26.02.21

Šití: Jak si vypočítat spotřebu materiálu u sukně

0

 

Známe konstrukci střihu, už i víme, jak sukni ušít, ale jak se dozvíme, kolik materiálu máme koupit? O to se s vámi podělím v dnešním článku. Budeme se bavit o spotřebě jak u klasické sukně, jako jsme si ukazovali při konstrukcích a na videu, tak i u 3 různých sukní vycházejících ze základu.
Typů sukní je nespočet a určitě si řekneme více, až se budeme věnovat například kolovým sukním (u těch si to dáme v samostatném článku). Každý typ sukně si vyžaduje jiný množství spotřebovaného materiálu. Množství materiálu závisí i na vybraném materiálu. Takže se na to pěkně podíváme.
 
Co rozhoduje o spotřebě materiálu:
    ✂ Tělesné rozměry a délka sukně
    ✂ Materiál
    ✂ Typ sukně
            ✂ Rovná
            ✂ Áčková
            ✂ Dílová
            ✂ Se sklady
 
Ještě se na rychlo zastavíme u polohování střihu a jak poznáte osnovu a útek. Ač jsem se ve videu zmínila, že se střih musí pokládat po osnově, tak ne každý ví, co je osnova a co útek. Já jsem zjistila, že nejlepší je takové věci vysvětlovat tak, aby to chápali všichni a věřím, že si tohle dobře zapamatujete. 
OSNOVA = "nekonečno", to znamená, že vám osnova určuje délku materiálu nikoli šířku. Takže když si vybíráte kolik si koupíte materiálu, tak si pamatujte, že vybíráte po "osnově". 
ÚTEK = daná šíře materiálu. Útek vlastně utíká po osnově a tím vytváří okraje materiálu a jeho danou šíři. Šíře materiálu je také velmi důležitá při spotřebě, ale to až za chvilku. 
Jak poznáte osnovu a útek, když máte už materiál rozstříhaný? Úplně jednoduše. Uděláte si test pružnosti, nikdy ne šikmo, ale rovně po osnově materiálu, ta strana která je pevnější je osnova a ta která lehce pruží je útek. Doufám, že jsem to dobře vysvětlila. 

Spotřeba materiálu u hladkého materiálu bez vzoru
Tohle je úplně nejjednodušší počítaní. Stačí vám totiž koukat se na šíři materiálu, střih - obvod sedu a od toho se odvíjí kolik si koupíte materiálu. Pokud máme nejběžnější šíři 145cm, vás obvod sedu není 130cm a chcete sukni klasickou nebo mírně rozšířenou o délce například 55cm, mělo by vám stačit 80cm látky. 
 
Asi vám dám trochu jednodušší příklad, pokud mám obvod sedu 96cm, chci si sukni udělat rozšířenou (do áčka), bez kapes se zipem v zadním díle s délkou 50cm, tak si spočítám, že polovina OS je 48+1 (podle konstrukcí) + švové přídavky po stranách, já si přidávám pouze po 1cm, ale doporučuji přidávat aspoň 1,5cm pokud jste začátečních a ve švu kde bude zip, tak přidám 1,5cm můžete až 2cm (ale myslím si, že je to zbytečně moc). No pokud si nevěříte, tak raději víc než méně, pamatujte, že zmenšit můžeme vždy, zvětšit už nikoli. Nesmíme zapomenout i na to, že musíme přidat švové záložky i do pasu a do délky, do pasu přidávám opět 1cm a do délky dám 2cm. 
Takže když si to spočítáme, kam musíme přidat, tak 52,5cm na šířku a na délku to máme 54cm, ale tím to samozřejmě nekončí, jelikož máme ještě pasový límec, ten závisí na tom, jak široký chcete mít pas u sukně, běžný pas bývá 4cm šíře + 1cm, ale tady nezapomeňte, že 4 + 1 je polovina a jelikož se pasový límec pokládá po útku, tak máme celkem 10cm šíři i se švovými přídavky. 
Co nám tedy vychází z následujícího příkladu? Že když mám šíři 145cm - tedy 77,5cm na práci s polovinou střihu, tak se vejdu úplně krásně do 70cm i když budu mít sukni do áčka, jelikož mohu střih v případě nevzorované a nepočesané látky položit po osnově z obou směrů. Tím pádem se mi nejširší část sukně nepřekryje s částí druhou. Doufám, že jsem to dobře vysvětlila.
Pokud by se jednalo o klasickou sukni, tak se též krásně vejdu do 70cm látky.

Spotřeba materiálu u vzorovaného materiálu
Na škole nás učili abychom vždy měli o 10cm více do šířky i do délky, jelikož se musíme přesně trefit na daný vzor, tedy pokud máme kostku, tak musí navazovat, pokud máme proužek, též musí navazovat. Pro mě je nejjednodušší, pokud si sukni dělám na sebe, tak si nejprve udělat jednu bez vzoru na míru tu si přesně upravit a poté až střihat z materiálu vzorovaného, protože pokud to střihnete perfektně a pak se o 3cm seknete, tak už vám vzor na sebe nenaváže tak perfektně, tedy hlavně u kostky. 
Práce se vzorem je o preciznosti a trpělivosti, v konfekci se setkáváme s tím, že kostka sem proužek tam a nikdo to neřeší, protože je to moc práce. 
Pokud i tak do toho chcete jít pamatujte si, že budete potřebovat více materiálu tedy švové přídavky + 10cm navíc z každé strany (krom středu). Pokud budete pracovat s kostkou, pracujte pouze v jednom směru po osnově, kvůli návaznosti ve švech, případně pokud se nevejdete do šíře bez manipulace střihem - tedy jeho otočením, tak počítejte s dvojnásobkem materiálu. U proužků se dá naštěstí podvádět.

Spotřeba u počesaných materiálů
Některé materiály vzhledem k lesku či vlasu, nelze pokládat po osnově jinak než jedním směrem. Jelikož by vám mohla půlka sukně ukazovat jinou barvu než druhá půlka sukně, něco jako den a noc. To se taky v konfekci moc neřeší, ale to je můj problém, díky kterému vím, že je lepší a kvalitnější si něco ušít raději sama. 
V tomto případě pokud se nevejdete do šíře materiálu s vaším typem sukně budete počítat s tím, že si musíte vzít dvakrát délku sukně + pasový límec + švové přídavky v pase v délce sukně. 

Spotřeba podle typu sukně
    Rovná (pouzdrová)
Zde jak jsem se již zmínila stačí vám polovina OS + 1cm jako máme v konstrukcích. Přidáme si švové přídavky, 1-2cm do bočních dílů a zadního dílu, do délky přidáme 2 a více cm, pokud si nejsme jistí délkou, dáváme vždy více než méně. Do pasové části nám stačí přidat 1cm. Pak záleží na šíři pásku, jak jsem již zmínila, běžná šíře je 4cm + přídavek na šev a jelikož se pásek stříhá po útku, potřebujeme tedy dvojnásobek, což je 10cm. 
Vždy sledujte šíři materiálu, zda se vejdete do šíře materiálu, tak nezapomínejte na pasový límec, délka sukně + švové záložky. Pokud máte šíři "tip ťop" zvažte, zda si nevezmete dvojnásobek materiálu, tedy 2x délka.

    ✂ Áčková
 Zde sice nezávisí na šíři vašich boků, jako spíše na šíři vašeho pasu, ale hlavně také záleží na zvoleném materiálu a šíři áčkového střihu. Pokud jste si totiž rozšířili sukni z 30 na 80 zjistěte zda se vám i se švovými přídavky vejdou po změření buď vedle sebe, při nevzorovaném materiálu je možné je po osnově položit oběma směry, pokud se vám tak nevejdou, doporučuji koupit 2x délku + švové přídavky. Zde ještě zmíním, že je možné pasový límec položit i po osnově, pokud chceme ušetřit materiál a nejedná se o vzor, vlas nebo lesk. Vždy se snažíme využít materiál na 100%. Proto pokud víte, že se nevejdete do šíře jen o pár cm, můžete zbytek šíře využít na kapsy, pásek a možná i nějaké ozdoby.
 
    ✂ Dílová
Tady záleží pod čím si představíte dílovou sukni, pro mě je to sukně klidně i rovná, může být postupně rozšířená, no pokud jste viděli video, tak jste si mohli všimnou, že jsem sukni dělala právě dílovou. Zde si musíme uvědomit, že máme víc dílů, to znamená, že máme víc švových přídavků a tím pádem se může stát, že se opět nevejdeme do šíře, naštěstí už víme kolik kde máme přidat, a opět se tím řídíme. Pokud ji chceme mít dělenou a do áčka, tak si opět hlídáme i šíři délky. 

