20/02/2018

Velká Giveaway ♥

6


Tak už to tady pro vás mám všechno připravené a doufám, že se vám všechno bude líbit ♥. Původně jsem chtěla udělat soutěže před Vánoci, dokonce i před Valentýnem, ale bohužel se mi vůbec nedařilo, jak časově, tak finančně. Když jsem se chopila tedy objednávky, tak jsem vybrala, to, co jsem chtěla.
Navíc budu ráda, když pár z vás bude mít i radost z něčeho, co vyhraje a proto se tedy na to rovnou vrhneme.


Soutěžit budete o tři produkty a 4tý produkt bude tajný dárek. Tedy vyhrají až čtyři osoby a z toho jednu si vyberu, kterou obdařím tajným dárkem.

Jako první a hlavní cenu, zde máme kabelku od Esoria, která mi byla darována, ale já jí nevyužila ani nevyužiji, je zcela nová. Kabelka je VEGANSKÁ a proto se nemusíte bát koženého produktu. Dostala jsem od nich krásný dopis, kde stálo, že kabelku mám buď darovat a nebo si ji ponechat a já si řekla, že by mohla někomu z mých čtenářů udělat velkou radost ♥.


Jako další tady máme slibovanou bělící zubní pastu Ecodenta a pak také sprchový gel a tělový krém od SpiriTime.


↓↓↓ PRAVIDLA ↓↓↓
1. Sledujte blog přes GFC a sledujte mě na IG
2. Napište do komentáře pod jakým jménem sledujete na GFC i IG (pokud nevlastníte google účet, tak pouze IG - či naopak)
3. Napište, co z toho by vám udělalo největší radost
4. Proč zrovna vy by jste měli vyhrát?
5. Váš mail, kde vás kontaktuji v případě výhry

Dodatečně můžete napsat, jak často navštěvujete blog - toto je nepovinné, ale budu ráda, když napíšete, zda se vám u mě líbí ♥.

Losování bude náhodné, pouze čtvrtý výherce bude vybraný mnou přímo. Hodně štěstí!

Soutěž bude ukončena 20.3.2018 tedy přesně za měsíc.

Výsledky se dozvíte v tomto článku!
Budu se těšit na vaši účast.

S láskou,
Vaše SAGI ♡

15/02/2018

Royal blue faux fur

4


Včerejší Valentýn je za námi a já doufám, že jste si ho užili. My s manželem ho nijak neslavíme, oba jsme v tomto dost podobní. Neříkám, že by mě nepotěšilo kino, nebo večeře, ale radši nějaké peníze ušetřím, než se rvát mezi zamilovanými páry o lístky do kina. Myslím si, že je to občas opravdu přehnané, ženy bývají občas dost uražené, když nedostanou něco velkého, ale mě udělá radost i chvilka klidu nebo čas s ním. 
Například v Japonsku se na Valentýna ženy vyznají mužům nebo již partnerům a dělají jim domácí čokolády či sušenky, muži naopak v Bílý den oplácí ženám a nebo se vyznají. Takže Valentýn patří mužům a Bílý den ženám, což mi přijde zajímavé. Každá kultura je prostě zajímavá. 
PS: Bílý den je měsíc po Valentýnu.

Ale je pravda, že letos jsem byla opravdu překvapená. Dostala jsem sluchátka a myš k počítači - tichou :D. Aby měl můj manžel klid, když upravuji fotky, nebo furt někam cvakám :D. ♥

Myslím si, že toto na úvod stačí. O víkendu budu mít velký odpočinek v Brně, kam se opravdu moc těším. Po hrozně dlouhý době zamířím na Veletrh STYL-KABO, kam jsem na střední jezdívala. Určitě si nezapomínám foťák doma a můžete očekávat nějaký články, které se budou týkat veletrhu. 
Další věc je ta, že pokud se podaří, tak by v sobotu už mohla být soutěž o některé věci, ale nechci nic slibovat, jelikož nevím, jak na tom budu s balením - víkend nebo týden, u mě to nehraje roli. Ale nebojte, pokud jí nestihnu na sobotu, tak bude hned v úterý ♥. 

