19/08/2020

VYROBSITRICKO: Dojmy

1

Opět Vás vítám u nového článku, v dnešním článku se hlavně zaměřím na potisk triček na webových stránkách Vyrobsitricko.cz. Já osobně nejsem úplně fanoušek potištěných triček, ale zase je úplně ani neodsuzuji. Hodně záleží na tom, co se na tričku nachází, zda to nepůsobí podivně na můj vkus a nebo zda se to vůbec hodí ke mně, jako k člověku.  
 
Spolupráce si opravdu pečlivě vybírám a není to jako dřív, že skočím do všeho po hlavě, abych toho měla co nejvíce, ty časy jsou pryč. Neříkám, že jsem za ně nebyla ráda, hodně mi to naučilo a taky mi to dovolilo nahlédnout zase někam jinam. Nicméně každý nějak dospíváme a já se hodně zaměřuji na kvalitu výrobků a poměr cena/kvalita. Pokud chci koupit něco levného nemůžu počítat s tím, že to přeci je kvalitní. 

A teď zase zpátky do přítomnosti. Nabídku jsem hodně zvážila a projednávala, zda mohu mít vlastní potisk, jelikož se mi moc na běžné nošení nelíbí psané potisky apod. To jsem samozřejmě mohla a tak jsem si vyrobila ten, který již vidíte na tričku v úvodní fotografii. Upřímně jsem z toho trička opravdu nadšená. 
Vybrala jsem si variantu trička s certifikátem GOTS, který mě potěšil, že v nabídce byl. Pokud neznáte a nevíte, co GOTS znamená, tak ve zkratce je to nejpřísnější biotextilní certifikace. Zajišťuje ekologickou čistotu výroby i samotného výrobku. Víc si o tomto můžete vyhledat i na internetu, stáčí napsat do vyhledávače GOTS certifikát a budete hned vědět.

Jedná se o organické tričko s potiskem. Tričko je vyrobené z bambusové bavlny, která je velmi příjemná na omak i na těle a proto tuto variantu doporučuji i přes to, že je o něco dražší (opravdu jen o něco). Je to velmi pěkně ušité a věřte, že já jsem v tomto ohledu opravdu hrozná. Všechno jsem si pečlivě zkontrolovala a co mě opravdu uchvátilo byl právě samotný potisk. Měla jsem spoustu triček potištěných, když jsem chodila do školy nechávala jsem si dělat trička s kapelou, nebo podobné věci a nestačím se divit, jak krásný potisk to je.

SKUTEČNÁ KVALITA!
Potisk jsem si vytvořila, v návrhu vlastního trička se vám ukáže, zda je obrázek dostačující kvality, což též velmi pomůže při výběru vhodného potisku. Takže postup je velmi jednoduchý a tričko můžete mít objednané velmi rychle, záleží opravdu jen na vás. 
Objednala jsem si tričko ve velikosti S aby mi bylo malinko volnější, přeci jen komfort nadevše. 
Ještě bych ráda upozornila, abyste koukali na dostupnost triček, přeci jen nemůžete očekávat, když není naskladněné, že to bude za den-dva hotové ♥.

V čem ještě vidím potisky triček jako skvělé?
Rozlučky se svobodou, taková trička si nejen můžete vyrobit, ale můžete kouknout i na již připravené motivy, které naleznete přímo na jejich stránce. Kouknout se taky můžete na Párové motivy pro zamilované, kteří rádi dávají najevo svojí lásku, nebo taky různé zábavné potisky. Mají opravdu velký výběr a pokud ani to, tak vždy si můžete vybrat možnost vytvořit vlastní a tam už to znáte. ♥

Já jsem rovnou vytvořila celkový outfit, kde jsem zakomponovala právě tričko s šicím stojem a nápisem I ♥ sew, abych ukázala, co opravdu ráda dělám. Vždyť už mě znáte. Tak se na to pojďte kouknout, jakou kombinaci jsem vytvořila. 
 
FOTO: Karolína Caltová





S láskou, Vaše SAGI ♥

30/07/2020

Semifinále VUCH Lady 2020

0



Opět Vás ráda vítám u nového článku, který bych ráda věnovala semifinále soutěže VUCH Lady 2020. Pokud mě sledujete na instagramu, tak víte, že jsem se dostala do semifinále o Vuch Lady 2020. Upřímně jsem nikdy nepočítala s tím, že bych se mohla takhle někam dostat a zpráva o tom, že jsem v TOP 5 mi přinesla nejen slzy radosti, ale otevřela nové dveře.

Nejdřív se vrátíme na úplný začátek soutěže, kterou vyhlašovali blogerky a informovali o tom nás. Já jsem se to dozvěděla přes skvělou STYLEMON a rozhodla jsem se, že to zkusím. Zapomněla jsem úplně na dění soutěže ještě ten den, kdy jsem fotku zveřejnila a najednou mi přistála v DM zpráva, že jsem se dostala do TOP 5, bože to bylo radosti, byla jsem zrovna u rodičů a najednou jsem měla slzy v očích. No vážně, kdo by to byl čekal, že se tohle stane. Já fakt ne!

V neděli jsem dostala vlastně zprávu a hned ve středu se to konalo, měla jsem ještě zařizování o uvolnění v práci a domluvení hlídání prcka, jelikož jsem v Praze nakonec byla celý den (autobusy jezdili fakt super).

Takže v sobotu 1.7. jsem vyrazila do Prahy s nervozitou a zároveň neustálím úsměvem na tváři. Stále jsem tomu nemohla uvěřit. Postupně jsme se tam sešli banda naprosto super holek a to nemyslím jen semifinalistky, ale i VUCH tým.
Bylo tam spoustu zábavy a smíchu a to bylo něco tak úžasného, že na to ještě teď ráda vzpomínám. Šila jsem si dokonce na tu akci šaty (viz. foto), abych měla na sobě něco pohodlného a pěkného. O líčení se nám postarala skvělá vizážistka a věřte já se nenechávám od druhých moc líčit, mám dost zvláštní obličej a mám pocit, že vždycky vypadám jako pako a teď jsem se cítila jemně jako holčička. Jelikož jsem často dost výrazná, tak to byla příjemná změna.

Přišlo na řadu focení a mohli jsme si něco vybrat s čím budeme fotit, no jak vidíte, vybrala jsem si brýle, růžové, ano. Miluji barvičky, takže tyhle okuláre mi udělali fakt hroznou radost. Focení byla též zábava, horší byla nervozita z natáčení medailonku, ale i tak jsem si to moc užila, jak píšu, skvělý lidi kolem dělají hodně.

Po focení i natáčení jsem tam ještě chvilku byla, ale jelikož jsem byla vázaná autobusem, tak jsem se nemohla zdržet moc dlouho. Nicméně abych nezapomněla, tak jsem taky dostala balíček za to, že jsem právě byla v TOP 5 a hádejte, co jsem tam našla? Samozřejmě tam byli i tyto růžové brýle, které nosím téměř pořád teď.

