25/04/2017

Lace-up boots

2


Přestávala jsem věřit, že dny můžou být i krásné. Vliv počasí na náladu je občas až neuvěřitelná. Minimum energie, člověku se nechce vůbec nic dělat a navíc nemůže jít ani s dítětem na hřiště nebo se jen projít. Samozřejmě aprílové počasí se nikdy nezmění a rovnou vystřídá všechna roční období, takže když jsem se dívala z okna a viděla sníh, tak jsem myslela, že půjdeme brzy s malým ještě bobovat, ale nač to myslím, naštěstí "ťuk ťuk" je sníh pryč a já doufám, že ho uvidím nejdříve až v prosinci a ještě lépe se ho dočkám na Vánoce. 
Brrr, až je mi zima, jen na to myslím, takže se trošku zahřejeme. Když se dalo počasí ještě snést a občas zasvítilo sluníčko, tak jsem vyrazila na jednu z našich Plzeňských vyhlídek, kde to je krásné, ale většinou je tam skutečně moc lidí. Vzhledem k počasí se nikomu moc ven asi nechtělo, ale u mě byl opak pravdou. Pořád bych byla někde, nejlépe sama a měla chvilku klid.

Ach ano klid mi občas dost chybí, moje dítě je na baterky, které se nevybíjejí. Věřte nebo ne, ale za celou dobu na rodičovské jsem nezažila takový stres. Nemůžeme nikde nic položit, nikde nic nechat a nedej bože, když něco zapomeneš, tak už to nenajdeš. To přeháním, možná, trochu.
Jednou mu manžel půjčil klíče, protože malý rád všechno "odemyká" i když to neumí, tak se snaží, je to roztomilé. Nicméně ho to přestalo bavit, někde je položil a tatínek odcházel s mými klíči do práce :D. Stále mám pocit, že nám doma něco chybí, ale jelikož si už nevybavím, co to bylo, tak to nebylo důležité. 
Oboustranná lepící páska je opravdu dobrá věc :D ano jsem žena, ale náhodou to ocenil i můj muž. Psala jsem už jednou, možná víckrát, že malý leze do ledničky a mě už to skutečně lezlo na nervy, že jsem vzala oboustrannou lepenku a prostě to přilepila. Upřímně jsem trochu váhala zda něco nezničíme. Ale víte co? Ono to funguje a perfektně. Nemusím se bát o vajíčka :D. 

Odbočování od toho, co jsem chtěla mi vždy šlo i při mluvení.

Žlutá barva se stala letošní měsíc opravdu mojí favoritkou a sama tomu nemohu uvěřit. Tyto kalhoty jsou super pro člověka, jako jsem já, který miluje vše do pasu, ale jedinou nevýhodou je, že se hodně mačkají. Vyžehlím je před tím a po čas cesty, jakoby žehlené nebyli. Ale tak to u některých kousků je a člověk tomu nezabrání. Bavlna je bavlna. 
Dalším kouskem, který doplňuje výrazné žluté kalhoty je tmavě zelená halenka, kterou jsem si kupovala v sekáči za opravdu pár korun, to víte velké slevy a já jsem jak smyslů zbavená. Ostatně to se děje normálně :D. 
Loni jsem si oblíbila šněrování u bot a letos se to není jinak, tyto hnědé lodičky jsou moje topky v botníku. Zamilovaná až po uši o svých bot, jsem ji zkombinovala s ladící kabelkou, kterou mám díky spolupráci už opravdu dlouho a vůbec neomrzela. Nemyslím si, že vydrží nějak extra dlouho, ale zatím drží a já jsem za ní fakt ráda. 
Koženková bunda, byl kousek na víc v případě, že by bylo chladno, což nakonec i docela bylo a jsem ráda, že nezůstala doma. Nově přibyli do mých doplňků i brýle, které byli na Velikonoce ve slevě, což prostě je super. 

Co říkáte na tyto kalhoty a na tuto kombinaci barev? 

Foto: Klárka


Bunda: Primark / Top: Textile House / Kalhoty: Promod / Kabelka: Gamiss / Boty: Botovo / Hodinky: Zaful / Brýle: F&F

S láskou,
Vaše SAGI ♡

22/04/2017

Brush holders Dresslily

6

Ruku na srdce, ale každý děláme chyby. No mě se stala opravdu perlička a to při objednávání ve spolupráci s Dresslily. Ten pocit, když očekáváte něco úplně jiného a pak na to koukáte jako pako, nakonec zjistíte, že jste opravdu pako a ještě blbě čtete :D. 
Ach ano, přesně to se mi stalo a když mi přišel balíček, tak jsem na to koukala a přemýšlela, co to je. No po chvilce jsem to raději zkontrolovala a nazvala se idiotem, nicméně jsem se nad tím samozřejmě zasmála a věděla, že mám zatraceně pořádně číst ty názvy, které jsou celkem dost vidět.