Červené kozačky opět v akci.
Nejen kozačky jsem si zamilovala za tak krátkou chvilku, ale také tento kožíšek ze Zaful, letos jsem kožíškům tak moc prostoru nedala i když jsem hledala a hledala, ale já jsem dost vybíravá. Navíc musím přiznat, že v takových plyšácích je nejtepleji. Když se zamyslím nad kvalitou, tak cena odpovídá kvalitě. Většinou se tyto kožíšky (umělé) pohybují na o dost vyšší ceně a tak si myslím, že takový by zaujal nejednoho člověka, kdyby byl v obchodě. A to i cenou.
Kostkovanou košili jsem neměla ani nepamatuji, kdy naposledy. Nosila jsem jí jeden čas hrozně často, ale přišla mi chvilkami ohraná, bylo na čase ji zase vytáhnout. Kousek který mě nezklame ani neurazí. 
Kousek, který nelichotí mojí postavě, ale i tak ho na sobě mám... ano jsou to kalhoty. Mám pocit, že mám opravdu silná stehna a jakýkoliv druh kalhot na to ještě poukáže. Nicméně se mi v kombinaci s kožíškem, košilí i kozačkami líbili nejvíce černé kalhoty. Naštěstí je ten kožíšek pod zadek, takže velké plus pro mě :D. 
Nesmím také zapomenout na kabelku, kterou mám opětovně k těm samým kozačkám. Upřímně jsem si neuvědomila, jak půjdou za sebou outfity, většinou je dávám podle toho, jak mi je děvčata pošlou a tak je může od sebe dělit týden i den. 

Jak se vám dnešní outfit líbí? 

PS: Můj manžel nesnáší ty kozačky.

Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Kabát: Zaful / Košile: Shein / Kalhoty: F&F / Kabelka: Mango / Boty: Botovo 

S láskou,
Vaše SAGI ♡

13/02/2018

Outfit no. 206

2


Žijete, tak, jak jste si přáli? Máte ideální život? Myslím, že nic se nedá žít podle našich přání, protože, když se přání plní, přichází s tím i vyšší nároky. Žádný den není úplně ideální, ale, když dojdeme do bodu, kdy je ideální, chceme hned víc a víc. Chtíč je něco, co máme všichni. Samozřejmě, že všichni chceme dosáhnout svých snů a když dosáhneme toho hlavního, tak pro rozvoj se musíme dále vyvíjet a na snu pracovat, jako by to bylo naše dítě, které roste a roste.

Když se zamyslím nad svými sny, tak sama dobře vím, že nezůstanu jen sedět, nebude to jen jednorázové, chci z toho udělat něco velkého a i prosto si chci v životě dávat vysoké cíle. Cestovat po celém světě, poznávat kulturu a módu všech národů, to mě skutečně zajímá a inspiruje. Ale hlavní je pro mě navštívit "Zemi vycházejícího Slunce.", opravdu velký sen, který je pro mě stejně důležitý, jako prodej a nabídka mého oblečení. 
Ani jedno z toho není jednoduché, ale neztrácím naději! Přistihla jsem se, když jsem plakala, jako malá holka, že jsem opravdu nicka, přišla jsem si jako černá ovce rodiny, přijdu si tak i dnes. Můj život mě nenaplňuje, dovolím si říct, že mě občas skutečně nebaví ten stereotyp. Jsem vážně špatná!

Chvála na mateřství, asi to nikdy nebude v mé moci - být lepší. Štve mě, že se dokážu o jednoho malého človíčka bát, tak moc, že mám pocit, že mi vybouchne srdce. Štve mě, že mám špatné sny o špatných věcech a tím se dostávám ještě více do stresu. Co se bude dít, až bude ve školce, co se stane až bude ve škole, bude mě poslouchat, bude v pořádku? Prostě nechápu, jak se můžu bát tak moc. 
Nechci ho pustit z náručí! Vážně mám svého syna radši než svůj život. Mateřství je strašně divná věc, nechápu jí a sama jsem do toho šla po hlavě. 
Nechápala jsem, proč se o mě rodiče báli a teď už jim ve všem rozumím. Muselo to být hrozně těžké, když jsem se domů nevrátila na čas, když jsem chodila do klubů a neozvala jsem se, protože jsem si nenosila telefon. Kdo mě zná, tak ví, že jsem si nikdy sebou nebrala telefon, občas ho i teď nechávám doma. Rodiče to nesnášeli a doma jsem byla hrozně okřiknutá, že neberu telefon, že o mě měli strach a já se jim za to hrozně vysmála a nevěřila jim ani slovo. 
Byla jsem drzá, křičela na rodiče, málem jsem ublížila mojí mamince, když mě uhodila a já v tu chvilku nevěděla, co dělám, utekla jsem. Já občas sama sobě nerozumím, jak málo stačí k tomu, abych se dostala do stavu, který dokáže ublížit. Jak je možné, že dokážu jako dcera zklamat a slovy ublížit a nejen jako dcera, ale i jako manželka a matka, prostě si stále stojím za svými názory. Možná je to někdy fakt špatné, ale já jsem ráda, že se držím svých slov! Uznám pokud se mýlím, ale necouvám zpět, taková nejsem. 