A co bylo v balíčku dalšího, to vám přeci mohu hned prozradit.
Trenky s plameňáky, které nosím též na doma téměř pořád, jsou bavlněné a opravdu pohodlné. Řetízek a náušničky, které mě teď také zdobí, jelikož jemné doplňky já opravdu můžu. Dále jsme tam měli jelení lůj (taky super), ponožky - ty vynosím spíš až na podzim a zimu, dále tam byl poukaz na 1500,- za který jsem si vybrala krásnou fuchsiovou kabelku a samozřejmě i peněženku.

Vše bylo i krásně zabalené, prostě mi to udělalo velkou radost.

A teď se dostaneme k závěru. Soutěž jsem NEVYHRÁLA, ale mně vlastně ani nešlo o to vyhrát, aby být součástí VUCH týmu, to by pro mě bylo mnohem více a hádejte, co se stalo. Po skončení soutěže mi nabídli spolupráci ♥, opět slzy v očích a neskutečná radost, která se prostě nedá slovy popsat. Nicméně to pro mě hodně znamená a všechno tohle mi ukázalo, že můj život jen a jen kvete pěkně do stran.


Tahle zkušenost pro mě byla něčím velkým a i když to byl jen jeden den, tak mě to určitě ovlivnilo na celý život!

S láskou, Vaše SAGI ♥

18/03/2020

Rouškový byznys

3


Roušky ovládají svět. No neříkám, že je nepotřebujeme ba naopak VŠICHNI bychom je měli nosit. No stále se najdou lidé, kteří se vysmívají a nechápu, jak je situace vážná. Sama jsem se tomu celému smála, říkala jsem si, že to přejde a bude to zase v pořádku... a ono ne.

Co mi nejvíce vadí jsou lidé, kteří si založili byznys s rouškami, to že si za to vezme někdo nějaké peníze to mi nevadí, ale 100% bavlna není zase tak drahá, aby se cena roušky, která je cca za 30 minut hotová, vyšplhala na cenu 500 korun. Já se rozhodla omezený počet roušek rozdat lidem a nebo je dát pouze za poštovné, ty další bych ráda darovala tam, kde to potřebují, mně je prostě hloupé si za to brát velkou sumu peněz. 
Každý den mi dokonce chodí nabídky, zda bych jim neušila roušky, že mi zaplatí, no věřte, že už na to nemám kapacitu a čas který jsem mohla trávit se synem, jsem trávila za šicím strojem. Proto teď chci všechno dělat v klidu. Pokud někdo roušku chtít bude, tak si chvilku počká. 

Buďme ohleduplní, tolerantní a pokud máte doma staré bavlněné prostěradlo, nebo si můžete zajít i do galanterie, tak jděte, najděte si návod na youtube a udělejte si roušku. Hned zjistíte, že ono to zase tak rychlé není, no a pak jich ještě udělejte tak 100 za den. Hodně štěstí při zjištění, kolik času to zabere.

Budu upřímná, ale byla jsem vyčerpaná a s tím, že stále je má psychika docela na nic, tak jsem se sesypala a fakt to není příjemné, když se nemůžete ani nadechnout, je vám ze všeho divně. Měla jsem pocit, že toho dělám stále málo a teď vím, že už si toho tolik na sebe prostě vzít nesmím.

Přeji všem zdravíčko a držme se! 
#ROUSKYVSEM #JSMEVTOMSPOLECNE

14/03/2020

Kde jsme to skončili?

0


Kde, že jsme to minule skončili? 
Nebojte, vím to moc dobře. Zatím mi tedy paměť slouží dobře, možná jen občas vynechává (trochu častěji). Bylo by těžké opravdu všechno vsunout do jednoho článku a tak jsem se rozhodla rozdělit jej do dvou, možná do tří, uvidíme. Loňský rok pro mě totiž byl opravdu zlomový a tak si raději chci už připomínat jen to dobré, co se stalo. A jelikož jsem nedokázala loni psát pravidelně, tak jsem se rozhodla to napravit.

Po Španělsku do práce a vymýšlet výlety. 
Stále jsme přemýšleli kam vyrazit, ale ani ne tak do zahraničí, spíš právě tady k nám v Plzeňském kraji. Vzít auto a projet se, protože já miluji řízení a tak to beru jako výborný relax, který každý potřebujeme. 
A tak jsme se rozhodli vyrazit do našich krásných Klatov, to je jedno z těch hezčích měst v PK a mám ho opravdu ráda i když se tam dostanu málokdy. Neměli jsme ani tak plány, že bychom něco chtěli vidět, ale chtěli jsme prostě mimo náš domov a to, co známe. 
První kam jsme šli byla Černá věž, prosím, tam už nikdy nejdu. Pokud jsem někdy měla strach ze schodů skrz které můžete spadnout a umřít, tak se to projevilo mnohonásobně tady. Navíc jsem u sebe měla syna a bála se tedy dvojnásobně. Ne vážně tohle byla nejvíc nepříjemná věc a poprvé se mi fakt dost klepali nohy. 
Zarazilo mě, kdy jsme vyšli nahoru na ten výhled, že vlastně nikde není žádná síť a já se mohu klidně kouknout dolů (ano udělala jsem to a myslela jsem, že letím přímo k zemi), krásný výhled to ano, ale chtěla jsem celkem rychle jít zpátky. No upřímně, opravdu nechápu, co mě to napadlo někam takhle lézt. Protože sestup dolů pro mě byl ještě víc stresující, ale vlastně jsem byla ve finále opravdu ráda, že jsme se tam šli podívat. 
Jak jsem psala, jeli jsme bez plánu a tak jsme chodili, koukali a hledali kam ještě jít a tak jsme se rozhodli, že půjdeme do muzea, kde jsou mumifikované mumie, to bylo parádní, děsivé a fascinující. To, že vidíte reálně lidi, kteří žili před x lety a teď jsou před námi mrtví, vlastně mi to nepřišlo děsivé, ale spíše fascinující, ale to už jsem napsala. Víc mě děsilo to, že tam byly i děti, ale na ty nebylo dobře vidět, což mi vlastně ve finále moc nevadilo. 
U muzea nebo jak to jinak nazvat jsme si také zakoupili pamětní minci, kterou při každém výletu sbíráme a schováváme si je na památku.
Jelikož jsme tedy Klatovy už viděli (určitě ne celé, ale to, co jsme chtěli), tak jsme se rozhodli jet dál a zjistili, že po cestě máme hrad, kde se natáčela Popelka a tak jsme na ten náš vodní hrad Švihov vrazili, ale bohužel už bylo mimo sezónu a tak se nemohlo jít na prohlídku prostor a navíc, jít se podívat do jedné místnosti za velké peníze, to se mi moc nechtělo. Věci z filmu osobně vidět nemusím, stačí mi to v pohádce.
Tak jsme se prošli po hradní zahradě, viděli zvířátka a zase vyrazili o dům dál. 
Tentokrát jsme si to namířili za švagrovou, která byla doma sama a řekli jsme si, že když je hezky, tak bychom mohli na nějakou procházku. Ta nás vzala k potoku, kde to bylo opravdu krásné a nafotila nám nakonec i krásné společné fotky. Takže jsme strávili opravdu krásný den.
Takhle z psaní to tak asi nevyzní, ale ten den byl od začátku do konce skutečně užitý. Plný energie a hlavně času s rodinou.