    ✂ Se sklady
Jako poslední jsem vybrala se sklady zde budeme vycházet z toho, jak velký sklad chceme mít a kolik jich chceme mít a také jaký typ skladu chceme mít. O tom si také uděláme samotný článek. Ale ráda bych se mezi všemi těmi články, kde se něco musíme naučit obeznámila i o materiálech a vysvětlila vám i druhy švů, druhy vazeb, kapsy a jejich druhy, apod.. Ale to jen tak mimo téma trochu.
Pokud chceme klasický přehyb, tedy pro některé znám jako sklad, tak si změříme délku nepřehnutého + délku podehnutého, rozumíme si? Pokud chceme tedy sukni například místo záševků sežehlit musíme si přidat rozměr, který bude ve skladu schován. 
Upřímně se tohle špatně vysvětluje a i já to kolikrát počítám na víckrát. Nejjednodušší je si sukni narýsovanou rozstřihat (hlavně nejdříve změřit, aby dílky byli přesné) a poté si přidat mezi dílky například 5cm a tím vám vznikne šíře podle které určitě spotřebu, ale většinou se kupuje 2x délka sukně.
Dám vám radu, pokud chcete kompletně udělanou sukni ze skladů, změřte si obvod pasu, rozdělte na polovinu, vydělte například 6ti (chcete 6 velkých skladů), OP 60cm polovina je 30cm děleno 6 se rovná 5cm, tak a teď mezi každých 5cm musíte přidat 10cm (aby byli sklady pořádné) a teď si můžete spočítat kolik potřebujete na polovinu sukně materiálu. Samozřejmě můžete si opět díly rozdělit na PD a ZD, abyste se vešli do šíře. Důvod proč zde se vychází z obvodu pasu je ten, že potřebujeme, aby sukně seděla v pase a obvod boků většinou bývá o dost větší než tomu bývá právě v pase a krásně skládaná sukně vám vytvoří sama o sobě áčko jakmile ji oblečete. 

Upřímně doufám, že jste mě pochopili, že víte, co jsem vám chtěla tímto vším říct a budu se na vás těšit u dalších článků, které se budou týkat i materiálů, názvosloví, druhů švů, stehů a mnohem více. Tento obor jsem studovala velmi pečlivě celé tři roky ve škole a není všechno hned. 
Jak jsem již psala, časem chce vést kurzy šití, ale ráda bych nejdřív na sobě zapracovala, abych kurzy mohla vést velmi sebevědomě a věděla, že vás vědu dobrým směrem.

Na co se můžete těšit:
    ✂ Ukážeme si i jiné druhy sukní
    ✂ Řekneme si něco o šicích strojích
    ✂ Probereme hodně druhů materiálu 
    ✂ Řekneme si o konfekční a zakázkové výrobě
    ✂ Ukážeme si jak vytvořit střih na dětské oblečení
    ✂ a mnohem více ♥

Buďte se mnou a buďte trpěliví. Šití je hlavně o trpělivosti a učíme se každý i já a to mám 10let zkušeností ♥.

VAŠE SAGI ♥

19.02.21

Šití: Technologický postup - SUKNĚ

0

 
Jelikož si úplně ve vytváření videí nevěřím, tak jsem se rozhodla vám sem ještě napsat celý technologický postup ušití klasické pouzdrové sukně. Takže bez klínových kapes a našívaných. Já jsem na videu dělala spíše volnočasovou sukni, kdy jsem si vytvořila klínové kapsy a v zadním díle našívané, přední díl jsem měla navíc i přestřižený a v délce sukně udělané rozparky. Vzhledem k tou, že jsem zvolila i barvu mně blízkou - překvapivě, tak není vhodná jako klasická formální sukně do společnosti nebo případně na pohovor. 
 
Klasická pouzdrová sukně rovného střihu by měla být čistá, často se dělá s rozparkem ve středu zadního dílu.
 
 
Dámská sukně rovného střihu, přední díl s dvěma záševky a zadní díl se čtyřmi. Ve středu zadního dílu je umístěné zdrhovadlo jinak řečeno zip, který zasahuje i do pasového límce, kterým je zakončená pasová linie sukně. Délku sukně můžeme zašít na stroji nebo neviditelným stehem (stehy si časem taky ukážeme).

Stříhání a příprava sukně na zkoušku
    ✂ Materiál si před stříhám a pokládáním střihu vysrážíme - nejlepší je materiál vyprat a pak pořádně vyžehlit
    ✂ Látku složíme lícem k líci a střih vždy pokládáme po osnově - pouze pasový límec pokládáme po útku
    ✂ Střih předního dílu přiložíme k přehybu látky a zadního dílu naopak o "otevřenému" okraji 
    ✂ Střih si přišpendlíme a obkreslíme, zakreslíme záševky a přikreslíme švové záložky 
    ✂ Do boční části přidáváme 1cm -1,5cm, do zadní části kde bude zdrhovadlo dáme 1,5cm - 2cm
    ✂ Do délky sukně přidáme 2cm a do pasové linie 1cm - do pasové linie víc nepřidávejte, spíš budete pak ubírat. Mějte na paměti, že vždy je lepší dát víc než míň. 
    ✂ Dáme pryč střih, prošpendlíme a vystřihneme

Postup zhotovení
    ✂ Proznačíme si záševky, můžete i švy a délku - nejdůležitější jsou záševky
    ✂ Zastehování záševků (zastehování buď stehovkou nebo na šicím stroji největší šířkou stehu) podle naznačení a poté sežehlíme
    ✂ Zastehujeme si ZD a necháme si od pasové linie 20cm rozparek na zip a rozžehlíme
    ✂ Přiložíme zastehovaný ZD lícem k líci PD a zastehujeme si boční díly
    ✂ Boční švy se sežehlíme do ZD
    ✂ Můžete si rovnou vestehovat i zip - to já nedělám protože si na klientce nebo sobě mohu zašpendlit právě místo kde má být.
    ✂ Můžete si připravit i provizorní pasek nebo si koupit pasovku a za 1cm nastehovat do pasové části
   
 Zkoušení sukně
- nejlepší bude něčí asistence, pokud sukni děláte na sebe.
    ✂ Zašpendlíme si místo, kde má být zdrhovadlo
    Zkontrolujeme správné padnutí sukně 
    ✂ Sledujeme padnutí v pase, na bocích a korigujeme délku sukně podle toho, jak jí chceme mít na závěr
    ✂ Všechno si našpendlíme 
    ✂ Pokud jste spokojené - nebo vaše klientka, tak si naznačíme v místě, kde bude zdrhovadlo křídou místa, kde máme špendlíky, abychom věděli, kde má zdrhovadlo končit
    ✂ Odšpendlíme pouze místo, kde je zip a sebe nebo klientku svlékneme
 
✂ Po zkoušce opravíme všechny vyznačené vady a díly rozhodíme - nezapomínejte vyměřen části hezky zkontrolovat a od vyznačených míst si nezapomeňte udělat i švové přídavky.

Postup zhotovení 
    ✂ Odžehlíme si všechny záševky, boční švy 
    ✂ Odšijeme si záševky (používejte steh 2,5 - 3mm) a sežehlíme (měli bychom sežehlovat do středu ZD, stejně tak do středu PD - ale není to až tak podstatné)
    ✂ Odšijeme si ZD do místa vyznačeného konce zipu - opět připomínám od pasové části dolů max 20cm, začistíme si entlem nebo na overlocku zvlášť a rozžehlíme
    ✂ Složíme k sobě lícem k lící PD a ZD a odšijeme boční švy, které si poté začistíme a sežehlíme do zadního dílu
    ✂ Připravíme si pasový límec, potřebujete vlizelín, buď klasický nebo již před-připravený a lesklou částí nažehlíme na materiál po útku
    ✂ Vystřihneme
    ✂ Pasový límec přiložíme lícem k líci odšijeme za 1cm do pasové části
    ✂ Šev sežehlíme nahoru 
    ✂ Zastehujeme si zdrhovadlo do míst, kde má být a pečlivě sledujeme, aby zip a šev v pasové části seděl přesně na obě strany
    ✂ Zip přišijeme na stroji - můžete  ručně přišít 
    ✂ Vyžehlíme sukni 
    ✂ Pasový límec si na volné části začistíme
    ✂ Okraj pasového límce složíme tak, aby se nám začistil konec zipu a okraj pasového límce - psaový límec a jeho volná část, vždy musí cca 1cm pod švem v pasové části
    ✂ Odšijte okraje pasového límce, otočte a vyžehlete
    ✂ Teď si pasový límec můžeme odšít po líci látky, pod švem
    PASOVÝ LÍMEC NENATAHUJTE DO STRAN, přirozeně směrem dolů, aby se netočil při nošení
    ✂ Nakonec si začistíme délku sukně a buď odšijeme za 1cm a nebo odšijete podle naznačení
    ✂ Délku sukně můžete odšít na stroji nebo skrytým stehem
    ✂ Sukni pečlivě vyžehlíme a máme hotovo
 
 Manšestr využitý při šití sukně pochází z eshopu TERRYMODA, který mi byl poskytnut v rámci spolupráce. Nákup na těchto stránkách rozhodně doporučuji i kdyby mi látka poskytnuta nebyla. ♥
 
Vaše SAGI ♥
 

12.02.21

Šití: Konstrukce střihu - SUKNĚ

0

Dneska začneme nejjednodušším střihem a jak jej vypracovat. Sukně patří odjakživa mezi nejběžnější dámský oděv, Jejich délka se řídí módou a spolu s halenkou vytvoří look na jakoukoliv příležitost, kdysi ženy vůbec nenosily nic jiného, jelikož kalhoty byli pro muže. Schválně zda víte, kdo přišel jako první s tím, že se budou nosit kalhoty? Kdo tento stereotyp sukní zlomil. A kdo jako první přišel s krátkou sukní a ukázal nožky? Kdyby nebylo těchto žen, kde by dnešní móda možná byla, že? 