Abych tedy upřesnila o co jde, tak šlo o objednávku štětců se stojánky, ale jaksi to byly jen ty stojánky. Ano mohlo mi to dojít vzhledem k ceně, ale znáte to, tyto eshopy mají za pár kaček kde co. 
Z recenze na štětce, které jsem chtěla především kvůli doporučení, ale také kvůli soutěži se bohužel prodlouží. Ale nezoufejte, jeden stojánek už mám pro Vás schovaný a štětce jsou na cestě ♡.


Tak a teď se dostanu konečně ke stojánkům, podle kterých jsem i vybírala. Prvním byl tento tmavě růžový, musím přiznat, že přišli až neuvěřitelně zabalené, aby se neponičili a to doslova. Nejen, že byli zabalené v sukni, tričku, ale také v bublinkové fólii a ještě měli veškeré části olepené. Za to opravdu velké plus! 
Tento růžový je pro patnáct štětců a prozatím mi slouží na těch mých pár štětečků, které musím také doplnit. Také výborná dekorace a když zrovna kreslím, tak tam mohu hodit i pastelky, heh. 
PS: byl olepen tak moc, že jsem si zničila nehty u všech těch dílků a pak jsem byla ráda, když jsem ho složila. Je to klasický plastový stojánek na štětce.


Tento stříbrný mě celkem překvapil, je totiž naprosto roztomilý. Nevím proč mám ten pocit, ale bylo to první co jsem prohlásila, když jsem vytahovala ty kousky. Kecám první, co jsem prohlásila bylo "co to sakra má za povrch" - abych vysvětlila, byla na něm průhledná fólie, která šla aspoň dobře dolů. Když jsem fólii sundala, tak už to bylo roztomilé. Tento stojánek je pro 10 štětců a na ty již čekám. Takže pokud jste na to ještě nepřišli, tak je to tento stojánek o který budete soutěžit, až dorazí štětce ♡. 

Oba stojánky se dají rozložit, jelikož jsou na dílky. Já doufám, že se Vám tyto stojánky aspoň líbí a doufám, že se budete těšit na soutěž, která bude předpokládám v půlce května ♡. 
Cítím se opravdu hloupě při takové chybě, když jsem chtěla někomu udělat radost a nakonec jsem to mírně podělala :D. 

S láskou,
Vaše SAGI ♡

20/04/2017

Probuzení & ráno

4


Rána jsou opravdu hrozná a když jsem chodila do školy, tak jsem je reálně proklínala. Na základní škole jsem hrála na rodiče ukrutné bolesti, abych zrovna nemusela do školy a nakonec zůstala doma a ještě spala. Někdy jsem bez přemýšlení opravdu zaspala a utíkala do školy jako divá. No každý byl nějaký na cestě životem. 

Po základní škole se jakási část mě úplně změnila a na střední školu jsem chodila, jako nejpilnější studentka a díky dobrým výsledkům jsem byla i dost pyšná. Stále jsem slyšela, zda nechci jít za školu, prostě jen tak a já jsem stále povídala těch svých tisíc příběhů, proč nemohu. Na své první střední škole jsem se dozvěděla někdy už při konci prvního pololetí, že na té škole nebudu a že budu končit. Vtipné bylo, že má třídní učitelka dokonce říkala, proč do školy chodím tak často a nedělám něco jiného, že se to často nevidí. Upřímně jsem neviděla smysl v tom, že bych měla trávit veškerý svůj čas doma, když by všichni stejně byli ve škole. 
Ale dost, nejsem zas takový andílek. Když jsem věděla, že mi o nic nejde, tak jsem po prvé v životě šla opravdu za školu. Pro mě to bylo skoro jako hraní si na zločince, no hlavně ať mě nikdo nevidí :D. Moje kamarádka z jiné třídy a o rok víš, to samozřejmě táhla se mnou, ale už pár "zátahů" měla za sebou, ale musím uznat, že to tenkrát byla zábava.

Ach když jsme u střední školy, tak opět něco k Liberci, kde jak už víte jsem studovala. Obor který miluji a jsem šťastná za to kolik jsem se toho naučila, opravdu jsem za to ráda. Nicméně v druhém ročníku na této škole se mnou výrazně mávalo všechno. A to opravdu všechno. Ve druhém ročníku skončila má první láska a celkem dlouho jsem se přes to nesla, což se odrazilo i na mé fyzické stránce, kdy jsem zhubla na nějakých 47kg při výšce 170cm a nakonec samozřejmě i psychická stránka. Ráno jsem byla unavená o dost víc a nechtěla z postele vstát, ano opravdu jsem si nešla do školy, ale tak nějak mi to díky tomu procházelo. Časem jsem začala být líná a díky svému stále dobrému prospěchu jsem si raději prospala, než abych do té školy dorazila. 
Když můj druhý ročník skončil, tak jsem se za sebe styděla, byla to ostuda. Mé chování a všechno okolo. Ano je náročné vstávat z postele, hlavně v zimě, ale to chování bylo šílené (nafackovala bych si). 