A teď kam zase dál...
No jasně, taky přišla řada na mě, abych se ukázala v našem krásném Liberci a tak jsem se vydala sama na cestu do Liberce. Upřímně oddych jsem si zasloužila a vidět město ve kterém jsem tři roky žila, to jsem si prostě chtěla užít. No a co víc, viděla jsem moje holky úžasné a já je prostě zbožňuji. 
První den jsme se rozhodli se trochu napít, ano to víte, že jsme si dali něco dobrého a jak nám bylo super si u toho pokecat a zase mít to naše holčičí tlachání o mužích, o lásce, o problémech, prostě o všem, co si můžete říct "jen mezi ženami".
Druhý den jsme přemýšleli kam na výlet a tak naše Barunka vzala auto a jelo se na Tanvaldský špičák. Jakože takovou štreku jsem nečekala, já s Terezkou jsme málem umřeli a Barunka, ta byla v klidu, ta byla zvyklá na hory a bylo vidět, že je na tom oproti nám podstatně lépe. 
Výsledek stál za to. Nejen, že jsem se dočkala vody, kterou jsem chtěla už dlouho začít někde vykopávat, ale i jsem si dala na osvěžení salát. Jako třešnička na dortu byl výhled z rozhledny. protože to prostě byla krása, ale upřímně už byl podzim a jít oblečená jako na jaře, to se moc nehodilo, ale západ slunce dost vynahradil vše okolo. 
Sejít dolů bylo skutečně o dost rychlejší a nakonec jsme se dokonce zakecali k lidmi vlastnící farmu s koníky, kde se můžete i projet na koni, no neříkám, že bych nešla, ale bylo už dost pozdě a než jsme si dokecali, tak už byla tma. Nicméně naprosto skvělý lidé, kteří vás skutečně nebijí energií. ♥
A na co jsem se po příjezdu do Liberce fakt těšila? Nejen na holky, ale na sýr v housce, mňamka. Jooo to já můžu. 
A pak přišlo zase loučení a musela jsem moje holky opustit. Jak mně je vždy smutno.

V Plzni se na mě těšili moji kluci a zase jsme mohli čas trávit spolu.

Upřímně si myslím, že pokud jsme zrovna nejeli za rodinou, tak si moc věci nepamatuji, protože to vlastně bylo už chvilku před Vánoci, že se mi to jaksi možná si pospojovalo.

V minulém článku jsem úplně zapomněla zmínit, že syn loni oslavil už 4té narozeniny a opravdu jsme měli krásnou oslavu ♥.

Prosinec byl celkem zlomovým měsícem. Seznámila jsem se s jednou velmi nadanou malířkou Elaine Lóre (instagram), která se mi vlastně sama ozvala a po schůzce jsme zjistili, že jedeme na podobné, ne-li stejné notě. Domluvili jsme se, co bychom společně udělali a člověče div se, ale 1.12. jsme měli naši malou přehlídku kabelek. Některé jsou již prodané, ale stále jsou některé v prodeji.
Byla to pro mě nová zkušenost, například jak se naprosto ztrapnit veřejným mluvením, nebo jak zjistit, že mi mozek přestane z minuty na minutu fungovat.
Pro příště, ať kdekoliv budu mluvit si připravuji papíry. Protože jsem zapomněla říct opravdu hodně věcí. Myslím, že jsem toho dost i popletla, ale co už.
Donutilo mě to víc přemýšlet nad tím, co chci a jak to chci. Mám nespočet plánů do budoucna a musím svůj veřejný proslov opravdu vytrénovat.

Vánoce za dveřmi a Čopanovi se chystají na krásně prožité svátky plné klidu. Dárky jsme sehnali dost dopředu, takže mohu říct, že jsme měli opravdu klid a byl to boží klid, když jsme tedy zrovna nemuseli ještě něco nakoupit, ale i tak jsme ten chaos celkem minuly. 
Vánoce se blížili a my neměli stromek a přemýšleli jsme o tom, že si letos naposledy koupíme živý, jelikož oba jsme se shodli, že chceme už umělý, ale před Vánoci jsou ceny těch stromků strašně nastřelené a to mi fakt vadí. Nechci utratit za stromek moc peněz a tak jsem jeden den jela nakoupit nové girlandy v bílé barvě, jelikož jsme měli tři a každý jiný, což se mi moc nelíbilo a chtěla jsem to mít opravdu pěkné a tak jsem při procházení obchodem zahlédla pěkný stromek a co na tom bylo nejlepší, tak byla i pěkná cena. Vyfotila jsem si ho i s cenou a poslala ho manželi. 
Ten neměl čas a tak jsem ještě jela na poštu na druhý konec města, kde jsem vyzvedla balíky a hádejte, manžel mi napsal, takže jsem jela pro náš věčný stromeček ♥.
Ještě, že jsem jezdila v době, kdy byl opravdu minimální provoz a taky minimum lidí v krámech.
Doma jsem stromeček dala na jeho místo a čekala na Michálka, až ho budeme moci ozdobit. Vlastně on čekal na mě, protože jsem měla odpolední.
No a čekal nás víkend plný příprav a z toho jsem byla skutečně nadšená, nové Vánoční povlečení, nový stromek, který budeme mít snad celý život a chvíle strávené s rodinou. Stromek ozdoben a Vánoce můžou začít. ♥

Jak na Nový rok , tak po celý rok. Tentokrát opravdu šťastní uzavíráme šílený a zároveň dobrý rok 2019.

Vítejme v roce 2020.
Od začátku roku se nic moc neděje, jen jsem se rozhodla změnit svůj životní styl a začala jsem pod dozorem trenérky nejen cvičit, ale změnila jsem kompletně celý svůj jídelníček. Zhubla jsem na místech, kde jsem si myslela, že už to opravdu nejde a cítím se zase o dost lépe.
No je fakt, že jsem měla velký doslova obrovský problém s tím, že jsem musela jíst maso a ještě jsem ho musela jíst opravdu hodně. Šílené.

Během toho jsem se rozhodla a projednala s psycholožkou, že chci zkusit vysadit léky. A tak jsem se do toho vrhla.