Myslím si, že dost bylo okecávání, ale přeci jen vám hned na úvod nemohu začít psát všechno. Ráda bych ještě podotkla, že v tomto článku bude hlavně právě konstrukce střihu a její postup při zhotovení vám natočím na video. Abyste viděli i práci "na živo" a nejen tady. Ve videu vám určitě řeknu i více ke švům, pásku, všívání zipů a také o správném naměření postavy, které je ze všeho nejdůležitější.

Obtížnost: ✂ (snadná)


Rozměry, které potřebujeme ke zhotovení sukně a vysvětlení zkratek: 
✂ OP - obvod pasu
✂ OS - obvod sedu
✂ DS - délka sukně
✂ HS - hloubka boků
✂ PD - přední díl
✂ ZD - zadní díl.
Obvod pasu se vždy měří v nejužší části vašeho těla, nikdy neměřte níž, konstrukce střihu vychází z tohoto bodu a snížení pasu se pak dělá až do konstrukcí. 
Obvod sedu se měří na nejširší části těla, tedy přes zadek, hodně lidí si tento obvod měří přes boky, který není správný, vždy si metr dáváme tak abychom tam měli "nejvyšší možnou míru" protože se řídím heslem, že zkrátit a zúžit jde vždy všechno. 
Hloubka boků je neměřitelná a udává se 18-20 cm já při své výšce 170cm udávám 19cm při vyšších postavách dávám víc při méně jak 160cm zase dávám méně. 
Délka sukně se měří od pasu dolů. Postava musí být rovná, proto je lepší, když vám tento obvod někdo vezme za vás.
Všechno o měření vám lépe vysvětlím ve videu ♥.

Když už máte svoje rozměry, nebo kohokoliv jiného, tak můžeme začít s první hlavní připomínkou. Vždy při konstrukci používáme pouze polovinu naměřené hodnoty OP a OS. Tedy pokud máte v pase například 64cm, budete v každém vzorečku počítat pouze s polovinou a tedy 32cm, to samé u sedu 96cm = 48cm. Chápeme se doufám. 
 
Co budete potřebovat:
    ✂ Rozměry
    ✂ Střihový papír
    ✂ Pravítko, pravítko s ryskou, křivítko a nebo jednoduše krejčovské pravítko (ale pravítko s ryskou doporučuji i tak mít)
    ✂ Krejčovský metr
    ✂ Tužku
    ✂ Nůžky na papír

A začínáme:
Začneme svislou přímkou a k ní narýsujeme kolmici (viz obrázek), tím nám vznikne zadní středová přímka a pasová linie.
Od pasové linie si naměříme HS, narýsujeme opět kolmici a tím nám vznikne sedová linie. Opět od pasu naměříme DS, narýsujeme kolmici a vznikne nám dolní okraj sukně. Jednoduché, že?
Na sedové přímce (můžete i na pasové) naměříme od zadní středové přímky OS/2 (nezapomeňte, že počítáme z poloviny naměřených hodnot!!), opět narýsujeme kolmici a vznikne nám boční přímka. Od boční přímky poté naměříme vypočítanou hodnotu ze vzorečku OS/2 + 1, uděláme kolmici a vznikne nám tím střed předního dílu.
Na boční přímce si naměříme od pasové linie 1,5cm pro zvýšení pasové linie.
 
Křivítkem nebo krejčovským pravítkem si utvoříme tvar spojením od středových přímek po boční zvýšení. Doufám, že jsem to dobře napsala a je to pochopitelné. Na zvýšené pasové linii si naměříme od boční přímky 3,5 cm do ZD i PD.
Tak a jdeme na záševky. Změříme si rozměr od zadní středové po naměřený bod a zapíšeme si rozměr na papír, protože se nám ještě bude hodit.
Změřený rozměr v ZD si vydělíme třemi a měříme od zadní středové přímky, kolmice sneseme až k sedové linii. U předního dílu se tento výpočet umístění záševků dělá jinak, vypočítáme si vzoreček 2 x OP + 7 a vypočítanou hodnotu měříme od středové přímky PD, pokud máte rozdíl mezi pasem a boky vetší, můžete si záševky udělat dva tak, si od naměřené hodnoty naměříme 6cm směrem ke středu.
Záševky a jejich délka je různá, já už to dávám většinou pocitově, pokud máte rozdíl mezi pasem a boky malý, bude vám stačit maximální hodnota 12cm, pokud máte rozdíl větší používám 14cm, ale pouze v zadním díle blíže ke středu, to samé platí u PD pokud budou dva záševky, tak blíže ke středu jsou většinou delší a tedy i širší. V předním díle dělám málokdy velké záševky, no upřímně vždy se dá zabírat když je potřeba, to samé u záševků se dá i ubírat, jelikož se nestříhají.
Tak a teď doufám, že se mi povede vysvětlit šíře záševků, v ZD máme již změřenou hodnotu, kterou jsem psala, ať si zapíšete, hodnotu pojmenuji X abyste pochopili výpočet. X - OP = Y, hodnota Y se rozpočítá v ZD mezi oba záševky, například nám vyjde 5cm, tak si dáme do záševku blíž ke středu 3cm a do druhého 2cm (celý rozměr se měří od středu naznačeného záševku).
U PD si změříme opět hodnotu, ale pozor máme tam přidaný 1cm, takže hodnota změřená X - OP = Y - 1, chápeme se, doufám. A opět výsledek naměříme do záševku/záševků.
No a máme hotovo. Tak co, nebylo to tak hrozné, nebo jo? Brzy se můžete těšit na video, kde si ukážeme technologický postup, trochu více vám vysvětlím konstrukci v praxi a také vám ukážu případné modelace v základním střihu. Věřím, že vás to bude bavit. Protože tohle je něco, co já dělám velmi ráda a ráda vám aspoň část z toho předám. 
Pokud budete zkoušet střihy podle mě, budu ráda, když mě na svých sociálních sítích budete označovat ♥, na instagramu můžete použít #sagistyle nebo mě označit @radkacopanova.
 
Budu se na vás těšit u videa ♥..
VAŠE SAGI ♥

05.02.21

Šití: Co budeme potřebovat

0

Jak jsem slíbila, tak i plním. Ráda bych svůj blog konečně zaměřila na obor, který mi dal hodně. Krejčovina je pro mě velmi důležitá a hodně se díky tomu mohu oblékat do všemožných oděvů jako správný nadšenec do módy. Samozřejmě než něco ušiji z daného materiálu dvakrát tolik rozmýšlím, zda to budu nosit a jak často. Občas totiž přijdou chvilky, kdy si řeknu, že mohu mít vše, ale není možnost to pak vynosit, proto radím i vám, dvakrát měř a jednou řež. U nás krejčí to platí opravdu dvojnásob, jelikož se snadno může stát chyba, která nás může stát celkem dost financí i úsilí. 
 
Dneska bych se ráda podívala na to, co vše potřebujete k tomu, abyste mohli začít šít. Nebudeme se konkrétně teď soustředit na značky, co je nebo není lepší, ale bez čeho se jako začátečníci neobejdete.  

Na střih:
 
    ✂ Hedvábní či střihový papír (seženete snad v každém papírnictví)
    ✂ Tužku a barevnou pastelku na vytažení střihu (nemusí být) 
    ✂ Kalkulačku
    ✂ Krejčovské pravítko 
    ✂ Krejčovský metr
    ✂ Pravítko s ryskou
    ✂ Vaše míry (bez toho by to moc nešlo)
    ✂ Nůžky na PAPÍR

 
Na šití:

    ✂ Jehla
    ✂ Stehovka
    ✂ Špendlíky
    ✂ Látka 
    ✂ Krejčovské nůžky
    ✂Malé odstřihovací nůžky
    ✂ Křída
    ✂ Nitě
    ✂ Šicí stroj (pokud to nechcete tedy dělat ručně)  
 
 
O střizích se budeme bavit postupně začneme u jednoduché sukně, kde vám vysvětlím, jak si například udělat klasickou pouzdrovou, jak jí vykonstruovat a přenést na látku. Z klasického střihu se pak modeluje, samozřejmě si ukážeme mnohem více, ale určitě začneme u sukní. Jelikož to zvládneme opravdu každý ♥.
Co se týče střihového papíru, tak to je skvělý pomocník pro mě osobně, mohu střihy vytvořit a nakonec si je uložit do desek, kde si i píšu jaký střih byl na co použit a v případě, že se mi hodí, jej pak využívám opakovaně. Skvělá věc je na tom, že po čas šití, kdy mám za sebou první zkoušku, přenesu místa, která jsem například zabrala i do daného střihu, tím pak mám větší jistotu, že mohu šít už bez zkoušení, ale pozor každý materiál se chová jinak, takže já si například u střihů i píšu z jakých jsou dané šaty/ oblečení šité.
Tužka, pravítka, kalkulačka se stali mojí součástí a to jsem si říkala, že mi to bude k ničemu. Ne vždy u každého střihu je kalkulačka potřeba, no pak už jsou tam vzorečky, kterých není úplně málo a je prostě snazší si je vypočítat jinde než v hlavě. A co si budeme, rádi si to vždy zjednodušíme. 
Důvod proč jsem zdůraznila nůžky na papír je celkem jednoduchý, krejčovskýma nůžkama papír prostě nestříháme. Chceme přeci stále ostré nůžky na látku, nejedny nůžky se nám takhle na praxích zničili, no prostě jsme nechtěli poslouchat, proč taky že?! Ale opravdu, používejte nůžky na papír a ne krejčovské, berte v potaz i to, že ty krejčovské nejsou úplně levné pokud chcete kvalitní, tak si jich važte.
Krejčovský metr je opravdu nedílnou součástí, berete s ním nejen míry, ale poté taky vám slouží místo pravítka na přenášení mír, takhle to tedy mám já a vyhovuje mi to, jak to budete dělat vy, je zcela na vás. O tam jak a kde bereme míry se též budeme bavit, protože nejeden člověk netuší, kde se jaké míry mají brát.
 
