše nestačilo, po běhání házím sprchu a letíme se nasnídat. Říkala jsem si, že se potřebuji pořádně najíst a tak jsem si nandala celkem velkou snídani, no vlastně jsem z toho snědla tak polovinu a už jsem mručela, že nemohu ani sousto :D. 
Po snídani šla maminka ještě odpočívat a já nahazovala "velmi známou" omítku, aby se mě už v hotelu tolik nebáli. Oblékla jsem se a vrhla se na líčení mírně spící maminky, to byla opravdu sranda :D. Nuž ženy vyparáděné a mohli jsme vyrazit. 

Díky tomu, že jsem ráno běžela jsem věděla i kudy máme k hradu jít, no nikdo by mi asi normálně za ty schody a kopec nepoděkoval, tak ještě abych se divila, že se usmívám skoro sama :D. Vlastně díky počasí se nedivím, že člověku není do smíchu. S deštníky v ruce jsme tedy kráčeli až k hradu.
Sakra musím uznat, že i když pršelo tak Bratislavský hrad stojí za návštěvu i kdyby vlastně jen procházku. Je to tam příjemné a atmosféra tam je úplně jiná, než jsem kdekoliv jinde zažila. Od dětství miluji návštěvy hradů a zámků, zřícenin. Cítila jsem se chvilku jak malá holka. 
Uvnitř hradu jsme nebyli, protože jsem hrozný škrt a chtěla jsem mít na oblečení :D.. Ostatně jsem chtěla ušetřit i za jídlo, ale to se mi nepodařilo :D... 

Na hradě jsme strávili celkem dlouhou dobu, jelikož jsem si fotila úplně všechno na telefon i foťák, dokonce jsem něco málo dávala na instagram do stories a samozřejmě jsem to tam hrozně obdivovala. Tam bych se mohla fotit a být pořád, no hned bych se tam i stěhovala. Mimochodem i když nemám ráda živé květy do ruky (resp.: hned mi chcípnou), tak zahrada je moje, samozřejmě radši by se o to měl starat někdo jiný, jelikož v mých rukách jí hrozí nebezpečí.
Dostat se z hradu bylo vtipnější, než se dostat k němu. Nebylo to tím, že bylo všude hafo turistů, ale jak pršelo, tak nám to mírně klouzalo. K hradu se jde po takovém strmějším kopečku, pro ty kdo tam ještě nebyli, nebo měli lepší cestu zpět. Takhle pomalu jsem ještě z kopečka nešla.

Kam jsme šli poté? No samozřejmě na vynikající zmrzlinu k Arthur Ice cream, nejlepší zmrzlina, skutečně. Věřím, že ještě doma se mi po ní bude hodně stýskat. Tentokrát jsem si dávala nugát a karamel. No hlavně, že jsem den předtím říkala, jak si dám jen jeden kopeček :D. R.I.P. dieta.

Poté, co jsme domlsali nejlepší zmrzlinu jsme se s maminkou rozdělili. Ta si šla odpočinout na hotel kvůli bolavým zádům a zároveň se mnou nechtěla chodit po krámech (úplně jí chápu ve všem). Zde se naše cesta rozdělila a já jsem šla navštívit Euroveu.
Cesta člověka, který se vůbec v BA nevyzná? Ani jsem se neptala, prostě jsem šla podle toho, jak jsem to den předtím viděla na mapě. Kdy jsem si nebyla jistá, tak jsem se rozhodla, že by bylo dobrý, kdybych si to zkontrolovala. Jo jedna malá chybička tam byla, ale nakonec bych tam stejně došla, jen bych více bloudila. 
Díky tomu, že si pamatuji cesty kterými chodím, tak se nikdy nebojím, že bych se ztratila, jen se musím hodně rozhlížet, abych viděla body, kterých se vždy chytím. Narazila jsem na obchod NOSENE, kam jsem skutečně moc chtěla, ale bohužel jsem netušila nejdříve kde jsou a navíc neměli ani otevřeno v neděli. Tak příště. 
Natočila jsem pár videí do stories, jelikož jsem si sama nudila a nikde nikdo, takže můj stud opadl a já klidně natáčela. Jelikož nám na SVK dobře rozumí, tak jsem stále dost stydlivá před druhými. Nicméně jsem byla dost překvapená, že jsem potkala tak strašně málo lidí. To bych si prosila občas i v Praze. Vlastně i v Plzni, nebudu to přeci jen házet na hlavní města.
Na mapách psali, že cesta z hotelu do Eurovea je cca 25minut, no jelikož jsme se s maminkou rozloučili 2 minuty od hotelu, tak jsem asi hodně rychlá, co se týče chůze. Za 15 minut jsem byla a říkal si první dojem. 

Eurovea je z venku opravdu krásná i její pasáž je, nicméně když jsem tam brouzdala více jak hodinu tam a zpátky, jelikož jsem trochu bloudila mezi patry, tedy pokaždé jsem byla trochu dezorientovaná, měla jsem pocit, že se nacházím ve skleníku. Nicméně jsem si nakoupila vše potřebné a byla spokojená... a zpocená.
Záhadným způsobem se udělalo nádherné počasí. Opravdu bylo teplo, až se mi tomu nechtělo věřit, ač už by jsme to na loď nestihli, tak jsem vyrazila zpátky do hotelu. Tentokrát jsem rychle nešla, jelikož by mi bylo ještě větší horko a snažila jsem se držet pouze ve stínu, abych náhodou neztmavla o 0,0001 odstín. Zavolala jsem mamince, kterou jsem tím samozřejmě probudila, abych jí řekla, že už jdu a že půjdeme na pozdní oběd s večeří spojený. Moc nadšená nebyla. Heh.
Mamince jsem ukázala vše, co jsem si stihla koupit, povyprávěla jak to tam vypadá a že vůbec nevadí, že tam nebyla, jelikož by jsme trpěli obě dvě :D. 