Měla už bych přestat psát, nebo se do toho zamotám ještě více :D. 

Outfit
Tylová sukně opět na scéně. Myslím, že je to moje favoritka i když teď mi dorazil nový kousek a mám pocit, že budou "konkurentky". Pas mi opět zdobil krásný sametový pásek z Orsay a vršek zdobil krásný stříbrný chlupatý svetr z H&M. To, že už není před Vánoci, či  Silvestrem neznamená, že přestanu nosit věci, co se třpytí. 
Novinkou jsou u mě další boty (že to někoho ještě překvapí), tentokrát z mého oblíbeného Botovo.cz, měla jsem je vyhlídnuté cca měsíc a přemýšlím ještě o zelených. Navíc díky stabilnímu sloupkovému podpatku jsou i dost pohodlné. Kotníčkové kozačky jsou přesně to, co jsem letos potřebovala mít, navíc mají sametové provedení. K tylové sukni mi přišli opravdu zajímavé.
Jako kabelku jsem zvolila jednu z mých nejkrásnějších a tou je vyšívaná kabelka z Manga ♥, tu jsem si opravdu zamilovala. A jelikož je stále ještě zima, tak mi "zahřál" kabátek ze Zaful.
PS: Nemohu uvěřit, že tento outfit už je na blogu 206, přijde mi to až neuvěřitelné. ♥
Děkuji za vaši podporu ♥



Kabát: Zaful / Svetr: H&M / Pásek: Orsay / Sukně: Rosegal / Kabelka: Mango / Boty: Botovo

S láskou,
Vaše SAGI ♡

08/02/2018

Pink & Burgundy

4


Vždy jsem si myslela, že vrhnout se do něčeho po hlavě, není až tak těžké, jak se zdá. No pletu se, samozřejmě. Chtěla bych, tak moc, opravdu moc do toho skočit, ale ještě stále ve mě je strach. Nápady jsou, ale za nápady nedokážu nakoupit materiál, který bych potřebovala a je to hlavní součást mé tvorby. Když se dívám každý den na ceny materiálů, tak mám opravdu strach z toho, jak se budou ceny pohybovat. 

Například metr na 3tis si opravdu nekoupím raz dva, když nemám ani na ten metr. Samozřejmě není jen jedna látka a ne každá stojí tolik, nicméně chci jít podle vlastního úsudku, podle toho se bude odvíjet nákup materiálů, který nebude po metru, ale po několika metrech, po rolích, které stejně jednou dojdou. A tady bych se ráda zastavila, protože vám chci z části říct, co plánuji do konce tohoto roka, pokud vše půjde, jak má. 
Jelikož látky nejsou nekonečné a já nejsem robot, tak bude vždy dost omezený výběr a též omezený počet. Když vezmu v potaz, co všechno si chci vzít na vlastní krk, tak jsem rozhodnutá pár věcí šít dopředu, nafotit a až budu mít aspoň 30%, tak do toho skočit. Sama sobě říkám, že jsem fakt blázen a opravdu se bojím svých rozhodnutí, ale stojím si za svým velkým snem, ať už má své díry kdekoliv. 
Není vůbec jednoduché si říct, tak teď, když nemám nic, tak začnu. Je to těžké se rozhoupat a upřímně k tomuto mě teď dokopává můj manžel. Vůbec bych to nečekala, ale on je neskutečná podpora a obrovský motor, který se snaží i přes to, že občas couvám. On ví, co miluji, on ví, jaký mám sen a ví, že se trápím a bojím. 