Na tom všem je ironické právě to, že nejvíc na celém průběhu dne zbožňuji rána. To je změna co? Samozřejmě, že momentálně nemám na výběr a když je vzhůru syn, tak jde i maminka. Ale já Vám "povím" proč ty rána, tak moc miluji. 
Nehledě na čas si můj syn zvykl chodit k nám dospat "poslední" hodiny či minuty, vždy mě to proudí a vždy mi vběhne přímo do náruče, položím vedle sebe a spíme. Jakýsi rituál se z toho stal. Občas mě probudí noha v hlavě, silný kopanec nebo suveréní facka přímo do oka, někdy je to i příjemnější a kopanec cítím jen v břiše a nebo si hraje s mými vlasy a já se doslova v tu chvilku ježím. Můj syn dokáže přichystat toho nejlepšího budíčka, ale někdy dokáže být něžný a i kdyby nebyl, tak ty rána mám opravdu ráda ♡. Hladí mě po tváři ♡, směje se, dává pusinky a je stejně líný vylézt z postele jako my, tedy spíše jako já, manžel je ještě línější :D. Hrajeme si spolu na posteli a on nepatrně budí i tatínka, mě opět přiletí nějaká ta facka, no nedávno jsem dostala opravdu pěkný kopanec do rtu, že se mi udělala modřina a měla jsem tam pěkný otisk zubu :D. Příjemné! 
Stále ležíme a já ho lechtám, on začíná utíkat z postele a to je náznak toho, že lenost končí a jde se makat. 
Je mi jedno, zda je venku krásně nebo ošklivo, tyto rána jsou totiž dokonalá ať už je jakékoliv počasí ♡. Ráno mě nastartuje i kdybych spala jen 4 hodiny (také se stává). Jen po vylezení z postele začíná menší peklo :D aneb ďábel se rozuteče po bytě ♡. 

A jak jste na tom s ránem vy? Nesnášíte vstávání a nebo jak jste na tom nebyli ve škole? 

Outfit
Jak nezvyklé vidět opět žlutou barvu. Musím uznat, že jsem si ji opravdu oblíbila a reálně jí nosím (možná) až moc často. S manželem jsem byla na nákupu a vlastně neplánovaně jsem narazila na tyto kalhoty, které si mě okamžitě získali díky tomu dokonale vysokému pasu ♡. Právě slintám nad kalhotami (bože), jsou nadmíru pohodlné, jen mi mrzí ta mačkavost a že v nich vypadám jako hroch :D, ale i tak je ráda nosím. 
Jelikož jsem na focení vyrazila i se synem, který jedinečně nespal a dokonce se se mnou i vyfotil, obula jsem si polobotky, po dlouhé době a do celkem chladného počasí. Určitě jste si všimli jak příjemné počasí tu posledních pár dní (trochu víc) máme, ty lehce omrzlé holé nožky byli lepší jak normální led :D.  Ach miluji, kdy nevychytám počasí. 
Ke krásným žlutým kalhotám jsem vybrala kombinaci vínové, kterou můžete vidět na halence a také samozřejmě jsem se nevyhnula černé barvě v podobě již zmíněných bot, kabátu a kabelky.

Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Top: Zara / Kalhoty: Promod / Kabát: Textile House / Kabelka: Noire / Choker, hodinky: Zaful / Boty: Primark

S láskou,
Vaše SAGI ♡

18/04/2017

Yellow & White

2


Velikonoce jsou za námi a já musím uznat, že jsem si je letos opravdu užila se vším všudy. Navštívili jsme manželovu rodinu i s naší ratolestí, ale jaksi naše cesta nebyla úplně dokonalá. Vím, že jsou lidé pro které je život přítěží, ale rozhodně jsem nečekala, že toho někdy budu svědky. Vlastně si to myslím o spoustě věcech.
Aneb ač se stalo něco zlého, vše okolo bylo natolik dobré, že to mé myšlenky uklidnilo.

Přiznám se, že jsem sama byla kdysi "magor" a přemýšlela o tom, jaká je smrt (ano opravdu jsem o tom přemýšlela v těžkých chvilkách). Některá rozhodnutí v životě jsou natolik náročná na psychiku člověka, až se rozhodně k tomu vzít si to nejcennější, co mu bylo dáno. 