Tentokrát jsme na pozdní oběd vyrazili na Milenium Cafe, kde jsem se s prominutím nažrala jako prase. Chtěli jsme poslední den změnu a já jsem stále nevěděla, co si mám dávat apod.. Moje maminka si vybrala rizoto, který vypadalo fakt dobře, já ho totiž nejím, ale když jsem ho viděla, tak bych si ho i dala. No a teď pozor, já která vím, že mi po tom bude špatně, jsem si objednala pizzu. Pizzu jsem snědla do poloviny a ještě jsem si objednala palačinku s mascarpone a že ta palačinka vůbec nebyla malá, ale byla fakt jako výborná :D. Jo i já sama jsem se divila, že se to do mě vešlo. 
Nakonec jsem snědla ještě jeden kousek pizzy a už jsem byla opravdu úplně plná. No bylo to vynikající. Navíc jsme si opět povídali s příjemným personálem, takže to byla třešnička k poslednímu dni. 
Nejlepší byla situace, kdy jsem svojí mamince řekla "proč se jídlo neukládá do prs, ale do břicha" a moje maminka se na to zeptala šéfa a v tu chvilku se začala opravdu pěkná konverzace. Velice krátká, ale stručná.
Řekla jsem mu, že až vymyslí tento způsob, že už jinam chodit nebudu a on mi na to odpověděl "ale nebojte, já jsem se za celou dobu ani nepodíval", na to jsem reagovala "nedivím se, když ani nemáte na co se podívat"... chvilka pro smích... "máte výhodu, že se vám muži vždy koukají do očí", "no oni by ani neměli kam jinam koukat"... Takto příjemně a s vtipem jsme zakončili oběd v Milenium cafe.

Poté, co jsme svoje naspaná bříška vytáhli na procházku, jsme si snad užívali tu Bratislavu ještě více. Určitě to bylo i počasím, ale také jsme byli najedené a maminka odpočinutá. Fotili jsme se a dělali hrozně blbosti, nasmáli jsme se opravdu hodně. 
A teď malá vsuvka, kdy maminka měla něco, co jsem jí objednala v rámci spolupráce se Zaful. Dlouhá asymetrická tunika a batůžek udělali mojí mamince velkou radost a mě ještě větší. Díky tomu vám mohu představit i sekci pro PLUS SIZE, kde se dá najít spoustu zajímavých kousků a nemusíte se bát, že by vám to nebylo. Ze slov mojí maminky vyplynulo i to, že být to delší, nosila by to i jako šaty. Spíše se nám stalo, že jsou šaty v oblasti průramků a prsou velké a tak jsem se rozhodla to vzít do svých rukou a mamince to upravit tak, aby to mohla nosit i bez tílka. 
 No je to kočka ♡. Musela jsem jí i nafotit, abych se o to podělila, jak jí to sekne ♡.

Nafoceno, vyblbnuto a honem na hotel. Proč tam? No jelikož jsem za celou dobu výletu v BA jen po večerech pila alkohol, tak se to vlastně ani nezměnilo :D. I poslední den jsme se totiž rozhodli dát si pár drinků a to opět v již zmíněném Milenium Cafe. Na to, aby jsme tam mohli trávit čas jsme se museli také obléknout, jelikož jsme chtěli sedět venku. 
Vlastně jsme se moc dlouho nezdrželi a vyrazili jsme pít. Mezitím jsme si ještě trochu blbli, co to šlo až jsme usedli k našemu rezervovanému stolku. Říkám vám, že to byl krásně strávený poslední večer. Přišli se s námi rozloučit i z restaurace u Zlatého jeleňa, kdy nám přáli krásnou cestu. Zakoupili jsme majiteli a servírce drink, povídali jsme si s cizími staršími muži, kteří tam diskutovali chvilku se servírkou a pak se vrhli na nás. 
Opravdu tolik zábavy jsem nezažila ještě ani jednou v Čechách. Byli jsme tam až do zavíračky a i oni nám popřáli krásnou cestu a také brzký návrat do BA. 

Byla jsem přesvědčená o tom, že v BA jsou opravdu milý lidé a rozhodně se domů budu vracet smutná, jelikož opouštím příjemné město a příjemné lidi. 


Jelikož z posledního dne bych se neměla o co podělit, tak tu mám ještě pár vět na závěr.

Když jsme se ráno nasnídali, sbalili si věci, tak i přes to, že mi kluci chyběli, tak jsme se z BA nechtěla vracet domů. Spíše bych byla radši, kdyby oni přijeli za mnou. 
Nicméně sbalit kufry byla taky velká sranda. Autobus z BA nám jel v půl 10, zavolali jsme si taxi, rozloučili se s personálem a vyrazili. Celá cesta pro mě byla skutečně plná energie, plná skvělých a milých lidí, takto pozitivní bych chtěla být v každém městě které navštívím.
Rozhodně bych Bratislavu zařadila do míst, kam se chci vracet. Chci poznat i lidi, kteří tam žijí, to je vše, co se mi honí hlavou cestou domů.

Po návratu domů jsem byla úplně sama doma, což bylo na jednu stranu super, jelikož jsem měla klid na vybalení, klid na nový článek a dokonce jsem se i vyspala. Nejspíše byla potřeba, abych nabrala energii než se mi vrátí moje lásky. 

Jsem šťastná, že jsem poznala naše sousedy a přímo jejich hlavní město. Odnesla jsem si krásné chvilky s maminkou, nakoupila jsem si, poznala milé lidi a k celému výletu jsem neměla ani jednu výtku. 

Zatím sbohem Bratislavo!


S láskou,
Vaše SAGI ♡
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...