Když si vezmu, kolik času strávím v práci a jak málo za to jsem placená, když mi všechno strhnou. Proč, tam chodím? Já říkám, "A proč ne?". Mám ráda ty lidi, kteří tam se mnou tráví čas, ráda se s nimi zasměji, ráda se podělím o zážitky a hlavně jsem tam poznala opravdu skvělé lidi, kteří převládají nad špatnými. Je to krásně pozitivní a já jsem fakt šťastná. No při poslední výplatní pásce už můj manžel nevydržel v klidu, řekl mi, ať už do práce nechodím, že si zaplatím živnost a bude. Jenže já s tou "almužnou" nazývající se rodičovský příspěvek, neumím vyjít, když vše poplatím, tak nemám ani na jídlo. Můj manžel mi nekoupí sukni z výprodeje, která se mi líbí, nekoupí mi rtěnku, protože bych jí ráda měla, protože mám všeho dost. To je také důvod, proč jsem začala pracovat, chtěla jsem si něco koupit, chtěla jsem si občas udělat radost novým kouskem. Zní to sobecky, že jsem od něj občas něco chtěla, no vlastně si ani nestěžuji, živý mě i syna, mám díky němu kde bydlet a co jíst. Nechci na něm být za každou cenu závislá. Nemám ráda, když se ho ptám jako malá holka na 50 korun, protože už nemám. Kolikrát mi jí dá s fakt "příjemným" výrazem :D. A rozhodně by mi neplatil ani občasnou návštěvu kaváren. 
Občas mě to mrzí, ale vlastně jsem si na tento režim zvykla. Zvykla jsem si na to, že mu řeknu, co chci k Vánocům, tak mi to koupí, pokud ví, že to opravdu chci. K narozeninám mi loni přispěl na Slovensko a víc jsem po něm nechtěla, asi nejvíce mě mrzelo, že jsem mu narozeniny musela připomenout sama. To mi i vehnalo slzy do očí, ale později se mi omluvil a napsal mi nádhernou zprávu. 
Jsem ženská, jasně, že chápu jakou paměť mají muži, občas. Já mu to vlastně ani nemám za zlé, dělá hodně věcí, hlavně abych byla spokojená. Hlídá syna, abych mohla chodit cvičit, do práce a také se mohla věnovat svým koníčkům apod.. Je to neuvěřitelný chlap. Letos jedu k moři a on bude celý týden se synem sám. Jedu do Brna a on i přes pár námitek, není úplně proti. Podporuje mě v mém snu! A miluje nás ♥
I přes to nikomu nezávidím, podle mého, žijeme každý život, jaký žít chceme. Já chci být ta, která předčí i jeho a budu pak já ta, která bude v popředí. ♥
Nicméně i tak jsem ho letos překvapila natolik, že mě už nepředčí :D. Jaká hodná manželka jsem (také se občas pochválím).

Outfit
Vínová je pro mě spíše barva, kterou vynosím hlavně na podzim, ale ani v zimě jí rozhodně nenechám "zaprášenou" ve skříni. Tyto šaty jsou u mě novinka a to se slev, kde jinde než v Mohito. Bože, toto je za trest, tam pracovat, vidíte jak jsou věci levné, schováte a máte. Nicméně z těch úlovků mám pak větší radost, než za plnou cenu. Například plyšový kabátek, který je též z Mohita, mám jen s malinkou slevou, kterou jsem dostala od holek. Stále ho nosím a v kombinaci s vínovými šaty, které jsem ještě doplnila páskem s velkou zlatou sponou, je to zase něco jiného, než předchozí kombinace. 
Navíc i právě s milovanými kozačkami z Časnaboty, jak již víte. Někomu se nelíbí a někomu ano, proto je naštěstí takových druhů bot, že si každý vybereme ♥. Já jsem si je oblíbila i díky jejich pohodlí a také jsem blázen, který miluje prostě kozačky. Nekecám! Celkově jsou boty, možná, ale jen možná, trochu větší závislost, než jsem předpokládala. 
Abych nezapomněla na další milovaný kousek, tak tím je kabelka z Manga, když nevím totiž, kterou kabelku bych zvolila, tak právě tato většinou vyhraje na plné čáře. 

Jak se vám líbí dnešní outfit? Jak jste na tom s drahými polovičkami? Kupují vám něco? 

Foto: Veronika Marková - IG: @verunm


Kabát, šaty: Mohito / Kabelka: Mango / Pásek: eBay / Boty: Časnaboty

S láskou,
Vaše SAGI ♡

06/02/2018

In black

6


Nejsem velký fanoušek černé barvy, ale to rozhodně neznamená, že černou nenosím. Vlastně do práce je to moje povinnost na kterou si dost často stěžuji, ale s tím už já nic neudělám. Zajímalo by mě, proč zrovna černá je povinností a proč si jí vybírají, jako dresscode barvu. 
Samozřejmě, černá je barva univerzální, opticky zúží postavu a je neutrální. Pokud se zpotíte, nebývá to vlastně ani poznat. Nicméně si nemyslím, že být v práci stále v černém je "super-pozitivní". 

Ať už to bylo PF nebo Mohito, tak mám vždy pocit, že jsem demotivována cokoliv vymýšlet, další věc je ta, že mám doma strašně málo černých věcí, kterých si tak málo vážím, abych si je vzala do práce :D. V kalhotách mě tam nikdo neuvidí, protože jsem v nich prostě tlustá (-cítím se tak), ale, že by mi lichotili další věci, to se také říct nedá. Radši bych nosila každý den jinou barvu šatů, různé punčocháče, apod.. No je fakt, že si tam taky nechci nic pěkného zničit, tak na pěkné punčochy mohu zapomenout, hihi. 