Začátkem února jsme s Michálkem šli na logopedii, kde paní logopedka řekla, že je slyšet, že má nosní mandle, takže nás poslala do FN, tam jsme hned druhý den šli a zjistili jsme, že se nevyhneme operaci. Takže jsem počítala s tím, že za půl roku nás to čeká. ALE. Uvolnilo se místo a my jsme byli objednaní hned za týden. No ty kráso, to jsem fakt nečekala.  Poté, co jsem přestala brát léky, jsem pocítila neskutečnou zátěž na prsou, rozplakala jsem se, a vlastně netušila, co mě všechno čeká i když jsem to vlastně nějak vnitřně tušila. 
Myslím, že to bylo celkem brzy od chvilky, kdy jsem přestala brát léky, ale vydržela jsem to. No bylo to náročné.
První den nástupu nás čekal příjem a vypisování všech možných papírů. A pak přišlo na řadu rozdělení do pokojů a já v tu chvilku zjistila, že bych měla být na největším pokoji. Abych to vysvětlila, tak i když občas jsem ráda středem pozornosti, tak jsem celkem asociál a být mezi cizími lidmi mi začalo dělat velké problémy, takže jsem poprosila sestřičku a řekla jí všechno, abych z toho všeho na tom nebyla ještě hůře. Nakonec jsem skončila na pokoji, kde byl už větší chlapec, což mi nevadilo, navíc to byl inteligentní chlapec a velmi slušný, takže to bylo velmi příjemné.
Michálek dokonce si s ním i chtěl povídat a hrát. 
No první den máme za sebou.
Je ráno a přichází sestřička s injekcí na oblbnutí, tohle mi vehnalo slzy do očí, protože jsem musela Míšu držet a ještě teď je mi z toho hrozně. Chvilku plakal a pak vlastně nevěděl o světě, byl úplně mimo a vlastně povídal úplné nesmysli. Bylo to sice celkem vtipné, ale já věděla, že mi ho za chvilku odvezou, což se také stalo. 
Jela jsem s ním až k sálu a do poslední chvilky držela slzy. No nevydržela jsem to a ještě než se zavřeli dveře, tak jsem se rozbrečela jako malá holka. No vážně, hrozně moc. 

Abych upřesnila Michálek šel na odstranění nosních, zmenšení krčních a odsátí tekutiny ve středouší. Čekalo ho všechno naráz vlastně. V noci chrápal, přestával občas dýchat a byl často nemocný, takže opravdu všechno toto je správné a jsem ráda ve finále, že to podstoupil.

Vrátili mi ho cca za hodinu něco, uplakaného v bolestech. V tu chvilku jsem to fakt nevydržela a začala plakat, tak aby to neviděl. Dožadoval se pití, ale ještě nemohl, plakal, že ho to bolí, ale nemohla jsem mu pomoci. Musela jsem ho nechat spát jen 20 minut a probudit, jelikož po narkóze se to tak dělat musí. Jenže přišli komplikace, poprvé to byla krev v krku, takže jsme hned šli k doktorce na kontrolu a dostal i léky na bolest, musel zase počkat s pitím. Probudila jsem ho, napil se a spustila se krev z nosu a ne málo. Takže znova, tam mu i odsávali nějaké sople, aby mu to tam nevadilo a opět jsme museli delší dobu čekat, než se bude moci napít. No naštěstí jsem ho mohla už pak nechat i delší dobu spát. Takže se prospal a pak se už i napil, večer si dal nějakou přesnídávku a byl spoko. No a pak to přišlo. Začal mi zvracet krev, a zvracel celkem třikrát s tím, že tedy ke konci už nezvracel krev. Dostal něco na uklidnění žaludku a naštěstí si pak mohl v klidu dát přesnídávku i čaj. 
Po příchodu manžela jsme dali postele k sobě a tak jsem mohla spát přímo u něho a byli jsme spokojení. 
Odcházeli jsme po šesti dnech a to upozorňuji pokud to někdo čte, tak v papírech stojí 4-5 dní, počítá se to ode dne operace. Měli by o tom lépe informovat, ale ne že by mi to nějak vadilo.

No a samozřejmě bych to nebyla já, kdybych neudělala velký průser. Nikdy jsem v nemocnici nebyla a tak jsem nevěděla, jak to chodí a zjistila, že nemám ukončenou neschopenku a jsem stále vedená v nemocnici, do toho mám už napsané OČR, no zajímavé. Samozřejmě je to můj problém, ale mně když to někdo neřekne, tak já to opravdu nevím. Obvolávám a obvolávám.

Teď už jsem v práci a jsem ráda, že už mám opravdu klid ♥.
Michálek musí být do 16.3. mimo dětský kolektiv a pokud mi nehrábne, tak snad ještě někdy napíšu. 

To by bylo pro zatím všechno, tak se mějte krásně ♥.

S láskou,
Vaše SAGI ♥

07/03/2020

Už je to skoro rok

0


Je to neskutečné, ale už je to skoro rok, co jsem nenapsala vůbec nic na svůj blog. Upřímně jsem dlouho chtěla zase něco napsat, ale nebyl na to čas, opravdu. A pokud jsem se k tomu dostala, nešlo to. Myslím si, že všechno má svůj čas a asi to tak mělo být. Proto vám dneska shrnu, co se za ten rok událo. Protože bych se opět ráda, aspoň jednou za čas vrátila k psaní.

Jak již z předchozího článku víte, začala jsem brát antidepresiva a hodně věcí se neskutečně zlepšilo. Můj pohled na věc, můj aktivní život a vlastně celkově láska k životu a hlavně k mé rodině. Protože to, co pro mě udělal můj manžel, by udělal málo který chlap. Takže i dnes vím, že miluji toho správného ♥.
Samozřejmě nejednou jsem si za loňský rok vyčítala, co se všechno stalo, takže mě to dost často dostalo do neskutečně špatné nálady. No už jsem dokázala manželi říct, že mě něco trápí. On hned ten den vymyslel, že musíme buď se jít projít a nebo projet. Trávit spolu čas v těchto chvilkách bylo krásné.

Začali jsme objevovat Západní Čechy
Jednou za měsíc jsme jeli aspoň na krátký či dlouhý výlet. Jako první jsme si vybrali Mariánské lázně, kde bylo opravdu dost chladno. Což jsme trochu nečekali, ale i tak to byl nový začátek. Za tu dobu, kdy v sobě dusíte neskutečně moc emocí a snažíte se na každého být milý a pro každého udělat všechno, ale vlastně byste nejraději byli zalezlí v koutě a nikoho neviděli. 
Prošli jsme snad úplně celé Mariánky a víme, že se tam vrátíme, až bude zase lepší počasí. Protože lázeňská města mají prostě něco do sebe. Navíc mám ráda místa, kde to není samý nákupák na každém kroku. 

Další na seznamu Františkovy lázně. Od kterých jsem očekávala, že jsou větší, ale jsou tak malinké, že jsme je za celý den viděli celé. Opravdu malé, ale krásné město. Upřímně se mi hrozně líbilo, že jsou všude spíše parky, příjemné prostředí a celkově to na nás mělo pozitivní vliv, také už bylo krásné počasí, takže to byl další bonus. A jelikož jsme FL prošli za jeden den úplně celé, tak jsme se rozhodli, že pojedeme druhý den do Mariánských lázni a půjdeme do parku Boheminium, což je známý park s miniaturami národních památek, které stále rozšiřují a musím uznat, to jsou neskutečná díla. Nádherná práce.
Michálek si tento výlet hodně užil i když to byla dlouhá cesta, kdy jsme šli přímo od vlakového nádraží. Navíc jsme si nemohli ani ulevit a táhli jsme se s batohy do kterých jsme se zabalili na celý víkend a ono těžké nebyli, ale pohodlné to taky nebylo.