Můj příběh
Byla jsem v pubertě, procházela první láskou a po jejím skončení jsem neviděla nic jiného, než beznaděj a smutek. Ano první lásky většinou hodně bolí, ale časem se na ně člověk dívá s úsměvem. Nicméně se to nedělo jen v pubertě po první lásce, dělo se to i po porodu a nikdy jsem o tom veřejně nemluvila a do detailu asi ani mluvit nebudu. 
Možná máte vlastní zkušenosti a možná znáte někoho ve svém okolí. Člověk, který byl na dně svých možností, finance nestačili na všechno a prostě jsem já osobně upadla do depresí. Nevěděla jsem, co mám dělat. Bylo mi trapné půjčovat si peníze, ale nebyla jiná možnost, pokud jsme nechtěli skončit špatně. Člověk, který mi pomohl ví moc dobře, jak jsem se cítila a jak bylo těžké o peníze "žádat", ale ano je to tak. Půjčila jsem si, abych nás dostala z krize. Bylo to první rozdmychávání toho špatného, co nemělo vzejít. 
Psala jsem to již několikrát, že jsem měla deprese z vlastního těla a díky tomu byla moje nálada neovladatelná. Trpěl manžel i syn. Hádky a všechno mě dostali do stavu, kdy jsem na manžela vychrlila větu "také tu nemusím být", ano bylo to v tom smyslu, že vůbec. Všichni mě vnímali špatně, pro některé jsem prostě nebyla dokonalou matkou a stále nejsem a nikdy nebudu. Měla jsem chuť odejít, ale když jsem viděla vždy svého syna, tak jsem věděla, že nemohu. Plakala jsem po večerech u jeho postýlky, jak jsem měla špatné myšlenky a zároveň se omlouvala, že jsem byla bezdůvodně zlá a protivná. Nechtěla jsem vidět z vrchu jak trpí moje rodina a díky tomu okamžiku jsem si uvědomila, jak je mi život opravdu cenný, jak moc miluji svojí rodinu a že bych je reálně nedokázala opustit. 
Změnila jsem se díky tomu, ale věřím že žít život není úplně jednoduché, rozhodně ho nebudu ukončovat takovým způsobem, kterým to dělají jiní, kteří se nedokáži přes problémy přenést. 

Proč jsem tento příběh psala? Jelikož jsem si i přes všechny věci uvědomila, kde je mé místo a proč nechci odejít úplně pryč. Každý má mít svůj názor, každý má spoustu problémů, ale nikdy by to neměl řešit sebevraždou. Život je velmi cenný, vzácný a nádherný, proklínám každou chvilku, kdy jsem zaryla byť jen kousek ostří do mé kůže a mohu být ráda, že z toho nemám "pozůstatky". O tom možná příště. 

Právě paní, která se v pátek rozhodla skončit své trápení, mě donutila si na všechno vzpomenout. Proto se podělím ještě o kousek z Velikonoc, kterými to všechno začalo.

S manželem jsme na Velký pátek jeli na návštěvu za jeho rodinou, což jsem již zmínila na začátku. Den před tím jsme zjistili, že je výluka a nejspíše pojedeme autobusem, což se v den odjezdu změnilo a vlaky jezdili. Zpočátku jsme byli celkově zmatení díky té šílené výluce a celkově je teď Plzeň úplně šílená. 
Syn nám po čas nákupů usnul, takže aspoň s ním byl klid při cestě a nechtěl běhat ve vlaku. Po pravdě jsme si ještě museli zjistit, zda nastupujeme do správného, jelikož to byl fakt hrozný zmatek :D. Díky výluce jsme stáli na jedné ze zastávek a čekali až projede vlak z protější strany. Byli jsme až v posledním vagónu, takže jsme netušili proč stojíme pořád a zda už se aspoň ten vlak blíží. Syn se mezitím probudil, ale naštěstí byl natolik unavený, že se mu z kočárku prostě nechtělo ven. 
Konečně jsme se rozjeli, ale najednou jsme prudce zastavili. Co se sakra stalo? Upřímně jsem si myslela, že se špatně "přehodili" kolejnice a třebas je teď "upravuje", takže jsem zpočátku fakt neměla na mysli nic špatného. 
Můj "mateřský sluch" je až moc citlivý občas :D a tak jsem zaslechla z dálky blížící se vrtulník, kterého zvuk stále sílil a proletěl malý kousek nad vagóny a pak to začalo. Co se skutečně stalo? Někoho srazil vlak? Žije ten člověk? Zpočátku mě upřímně napadlo i to, že se člověk nezavřel a při rozjezdu vlaku upadl. Ano spekulace. 
Všichni jsme znalecky koukali k okna, tedy já koukal z počátku jen přes okno a když jsem zalezla, tak byli úplně všichni ve vagónek v oknech. Můj manžel to vymyslel trochu lépe a rovnou vylezl z vlaku :D. Koukali jsme se, co se tedy stalo a nic jsme stále netušili. Najednou proběhli hasiči a že jich nebylo málo. Prohlédli všechny vagóny zda jsou lidé v pořádku, což naštěstí podle hlášení byli. 
A teď se dostanu k tomu, jak jsem se všechno dozvěděla. Přišla k nám totiž průvodčí a říkala, že tohle bude na 2 hodiny, no představte si s dítětem, které sotva posedí být 2 hodiny ve vlaku, který se ani nehne. Zeptala jsem se jí, co se přesně stalo, zda to může říct a ona odpověděla, že paní skočila pod vlak, když se rozjel. No paráda, opravdu paráda a to nemyslím ve zlém, nemám ráda když lidé umírají, ale když už se chci zabít, tak přeci skočím pod jedoucí vlak a ne když se rozjede. Vlastně takhle přemýšlela velká většina lidí, ale zároveň jsem ráda, že se to nestalo. 
Nakonec jsme se přesouvali z vlaku do náhradních autobusů, kam bylo velice zajímavé dostat kočárky a děti. Ve zprávách jsme se již dočetli, že paní přežila a to je vše. 