Barvy jako takové podle mého dávají člověku energii a někdy, ne vždy, mi přijde, že právě černá ji trochu vysává. Díky tomu, že si ke všemu líčím výrazně oči, tak si přijdu potom hrozně přísná, neviditelná, smutná apod.. Při mojí povaze se to raz dva změní, když se potkám s přáteli, jako teď například s Týnkou, která mě poprvé fotila. Já vím, že všechny dívky i muže jsem zde vychválila a i zde to nebude jinak. Je to sluníčko a hrozně mě ten čas s ní bavil, až jsme si šli ještě sednou do kavárny a povídali si, aby jsme se seznámili. 

Abych tu nebyla jen u černé, tak i já jí dost často kombinuji s bílou, jako například velkou šálou, kterou můžete vidět na fotkách, či červenou, která prosvítá skrze černé krajkové šaty. Největší zajímavostí na outfitu, jsou podle mého, boty. Boty, které na to, že jsou z Primarku, tak jsou neskutečně pohodlný a hrozně se mi na nich líbí jejich výšivka. Nesmím také podotknout, že černo-červenobílou klasiku jsem doplnila ještě o zelenou sametovou kabelku, kterou mám od Ježíška ♥. Však to znáte. 

Mimochodem, jen já se opravdu dokážu vykecávat o jedné barvě, tak dlouho? To je fakt hrozné, nicméně pro vás chystám ještě něco na Valentýna. Tak ať mi vše vyjde! 

Foto: Kristýna Marková | INSTAGRAM |


Kabát: Textile House / Šaty červené: Bik Bok / Šaty krajka: Zaful / Šála: Zaful / Pás: Rosegal / Kabelka: Lindex / Boty: Primark

S láskou,
Vaše SAGI ♡

03/02/2018

Ženy #metoo

5


Ve světě se každý den dějí věci, které by se dít neměli. Věci, které nás nutí se bát každý den o náš vlastní život. Celkově naše bezpečí se odvíjí od nás samotných a jak moc čemu věříme, nebo já si to aspoň myslím. Nedávno jsem se v "5ti faktech, které o mě nikdo neví" k věci, kterou věděli blízcí přátelé a nebo lidé, kterým jsem opravdu věřila. Není to nic k chlubení, ale rozhodně je to k zamyšlení. Pokud nevíte, co znamená #metoo, tak se jedná o sexuální obtěžování nejen žen, ale i mužů, pod tímto najdete na twitteru spousty přiznání a myslím si, že to vůbec není příjemné.

I já sama se k #metoo zapojuji, tedy kdysi jsem tam napsala a pak jsem to rychle smazala, asi to bylo všechno moc brzy. A já vám tímto dnes povím můj příběh, který mám v hlavě každý den, který je důvodem mého strachu z okolí a hlavně vzpomínka na něj je stále taková, jako by se udála teprve včera. 
Dopředu chci napsat, že nechci žádnou lítost, ani nic podobného, ale to vše si povíme až poté, co vám ten příběh povím.