Co se týká šití, tak já například už stehovku využívám minimálně, nejen, že jsem si zvykla a naučila se pracovat i jinak, ale ušetří to spoustu práce, nicméně pokud začínáte, tak rozhodně doporučuji stehovku využívat. Časem se to naučíte a též ji využijete jen ojediněle. Věřte mi ♥. Stačit vám totiž budou pouhé špendlíky a ty samozřejmě budete potřebovat vždy, ať už se jedná o spojení střihu, úpravu střihu na postavě a tak dále..
Látka, o materiálech bych se ráda též pobavila, ale například pokud začínáte, tak doporučuji začít s bavlnou, je vhodná pro začátečníky a zároveň se z ní dají tvořit i pěkné kousky oblečení. Já s ní tvořím do dnes, jakožto přírodní materiál bude vhodný vždy a všude. Ovšem pokud byste chtěli něco s trochou elastanu, tak určitě koukejte na složení (BA + elastan), a nebo na název "strečová bavlna".
Materiály doporučuji objednávat například na Terry moda - pokud chcete rychlé doručení, pokud vám nevadí si počkat tak Dům látek a spoustu dalších, ale o tom se pobavíme až někdy příště.
Křída, mýdlo, tužka nebo fix NA TEXTIL nikdy nepoužívejte klasickou tužku nebo fixu, nemusím přeci vysvětlovat proč, co se týká fixu na textil, tak tím myslím mizející fix, který po vyprání zmizí úplně, občas zmizí i během šití, ale stačí na něj dát žehličku a už zase je vidět. Tyto pomůcky se budou hodit při přenášení střihu na materiál, kdy si musíme naznačit švové přídavky. 
Nitě sedící k barvě materiálu, máme nespočet druhů nití, vhodné jsou polyesterové i bavlněné. Patří mezi nejčastěji využívané.
Tak a teď je tu šicí stroj. Pokud budete šít pro sebe, stačí vám jeden šicí stroj, který má rovný steh a entl (klikatý steh), pamatujte, že čím více má šicí stroj možností tím větší pravděpodobnost, že se něco posere, pardon za ten výraz, ale je to tak.
Nechci to vkládat do dnešního článku, ale co se týká výběru šicích strojů, tak o tom si též nechám samotné téma, abych jej mohla rozebrat mnohem více. Pokud máte finance a víte, že budete šít i kdyby jen pro sebe, tak se vám bude hodit i Overlock a Coverlock, to jsou názvy, že? Ale jak jsem psala, tomuto tématu se budeme věnovat v samostatném článku, kde vám doporučím, které šicí stroje jsou opravdu ideální. A podle čeho hledat. 
Já sama jsem si kdysi nechávala radit od druhých, ač už jsem ze školy fakt dlouho pryč, tak člověk se stále musí učit novým věcem. 

Pevně doufám a věřím, že vás tato tématika bude bavit a že vám pomohu se něco nového naučit. 

Jelikož bych do budoucna chtěla mít vlastní kurzy šití, tak nemůžu prozradit úplně všechno, ale určitě se podíváme na spoustu věcí. Střihy, materiály, šicí stroje a nějaké ty návody by se už časem taky mohli povést. 

Budu se těšit Vaše SAGI ♥

03.02.21

Snažím se smát

0

To že téměř všichni zažíváme těžké časy o tom se asi zmiňovat nemusím. Někteří čekají každý den na otevření práce, aby už svůj čas nemuseli mrhat doma. No kdybych neměla svoje šití, tak by mi nejspíš už doma hráblo. I když, není to daleko od skutečnosti, jelikož už vlastně nemám nic jiného.

 
Jak se odreagovat, co dělat, aby den byl plný dobré nálady? Začala jsem přemýšlet o změnách, o tom jak se zlepšit, o tom co musím vše udělat pro to, abych se někam posunula. Rozhodla jsem se vrátit se ke studiu, mám pouze výuční list z oboru Krejčí a proto jsem se rozhodla, že je na čase tu maturitu si dodělat. Rozhodně to vidím i tak, že bych mohla být pak s kariérou někde jinde než jsem teď. 

Chci růst, chci se vzdělávat, občas lituji toho, že jsem přerušila studium po škole, kdy jsem už touto dobou mohla maturitu mít, nicméně nikdy není pozdě. Uvědomila jsem si, že svůj čas občas dost mrhám, že do všeho občas nejdu na 100%, je smutné, že tento fakt jsem si uvědomila až když mi na Vánoce 2020 umřela moje babička. Člověk, který mě vždy chválil, podporoval, miloval. Tak moc mi chybí, že to nejde ani vyjádřit.
 
Na začátku roku jsem se rozhodla, že ukážu všem, co ve mně je. Ušila jsem společenské šaty z viskózy a tylu s motýli, abych neukazovala pouze a jen oblečení na běžné nošení, ale abych si rozšířila portfolio, aby si moje klientky nemysleli, že umím maximálně jednoduché věci i když mi rukami prošlo několik svatebních šat. Ohlasy na tyto šaty mě dojali až k pláči a říkala jsem si, zda by stejně takhle na mě byla pyšná moje babička. Byla, že ano? Já v to doufám a i když mi to nemůže říct do očí, tak bych si přála, abych se jí mohla takhle ukázat. 
Říkám si "Babičko vidíš mě? Moc se snažím, abych si opravdu splnila svůj sen." věřila jsi mi, že to dokážu a já musím, už nejen kvůli sobě, ale i kvůli tobě. 

Začít s šitím čehokoliv pro mě nebylo vůbec snadné, jelikož jsem se rozhodla babičce k Vánocům ušít halenku, dokonce jsem se rozčilovala nad tím, že mi látku doručí na poslední chvilku. Přesně 22.12. jsem se rozhodla začít dělat střih, abych mohla další den, kdy mi bude látka doručena začít šít, ale všechno se to otočilo. Nejdřív vše začalo nevinně. Šla jsem do práce a po práci jsem měla jet k rodičům, odvézt jim věci a vzít si bramborový salát a čočku na Štědrý den. Manžel mi pak řekl, že nemusím jezdit, že rodiče přijedou k nám, že mají prostě cestu do Plzně. Tak jsem se těšila z toho, že budu šít než rodiče přijedou, že na to mám prostor a najednou mi manžel řekl, že se babička rapidně zhoršila. V tu chvilku jsem nedokázala ani stát, ani nic říct, jen jsem plakala. Za chvilku mi volala maminka, aby mi řekla, že na sebe mám dávat pozor, že má tatínek jen mě, že nechtějí abych řídila, protože ač to někteří nepochopí, tak mám prostě tendence dělat rychlé závěry. Kdybych řekla, že jsem si v tu chvilku nechtěla něco udělat, tak bych lhala. Ale vzpomněla jsem si, že jsem pár dní zpátky slíbila babičce do telefonu, že na sebe budu dávat pozor. Když mi plakala do telefonu, že se bojí a že mám na sebe dávat pozor, tato slova se mi vryla tak moc do srdce, že to není ani možné. 

Naposledy jsem s babičkou mluvila v pondělí 21.12. kdy jsem si ještě myslela, že jí v úterý pustí domů, plánovala jsem jí zavolat v úterý, ale bylo mi řečeno, že jí není rozumět v telefonu , že jí volal můj brácha a sotva jí bylo rozumět. Ve středu se to už všechno zlomilo. My jsme dobře věděli, že babička už žít nechce, že má velké bolesti, že to vzdává, víme že hodně trpěla aniž by nám to řekla, usmívala se na nás i když jí bolel každý pohyb. Tatínek za ní byl s dědou se podívat, aby se rozloučili, říkal mi, že ani neotevřela oči, že už jen ležela. 

24.12.2020 jsem se ráno probudila ve 4 ráno, měla jsem zvláštní pocit, ale prostě jsem už nemohla usnout, když v tu chvilku slyším manželův telefon. Vidím, že volá táta a hned mi bylo jasné, co mi řekne. Babička umřela, odešla, upřímně se mi v tu chvilku zhroutil celý svět. Vyčítala jsem si, že jsem nedokázala vůbec nic, že jsem jí neukázala, co ve mně je, že nemohla obléknout něco ode mě. Nemohla jsem jí už ani obejmout, nic. Prostě už jí nemohu vidět. Najednou jakoby nebyla. 
Musela jsem to oznámit synovi a snažit se být silná, musela jsem být v klidu. Snažila jsem se nedávat moc emocí najevo. Vlastně jsem chtěla furt jen mlčet, byli jsme koupit svíčku a na velkým nákupu a sama sebe jsem překvapila, jak jsem dokázala zachovat chladnou mysl i když mi to v hlavě šrotovalo. 