Přijeli mi holky z Liberce na Majáles
Moje velká zlatíčka a moje další rodina, to jsou moje holky se kterými jsem prožila neskutečně moc času a spoustu emocí ♥. Užili jsme si spolu festival a vlastně celý víkend, kdy jsme mohli zase pokecat o všem, co se stalo, když jsme se neviděli i když jsme vlastně stále v kontaktu, není to takové, jako kdybychom se viděli pořád. Loučení s nimi je opravdu jako loučení s milovanými sestřičkami ♥.

Vyrazili jsme do Bratislavy k výročí svatby ♥
Konečně jsem opět viděla mojí oblíbenou Bratislavu, kterou jsem si neskutečně zamilovala. Hodně jsme jeli, hodně jsme pili a hodně jsme s užívali. Být chvilku bez našeho malého prcka, bylo docela osvěžující a moc těchto možností nemáme. Takže být venku kdy chceme a dělat, co chceme, to byla víkendová paráda. 
Objevili jsme krásnou Magio pláž, kde se můj muž "zapletl" s barmankou a tajně mě opil. Dávala jsem si pina coladu, kterou mám fakt ráda a manžel se domluvil s barmankou, zda by nešlo něco silnějšího a tak mi tam místo jednoho panáku dávali dva.... podvodníci, ale zase opravdu nebyla nuda, protože takhle vesele jsem se dlouho ještě neopila.
Bohužel mě celý výlet trochu překážela bolest zad, kterou jsem připisovala tomu, že jsme opravdu hodně chodili. 
Dokonce jsme jeli do plaveckého bazénu se osvěžit, ježíš to jsou krásné vzpomínky ♥. Letos bychom rádi jeli i s prckem. Uvidíme jak to vyjde, ale to teď dost odbočuji.

Po příjezdu z BA do práce a začínají problémy. Začíná mi být mdlo, bolí mě hlava a záda (bedra) mě bolí tak moc, že nedokážu sedět, ležet a ani stát. Nemohla jsem bolestí spát a bylo to horší než první den v práci, kdy jsem měla klientku a myslela jsem si, že to nedám. 
Ve středu jsem zůstala doma s tím, že mám pouze migrénu a opravdu silnou bolest v zádech. Stále, ale nevyhledávám pomoc lékaře. Dopuji se léky na bolest a vlastně bez účinku. Po příchodu manžela z práce jsem zjistila, že už mám silné teploty, takže jsem zase šla do postele s práškem na teploty a probudila se a teplota neklesala, nechápala jsem to a tak jsem se šla zchladit do sprchy. NEPOMOHLO. 
Ve dvě ráno jsem s mým bráchou jela na pohotovost, kde mi udělali vyšetření, ale museli mě poslat domů, jelikož jsem v sobě měla Paralen a nemohou mě tedy vyšetřit. Měla jsem ten den přijít mezi 8-9 bez léků. 
Maminka mi pohlídala Míšu a mě odvezla do nemocnice na vyšetření. Nečekala jsem, že mi bez léků může být tak hodně špatně. Stála jsem u okýnka, kde nikdo neotvíral, svíjela jsem se v křeči, bylo mi neuvěřitelně mdlo, potila jsem se a začala jsem opravdu plakat. 
Položili mě na lehátko, kde berou pacienty předem, ale to jen díky paní, která vyrukovala na sestřičku a ta mě skoro odnesla. Přikryli mě a já se neskutečně klepala. Dali mi teploměr, kde mi naměřili skoro 42 stupňů a tak usoudili, že asi něco je špatně, překvapivě. 
Na vyšetření jsem se nemohla skoro ani zvednout, celá jsem hořela a jak se mi dotkli, tak jsem myslela, že umřu. 
Přišla jsem si opravdu hloupě, jako kdybych to hrála. Ale věděla jsem, že mi opravdu je hodně zle. Položili mě a dostala jsem něco na teplotu a poté i na bolest, můj poloviční kolaps po aplikování kanyly ani nebudu počítat. Když jsem už byla trochu lepší, tak mě odvezli na rentgen a po tom všem jsem se dozvěděla, že ještě musím na urologii do druhé nemocnice. Tam mi řekli, že mám akutní zánět ledvin a naštěstí se neukázalo nic, abych musela podstoupit operaci. 
Takže jsem si 14dní poležela doma a konečně jsem zase byla zdravá. 

Do práce jen na chvilku. 

Protože...

nás čekala dovolená ♥.

Naše první rodinná dovolená u moře. Španělsko ♥
Je to neskutečné, ale dostat se s rodinou k moři je celkem dost finančně náročný, buďme realisti, ale 30tis na dovolenou je prostě hodně peněz a ne vždy a ne každý si to může dovolit. 
Strach z toho, že bude synátor řvát nebo vyvádět v letadle, že něco bude špatně.. Ale nakonec to bylo až pohádkové. Michálek miluje letadla, nepípnul naopak řekl, že děti, které tam řvali jsou velmi neslušné, což mě dost pobavilo. 
Můj manžel u moře ještě nikdy byl a vlastně ani syn a tak to byla pro kluky nádherná premiéra v krásném Španělsku. Klidně bych se vám rozepsala mnohem více, ale to by opravdu bylo na dlouho. 
Nebyli bychom to my, kdybychom neprošli za ten týden celé město, jelikož nám zrušili plavbu lodí s proskleným dnem, kde můžete vidět dno moře, tak jsme museli plány vymýšlet sami. Hledali jsme si památky, navštívili tržnici a užívali si krásného počasí. Já jsem se samozřejmě několikrát spálila, ale co nezachrání padesátka, tak asi nic.
Našli jsme si restauraci, kde jsme občas chodili na oběd (snídaně a večeře jsme měli v hotelu), nakonec jsme v té restauraci i chodili večer na skleničku. A musím vám říct, že pina colada jako tam jiná není, protože to bylo tak osvěžující a silné, že mi stačili dva až tři. 
Bylo to opravdu nádherné, poznali jsme tam skvělé lidi, nakonec jsem totiž šla si nechat udělat copánky a s cizinkami jsme se neskutečně zasmáli, jelikož já byla jejich diva, samozřejmě to je sranda, ale ona byli tak skvělé, že se se mnou chtěli i vyfotit. 
NÁDHERNÁ DOVOLENÁ.


Myslím, že tady bych se měla zastavit, jelikož se toho loni stalo tolik, že to budu muset trochu rozdělit, abych měla také co psát příště. Třebas vám někdy více napíšu o dovolené, našich výletech a zážitcích, protože jsou to věci, které si chcete i pamatovat, kdybyste případně zapomněli.