Bylo mi 10 let, když jsem si hrála s přáteli za barákem bytovek našeho sídliště. Vždy tak, aby na nás rodiče viděli. Jako každý jiný den, bylo léto a všechny děvčata jsme nosili kraťasy, nebylo na tom nic divného a skákání přes gumu či házení míčem, hraní na babu apod.. To bylo naše dětství. Vše se zlomilo asi ve chvilce, kdy k nám dorazil jeden nejmenovaný ukrajinský chlapec, měl 17 let a chtěl si s námi hrát. V té době nebylo divné hrát si se staršími dětmi i já do dnes mám o 7 let mladší kamarádky, navíc by nás nenapadlo, že nám chce ublížit. Byl úplně normální. Vychloubal se nám nožem, ale já jsem mu řekla, že nosit nůž je nebezpečné a tak jej zakopal do nejbližšího trávníku. Hráli jsme si s ním dost dlouho a pak jsem se chtěla jít domů napít a... on chtěl jít se mnou. Co je na tom divného, že se chce napít. Napila jsem se jen já a chtěla jít po schodech dolů, tady se teprve stala ta největší chyba. Přivolal výtah a já jsem tam šla s ním. Já se necítila v nebezpečí a prostě jsem do toho výtahu nastoupila. Zmáčkla jsem -1 a jeli jsme, když v tu chvilku začal zastavovat výtah a smát se, to bylo na poprvé celkem nevinné, když to zastavil podruhé, tak mě přitiskl k sobě.... stále nemohu uvěřit, že jsem v 10ti letech byla obětí sexuálního obtěžování.. začal mě osahávat všude na těle a řekl mi ať se svléknu, já se stále snažila vymanit, až jsem si všimla, že jsme na nule a kousek od toho, abych otevřela dveře. Vůbec do dnes nevím, jak jsem to dokázala, ale utekla jsem. Když to píšu, tak mi přijde, že je to asi příliš živé. 
Běžela jsem za bratrem a v té chvilce zároveň zakřičela na nejmenovaného chlapce ať táhne, že ho tady nechceme ani vidět. Plakala jsem, klepala jsem se a můj bratr mě vzal domů. Tam jsem rodičům vše řekla, nemohla jsem pořádně mluvit, ale vím, že můj tatínek odešel z bytu a hledal ho po celém sídlišti. Vrátil se po několika hodinách a vzal mě na policejní stanici. Mysleli jsme, že ho zabil, ale naštěstí ho nenašel, nechtěla bych mít tátu ve vězení. 
Na stanici jsme podali TO na chlapce, který nám předtím řekl téměř všechno i kde bydlí. Popsala jsem všechno, co se stalo i když jsem se klepala a plakala opravdu hodně moc, byl u mě můj táta. Táta se mnou chodil všude! Musela jsem u policejního psychologa na panence ukazovat, co všechno mi dělal, co všechno mi říkal, to jsem zvládla až na třetí pokus. Stále mi dělali IQ testy, zhoršila se mi mluva a dost jsem se do sebe na dlouhou dobu uzavřela. 
U soudu jsem nebyla a byl tam můj tatínek a jelikož byl ten kluk nezletilý, tak dostal jen podmínku, nesměl se ke mě přiblížit, ale on stále chodil k nám za barák. Bála jsem se chodit ven. Nic víc se nestalo. Člověk, který něco takového udělá by si zasloužil víc :(. 
Stále toho člověka potkávám, je to troska, ale i když je to troska do které bych dokázala praštit a padl by k zemi, tak je tam ten strach. 

Od té doby je mi každý muž podezřelí, bojím se každého divného pohledu a bojím se, když na mnou muž jde, nebo dokonce parta. Nevlezu s muži do výtahu, tedy ne sama, pokud se jedná o kamarády, tak je to samozřejmě jiné. Cizí muž je pro mě velká hrozba, volám si s manželem či maminkou, když jdu z práce večer sama domů a chci aby věděli, kde jsem a já mám tím větší pocit bezpečí, když mě někdo aspoň poslouchá.

Občas mám pocit, že to "překáží" mému muži, asi jsem i paranoidní a on nedokáže pochopit můj strach, ale někdy se nad tím pousměje. Přitom já se v nejednu chvilku rozklepu jako malá holka a nebo utíkám, co mi nohy stačí. Ale zároveň si myslím, že je to jen můj pocit a i tak chápu, že neví, jaké to pro mě například je.

Všechno jsem vzala na sebe, že je to moje vina, že jsem si toto způsobila. Proč jsem tam s ním šla? Proč jsem prostě nešla po schodech? Co by se stalo, kdyby ten nůž nezakopal? Tyto otázky mám dodnes. 
Vezměte si, že jsem nebyla znásilněná, ale už tak z toho mám do dnes následky. Mám kamarádku, která takové štěstí neměla, byla zatažená do auta přímo před lidmi a nikdo jí nepomohl, nikdo! A to se jí stalo v 18ti letech. 

Nikdy nepřestávejte dětem vtloukat, že si mají dávat pozor i na lidi do kterých by to neřekli. Ať nikdy s nikým nikam nechodí! Radši ať se bojí druhých, než aby s nimi šli všude! Dávejte pozor i na sebe.

Plácání po zadku cizími muži není normální a nikdy nebude. Nemusíme chodit oblečené jako jeptišky, ale vlastně stačí jít jen v kalhotách, či jen trochu odhalit kůži a pro některé muže jste lákadlem. Nikdy si nevyberete.

Ještě bych ráda podotkla, že nejsou tací pouze cizinci, u nás v ČR je také dost idiotů schopných ženě i muži ublížit a dokonce i dětem! Bojím se o svého syna a ne málo. Chce se mi umřít při pomyšlení, že bych měla žít bez něj jedinou noc. Nechci, aby se lidem dělo všechno toto, co se děje. 

Proč? Kdy? Jak? Ale opravdu, to je takové uspokojení opravdu příjemné? Způsobit druhým trauma do konce života? Přivodit jim strach? 

Jak jsem psala výše, nechci, aby mě někdo litoval. Nejsem už ta malá holka, která plakala za každou blbostí, která koktala a trvalo jí se přizpůsobit okolí. Je to něco, co mě poznamenalo do konce života, něco, co nikdy nevymažu ze své paměti, ale díky tomu jsem někým, kým jsem dnes. Bojácná, ale průbojná! Jdu za svými cíli a nenechám se nikým ovlivnit. Stala jsem se silnější! 