Asi nejhorší bylo, když jsem šla spát. Musela jsem s vzít léky na uklidnění, které bohužel nezabrali, takže jsem celou noc vůbec nespala. Takhle to bylo do nedávna, kdy jsem se rozhodla, že budu chodit spát úplně vyčerpaná a možná se mi povede usnout a spát celou noc. Trpím přerušovaným spánkem, nedokážu spát celou noc a kolikrát jsem vzhůru už od brzkých 4 hodin. Léky jsem brala týden a když mi nepomáhali, tak jsem se na to vykašlala. Musela jsem se sama srovnat, nějak.

Babička mi chybí stále, pořád bolí, když vím, že mě nepohladí po vlasech, neobejme nebo nepochválí. Její slova mě vždy dokázali zahřát u srdce. Proč musela odejít zrovna ona. Přála bych si mít možnost jí ještě jednou obejmout, říct jí, jak moc jí mám ráda a držet jí za ruku. Je mi smutno.

S celou touto situací která vládne světu jsem se se vším smiřovala o dost hůř, věděla jsem totiž, že to babičce zničilo celou psychiku, jelikož jsme nemohli ani za ní na návštěvu. Bylo to pro ní smutné a pro nás velmi složité. Kdybychom mohli, tak si myslím, že by tady ještě byla. Kdyby nás mohla každý den vidět. 

Omlouvám se, že vás takto zatěžuji, ale když mě něco trápí, musím se z toho vypsat a ač to hodně bolí, tak mi to pomáhá. Chtěla bych se rozepsat, jak moc silná osobnost to byla, ale člověk by ji musel znát. Musel by vědět jak moc je vzácná, skromná a ochotná se rozdat. Své srdce dala všem, které si zamilovala, ukázala vám, že si váží každého z nás. Milovala nás z celého srdce. 

Na závěr bych ráda přiložila dopis pro babičku. A tímto to uzavřela. Vím, že jí musím nechat jít, vím, že jí nemůžu držet stále, když touží obejmout svého manžela, syna a maminku s tatínkem. My se tam spolu jednou také setkáme a bude nám krásně ♥.

» Milá babičko, myslím si, že mluvím za všechny, když upřímně od srdce dokáži říct, jak moc jsi pro nás znamenala a jak moc jsme tě všichni milovali a milujeme i nadále. Je jedno kde zrovna jsi, navždy budeš mít místo v našich srdcích.

Pro mě si byla velmi vyjímečná, ty bys mi možná řekla, že jsem brebta, ale v tomto jsem velmi upřímná. Vždy mi záleželo na tvém názoru, vždy jsem si přála abys se mnou slavila každý můj úspěch. Byla si vždy mojí podporou a mým hnacím motorem. Vždy jsem tě měla a stále budu mít za velmi silnou ženu, byla a jsi mi vzorem, protože máš velké srdce a každému z nás si vždy chtěla dát nejvíc. Vždy jsme si toho všichni vážili.

Každý máme sny, můj velký byl, abych s tebou oslavila právě nějaký můj velký sen, chtěla jsem abys viděla, jak moc jsem dobrá, abys byla ještě více hrdá na to, že máš takovou vnučku.

Vždy když si mi řekla, že je hrozné kolik věcí mám stejných jako ty, jak já jsem se velmi radovala, protože jsem byla aspoň v něčem víc podobná právě tobě.


Bojovala jsi do poslední chvilky a já jsem si stále sobecky přála, abys tu se mnou byla, abys sledovala jak bojuji za své sny, jak Michálek vyrůstá, jak se Tomáš ožení a bude mít své děti. Chtěla jsem, abys tu byla napořád. Občas si říkám, že je život opravdu nefér, když mi tě bere, ale já vím, že jsi se trápila. Vím, že tě to bolelo, i přesto jsem doufala, že to přejde i přesto jsem si říkala, že mě přeci neopustíš, ale zároveň jsem v hloubi duše věděla, že pro tebe to bude vysvobození. Věděla a i tak jsem nedokázala unést tu bolest, že tě už neuvidím. Vážili jsme si každé chvilky, každé, kdy jsme tě viděli.


Ale babičko já vím, že nás všechny budeš pečlivě sledovat s prababičkou a že si se konečně shledala s těmi, které si za svůj život ztratila. Věřím, že zrovna teď tam za nás všechny objímáš a čekáš na nás a i když to nebude hned, tak se spolu opět shledáme. Všichni.

 

Milujeme tě, odpočívej v pokoji.

 

Tvoje vnučka Radka ♥ «


Děkuji za váš čas a brzy bych ráda věnovala koncept blogu hlavně šití.
Vaše SAGI ♥

10.10.20

Smích vždy nemusí znamenat radost

3

Většinu času působím na své okolí velmi pozitivním dojmem. Jenže ne vždy je dojem i realitou, ne vždy jsou pocity shodné s tím jak vypadám. Dnes jsem se rozhodla podělit se s vámi o něco velmi osobního. O něco, co dost lidí nechápe a vlastně někdy ani lidé, kteří prožívají to stejné. Deprese je něco, co si někdo může vyložit jinak, než jak to doopravdy je. Říct, že "mám depku" není to samé, jako mít skutečné deprese, každý jsme někdy smutní svým způsobem. No pojďme se dneska podívat na to, co a jak se honí v hlavě člověku jako jsem já, když přijde opravdu špatný den.
 
Nejhorší pro mě teď je, že se musím do toho stavu vlastně vcítit, protože u mě se nálady mění podobně jako počasí. Mohu se vzbudit opravu veselá, ale někdy opravdu hodně smutná. Proč smutná? Protože to tak prostě je, nemá to své důvody. A někdy můj den může začít úplně normálně, ale vlastně se vše může změnit, špatné zprávy, čas na přemýšlení, nuda apod.. 
Občas jsem si na papíry přesně psala, co jsem ten daný den cítila, pokud to bylo opravdu zlé. Psala jsem si o smrti, jak by bylo skvělé tu občas nebýt. A další takové. 
 
Není daleko od pravdy to, co často říkám "Občas, kdo se nejvíc směje, nejvíc trpí". 

Den jako každý třetí, čtvrtý.. Už ani nevím, kde mi hlava stojí, moje myšlenky jsou temnější než město v noci bez světel. Hlava nechce poslouchat co jí říkám. Chce se mi brečet, chci cítit, že jsem tam stále já.. Kdo? Já! Vidím sklo, vidím něco ostrého, nemůžu, prostě nemůžu to udělat. Udělej to! Moje myšlenky to chtějí, proč ne moje srdce? Proč mám nutkání si stále ubližovat. Jsem sama, jsem osamělá. Bolí to, pláču!
Nechte mě všichni být!
Ale ne musím do práce. Nasadím si masku, musím se usmívat, nechci aby někdo poznal, že mě něco trápí, tohle je moje věc. Prý všechno zvládám dobře, tak musím ukázat, že to zvládám. Přichází klientky a musím komunikovat, myšlenky se schovají do kouta a vyčkají na svojí chvilku. Přijedu domů a mám pocit, že je vše v pořádku. Vyčištěné myšlenky a mohu jít spát.

Přichází víkend, vypadá to dobře, ALE nemám co dělat. Kluci jsou pryč a já jsem sama. Úplně sama, žádní přátelé, nikdo nemá čas. Nikoho otravovat nechci, proč bych taky měla, všichni mají svůj život. Co teď.. sakra.. čas, nuda a moje myšlenky se opět vrací.. Říkají mi "Jsi sama, nikdo tě nemá rád, bylo by lepší kdybys zmizela.""Proč tu ještě jsi?". Je to divné? Jsem blázen? Asi ano.
Jsem opravdu osamělá, nikdo mě nechápe, nejsem ničím užitečná. Proč tu jsem? Proč jsem se narodila? Musím takhle trpět? 
Jedu autem, pláču, hodně pláču, cítím se hrozně, tak hrozně, že přemýšlím o konci svého života. Protože tu pro mě nikdo není, protože jsem osamělá. Nikdo na mě nemá chvilku, abych se odreagovala, proč? Jsem tak otravná, že mě nikdo nechce vidět? Je to se mnou fakt tak zlé? 
NE! Ženská uvědom si, že máš syna! Sakra máš SYNA! Žij pro něj, on tě potřebuje! - Tohle jsou slova a důvody, které mě probouzejí, které mi zůstávají v paměti, protože on je pro mě hrozně moc důležitý a já nechci, aby byl beze mě. BOŽE! Bolí to. 

Proč se cítím prokletá, proč si musím takové myšlenky vytrpět. Neubližuji jen sobě, ale i svému synovi. Miluji ho tak hrozně moc, proč mi moje myšlenky kazí všechno. Vždyť já nechci umřít. Chci vidět jak můj syn roste, jak chodí do školy, najde si lásku svého života, jak ho odvedu k oltáři. Jsem hrdá maminka.
Ano během mateřství jsem své deprese nechala být, vůbec jsem si to neužívala, neustále jsem si ubližovala, cítila se jako nejhorší matka na světě. Byla jsem! Myslím si to stále. Snažím se skrze to dostat a úplně to nejde. Vidím stále to, jak plakal a já už nevěděla, co mám dělat a plakala taky. Po večerech jsem si ubližovala a uvolňovala své emoce. 
Říkala jsem si, jak moc silná jsem. To byli hrozný kecy. Nebyla jsem. Byla jsem hrozně slabá.