Musím uznat, že je to neskutečně nepříjemný zážitek a nechtěla bych ho zažít už vůbec a to jsem to nemusela ani vidět, viděla jsem pouze jak ležela na kolejích vedle a hýbala se. Jsem ráda, že nebyli žádné končetiny na jiných místech apod.. A jsem ráda, že můj syn tohle vůbec nevnímal na rozdíl od dětí, které cestovali v předních vagónech a viděli to z blízka. I když vlak nejel rychle, tak rozhodně nevyjde bez šrámů a rozhodně se to neobejde bez následků ať už fyzických nebo psychických, které možná i sama měla. 

O životě by lidé měli smýšlet, jako na nejcennější dar, který nám byl dán a i když máme problémy, tak je rozhodně takto neřešil. Žijeme jen jednou, možná, ale nikdo vám nedokáže či je to pravda nebo ne. Hranice mezi životem a smrtí je už tak dost tenká a tak není důvod, aby jsme jí tak moc chtěli "přerušit".

Zbytek dne jsme měli klidný a úplně úžasný, tak moc že jsem zapomněla na všechno okolo této cesty. Lítali jsme se synem venku, švagrové mi našli první šedý vlas a po "fotbálku" s chlapy jsem si odnesla modřinu od špatně nakopnutého míče, ale byla jsem šťastná a spokojená. 

Outfit
Jednoduchý jarní městský outfit do "každého počasí", když nepočítáme tu bílou barvu. Ano bílá se hodí spíše do sucha a proto tu první větu neberte doslova. Žlutá barva se letos na jaře stala mojí favoritkou a čím dál častěji se přistihnu, jak ji mám na sobě. No vlastně mám skoro stále v hlavě především kombinace k žluté.
Například žlutá dlouhá vesta je kousek, který jsem si myslela, že si vezmu jednou a konec, nicméně jsem s ním už vytvořila tolik outfitů, že tomu sama stěží věřím. Je to výrazný prvek a v kombinaci s bílou mi rozsvítil celý den. Navíc se mi k hořčičné žluté hodně líbí právě hnědá, kterou jsem i do outfitu zakomponovala v podobě kabelky. 

Jak se vám tento jednoduchý outfit libí? A jak jste si užili Velikonoční svátky? Budu ráda pokud mi napíšete například i Váš zážitek z Velikonoc.

Foto: Klárka


Top: Pimkie / Vesta, pásek: Shein / Kalhoty, brýle: Primark / Hodinky: Zaful / Kabelka: Gamiss / Boty: New Yorker

S láskou,
Vaše SAGI ♡

15/04/2017

Pět anime, kterými to začalo

8


Píše se rok 2004 a tou dobou dívka, měla již svůj pokoj a dokonce i televizi. Dříve se dívala na televizi hodně, ale spíše na dětské pořady, které dávali na Jetixu nebo Supermaxu, vlastně to vše do již zmíněného roku. Ano ta dívka ponocovala a najednou narazila na A+, program který zná poměrně dost lidí, spíše stejného věku a nebo starší. 
Už jak malá jsem měla více zájem o animované filmy, seriály než o klasické. Vlastně sama nevím proč, ale jsem naprosto spokojená. Už jako malá jsem věděla na co se dívám, dokonce jsem díky tomu poznala o velkou většinu více anime.

Ano toto je článek, který nesouvisí s módou, ale souvisí se mnou, jakožto člověkem (možná). A před tím, než vyjmenuji 5 anime, kterými to začalo se podělím o to, jak moc to ovlivnilo můj život. 

Sama si myslím, že jsem dokázala být přátelštější a dokonce jsem měla zájem o to poznávat lidi, kteří též sledují, to co já. No upřímně jich tou dobou bylo opravdu hodně málo. Nicméně jsem poznala kamarádku z Prahy se kterou se do dnes vídám. Vlastně jsem poznala hned pár skvělých lidí, nicméně tou dobou nikdo moc nevěděl o co jde a tak jsem skrývala "svojí úchylku". 
Musela jsem být před začátkem vysílání A+ doma, abych stihla všechno shlédnout. Chtěla jsem, aby to dávalo celý den, ale mám pocit, že takhle jsem si více užila své mládí - přes den pryč a večer televize. 