Nikomu nepřeji zažít něco z toho, co zažili lidé na twitteru #metoo, původně to vzniklo v Americe díky Alysse Milano a časem se přidal celý svět. Není pochyb, že si spoustu lidí něco zveličí, vymyslí, aby pošpinili druhé, ale právě k tomuto to není, ale bohužel se tací najdou.

Abych to nezakončila jen tady, tak ještě pár vět navíc. Četla jsem, že se muži kvůli #metoo přestávají dvořit ženám. Promiňte, ale on se nějaký muž dvoří ženě, tak, že jí plácne po zadku, dělá na ní čičiči, pokřikuje na její poprsí, apod? Rlly? Samozřejmě, že pokud za vámi přijde muž, představí se slušně a snaží se s vámi komunikovat, tak je to normální. Ale pardon říct, třebas "Čau máš krásnou prdel, co se seznámit?", tak to bych ho poslala víte kam.


A teď je řada na vás. Chci, aby jste vyjádřili vlastní názor, pokud se chcete svěřit anonymně můžete mi napsat i mail, já vás nebudu nutit do ničeho. Ale za ty roky jsem si uvědomila, že ze všeho je nejlepší se vypovídat, či vypsat. 
Při tomto článku ze mě padalo tisíce slz, ale zároveň mi spadl velký kámen ze srdce. 

Nebudu zde psát otázky, mě zajímá, co si o tomto všem myslíte. O tom, co se děje každý den a ženy mlčí a nebo se to dále neřeší. 

S láskou,
Vaše SAGI ♡

01/02/2018

Notino: Co ukrýval balíček?

4


Krásný začátek měsíce únor. Nedávno jsem na instagram dala fotografii balíčku, který mi dorazil z nově vzniklé spolupráce s Notino.cz a abych pravdu řekla, tak jsem nikdy netušila, že se to stane. Celý začátek spolupráce byla totiž velká náhoda a i o té vám trochu "povím". Upřímně jsem opravdu nadšená z toho, co se stalo a i z celého balíčku, která dorazil, takže se určitě máte na, co těšit.

Jak vznikla spolupráce?
Vlastně jsem psala mail, zda by mi nevěnovali produkty do soutěže. Bylo by mi jedno i kdybych je měla koupit, ale v případě, že by mi věnovali něco zajímavějšího, tak jsem to prostě zkusila. Po pár týdnech (myslím), se mi ozvala moc příjemná slečna, která chtěla vědět blog apod. A z celé naší konverzace pak vznikla spolupráce. Já byla jen "wau", "jé" a "děkuji". Upřímně já jsem z každé spolupráce, která vznikne hrozně nadšená. Hlavně, když se jedná o české e-shopy, které vašim článkům opravdu rozumí a zaujmou a to se mi fakt líbí.
Děkuji ještě jednou za balíček plný radosti!


Za měsíc leden mi mělo přijít takových balíčků, že jsem ani nevěděla vždy, který se veze. Notino má výhodu, že aspoň má svojí pásku, která mi hned poví, že se mám na co těšit. Nedávno jsem psala o zubní pastě Ecodenta (kterou mimochodem budete mít v soutěži, ale čekám na penízky a také si objednám další pro sebe).

Ale dost o tom.
Co se tedy všechno nacházelo v balíčku od Notino? 
Upřímně nejdřív na mě vykoukli krásně vypadající krabičky (ty jste mohli vidět právě v instastories), kde na mě čekalo spoustu produktů.

Jako první jsem vytáhla Kosmetickou sadu SpiriTime, například sprchový gel jsem si opravdu oblíbila, je opravdu krásně hydratační, zatím nemohu říct účinek přesný, jelikož ho používám jen týden, ale krásně voní. Tělové mléko používám podle toho, jak si vzpomenu, ano já a mazání těla, to je fakt špatná starost! Chtěla bych ještě podotknout, že by měl být přírodní a neobsahuje žádné parabeny, silikony, parafín ani minerální oleje.
Tato sada byla samostatně zabalená a rozhodně si jí koupím, až pojedu na dovolenou. Má skvělou cestovní velikost, takže za mě další plus.

V další krabičce jsem už tahala postupně. Začneme tím největším, čím byla a je Micelární čistící voda Eucerin, ta se mi zároveň hodila, jelikož mi docházel i odličovač. Aby těch vod nebylo málo, tak se tu jako další nacházela Tołpa dermo face, pocházející z Polska, kterou si pleť dočišťuji, nebo používám večer, když nemám žádný make-up. A jako poslední micelární voda Uriage pro smíšenou a mastnou pleť, já mám pleť smíšenou, takže občas mastná a občas i suchá, takže mi vyhovují všechny tři zmíněné. Dostala jsem malý vzorek, tak používám málo, ale podle všeho by mělo být i hypoalergenní, což je další velké plus. 