Boj s vnitřními démony se zdá být hrozně snadný. Někteří vám řeknou, že stačí myslet pozitivně a kdyby to šlo tak dobře pokaždé, věřte, že budu první, která to dělá. Každý den myslím pozitivně, snažím se o to, chci aby se lidé kolem mě smály, chci být zábavná. Nechci být přítěží, chci aby mě mělo mé okolí opravdu rádo. 
Já vím, že ty démony přemohu! Já si prostě věřím, dokázala jsem se dostat hrozně daleko ve svém boji. Mám skvělého manžela, úžasného syna a ten život mi sakra stojí za to, abych tu byla. Probouzím se s myšlenkou, že život stojí za to, aby se žil, snažím se si to připomínat den, co den. Chci se s nimi probouzet, podporovat je, snažit se žít své i naše sny. 

Ač se tomu špatně věří, tak miluji život, miluji ho, protože mám skvělé rodiče, prarodiče, manžela a syna, mám kolem sebe kamarády, kteří se mi snaží vždy pomoci a jsem tak hrozně vděčná, že se mohu svěřit se svými pocity někomu z nich i když je to hrozně těžké. 
Mluvit o tom, není snadné. Jak to vzniká ani já sama nevím, proč to taky nevím. ALE SAKRA JSEM SILNÁ ŽENA A ZVLÁDNU TO!

Nesnáším to, že jsem taková, ale když už taková jsem, tak se musím naučit s tím lépe žít a využít to k pomoci druhým, kteří si nevědí rady. Protože i mně pomáhají víc lidé, kteří mě chápou, kteří si něčím takovým prošli. 

Na konec bych ráda jen řekla, že léky brát nechci. Necítila jsem po nich vůbec nic upřímného, dokonce ani radost, nic. Nebyla jsem to já a já chci, abych se radovala z plných plic, plakala, když potřebuji, aby ze mě vše opadlo a byla naštvaná, když potřebuji ze sebe dostat vztek. Nechci se přetvářet, ale to je věc, které se člověk špatně zbavuje, protože nikdo nechce plakat venku, aby na něj druzí koukali a ptali se. Když jsem smutná chci být sama. 

Děkuji Vám pokud jste si to opravdu přečetli. Já jsem se vcítila do všech svých pocitů a upřímně se mi hrozně ulevilo. Teď už se s vámi jen podělím o fotografie, které jsou ještě z léta, ale jsou podle mého veselé a tak bych ráda zakončila i tento článek. 

DĚKUJI ♥



VAŠE SAGI ♥

19.08.20

VYROBSITRICKO: Dojmy

1

Opět Vás vítám u nového článku, v dnešním článku se hlavně zaměřím na potisk triček na webových stránkách Vyrobsitricko.cz. Já osobně nejsem úplně fanoušek potištěných triček, ale zase je úplně ani neodsuzuji. Hodně záleží na tom, co se na tričku nachází, zda to nepůsobí podivně na můj vkus a nebo zda se to vůbec hodí ke mně, jako k člověku.  
 
Spolupráce si opravdu pečlivě vybírám a není to jako dřív, že skočím do všeho po hlavě, abych toho měla co nejvíce, ty časy jsou pryč. Neříkám, že jsem za ně nebyla ráda, hodně mi to naučilo a taky mi to dovolilo nahlédnout zase někam jinam. Nicméně každý nějak dospíváme a já se hodně zaměřuji na kvalitu výrobků a poměr cena/kvalita. Pokud chci koupit něco levného nemůžu počítat s tím, že to přeci je kvalitní. 

A teď zase zpátky do přítomnosti. Nabídku jsem hodně zvážila a projednávala, zda mohu mít vlastní potisk, jelikož se mi moc na běžné nošení nelíbí psané potisky apod. To jsem samozřejmě mohla a tak jsem si vyrobila ten, který již vidíte na tričku v úvodní fotografii. Upřímně jsem z toho trička opravdu nadšená. 
Vybrala jsem si variantu trička s certifikátem GOTS, který mě potěšil, že v nabídce byl. Pokud neznáte a nevíte, co GOTS znamená, tak ve zkratce je to nejpřísnější biotextilní certifikace. Zajišťuje ekologickou čistotu výroby i samotného výrobku. Víc si o tomto můžete vyhledat i na internetu, stáčí napsat do vyhledávače GOTS certifikát a budete hned vědět.

Jedná se o organické tričko s potiskem. Tričko je vyrobené z bambusové bavlny, která je velmi příjemná na omak i na těle a proto tuto variantu doporučuji i přes to, že je o něco dražší (opravdu jen o něco). Je to velmi pěkně ušité a věřte, že já jsem v tomto ohledu opravdu hrozná. Všechno jsem si pečlivě zkontrolovala a co mě opravdu uchvátilo byl právě samotný potisk. Měla jsem spoustu triček potištěných, když jsem chodila do školy nechávala jsem si dělat trička s kapelou, nebo podobné věci a nestačím se divit, jak krásný potisk to je.

SKUTEČNÁ KVALITA!
Potisk jsem si vytvořila, v návrhu vlastního trička se vám ukáže, zda je obrázek dostačující kvality, což též velmi pomůže při výběru vhodného potisku. Takže postup je velmi jednoduchý a tričko můžete mít objednané velmi rychle, záleží opravdu jen na vás. 
Objednala jsem si tričko ve velikosti S aby mi bylo malinko volnější, přeci jen komfort nadevše. 
Ještě bych ráda upozornila, abyste koukali na dostupnost triček, přeci jen nemůžete očekávat, když není naskladněné, že to bude za den-dva hotové ♥.

V čem ještě vidím potisky triček jako skvělé?
Rozlučky se svobodou, taková trička si nejen můžete vyrobit, ale můžete kouknout i na již připravené motivy, které naleznete přímo na jejich stránce. Kouknout se taky můžete na Párové motivy pro zamilované, kteří rádi dávají najevo svojí lásku, nebo taky různé zábavné potisky. Mají opravdu velký výběr a pokud ani to, tak vždy si můžete vybrat možnost vytvořit vlastní a tam už to znáte. ♥

Já jsem rovnou vytvořila celkový outfit, kde jsem zakomponovala právě tričko s šicím stojem a nápisem I ♥ sew, abych ukázala, co opravdu ráda dělám. Vždyť už mě znáte. Tak se na to pojďte kouknout, jakou kombinaci jsem vytvořila. 
 
FOTO: Karolína Caltová





S láskou, Vaše SAGI ♥

30.07.20

Semifinále VUCH Lady 2020

0



Opět Vás ráda vítám u nového článku, který bych ráda věnovala semifinále soutěže VUCH Lady 2020. Pokud mě sledujete na instagramu, tak víte, že jsem se dostala do semifinále o Vuch Lady 2020. Upřímně jsem nikdy nepočítala s tím, že bych se mohla takhle někam dostat a zpráva o tom, že jsem v TOP 5 mi přinesla nejen slzy radosti, ale otevřela nové dveře.

Nejdřív se vrátíme na úplný začátek soutěže, kterou vyhlašovali blogerky a informovali o tom nás. Já jsem se to dozvěděla přes skvělou STYLEMON a rozhodla jsem se, že to zkusím. Zapomněla jsem úplně na dění soutěže ještě ten den, kdy jsem fotku zveřejnila a najednou mi přistála v DM zpráva, že jsem se dostala do TOP 5, bože to bylo radosti, byla jsem zrovna u rodičů a najednou jsem měla slzy v očích. No vážně, kdo by to byl čekal, že se tohle stane. Já fakt ne!

V neděli jsem dostala vlastně zprávu a hned ve středu se to konalo, měla jsem ještě zařizování o uvolnění v práci a domluvení hlídání prcka, jelikož jsem v Praze nakonec byla celý den (autobusy jezdili fakt super).

Takže v sobotu 1.7. jsem vyrazila do Prahy s nervozitou a zároveň neustálím úsměvem na tváři. Stále jsem tomu nemohla uvěřit. Postupně jsme se tam sešli banda naprosto super holek a to nemyslím jen semifinalistky, ale i VUCH tým.
Bylo tam spoustu zábavy a smíchu a to bylo něco tak úžasného, že na to ještě teď ráda vzpomínám. Šila jsem si dokonce na tu akci šaty (viz. foto), abych měla na sobě něco pohodlného a pěkného. O líčení se nám postarala skvělá vizážistka a věřte já se nenechávám od druhých moc líčit, mám dost zvláštní obličej a mám pocit, že vždycky vypadám jako pako a teď jsem se cítila jemně jako holčička. Jelikož jsem často dost výrazná, tak to byla příjemná změna.

Přišlo na řadu focení a mohli jsme si něco vybrat s čím budeme fotit, no jak vidíte, vybrala jsem si brýle, růžové, ano. Miluji barvičky, takže tyhle okuláre mi udělali fakt hroznou radost. Focení byla též zábava, horší byla nervozita z natáčení medailonku, ale i tak jsem si to moc užila, jak píšu, skvělý lidi kolem dělají hodně.