Děkuji moc,
S LÁSKOU,
Vaše SAGI

31/05/2019

Náročných 14 dní

4


Dva týdny zpět odjel manžel na pracovní cestu do Srbska a povím vám, mám toho až nad hlavu. Téměř nulový spánek, ale zvládla jsem to. Měla jsem tedy dost slabé chvilky, ale věděla jsem, že se přes to všechno musím dostat. Někdy jsou myšlenky opravdové zlo, ale nikdo je nesmíme pustit ven.

Většinou, když mám ranní, tak doprovází syna do školky manžel, abych v klidu stihla se upravit, obléknout a jít na autobus. Probíhá to většinou dost poklidně a já jsem v práci včas a v klidu. A jak to probíhalo teď? Vstala jsem v 6h, udělala jsem si jenom obočí, které by mi mělo držet déle a víc jsem se nelíčila (ušetřím tím čas), vzala jsem si kalhoty, triko a šla probudit spící dítě, které odmítalo jít občas do školky. Někdy mi řeklo, že prostě vstávat nebude, tak super.. Takže, když se uráčil vstát, tak já už jsem měla na sobě bundu a pro něj připravené věci. Po sedmé jsme už byli ve školce a tam jsem ještě asi tak 15 minut byla, protože se nechtěl převléknout. Takže do práce jsem šla nervózní, ale vždy jsem to stihla, naštěstí. 

O víkendu jsem s ním podnikla výlet na "chatu" (chata už nestojí, ale my jsme zvyklí to takhle říkat). Tam byl s dědou na zahradě a odklízeli zbytky z chaty a já dělala známé lash lifting. V neděli jsme byli venku na pískovišti se sousedy, kdy jsme si skvěle pokecali a já se ujistila, že existují i maminky, které vás chápou a neodsuzují ♥. 

Za těch 14 dní jsme s prckem byli hodně aktivní, stále jsme zkoušeli někde být a když to nešlo, tak se mnou pracoval. Chodili jsme spolu i fotit, kdy mi pomohl dovézt fotografie k dokonalosti, no znáte to (někteří). Děti jsou prostě radost a i starost na celý život ♥. A navíc jsme to přežili a zvládli na 90%.

Jak si vedu já? Zatím se cítím furt stejně, zkouším se chválit, ale teď bojuji o dost více. Jsem už druhý týden bez fitka a upřímně se cítím hrozně. Přijdu si třikrát větší, rozteklá a nevím, co ještě. Prostě se nemohu dočkat chvilky, kdy budu ve fitku zase makat. Teď už jsem začala měnit i stravu a vím, že to dokážu ♥ a dokážu se mít jednou i ráda ♥.

A co mám na sobě?
Fialové šatičky z mé dílny, které se dají nosit s páskem i bez něj, já si k nim tentokrát vzala oranžový tenký pásek, který mi díky tomu i ladil k mé staré dobré kabelce ♥. Dovolím si napsat, že jsou dost univerzální. Díky tomu, že jsou bavlněné, tak hodně sají i pot, ale pro změnu se dost mačkají. Nicméně jsou to šaty, které můžete vytáhnout k teniskám, lodičkám i sandálkům. 
A když už jsme u těch bot, tak tyto stříbrné dámské sandály jsou neskutečně univerzální. Jsou pohodlné a jaksi se hned stali mojí součástí, skvělé je, že stále jsou dostupné ve většině velikostech a ve spolupráci s Časnaboty pro vás mám i 15% slevový kód SAGI, který platí do 8.6. a vybírat si můžete jak v sekci dámských sandálů, které se teď rozhodně hodí, tak i v celé sekci dámské obuvi.

Foto: Karolína Caltová ♥


Šaty: SAGI Style / Pásek: Reserved / Kabelka: Promod / Boty: Časnaboty

S láskou,
Vaše SAGI ♥

21/05/2019

Jsem zpátky v plné síle

3


Po dlouhé době Vás všechny zdravím. Je to už tak dlouho, co jsem naposledy psala článek a furt jsem chtěla, ale nešlo to. Nejen, že bylo málo času, ale musela jsem se trochu srovnávat v osobním životě. Už si nepamatuji, kde jsem naposledy skončila, ale aspoň vám trochu povím, jak to teď se mnou a rodinkou je. 

Pokud sledujete můj instagram, tak jste si všimli, že nejspíše je všechno mnohem lepší a to je i pravda. Chtěla bych se vám rozepsat, co se postupně dělo a napsat vám i pár střípků, co se změnilo a zlepšilo náš život. Tak se na to pojďme podívat ♥.

Začala jsem chodit k psycholožce, která mě poslala na testy, které měli zjistit, jak moc vážná je moje deprese. Takže kvůli několika věcem, které mě ohrožují na životě, jsem musela začít brát léky (antidepresiva), které mi dost pomohli zase žít. Upřímně jsem hrozně šťastná, že nepociťuji tak extrémní stres a jsem o dost klidnější hlavně uvnitř. Také mi bylo doporučeno chodit na terapie, kam tedy občas chodím a kde řešíme "bubáky" z minulosti. 
No není to žádná sranda a bohužel dost bojuji stále i se sebepřijetím a to je něco tak neskutečně těžkého. Ale já tomu věřím, že se nám povede ty ošklivé myšlenky odblokovat ♥. A budu skutečně šťastná i za to, že jsem jaká jsem.

Jak to je dneska s mojí rodinou a manželem? Dala jsem našemu manželství šanci a snažila se udržet rodinu pohromadě. Řekli jsme si, že musíme udělat změny, protože jsme mladí a jenom sedíme doma na zadku a tenhle život já prostě nechtěla. Nesnášela jsem to. A chtěla jsem si zároveň zase najít cestu ke svému muži.
A teď na rovinu. Našla jsem si ke svému tu nejlepší možnou cestu, jsme spolu šťastnější, stále něco podnikáme a mám pocit, že díky tomu zase žijeme ♥. Jsem se svojí rodinou neskutečně šťastná, syn si užívá společné výlety a my jsme rádi, že má zatím stejné nadšení ♥. 
Sice cestujeme na západě Čech, ale i to nám zatím stačí. Protože až poznáme většinu Čech se synem, tak s ním začneme objevovat další a další krásy našeho světa ♥.

Když jsme byli v Mariánkách, tak jsem se začala cítit jako na začátku našeho vztahu, bylo to krásné. Pomáhá mi po psychické stránce, tak moc, že si neumím představit nikoho na jeho místě. 
Stále se mi honilo hlavou, jak mě mrzí, že jsem mu tak moc ublížila, ale možná se to stát mělo, abychom se změnili a trochu přehodnotili naše životy.
Více se spolu smějeme více si užíváme společné chvilky, ale samozřejmě se také hádáme, jsme jen lidi. Když jsme spolu trávili tolik času a snažili se být akční stále, tak jsem přicházela k tomu, že ta láska nezmizela, ale změnila se. Láska má několik podob a ač jsem si myslela pár měsíců zpátky, že tohle nikdy nebude možné, tak dneska mohu říct, že je to jediný chlap, kterého dokážu milovat i teď. Který dokázal to, co řekl, že chce abychom zase byli šťastní a jsme ♥.