Možná teď budu hodně lidem připadat naprosto šíleně, ale první cosplay který jsem dělala byl z Rurouni Kenshin, který jsem si i ušila a další věc je, že to byl právě Kenshin, což byl muž. Měla jsem tou dobou celkem "mužnou stránku" - ne v tom smyslu, že bych byla na holky, ale v tom smyslu, že mě bavilo, ze sebe kluka dělat. 
Mým dalším cosplayem byla Kagome, kterou jsem si též ušila, ale jediné co mi zbylo z cosplaye je halenka, nicméně je mi vše obrovské a já si říkám "to jsem byla fakt tak tlustá?" :D. Asi ano.

Já a mé líčení. Co to s tím má společného? No věřte, že hodně. Právě linky jsem si začala líčit díky sledování anime, vlastně netuším jak mě to tou dobou napadlo, na internetu jsem si tutoriály nikdy nevyhledávala, ale sama jsem se rozhodla si dělat linky. Dříve jsem samozřejmě nosila různý typ, jeden čas dokonce i celočerné oči - alias emo móda :D. Ano i já jsem byla velmi vážné EMO :D.

Bože takto si vzpomenout je opravdu šílené, já když si vzpomenu jak jsem byla totálně praštěná, tak to opravdu stojí za to. Například: kdo asi vylezl v růžovém králíkovi a vezl se po Plzni? Ano to budu já. Kdo se oblékal jako školačka? Jo to budu zase já :D. Ale nechtějte nikdy vědět jak jsem vypadala. Já se musím opravdu smát. 
Byla jsem považována za magora, kdy se to okolí dozvědělo, jelikož jsem byla (stále jsem) posedlá. Dokonce jsem už měla mezi anime muži partnery, ale nejsem hloupá abych nevěděla, že je to na nekonečno procent nereálné. I tak jsem chtěla aby existovali v tu dobu.
Netuším proč, ale mám pocit, že ti co dělají "scénáře" k anime hrozně, ale hrozně moc rozumí ženám. Že by to psala sama žena? No možná občas, ale věřte nebo ne opravdu nejsem jediná, která je hotová z povahy toho "idola" :D. Neberte to prosím doslova.

Tak a abych už přešla k tomu, co jsem chtěla. Zde máte mých 5 anime, kterými to začalo a to hezky od prvního. 

1. InuYasha
Mé první anime, mé oblíbené a moje doživotní srdcovka. 
Děj anime se odehrává v přítomnosti, ale zároveň i v daleké minulosti, kde žili démoni a kněžky. Kagome - ano moje oblíbená postava a druhý cosplay, je dívka která spadne do studny a rázem se objeví v naprosto jiné době. A s kým se asi střetne? No přeci s osudovou láskou Inuyashou, což sama ještě netuší. 
No jelikož nechci vysloveně psát do detailu, co vše tam je, tak se budete muset podívat sami. Dokázala bych se o tomto anime rozepsat opravdu hodně, ale pak by to nebylo ono. 

2. Yu Yu Hakusho
Ach ano, můj tým snů. Anime plný střetů a bojů, nakonec i kapka romantiky a dokonce i smutku, ale především to je akční komedie. Příběh pojednává ho chlapci Yusukem, delikvent, záškolák, který se rozhodne zachránit chlapce a tím i zemře. Tím to ale nekončí, jelikož zemřít samozřejmě neměl. Dostane šanci se vrátit mezi živé, ale pod podmínkou... Více už nepovím.
No mým favoritem byl tou dobou Kurama, který žil v lidské podobě, ale jinak byl démon ♡. To byla první postava do které jsem se "zaláskovala". Nicméně tento příběh se mi vryl do srdce.
Když se teď koukám na tyto stará anime, tak vidím jaký je rozdíl nejen v animaci, ale celkově. Musím přiznat, že mě bavili spíše žánry, které se odehrávali v "minulosti". 
Toto anime moc lidí nepoznalo, jelikož se vysílalo celkem krátce, ale já jsem dokonce přemluvila na poslední díly své rodiče, aby mi to v době, kdy budu na táboře nahráli na kazetu a do teď máme kazety u rodičů a moje poslední díly YYH budou stále k nalezení ♡. 