Po focení i natáčení jsem tam ještě chvilku byla, ale jelikož jsem byla vázaná autobusem, tak jsem se nemohla zdržet moc dlouho. Nicméně abych nezapomněla, tak jsem taky dostala balíček za to, že jsem právě byla v TOP 5 a hádejte, co jsem tam našla? Samozřejmě tam byli i tyto růžové brýle, které nosím téměř pořád teď.

A co bylo v balíčku dalšího, to vám přeci mohu hned prozradit.
Trenky s plameňáky, které nosím též na doma téměř pořád, jsou bavlněné a opravdu pohodlné. Řetízek a náušničky, které mě teď také zdobí, jelikož jemné doplňky já opravdu můžu. Dále jsme tam měli jelení lůj (taky super), ponožky - ty vynosím spíš až na podzim a zimu, dále tam byl poukaz na 1500,- za který jsem si vybrala krásnou fuchsiovou kabelku a samozřejmě i peněženku.

Vše bylo i krásně zabalené, prostě mi to udělalo velkou radost.

A teď se dostaneme k závěru. Soutěž jsem NEVYHRÁLA, ale mně vlastně ani nešlo o to vyhrát, aby být součástí VUCH týmu, to by pro mě bylo mnohem více a hádejte, co se stalo. Po skončení soutěže mi nabídli spolupráci ♥, opět slzy v očích a neskutečná radost, která se prostě nedá slovy popsat. Nicméně to pro mě hodně znamená a všechno tohle mi ukázalo, že můj život jen a jen kvete pěkně do stran.


Tahle zkušenost pro mě byla něčím velkým a i když to byl jen jeden den, tak mě to určitě ovlivnilo na celý život!

S láskou, Vaše SAGI ♥

18.03.20

Rouškový byznys

3


Roušky ovládají svět. No neříkám, že je nepotřebujeme ba naopak VŠICHNI bychom je měli nosit. No stále se najdou lidé, kteří se vysmívají a nechápu, jak je situace vážná. Sama jsem se tomu celému smála, říkala jsem si, že to přejde a bude to zase v pořádku... a ono ne.

Co mi nejvíce vadí jsou lidé, kteří si založili byznys s rouškami, to že si za to vezme někdo nějaké peníze to mi nevadí, ale 100% bavlna není zase tak drahá, aby se cena roušky, která je cca za 30 minut hotová, vyšplhala na cenu 500 korun. Já se rozhodla omezený počet roušek rozdat lidem a nebo je dát pouze za poštovné, ty další bych ráda darovala tam, kde to potřebují, mně je prostě hloupé si za to brát velkou sumu peněz. 
Každý den mi dokonce chodí nabídky, zda bych jim neušila roušky, že mi zaplatí, no věřte, že už na to nemám kapacitu a čas který jsem mohla trávit se synem, jsem trávila za šicím strojem. Proto teď chci všechno dělat v klidu. Pokud někdo roušku chtít bude, tak si chvilku počká. 

Buďme ohleduplní, tolerantní a pokud máte doma staré bavlněné prostěradlo, nebo si můžete zajít i do galanterie, tak jděte, najděte si návod na youtube a udělejte si roušku. Hned zjistíte, že ono to zase tak rychlé není, no a pak jich ještě udělejte tak 100 za den. Hodně štěstí při zjištění, kolik času to zabere.

Budu upřímná, ale byla jsem vyčerpaná a s tím, že stále je má psychika docela na nic, tak jsem se sesypala a fakt to není příjemné, když se nemůžete ani nadechnout, je vám ze všeho divně. Měla jsem pocit, že toho dělám stále málo a teď vím, že už si toho tolik na sebe prostě vzít nesmím.

Přeji všem zdravíčko a držme se! 
#ROUSKYVSEM #JSMEVTOMSPOLECNE

14.03.20

Kde jsme to skončili?

0


Kde, že jsme to minule skončili? 
Nebojte, vím to moc dobře. Zatím mi tedy paměť slouží dobře, možná jen občas vynechává (trochu častěji). Bylo by těžké opravdu všechno vsunout do jednoho článku a tak jsem se rozhodla rozdělit jej do dvou, možná do tří, uvidíme. Loňský rok pro mě totiž byl opravdu zlomový a tak si raději chci už připomínat jen to dobré, co se stalo. A jelikož jsem nedokázala loni psát pravidelně, tak jsem se rozhodla to napravit.

Po Španělsku do práce a vymýšlet výlety. 
Stále jsme přemýšleli kam vyrazit, ale ani ne tak do zahraničí, spíš právě tady k nám v Plzeňském kraji. Vzít auto a projet se, protože já miluji řízení a tak to beru jako výborný relax, který každý potřebujeme. 
A tak jsme se rozhodli vyrazit do našich krásných Klatov, to je jedno z těch hezčích měst v PK a mám ho opravdu ráda i když se tam dostanu málokdy. Neměli jsme ani tak plány, že bychom něco chtěli vidět, ale chtěli jsme prostě mimo náš domov a to, co známe. 
První kam jsme šli byla Černá věž, prosím, tam už nikdy nejdu. Pokud jsem někdy měla strach ze schodů skrz které můžete spadnout a umřít, tak se to projevilo mnohonásobně tady. Navíc jsem u sebe měla syna a bála se tedy dvojnásobně. Ne vážně tohle byla nejvíc nepříjemná věc a poprvé se mi fakt dost klepali nohy. 
Zarazilo mě, kdy jsme vyšli nahoru na ten výhled, že vlastně nikde není žádná síť a já se mohu klidně kouknout dolů (ano udělala jsem to a myslela jsem, že letím přímo k zemi), krásný výhled to ano, ale chtěla jsem celkem rychle jít zpátky. No upřímně, opravdu nechápu, co mě to napadlo někam takhle lézt. Protože sestup dolů pro mě byl ještě víc stresující, ale vlastně jsem byla ve finále opravdu ráda, že jsme se tam šli podívat. 
Jak jsem psala, jeli jsme bez plánu a tak jsme chodili, koukali a hledali kam ještě jít a tak jsme se rozhodli, že půjdeme do muzea, kde jsou mumifikované mumie, to bylo parádní, děsivé a fascinující. To, že vidíte reálně lidi, kteří žili před x lety a teď jsou před námi mrtví, vlastně mi to nepřišlo děsivé, ale spíše fascinující, ale to už jsem napsala. Víc mě děsilo to, že tam byly i děti, ale na ty nebylo dobře vidět, což mi vlastně ve finále moc nevadilo. 
U muzea nebo jak to jinak nazvat jsme si také zakoupili pamětní minci, kterou při každém výletu sbíráme a schováváme si je na památku.
Jelikož jsme tedy Klatovy už viděli (určitě ne celé, ale to, co jsme chtěli), tak jsme se rozhodli jet dál a zjistili, že po cestě máme hrad, kde se natáčela Popelka a tak jsme na ten náš vodní hrad Švihov vrazili, ale bohužel už bylo mimo sezónu a tak se nemohlo jít na prohlídku prostor a navíc, jít se podívat do jedné místnosti za velké peníze, to se mi moc nechtělo. Věci z filmu osobně vidět nemusím, stačí mi to v pohádce.
Tak jsme se prošli po hradní zahradě, viděli zvířátka a zase vyrazili o dům dál. 
Tentokrát jsme si to namířili za švagrovou, která byla doma sama a řekli jsme si, že když je hezky, tak bychom mohli na nějakou procházku. Ta nás vzala k potoku, kde to bylo opravdu krásné a nafotila nám nakonec i krásné společné fotky. Takže jsme strávili opravdu krásný den.
Takhle z psaní to tak asi nevyzní, ale ten den byl od začátku do konce skutečně užitý. Plný energie a hlavně času s rodinou.

A teď kam zase dál...
No jasně, taky přišla řada na mě, abych se ukázala v našem krásném Liberci a tak jsem se vydala sama na cestu do Liberce. Upřímně oddych jsem si zasloužila a vidět město ve kterém jsem tři roky žila, to jsem si prostě chtěla užít. No a co víc, viděla jsem moje holky úžasné a já je prostě zbožňuji. 
První den jsme se rozhodli se trochu napít, ano to víte, že jsme si dali něco dobrého a jak nám bylo super si u toho pokecat a zase mít to naše holčičí tlachání o mužích, o lásce, o problémech, prostě o všem, co si můžete říct "jen mezi ženami".
Druhý den jsme přemýšleli kam na výlet a tak naše Barunka vzala auto a jelo se na Tanvaldský špičák. Jakože takovou štreku jsem nečekala, já s Terezkou jsme málem umřeli a Barunka, ta byla v klidu, ta byla zvyklá na hory a bylo vidět, že je na tom oproti nám podstatně lépe. 
Výsledek stál za to. Nejen, že jsem se dočkala vody, kterou jsem chtěla už dlouho začít někde vykopávat, ale i jsem si dala na osvěžení salát. Jako třešnička na dortu byl výhled z rozhledny. protože to prostě byla krása, ale upřímně už byl podzim a jít oblečená jako na jaře, to se moc nehodilo, ale západ slunce dost vynahradil vše okolo. 
Sejít dolů bylo skutečně o dost rychlejší a nakonec jsme se dokonce zakecali k lidmi vlastnící farmu s koníky, kde se můžete i projet na koni, no neříkám, že bych nešla, ale bylo už dost pozdě a než jsme si dokecali, tak už byla tma. Nicméně naprosto skvělý lidé, kteří vás skutečně nebijí energií. ♥
A na co jsem se po příjezdu do Liberce fakt těšila? Nejen na holky, ale na sýr v housce, mňamka. Jooo to já můžu. 
A pak přišlo zase loučení a musela jsem moje holky opustit. Jak mně je vždy smutno.