O víkendu jsme se byli ve Františkových lázních a musím vám postupně sepsat aspoň něco z těch našich výletů ♥.


 Šaty: dárek / Kabelka: C&A / Bunda: Bershka / Lodičky: Časnaboty

S láskou,
Vaše SAGI ♥

09/02/2019

I to špatné je k něčemu dobré

2


Po dlouhé době se vám hlásím s článkem. Jelikož se toho momentálně dělo možná až příliš. Bohužel se dělo víc špatného než dobrého, no nebudu vám všechno rozepisovat do podrobností, ale trochu vám to shrnu. 

Každá láska časem vyprchá, neboť já už dlouhou dobu na lásku ani nijak nevěřím. Jediná věčná láska je dle mého k vlastní rodině a hlavně k vlastnímu dítěti. Díky tomu všemu se cítím i dost obrněná a nakonec vlastně i dost ledová vůči lidem, kteří si to nejspíše ani nezaslouží. 
Odjela jsem na Moravu se svojí skvělou kamarádkou a měla čas o tom všem přemýšlet. Jak ten můj život probíhá a zda chci takto i nadále žít. Zda mě to baví.

Upřímně, můj život mě už nějakou dobu úplně nenaplňuje, ale stále se snažím myslet pozitivně. Někdy je to fakt těžký. Kam zmizela vášeň, touha a láska, baví mě to?! Ne! 

Zhoršila se mi psychika a já už nevěděla, co dřív. Přemýšlela jsem, že sednu do auta a obejmu s ním první sloup, který potkám... bohužel i takto špatné mohou myšlenky být. Dva týdny zpět jsem svému manželovi oznámila, že ho nemiluji, vlastně je to pravda, nebudu nikomu nic nalhávat a ani ne sobě. Já jsem věčně se svojí prací v jiné místnosti a přítomnost druhého mi prostě ani nechybí. Možná je to krize, možná ne. 
Nedokázali  jsme spolu komunikovat a já věděla, že jsem mu neskutečně ublížila, ale s mojí minimální empatií jsem se necítila nijak provinile. První den jsem plakala jak malá holka, protože jsem si řekla a co bude dál, rodina mě bude nenávidět, prostě tohle na mě padlo neskutečným způsobem. 
Snažili jsme se komunikovat, nějak věci řešit, řekla jsem si, že bych neměla rozvracet rodinu. Vlastně takhle je mi to vsouváno do hlavy, takže co já vím, co je už správně nebo ne. Nemyslím si, že se vrátí do života city které vyprchaly. Ale mohu se snažit ten život žít o něco víc a plněji, než to bylo doposud. A bude to hodně těžké, já to vím!

Manžel je člověk, který pro mě udělá první poslední, je to milující otec a milující manžel, rodina na prvním místě... a já... ani se nechci nazvat manželkou, matkou vlastně ničím, ani v jednom nejsem totiž nijak dobrá. Chybí mi snad úplně všechno, svého syna miluji nejvíc na světě, ale upřímně mi všechno taky leze na nervy. Nevyměnila bych ho, ale občas bych potřebovala odejít pryč a být sama. 

Spoustu lidí prahne po ideální polovičce, fajn já mám skvělou polovičku, ale zasloužil by si mnohem víc, než má. 

Rozhodla jsem se teď nad vším přemýšlet, nasadila jsem ultimáta, řekla jsem, že nechci být stále na stejném místě, chci aby mě život bavil. Být týden v kuse jen doma a pak hned v práci mi můj psychický stav nezjednodušil. Jelikož bohužel potřebuji hodně často být spíš venku než doma, vytrácí se mi energie i inspirace.

Hledám si další brigádu, abych si šetřila na různé zahraniční výlety, tak uvidíme, jak to půjde. 

No začala jsem brát léky, které mi měli pomáhat trochu se "uvolnit", tak jsem se po nich první den uvolnila tak moc, že jsem byla jak na drogách, chodila jak opilá, no bylo to zajímavé. Pak už to bylo lepší, no snažila jsem se vydržet bez nich, abych opravdu neměla časem potřebu je mít stále v sobě. Takže ač skoro nespím, tak to zatím držím...
V pondělí mám sezení a doufám, že mi to nějak pomůže víc.

Článek o výletu na Moravu vám pak taky nějak dám dohromady ♥.

Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Kabát: Primark / Svetr: Textile House / Šaty: Mohito / Kabelka: Mango / Boty: Časnaboty

S láskou,
Vaše SAGI ♥

12/01/2019

Spoustu plánů, málo času

1


Po dlouhé době se vám zase ozývám, bohužel jsem měla celkem dost věcí na práci a tak bohužel nebyl čas na to psát. Ráda bych to od února napravila, ale uvidíme, jak vše půjde. Plánuji dělat i nějaká videa v mém oboru, tak uvidíme jak to půjde. 
Samozřejmě mám v plánu vyrazit taky někam po ČR, což je nejen cenově dostupnější a hlavně poznávat bychom měli nejdříve svojí krajinu než ty ostatní. Takže určitě se budu snažit dát dohromady i nějaká videa a fotky z výletů ♥. 

U mě se nic moc nového momentálně neděje, jelikož můj den se většinou skládá z práce kosmetičky, práce krejčí, fitness a starání se o syna, občas do toho mám nějaké focení. Možná toho je víc, ale nic jiného si teď nevybavím. 

Když v Plzni konečně napadl sníh, tak jsem bohužel nestihla ani udělat nějaké pěkné fotky, ale věřím, že se mi poštěstí teď v lednu na Moravě. Tam se moc těším, jede se mnou kamarádka, kterou mám strašně ráda od chvilky, co jsem jí poznala. Bydlela na stejném internátu jako já a věřte, že je úžasná. Přijela do Plzně a chtěla se se mnou vidět a to nebydlí za rohem, dokonce se mi i plakat chtělo ♥. A to pro tak málo emotivního jedince je dost složité. 

Také před Vánoci proběhla změna vzhledu vlasů, což jste mohli vidět na instagramu. Myslím si, že červené vlasy jsou úplně skvělé a chtěla bych je o něco výraznější. Přemýšlím, že pokud mě budou nějaký čas bavit, tak aspoň do léta budou červené a po létě například fialové ♥ uvidíme. Budu ráda, když na to napíšete svůj názor.

Věnovat se blogu je teď opravdu o něco složitější, protože nestíhám focení, když byl syn nemocný, tak jsem ho většinou musela hlídat a být s ním doma, takže jsem musela spoustu věcí omezit. Končit s tím rozhodně nechci, protože mě to baví. ♥ 
Vždy mě potěší nějaký ten váš komentář ♥. Takovou radost mi to dělá, to byste ani nevěřili jak moc ♥.