3. Kiddy Grade
Pro mě kdysi strašně nepochopitelné anime, ale zároveň jsem ho měla ráda. Nicméně teprv, když jsem si ho pustila po druhé jsem konečně pochopila děj. Tenkrát pro mě bylo zvláštní, že jsou tam stále jiné holky apod.. Nicméně Lumiere pro mě byla favoritka, nicméně na její cosplay jsem se fakt necítila, jelikož bych musela na sobě mít "něco jako bikiny" a jelikož se stydím opravdu od útlého věku, tak to nepřicházelo v úvahu. 
Abych tedy malinko přiblížila samotné anime. Jde samozřejmě o hlavní hrdinky Eclair a Lumiere, které až vypadají mladě, tak žijí několik století. Mají nadpřirozené schopnosti, pracují pro GOTT, což je ve zkratce něco jako policie na hodně jiné úrovni. Nakonec se spiknout proti celému vedení a tak začíná příběh, kde i ony sami "mění podobu" a to vlastně doslova. 

4. Gakkou no Kaidan
Jiní to můžou znát pod "Strašidelné historky". Jako mála jsem se skutečně bála na toto anime koukat, ale stejně jsem na něj koukala. Občas jsem si zalezla pod deku s tím, že na mě přijde bubák. Nicméně nepřišel a já mohla spokojeně (s nočními můrami) jít spát. 
Jde o příběh dívky Satsuki, která se se svým bratrem a otcem po smrti matky odstěhuje do jejího rodného města. Seznámí se svými spolužáky (nechci jmenovat všechna jména) a jejich příběh se odehrává v "zapomenuté škole" do které vstoupí vlastně poprvé a od té doby se bude dít spoustu "paranormálních aktivit". Nevím, zda je toto anime ještě k nalezení, ale myslím, že bych si ho pustila znovu a trochu zavzpomínala a zasmála se nad tím "jaký jsem měla strach. 

Tyto 4 anime patří mezi mé první, dávno již skončili a již už nemají žádné nové díly. A teď přijde další, které zná téměř každý smrtelník. 

5. Naruto
Ano, jak jinak než Naruto, který je u mě takovým nesmrtelným anime i když s námi vlastně ty postavy stárly. Abych pravdu řekla, tak jsem zpočátku Naruta nesledovala, protože to bylo furt Naruto tam a Naruto tamhle. Lezlo mi to trochu krkem a navíc český dabing -_- otřesné. 
Časem jsem se na Naruta dívala znova a prostě mě to drží až do teď. Ano Naruto, ač už jejich další generace stále pokračuje. Je to anime které se mnou a nejen se mnou, stárlo. 
Myslím, že Naruto patří mezi ty nejznámější po celém světě a ani já nejsem výjimka. 
Doba kde jsou ninjové, nepřátelé, zvraty, ale i láska a nespočet vtipných scének u kterých se lapám po dechu. 
Nemusím k tomuto anime ani připisovat o čem je, jelikož ho právě každý zná. Nicméně bych řekla, že je to opravdu inspirativní. Příběh, který je o chlapci, který má svůj jeden jediný sen a po dobu 15cti let vysílání si ho postupně plní a víte co? Nevzdal se a splnil se mu sen. 
Ač je to "jen" anime, tak má spoustu do sebe. 


Těchto 5 anime rozhodně není jedinými, ale můj seznam už z počátku byl dosti obsáhlí a teď momentálně je to ještě horší. Vím, že tento článek nezapadá "tak úplně" do mého blogu. No i když, jelikož to píši svými slovy a odrážím v tom kdo jsem, tak to jsem částečně i patří. Dříve jsem se styděla a nechtěla být za blázna, příliš jsem lpěla na názoru druhých a jsem ráda, že jsem se tohoto zbavila. Člověk se nemá stydět za věci, které se mu líbí.

Doufám, že se Vám takovýto uvolněný článek líbil. 

A co vy, znáte některá anime? Viděli jste někdy nějaké? A nebo máte raději normální seriály a filmy? 
Budu ráda, když mi napíšete do komentáře svůj názor ♡.

Přeji krásné užití Velikonočních svátků.

S láskou,
Vaše SAGI ♡

Zdroj obrázků: Google

13/04/2017

Burgundy & Yellow

4


Ač už své rodné město vnímám jinak než turisté, kteří Plzeň stále a rádi navštěvují, tak ji i přes to mám opravdu ráda. Je to místo, kde se cítím doma, kde vím, že se neztratím. Když se mě někdo zeptá, která místa navštívit, tak se přiznám, že ani nevím. Většinou řeknu Plzeňský prazdroj, který za to opravdu stojí a pak už jsou pro mě místa okoukaná, cizinec by dokázal říct více než já a to jsem se tu narodila. Není čím se chlubit, ale je to tak. Nicméně jsem dny, kdy chci právě z Plzně vypadnout, jelikož nemám ráda stereotyp a začínám se cítit nesvá. Vím, co od života chci a věřím v to, že se mi bude vše plnit, jelikož na tom opravdu pracuji. Dávám si cíle, které mě budou stát maximálně omezení v nakupování, ale stojí mi to za to. Sama jsem se rozhodla a i kdybych měla po světě cestovat sama, tak cestovat budu. 