V Plzni se na mě těšili moji kluci a zase jsme mohli čas trávit spolu.

Upřímně si myslím, že pokud jsme zrovna nejeli za rodinou, tak si moc věci nepamatuji, protože to vlastně bylo už chvilku před Vánoci, že se mi to jaksi možná si pospojovalo.

V minulém článku jsem úplně zapomněla zmínit, že syn loni oslavil už 4té narozeniny a opravdu jsme měli krásnou oslavu ♥.

Prosinec byl celkem zlomovým měsícem. Seznámila jsem se s jednou velmi nadanou malířkou Elaine Lóre (instagram), která se mi vlastně sama ozvala a po schůzce jsme zjistili, že jedeme na podobné, ne-li stejné notě. Domluvili jsme se, co bychom společně udělali a člověče div se, ale 1.12. jsme měli naši malou přehlídku kabelek. Některé jsou již prodané, ale stále jsou některé v prodeji.
Byla to pro mě nová zkušenost, například jak se naprosto ztrapnit veřejným mluvením, nebo jak zjistit, že mi mozek přestane z minuty na minutu fungovat.
Pro příště, ať kdekoliv budu mluvit si připravuji papíry. Protože jsem zapomněla říct opravdu hodně věcí. Myslím, že jsem toho dost i popletla, ale co už.
Donutilo mě to víc přemýšlet nad tím, co chci a jak to chci. Mám nespočet plánů do budoucna a musím svůj veřejný proslov opravdu vytrénovat.

Vánoce za dveřmi a Čopanovi se chystají na krásně prožité svátky plné klidu. Dárky jsme sehnali dost dopředu, takže mohu říct, že jsme měli opravdu klid a byl to boží klid, když jsme tedy zrovna nemuseli ještě něco nakoupit, ale i tak jsme ten chaos celkem minuly. 
Vánoce se blížili a my neměli stromek a přemýšleli jsme o tom, že si letos naposledy koupíme živý, jelikož oba jsme se shodli, že chceme už umělý, ale před Vánoci jsou ceny těch stromků strašně nastřelené a to mi fakt vadí. Nechci utratit za stromek moc peněz a tak jsem jeden den jela nakoupit nové girlandy v bílé barvě, jelikož jsme měli tři a každý jiný, což se mi moc nelíbilo a chtěla jsem to mít opravdu pěkné a tak jsem při procházení obchodem zahlédla pěkný stromek a co na tom bylo nejlepší, tak byla i pěkná cena. Vyfotila jsem si ho i s cenou a poslala ho manželi. 
Ten neměl čas a tak jsem ještě jela na poštu na druhý konec města, kde jsem vyzvedla balíky a hádejte, manžel mi napsal, takže jsem jela pro náš věčný stromeček ♥.
Ještě, že jsem jezdila v době, kdy byl opravdu minimální provoz a taky minimum lidí v krámech.
Doma jsem stromeček dala na jeho místo a čekala na Michálka, až ho budeme moci ozdobit. Vlastně on čekal na mě, protože jsem měla odpolední.
No a čekal nás víkend plný příprav a z toho jsem byla skutečně nadšená, nové Vánoční povlečení, nový stromek, který budeme mít snad celý život a chvíle strávené s rodinou. Stromek ozdoben a Vánoce můžou začít. ♥

Jak na Nový rok , tak po celý rok. Tentokrát opravdu šťastní uzavíráme šílený a zároveň dobrý rok 2019.

Vítejme v roce 2020.
Od začátku roku se nic moc neděje, jen jsem se rozhodla změnit svůj životní styl a začala jsem pod dozorem trenérky nejen cvičit, ale změnila jsem kompletně celý svůj jídelníček. Zhubla jsem na místech, kde jsem si myslela, že už to opravdu nejde a cítím se zase o dost lépe.
No je fakt, že jsem měla velký doslova obrovský problém s tím, že jsem musela jíst maso a ještě jsem ho musela jíst opravdu hodně. Šílené.

Během toho jsem se rozhodla a projednala s psycholožkou, že chci zkusit vysadit léky. A tak jsem se do toho vrhla.

Začátkem února jsme s Michálkem šli na logopedii, kde paní logopedka řekla, že je slyšet, že má nosní mandle, takže nás poslala do FN, tam jsme hned druhý den šli a zjistili jsme, že se nevyhneme operaci. Takže jsem počítala s tím, že za půl roku nás to čeká. ALE. Uvolnilo se místo a my jsme byli objednaní hned za týden. No ty kráso, to jsem fakt nečekala.  Poté, co jsem přestala brát léky, jsem pocítila neskutečnou zátěž na prsou, rozplakala jsem se, a vlastně netušila, co mě všechno čeká i když jsem to vlastně nějak vnitřně tušila. 
Myslím, že to bylo celkem brzy od chvilky, kdy jsem přestala brát léky, ale vydržela jsem to. No bylo to náročné.
První den nástupu nás čekal příjem a vypisování všech možných papírů. A pak přišlo na řadu rozdělení do pokojů a já v tu chvilku zjistila, že bych měla být na největším pokoji. Abych to vysvětlila, tak i když občas jsem ráda středem pozornosti, tak jsem celkem asociál a být mezi cizími lidmi mi začalo dělat velké problémy, takže jsem poprosila sestřičku a řekla jí všechno, abych z toho všeho na tom nebyla ještě hůře. Nakonec jsem skončila na pokoji, kde byl už větší chlapec, což mi nevadilo, navíc to byl inteligentní chlapec a velmi slušný, takže to bylo velmi příjemné.
Michálek dokonce si s ním i chtěl povídat a hrát. 
No první den máme za sebou.
Je ráno a přichází sestřička s injekcí na oblbnutí, tohle mi vehnalo slzy do očí, protože jsem musela Míšu držet a ještě teď je mi z toho hrozně. Chvilku plakal a pak vlastně nevěděl o světě, byl úplně mimo a vlastně povídal úplné nesmysli. Bylo to sice celkem vtipné, ale já věděla, že mi ho za chvilku odvezou, což se také stalo. 
Jela jsem s ním až k sálu a do poslední chvilky držela slzy. No nevydržela jsem to a ještě než se zavřeli dveře, tak jsem se rozbrečela jako malá holka. No vážně, hrozně moc. 

Abych upřesnila Michálek šel na odstranění nosních, zmenšení krčních a odsátí tekutiny ve středouší. Čekalo ho všechno naráz vlastně. V noci chrápal, přestával občas dýchat a byl často nemocný, takže opravdu všechno toto je správné a jsem ráda ve finále, že to podstoupil.

Vrátili mi ho cca za hodinu něco, uplakaného v bolestech. V tu chvilku jsem to fakt nevydržela a začala plakat, tak aby to neviděl. Dožadoval se pití, ale ještě nemohl, plakal, že ho to bolí, ale nemohla jsem mu pomoci. Musela jsem ho nechat spát jen 20 minut a probudit, jelikož po narkóze se to tak dělat musí. Jenže přišli komplikace, poprvé to byla krev v krku, takže jsme hned šli k doktorce na kontrolu a dostal i léky na bolest, musel zase počkat s pitím. Probudila jsem ho, napil se a spustila se krev z nosu a ne málo. Takže znova, tam mu i odsávali nějaké sople, aby mu to tam nevadilo a opět jsme museli delší dobu čekat, než se bude moci napít. No naštěstí jsem ho mohla už pak nechat i delší dobu spát. Takže se prospal a pak se už i napil, večer si dal nějakou přesnídávku a byl spoko. No a pak to přišlo. Začal mi zvracet krev, a zvracel celkem třikrát s tím, že tedy ke konci už nezvracel krev. Dostal něco na uklidnění žaludku a naštěstí si pak mohl v klidu dát přesnídávku i čaj. 
Po příchodu manžela jsme dali postele k sobě a tak jsem mohla spát přímo u něho a byli jsme spokojení. 
Odcházeli jsme po šesti dnech a to upozorňuji pokud to někdo čte, tak v papírech stojí 4-5 dní, počítá se to ode dne operace. Měli by o tom lépe informovat, ale ne že by mi to nějak vadilo.

No a samozřejmě bych to nebyla já, kdybych neudělala velký průser. Nikdy jsem v nemocnici nebyla a tak jsem nevěděla, jak to chodí a zjistila, že nemám ukončenou neschopenku a jsem stále vedená v nemocnici, do toho mám už napsané OČR, no zajímavé. Samozřejmě je to můj problém, ale mně když to někdo neřekne, tak já to opravdu nevím. Obvolávám a obvolávám.

Teď už jsem v práci a jsem ráda, že už mám opravdu klid ♥.
Michálek musí být do 16.3. mimo dětský kolektiv a pokud mi nehrábne, tak snad ještě někdy napíšu. 

To by bylo pro zatím všechno, tak se mějte krásně ♥.

S láskou,
Vaše SAGI ♥