Další příjemný a voňavý produkt, který jsem si zamilovala je Tutti frutti od Farmona. Tento tělový peeling používám každý den a rozhodla jsem se, že až budu dělat objednávku, tak jej přibalím do košíku, ale pro vás do soutěže. Krásná příjemná pokožka, která je po jeho použití ♥. Zamilovala jsem se a navíc z něj cítím léto ♥.

Velice milým překvapením byla zubní pasta pro syna Junior jahoda od VITIS, tu jsem na stránkách za boha nemohla dohledat, takže bohužel nemám ani odkaz. Nicméně my s Michálkem bojujeme s čištěním zoubků a tak je potřeba, aby pasta "chutnala" vždyť to znáte. Tak jsem zkusila novou a střídáme, aby si nezvykl na stejnou chuť :D. Nicméně čištění zoubků je lepší a když připočítáme, že má každý druhý den jinou chuť, tak si na to i lépe zvyká. Takže za to moc moc děkuji. 
Mimochodem fakt voní a připomněla mi moje dětství, kdy jsem pastu ujídala :D chápete to? Já jsem jako malá jedla pastu na zuby, protože byla dobrá :D. Naši se divili, kam mizí a to malý smrádě to furt ujídalo -_-. Ale jsem živá a nadmíru zdravá. Radši nebudu psát, co jsme jako děti s bratrem snědli, dneska je to totiž věc, po které se možná i umírá :D. 

Další vzorek je také od SpiriTime, ale tentokrát je to výživný krém na ruce, ten jsem si zkusila hned jako první a pardooooon, ale toto je tak příjemné. Já používám na ruce krémy téměř každý den, protože jsem jak ryba na suchu, vyprahlá. Je mi příjemný a moje ruce jakou jak dětská prdelka na dotek ♥. Akorát vůně je taková, že neurazí, ale ani nenadchne. Ale každý jsme jiný.
V krabičce se nacházeli ještě další vzorečky, za které jsem ráda, například Caudalie zpevňující oční balzám a ano i já tohle potřebuji. Já hrozně nerada utrácím za kosmetiku, která mi nemusí vyhovovat a proto jsem si řekla, že pokud mi vyhovovat bude tento vzorek, tak bych do toho ty peníze vložila. Já mám celkem hezkou pleť bez vad, ale také mi pleť tím, že jsem maminka, rychleji stárne, nebo aspoň mám ten pocit, takže určitě zkouším. Zatím to na sobě moc neumím rozeznat, ale krásně hydratuje a nanášení je příjemné, navíc stačí málo a stačí to na celý obličej. Takže uvidím.
Dalším vzorkem je omlazující koncentrát pro zralou pleť, myslím si, že na tento přípravek mám asi ještě dost času a jelikož stojí opravdu nemalé peníze, tak bych si chtěla být jistá, že je účinný. Použila jsem ho pouze dvakrát a věřím, že to udělá něco uvnitř, ale zatím to nevidím. Asi jsem ještě fakt mladá :D. Pozitivní!!
Který vzorek mi až tak nepotěšil je make-up od Dermacolu, extrémně krycí produkty nejsou pro mě. Navíc mi celkově právě make-upy od Dermacolu nevyhovují a tedy zároveň jsem dostala asi tak o 150 odstínu tmavší, aneb ať žije "bílá a bělejší". Zkoušela jsem si zakrýt tetování, které to zakrylo a já měla oranžovou skvrnu na zápěstí :D a jde opravdu špatně odlíčit. 
Takže ženy, které mají rády make-upy od Dermacolu, tak tento v bazénu jen tak nesmyjete :D. V tom vidím zase plus, jen já mám pocit, že si na sebe patlám omítku, jak je hustý apod.. Není to pro mě. 


Úplně jsem ještě zapomněla, že balíček obsahoval ještě štětec od L'Oréal, který jsem bohužel také nenašla na stránkách a hledala jsem, abych mohla též dát odkaz. Nicméně já nejsem moc zvyklá na štětce na make-up, ale rozhodně je příjemnější než ten, který jsem měla předtím. Po použití štětců vždy použiji ještě blender, lépe mi vše zapracuje do pleti.

A i na závěr bych chtěla tímto poděkovat Notino.cz za všechny produkty a vzorečky. 

Jak vás zaujali produkty? Uvítali byste články i o kosmetice? 

S láskou,
Vaše SAGI ♡
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...