Všichni by jsme si měli nastavovat cíle, snažit se jich dosáhnout a rozhodně nepolevit. Nevadí, že se to nebude dařit měsíc, rok, dva roky, či několik let. Vy sami musíte vědět, že jdete kupředu a nezastavujete se. 
Sama podporuji lidi, kteří mají sny a drží se jich. Já se například držím stále snu navštívit Japonsko už nějakých 10 let - bože když to napíšu, tak se cítím vážně strašně stará. Nicméně, kdo sleduje ceny u Japonska, tak nejsou pro někoho jako já úplně ideální a neobejdu se bez šetření a možná dokonce i půjčky, což upřímně nechci. Proto jsem se rozhodla opravdu rázně šetřit, najít si jinou brigádu, jelikož být teď měsíc doma, je pro mě jak za trest.

Ach ano, nepracuji, ukončila jsem brigádu v PF a jsem ráda za zkušenosti do života, které mi tato práce přinesla. Kolektiv, který nefunguje je špatný, ale to už jsem psala. Nicméně se chystám na další pohovor a jsem ráda, že vím co mám říct. Díky zkušenosti v PF se vlastně vůbec nebojím ani komunikovat s lidmi o to více, než dříve. Pravdou je, že jsem hodně společenská, přátelská, ale také hodně nervózní a občas nezvládám velký dav lidí. 

Já a davy lidí? To je pro mě to nejšílenější, co se mi může stát. Vyhýbám se akcím, jako je rozsvícení stromečku o Vánocích, či ohňostrojům, kde se člověk sotva hne. Pokud je plný autobus, radši si dojdu pěšky a nebo počkám na další. Nemám ráda, když se mě někteří lidé letmo dotýkají a já mám pocit, že bych měla skočit do desinfekce a hodit tam i své oblečení. 
Asi to není úplně nejlepší, ale bohužel to tak je. Tedy teď mi v hlavě proběhl zvyk, který máme asi my Češi nebo já nevím, ale podáváme si samozřejmě ruku, když se pozdravujeme nebo seznamujeme a doufám, že nejsem jedna z mála žen, která to dělá. Za ruku se má chytnout pevně, tedy pevný stisk a ne ruka, která umírá :D. Už se mi totiž stalo, že jsem při seznamování slečně zmáčkla ruku a ona jen tak lehounce, trochu jsem se bála abych jí neublížila. Naštěstí se se mnou zasmála, tak jsem byla ráda. 

Rodina mého muže a ženy v ní, tedy Slováci. Když jsem je poznala, tak jsem podávala, jak je zvykem ruku a též zmáčknu pevně a z druhé strany nic, co víc mě překvapilo byli "letmé" polibky na tvář, které jsem nečekala vůbec. Na to jsem zvyklá vůbec ale vůbec nebyla. Ale nějak se to stalo mým zvykem, takže kdo mě pozná toho "letmo" políbím" :D.

Máte nějaký svůj zvyk? Znáte pořádný stisk ruky a nebo spíše jen jemný? 
A také, byli jste už někdy v Plzni? ♡

Outfit
Může pršet, může svítit až to bolí, ale pokaždé by jsme se měli cítit dobře. Já se dobře cítím nejen ve světlých barvičkách, ale také v jejich tmavších odstínech. K deštivým či zataženým dnům spíše volím tmavší odstíny barev.
Hlavním a nejvíce výrazným prvkem je hořčičně žlutá vesta, která mi "chrání" zadek. Žlutou, ať už je jakéhokoliv odstínu, kombinuji ráda s červenou. Nejlepší k hořčičné žluté je právě vínově červená, kterou můžete vidět nejen na klobouku, ale také na minišatech, které jsou opravdu odvážné a vlastně bych to spíše nazvala tunikou, nicméně jsem si vzala mini-kraťásky, pro případ přílišného odhalení. Tedy spíše pro případ, že by se rozhodl ten vítr zvednout některou část. 
Toto všechno jsem zaobalila do černého kříváku a kozaček nad koleno, které mě nikdy nezklamou, jen v případě, že chodím rychle, tak perfektně sjíždí z nohy a já se rozčiluji :D. Naprosto úžasným doplňkem jsou punčocháče od penti, které vypadají opět jinak, když jsou s těmito kozačkami, jelikož jsou na "dvě části", puntíky jsou nejen jemné, ale dokonce působí i sexy. 
A co ještě není černé, ale je to neutrální? Tím se stala kabelka, kterou v poslední době nosím opravdu nějak často, ale není se co divit. Má úplně ideální rozměry a mě se do ní vejde vše potřebné.  

A jak se Vám líbí tento outfit? 

Foto: Jiří Bešta Facebook, instagram


Křivák, kabelka: Primark / Vesta: Shein / Šaty: F&F / Punčochy: Penti / Boty: CCC / Choker, klobouk: Zaful

S láskou,
Vaše SAGI ♡
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...