Outfit s oblíbeným svetříkem.
Pokud mě potkáte někdy v Plzni mám většinou na sobě tento stříbrný (nebo červený) svetřík. Je totiž úžasně teplý a pro mě asi nejhezčí svetr, co jsem kdy dostala. Dá se kombinovat úplně, doslova úplně se vším, když nevím, co k čemu, tak právě tento to vždy zachrání a dodá svým způsobem celému vzhledu kouzlo ♥. Tentokrát v kombinaci se sukní z Mohita, kterou jsem od prvního dne chtěla mít s tmavými punčoškami jsou sice na mě dost tvrdé, ale díky kabátku ve fialovo-modré barvě a bílému batůžku to nepůsobí tak tvrdě ♥.

Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Kabát: Vinted / Svetr: H&M / Sukně: Mohito / Boty: Časnaboty / Batoh: F&F

S láskou,
Vaše SAGI ♥

01/01/2019

Krásný Nový rok

2


Všem přeji krásný Nový rok a co možná nejlepší začátek. Ač se říká "jak na Nový rok, tak po celý rok", tak si říkám, že vstup je důležitý, ale rozhodně je důležitější, jak se každý den k tomu, co nás čeká, postavíme ♥. Můj vstup do Nového roku byl skvělý, ale zároveň trochu rušný. Ale nechci spát jen o tomto, jelikož jsem se vám dlouho neozvala, tak bych ráda shrnula naše Vánoce.

Šaty ke stromečku.
Na mém druhém instagramu, kde se věnuji pouze šití svých výrobků, jsem ukazovala práci na šatech, které jsem si brala ke stromečku. Dodělané byly opravdu na poslední chvilku, protože už jsem všechno chtěla mít uklizené a mít klid už večer. No zabrat mi daly dost.

Stromeček na poslední chvíli.
Není u nás žádnou novinkou, že stromeček zdobíme den před Vánoci, letos se krásně zapojil i prcek a celkově si z Vánoc asi odnesl nejvíce. Bylo skvělé, jak se z celých příprav těší a ze všeho, co je kolem toho. Stromeček se u nás rozsvítil a Michálkovi se oči úplně celé rozzářili. Čekal už jen na Ježíška. 

Štědrý den.
Na Štědrý den jsem vyrazila hned ráno do fitka, abych si před tím vším prasením dala do těla a hned jak jsem se vrátila domů, tak to začalo. Kluci ještě spali a já začala pomálu chystat vše okolo. Připravila jsem cukroví do dvou místností a pak ho zase musela uklidit, protože ten malej raubíř to všude bral. 
Na oběd jsme vyrazili k rodičům, kde jsme chvilku pobyli, povídali si a pak vyrazili domů se prospat ♥. Já šla hned po příchodu chystat večeři, nalíčila se a mohla obléknout mé štědrovečerní šaty (ty až trochu později). 
Michálek málem nevstal a zaspal celého Ježíška. Nemohli jsme ho totiž vůbec probudit, nefungovalo nic, on je totiž velice dobrý spáč, no nakonec se nám to povedlo, ale moc příjemný u večeře nebyl. Snědl jen polévku a trochu lososa a to je vše. Nicméně nechtěli jsme ho po probuzení moc trápit, tak jsme nechali, aby zazvonil zvoneček ♥. Míša celý nadšeny skoro vyskočil od stolu, bohužel měl zakázáno dokud jsem nesklidila ze stolu a pak už jsme vyrazili. 

Ten největší dárek šel na řadu jako první.
Chtěli jsme po Michálkovi, ať chvilku počká a ptá se, čí jsou dárky, ale jemu bylo jasné, že ta největší krabice je prostě jeho ♥. Nakoupili jsme mu velkou vlakovou soupravu od lega a povím vám, to byl nejlepší dárek, který mohl dostat. Stále si s tím hraje a máme to po celém obýváku. Tedy na chvilku jsme to sklidili, protože dostal ještě dřevěnou dráhu od jiného Ježíška.
No ještě od našeho Ježíška našel pod stromečkem pyžámko a rukavice s Tlapkovou patrolou, to pyžámko mi nechce dát ani vyprat a rukavice by si přál také využít. Takže u nás jsme byli spokojení ♥.

Ještě ten večer návštěva babičky.
Naši bydlí kousek od nás a tak jsme k nim ještě večer vyrazili. Tam Michálek našel o dost více dárečků, jako spoustu aut, no největší radost měl z lega, plyšáků Tlapkové patroly a obrovského kamionu s bagrem, ani já sama nečekala, kolik toho ten raubíř pod stromečkem najde :D. 

Celé svátky v autě. 
Tolik projetých kilometrů za ty dva dny, to se jen tak nestane. Ale jsem opravdu ráda, že už mohu jezdit kam se mi chce. Prostě jezdit a jezdit. Navštívili jsme celou mojí rodinu, kde bylo spoustu dalšího dárků a další den rodina manžela, kde samozřejmě taky dostal víc než pár dárků. Takže já budu muset znova udělat očistu od starých hraček a opět je dám na charitu ♥. Jinak se doma nehnu.

Mezi svátky v práci.
A vůbec mi to nevadilo. Užila jsem si to tam spolu se švagrovou a zároveň si odpočinula od všeho.

Silvestr je TADY a s ním oslava Nového roku.
Byl plný radosti a dobrých lidí, jo a taky alkoholu. Já milovník koktejlů jsem si udělala pár svých a mezitím si dávala vodu, abych byla stále v dobré náladě, ale ne mimo. Přeci jen už mi není tak málo, abych nevěděla, kdy mám dost, navíc mám syna o kterém taky musím vědět a postarat se ♥. Miško vydržel až do půlnoci celý den vzhůru, hrál si s námi a pak prostě kolem jedné ráno vytuhl, ani na mě nepočkal, protože já šla spát také, byla jsem vyřízená a chtěla jsem se fakt vyspinkat. 

Ranní budíček až v 10:45.
Michalék nám skutečně dopřává odpočinek, protože celé svátky spíme opravdu dlouho (jsem zvědavá, jak bude vstávat do školky), dnes to bylo opravdu skvělé načasování na dobrý spánek ♥.
Oběd u našich a svíčková byla vážně dokonalá. Takže jsem přejedená, ale spokojená. No odpočinek bych mohla mít klidně celý den, no jako máma ho mít nemohu :D. 

VŠEM PŘEJI KRÁSNÝ A ÚSPĚŠNÝ NOVÝ ROK 2019 ♥
BUĎTE HLAVNĚ ZDRAVÍ NA NIČEM JINÉM ANI NEZÁLEŽÍ!

Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Kabát: Zaful / Šaty: Missguided / Pásek: Orsay / Kabelka: Mango / Kozačky: Časnaboty

S láskou,
Vaše SAGI♥
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...